„Kdo má staré zásoby, má černého Petra.“ Obchodník s obilím odhaduje ceny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Dostáváme se do kleští, kdy jsou náklady v Evropě už tak vysoké, že nejsme konkurenceschopní s Černým mořem,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Ota Gärtner, obchodní ředitel společnosti Top Ekos. Firma je jedním ze tří největších tuzemských obchodníků s obilninami a olejninami. Ročně zobchoduje 400 tisíc tun komodit. Největšími konkurenty jsou Agrofert a společnost Arimex.

Situace na trhu se zemědělskými komoditami se tři měsíce před sklizní výrazně neuklidnila. Sklady v Evropě jsou přeplněné a poptávka vázne. Tuna potravinářské pšenice z minulé sklizně se prodává v průměru za 4700 až 4800 Kč, v roce 2021 před vypuknutím války to bylo 4200 až 4500 Kč, ale výrobní náklady byly podstatně nižší. Nízké ceny jsou i u dalších agrárních komodit.

Nízké ceny jsou jedním z hlavních důvodů, které zemědělce po celé Evropě vyhnaly s transparenty do ulic. Podle Gärtnera přitom nejsou hlavním problémem dovozy z Ukrajiny nebo Ruska, jak se někdy prezentuje.

„Hlavní dnešní problém je, že levná pšenice z Černého moře, tedy z Ruska, Ukrajiny, Rumunska a Bulharska, totálně podrývá ceny v Evropě, která je moc drahá,“ uvedl. Ta totiž stanovuje cenovou hladinu.

Domnívá se, že je víc důvodů toho, proč Evropa přestala být konkurenceschopná. Podstatnou roli sehrála energetická krize, kdy výrazně vzrostly ceny elektřiny, plynu a rafinérských produktů, které vyvolaly inflační vlnu.

„Výrobu v EU hodně zdražila hnojiva, jejich cena byla před rokem na historických maximech,“ říká. To potvrzují zemědělci, podle nichž některá minerální hnojiva zdražila za rok o 400 procent. „Na druhé straně Rusko nemohlo hnojiva tolik exportovat, a mělo je tedy na vnitřním trhu levnější. Navíc má za sebou dva až tři roky rekordní sklizně a zboží musí dostat ven,“ popsal.

Firma Top Ekos vykupuje od českých zemědělců plodiny, jako jsou pšenice, řepka, ječmen a kukuřice, a prodává je do zahraničí. Až 90 procent produkce míří do Německa, případně dál, do třetích zemí včetně Egypta, jenž je největším dovozcem pšenice na světě. Část produkce však zůstává v Evropě a tady je viditelný problém v odbytu.

„Jsou velké přebytky, ale německé mlýny, výrobny krmných směsí nebo bioetanolové závody už zásobovaly svůj vnitřní trh a my nevíme, kam zboží dát,“ řekl.

Jedna možnost zbývá, ale té se zemědělci vyhýbají – prodat za velmi nízké ceny do přístavů (například v Hamburku), které zboží exportují dál do severní Afriky. Ale to znamená smířit se s cenami z Černého moře, na které má vliv především Rusko coby největší světový exportér.

To se evidentně nechce nejen českým, německým a vůbec evropským zemědělcům, a také výkupům. Sedí na starých zásobách a vyčkávají, že cena do sklizně vystřelí nahoru. Logické uvažování, nicméně podle Gärtnera roky platné vzorce, kdy ve sklizni cena klesla a od podzimu začala stoupat, už nefungují.

„Evropa se nasytila, hlad po Novém roce nepřichází. Myslím, že by zemědělci měli začít víc prodávat přes termínované obchody,“ míní. To zjednodušeně znamená nečekat, že šťastně jednou za rok trefí cenu na vrcholu, zasmluvnit cenu s dodáním zboží například rok dopředu a úrodu rozprodávat po částech, což může přispět k rozložení rizika.

Cena u termínovaných kontraktů je o něco vyšší než u spotového prodeje. Trh připlácí, protože započítává například náklady za skladování a ošetřování obilnin a odběratelé, například mlýny, se dlouho dopředu předzásobují a jsou ochotni zaplatit víc.

„Kdo má staré zásoby, má v rukou černého Petra,“ poukazuje Gärtner na rizika, která souvisí s tím, že zásoby v Evropě jsou o polovinu vyšší než v běžných letech a blíží se nová sklizeň.

„Trh se za tři měsíce znovu zaplní, bude ještě vyšší tlak na cenu. Bohužel z Německa a z celé Evropy slyším, že se snižuje produkce na mlýnech, protože klesá poptávka a jsou drahé energie,“ uvedl. Cenu obilí nejspíš tlačí dolů i potravinářské řetězce, které jsou pod tlakem spotřebitelů na snížení cen základních potravin.