Článek
Růst spotřebitelských cen v lednu zrychlil. Meziročně inflace v prvním měsíci tohoto roku vzrostla na 17,5 procenta z prosincových 15,8 procenta. Meziměsíčně inflace stoupla o šest procent.
Stejně dobře jako jako před covidem se podle hlavního ekonoma České spořitelny Davida Navrátila budeme mít opět v roce 2026.
„Kdybych měl vyzdvihnout někoho, kdo nejvíce přispívá k tomu, aby inflace poklesla, tak jsou to domácnosti. Cenou je ale pokles životní úrovně. V případě domácností s nejnižšími příjmy až o pětinu ve srovnání s rokem 2019,“ dodává Navrátil s tím, že nebezpečí české inflace spočívá v tom, že se u nás zakořeňuje už delší dobu.
Meziměsíční inflace je na úrovni šesti procent. Není to hrozivé číslo? Kdy naposledy se takto zvýšily ceny?
Pokud by meziměsíčně inflace rostla každý měsíc tímto tempem, tak by se ceny za rok zvýšily na více než dvojnásobek. To skutečně hrozivé je. Naposledy jsme takový nárůst cen během jednoho měsíce zažili na začátku 90. let, při cenové liberalizaci.
Leden je specifický měsíc, protože k 1. 1. dochází k úpravám cen energií. Tentokrát navíc ceny ovlivnilo skončení úsporného tarifu. Jen tato jedna položka vysvětlí více než polovinu růstu cen. Jinými slovy, šest procent se nebude letos opakovat. Naopak, meziroční růst cen v průběhu roku zamíří na výrazně nižší hodnoty.
Kdo, nebo co může za tuhle inflaci? Proč má Česko jednu z největších v Evropě?
Za růstem cen stojí zahraniční, dovezené faktory, jako jsou vyšší ceny elektřiny a plynu, problémy v dodavatelských řetězcích. Nicméně velkou část inflace jsme si uvařili doma. Už před covidem byla inflace nad inflačním cílem ČNB. Jednak za to mohl napnutý trh práce, kde nedostatek pracovníků vedl k akceleraci mezd. Ale i strukturální problémy Česka, především podinvestovanost.
Před covidem jsme rostli o dvě až tři procenta a česká ekonomika se už zadýchávala, tedy začala růst inflace. Nejvíce to bylo vidět na nemovitostním trhu. Během covidu se utrhly z řetězu veřejné finance, které také podpořily poptávkové tlaky. Navíc koruna posilovala trendově pomaleji, což byl následek kurzového závazku ČNB. Pomalejší posilování koruny podpořilo vyšší inflaci.
Po covidu přišlo „velké utrácení“, kdy jsme se snažili dohnat, co jsme zameškali během lockdownů, a toho využili někteří obchodníci a zvýšili si marže. Takže nemůžeme veškerou vinu hodit na energie, velkou část inflace jsme si vyrobili doma. Nebezpečí české inflace spočívá v tom, že se u nás zakořeňuje už delší dobu.
Cílem ČNB je v druhé polovině roku dostat inflaci pod 10 procent a příští rok v lednu ji mít už kolem dvou procent. Je to reálné?
Ano, ale nebude to zadarmo. K poklesu inflace přispěje aktuální pokles cen energií. Problémy v dodavatelských řetězcích jsou výrazně menší a zrušení přísných covidových opatřeních v Číně k tomu přispívají. Poklesly ceny mnoha komodit, především průmyslových kovů, což pomůže snížit tlak na růst cen zboží.
K tomu přidejme destrukci poptávkových tlaků v Česku, protože spotřeba domácností u nás klesá nejrychleji ze všech zemí Evropské unie – o šest procent. Tentokrát to není kvůli nezaměstnanosti, ale právě kvůli inflaci.
Zatímco nezaměstnanost dopadá hlavně na lidi s nízkými mzdami, tak inflace dopadá na všechny. Rozdíl je v tom, zda domácnosti mají finanční rezervu, nebo ne. Reálné mzdy u nás poklesly nejvíce ze všech zemí EU. Inflace s kupní silou domácností zamávala výrazně více než například finanční krize, kdy nezaměstnanost vzrostla výrazně, ale spotřeba poklesla jen zhruba o dvě procenta. V první polovině roku začne inflace zpomalovat směrem k jednociferným hodnotám. A na konci roku bychom mohli být pod pěti procenty.
Co by tenhle plán mohlo ohrozit?
Nesmí dojít k podobnému energetickému šoku v Evropě jako loni. Letos je Evropa výrazně lépe připravená, to je dobrá zpráva. Nesmí dojít k akceleraci růstu mezd nad deset procent. Je potřeba sledovat vývoj marží firem, inflační očekávání.
Bankovní rada sice tvrdí, že není potřeba zvyšovat úrokové sazby, aby byla jistota, že inflace bude na cíli. Její analytický tým však říká, že by zvýšení bylo třeba. Právě kredibilita centrální banky je klíčová pro stabilizaci inflačních očekávání.
To, že inflace v příštím roce neporoste a možná se i na ta dvě procenta dostaneme, ale neznamená, že se lidé budou mít lépe. Půjdou podle vás současné ceny dolů? Pokud ne, proč ne?
Přesně tak. Některé ceny, jako například ceny energií, se mohou snížit. Ale ani ceny surovin, ani ceny elektřiny nenaznačují, že bychom se v horizontu několika let měli vrátit na úrovně před energetickou krizí. K většímu poklesu cen energií může dojít až poté, co zmizí podinvestování v tomto sektoru. To bude trvat léta. Obecně platí, že investice jsou dlouhodobým klíčem k vyšší produktivitě, k vyšším reálným mzdám, a tím pádem i k vyšší prosperitě.
Porostou reálné mzdy natolik, aby se lidé měli lépe už příští rok?
Reálné mzdy poklesnou ještě v letošním roce, ale příští rok už vzrostou o zhruba tři procenta. Přesto na konci příštího roku bude kupní síla mezd zhruba o osm procent nižší než v roce 2021.
Kdy se budeme mít jako v letech 2014 až 2018?
Pokud se podaří vrátit inflace na dvě procenta a nominální mzdy porostou kolem šesti procent, což odpovídá nízké míře nezaměstnanosti, tak se na tyto úrovně dostaneme někdy v roce 2026.
