Když Česko chudne, měli by chudnout i důchodci, říká Hampl

Díky mimořádným valorizacím penzí, které kompenzují inflaci, jsou důchodci do jisté míry vítězi současné krize. „Jejich pokles reálného příjmu je daleko nižší než u všech ostatních v ekonomice. V nějaké podobě se šetření musí dotýkat každého,“ řekl předseda Národní rozpočtové rady vlády (NERV) Mojmír Hampl v rozhovoru pro SZ Byznys.

Jen v letošním roce se důchody zvedaly třikrát a kopírovaly tak růst inflace, která v září dosáhla 18 procent. Další peníze navíc, v průměru 825 korun, dostanou penzisté v lednu 2023. A v polovině roku, pokud ceny neklesnou, můžou na účtu přistát další mimořádné peníze.

Penze jsou největší výdajovou položkou rozpočtu a dál bobtnají. Když se ale musí uskromnit aktivní část populace, mělo by se podle Hampla sáhnout i na penze: „Žijeme v průběžném systému. A ti, kteří do systému přispívají, platí ty, kteří z něj čerpají. Bez ohledu na to, že jsou senioři bráni jako speciální skupina, i důchody musí dýchat s ekonomikou. Jinak budeme hromadit neudržitelné výdaje,“ myslí si člen Národní ekonomické rady vlády.

Důchody se valorizují jednak podle inflace a také podle růstu reálných mezd. Vždy pouze směrem nahoru. „Když dnes zaměstnancům reálné mzdy klesají, a letos klesly nejvíc od vzniku republiky, tak se to do valorizace nepropíše, důchody neklesají.  Důchodci v nejhorším zůstanou na nule,“ vysvětluje Hampl.

To by se podle ekonoma Mojmíra Hampla mělo změnit. Když chudnou zaměstnanci, měli by chudnout i penzisté: „Mechanismus by mohl být symetrický, aspoň zčásti. Kdybychom zažili velký pokles reálné mzdy, tak než by se ten pokles vykompenzoval, tak by část, která se týká reálné mzdy, ve valorizačním schématu nebyla. Dokud by příjmy nedohnaly to, co ztratily v čase poklesu reálné mzdy. Umím si ale představit, jak to bude nepopulární.“

Penzisté by se tak sice měli hůře, ale podle Hampla by to žádný dramatický pokles životní úrovně neznamenalo: „Ve valorizacích bychom se vrátili jen před rok 2017 a uměli bychom relativně snadno žít,“ odhaduje Hampl. NERV navrhuje, aby důchody rostly jen o třetinu, ne o celou polovinu reálné mzdy.

V příštím roce má Česko hospodařit se schodkem 295 miliard korun. I bez nečekaných šoků jako pandemie či válka chybí každý rok v rozpočtu 200 miliard korun na běžné výdaje. Změna valorizací je jen jedním z mnoha tipů na zkrocení schodků, které NERV pro vládu připravil.

„Nenabízíme sadu návrhů, které zaručují znovuzvolení, ale zápis do dějin, že se na tuto vládu bude vzpomínat jako na stabilizační,“ řekl Hampl. Debata teprve začíná, už teď jsou ale jak na straně příjmů, tak i výdajů pro politiky nepřekročitelné linie: „Jsou věci mimo rámec debaty, tzv. red lines. Shodou okolností jsou u těch největších položek. U zdanění fyzických osob bychom se měli vrátit před rok 2021. Je ale široká shoda politické elity, že tohle nechce,“ uvedl Hampl.

Návrh, který má naopak šanci na úspěch, je zdanění nerostných surovin. To jsou podle Hampla peníze, na které si lze sáhnout rychle a relativně bez problémů. Rychlé by mohlo být také zrušení státní podpory stavebního spoření či slev na jízdném. Na tyto „dárečky“ ale podle Hampla vláda sahat nechce.

Jednorázovým příjmem do rozpočtu by mohla být také privatizace některých z mnoha státních akciovek. Sahat na ČEZ, ČEPRO, MERO, ČEPS či Prisko je ze strategického hlediska rizikové. Ovšem poštu či dráhy by Hampl ze státních rukou pustil: „Část České pošty, která dělá klasické komerční služby, bude dřív nebo později akciovou společností, možná se  soukromými vlastníky. Umím si představit České dráhy, které mají soukromého vlastníka.“

Další peníze na úhradu státního dluhu vidí Hampl v obcích. Zatímco centrální vláda je i v dobrých časech v deficitu, obce a města mají i ve špatných časech rezervy. Podle Hampla je obojí nezdravé. Peníze, které leží obcím na účtech ladem, by vláda podle ekonoma mohla použít na úhradu státního dluhu.

„Je třeba bavit se o motivačním mechanismu, aby obce peníze i ve špatných časech investovaly. Třeba říct, že z části volných peněz je potřeba udělat nějakou investici, na kterou centrální vláda může přispět. Když ji neudělají, tak by centrální vláda měla právo peníze použít na úhradu centrálního dluhu,“ řekl Hampl.