Jsme evropská anomálie, všude se pomáhá hlavně malým farmám, říká zemědělec

„V Evropské unii je Česká republika opravdu anomálií, kde velké podniky v průměru dostávají o dva tisíce korun více na hektar,“ (myšleno oproti zemědělcům s méně než dvěma tisíci hektary – pozn. red.) říká v rozhovoru pro SZ Byznys Jan Štefl, místopředseda Asociace soukromého zemědělství, který s rodinou hospodaří na Vysočině.

Za to podle něj může dotační systém, v němž se mnohdy menším farmám vůbec nevyplatí žádat o investiční dotace. Miliardy si tak rozdělují především největší podniky.

O vychýlení dotačních příjmů směrem k největším podnikům vypovídají data Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Zpochybňovala je Agrární komora a Zemědělský svaz, ale Ministerstvo zemědělství potvrdilo jejich správnost.

Podle Štefla reforma, platná od roku 2023 do roku 2027, výkyvy v dotacích narovná. Aby si zemědělci vynahradili výpadek v dotacích, budou muset sázet meziplodiny, zakládat biopásy nebo hospodařit ekologicky. Zemědělec také odmítl, že by měly v jejím důsledku zdražit potraviny.

O konečné podobě reformy se však bude ještě jednat, ve středu v 16 hodin se zemědělci sejde premiér Petr Fiala.

Farmy mají dostat zvýšenou platbu na prvních 150 hektarů. Vláda na ni chce vyčlenit 23 procent ze „společné obálky“, tedy asi 5 miliard korun. Jaké farmy si tedy pohorší?

Farmy s rozlohou kolem 400 hektarů a víc si na přímých platbách částečně pohorší. Na první hektary se přerozdělí asi pět miliard korun. Zdá se to hodně, ale ti menší dostanou navíc jen asi o 2 500 korun na hektar. Farmě o výměře tisíc hektarů se dotace zkrátí jen asi o 850 korun na hektar.

Čísla, která prezentuje Agrární komora ČR, vypadají o dost dramatičtěji. Například podniku o velikosti 616 hektarů s rostlinnou výrobou se celkové dotace sníží z 4,13 milionu na 3,61 milionu korun a farmě s dvěma tisíci hektary s dojnicemi a prasaty z 15,1 milionu na 12,7 milionu korun…

Tyto propočty se ale týkají jen přímých plateb, tedy I. pilíře. Farma velká 616 hektaru zde dostane opravdu o 520 tisíc korun méně. Situaci je třeba ale posuzovat dohromady se všemi možnými dalšími provozními dotacemi ve II. pilíři, kde jsou dotace nastaveny více ve prospěch velkých farem, a kam se navíc do nového období přidalo o 60 procent peněz více, než tomu bylo doposud.

O zvýhodnění velkých farem hlavně prostřednictvím druhého pilíře mluví data Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Agrární komora však čísla kritizuje, že jde o průměr. Nicméně Ministerstvo zemědělství je potvrdilo.

Ano. Historicky u nás velké zemědělské podniky dostávají o 20 procent vyšší dotace na hektar než všechny menší podniky, a je to především prostřednictvím druhého pilíře, ale také díky dalším národním dotacím apod. To je anomálie oproti všem jiným zemím v EU. Z ekonomických výstupů ÚZEI jasně vyplývá, že v průměru všichni zemědělci pod dva tisíce hektarů dostávají v ČR o 2 tisíce korun na hektar méně než ti největší. A to je fakt.

Resort už za bývalého ministra Miroslava Tomana ale odmítal restrikce podle velikosti farem a odůvodňoval to tím, že ti nejmenší už zvýhodněni jsou.

Ti nejmenší s výměrou do sta hektarů dnes dostávají na dotacích v průměru „jen“ o cca 1 800 korun (ne tedy o 2 000) méně oproti největším. Je to částečně tím, že některé platby, například do LFA (horské nebo jinak znevýhodněné oblasti – pozn. red.), jsou již nyní degresivní. V minulém období také platilo povinných pět procent redistribuce pro ty, kteří získali nad 150 tisíc eur. Tím jsou ti menší nyní jenom malinko zvýhodněni, ale tím, že si nesáhnou na některé podstatné provozní podpory do druhého pilíře, mají v celkovém součtu provozních dotací méně. To je podstatné.

Co tím myslíte, že si nesáhnou do druhého pilíře?

Především velké farmy jsou například příjemci dotací na takzvané dobré životní podmínky zvířat (welfare). Například za to, že zemědělec bude mít ve stáji pro dojnice nebo prasata ventilátory, dostane farma několik stovek korun za kus. Menší zemědělec, který má sto krav, je pouští na pastvu anebo prostě otevře vrata stáje, když je v létě horko, ventilátory nepotřebuje. Dotaci nedostane. Velkou stáj, kde je čtyři sta až tisíc kusů dojnic, otevřít nestačí, dojnice se musí uměle ventilátory chladit.

Peníze na welfare v jiných zemích jdou na podporu přirozeného života zvířat. Třeba na to, aby se pásla na horách nebo mohla do výběhů. My ale platíme za každé prase okolo sta korun za to, že se kotec po vyskladnění vystříká wapkou nebo vydezinfikuje poté, co jdou zvířata na jatka. Dávají se také dotace na to, že budete prasata napájet nezávadnou vodou. Proč, když máte vodu ve studni schválenou od hygieny? To je neuvěřitelné. Největší v tomto smyslu pochybné penězovody jsou u prasat a drůbeže.

Máte data, že dotace na pohodu zvířat mizí u velkých podniků?

Dotace jsou tak postavené. Když chce někdo získat dotaci na osvětlení stáje pro prasata, musí zavést systémy, jak to bude měřit, pozvat si odborníky, doložit svítivost. Chovateli, který má padesát prasat ve stáji s okny, se to ani finančně nevyplatí, když dotace nepokryje náklady. Ze systému tak profitují velkochovy, které mají v průměru deset tisíc prasat. Za každé prase dostanou sto korun, dohromady milion korun. Ačkoliv se říká, že dotace jsou pro všechny, malým se je v mnoha případech v ČR nevyplatí čerpat. V Evropské unii je Česká republika opravdu anomálií, kde velké podniky v průměru dostávají o 2 tisíce korun více na hektar.

Jedinou výjimkou je snad pouze Slovensko, které také podporovalo hlavně velké a důsledek je ten, že zde už zahraniční firmy skoupily celé zemědělské podniky. Tam je situace v tomto smyslu katastrofální. Dvacet procent podniků je už v rukou zahraničního kapitálu. V některých okresech už 40 procent půdy obhospodařují zahraniční společnosti.

Kritici reformy ale tvrdí, že nová pravidla poškodí střední a velké farmy, které zajišťují 95 procent potravinové produkce.

Podle mě to není pravda. Vůbec nevíme, odkud se tato čísla o produkci vzala, žádné zdroje to nesledují. V České republice na 30 procentech ploch hospodaří menší zemědělci, resp. fyzické osoby, které něco produkují. A není pravda, co veřejně tvrdí například Zdeněk Jandejsek (majitel holdingu Rabbit a bývalý šéf Agrární komory ČR – pozn. red.), že zemědělci do 150 hektarů nic nevyrábí. To je urážka těchto zemědělců nejvyššího kalibru.

Nepoškodí reforma české producenty potravin, kteří nebudou schopni konkurovat levnější produkci ze zahraničí?

Žádné dotace, které se vyplácejí v ČR, potažmo v EU, nesmějí podporovat produkci, s jedinou výjimkou dotací na citlivé komodity. Problém na zemědělském trhu je, že je všeho nadbytek, a to pak sráží cenu. EU má například dlouhodobě nadprodukci prasat 20 procent. To stále stlačuje jejich cenu. Uživit se v sektoru vepřového masa vůbec není jednoduché. Pokud zemědělci nemají návaznost na přidanou hodnotu, na zpracování nebo distribuci přes odbytová družstva, aby se jim něco vrátilo, tak sektor prasat v ČR je absolutně nekonkurenceschopný, přestože je soustředěný do rukou pár podniků s velkochovy.

Takže nemá smysl se věnovat chovu prasat a produkci vepřového masa?

Má, ale podobně jako v Dánsku, v Belgii nebo v Německu, kde chovatelé prasat buď sami vepřové zpracují a prodají, což je i v zahraničí okrajová záležitost, nicméně trhu prospívá, nebo mají podíly v odbytových družstvech, která dokáží objemy lépe zpeněžit. Nebo fungují třeba přes regionální jatka a zemědělci odtud dále maso sami distribuují například lokálním uzenářům a prodejnám nebo si je tito sami z těchto jatek odebírají apod.

Je pravda, že má mít Česká republika nejvyšší míru redistribuce, tedy přerozdělení dotací na první hektary, v Evropské unii?

Je to jenom částečná pravda. Třeba v Německu je redistribuce 12 procent, ale nikdo už neříká, že tato země nemá žádnou podporu citlivých komodit jako ČR, která na tyto komodity jako chmel, brambory, skot nebo ovoce a zelenina vyplácí z I. pilíře 12 procent. Tyto peníze na citlivé komodity jsme vzali všem zemědělcům. Němci je ale všem nechali a tak se dá v jejich případě říci, že nechali na redistribuci 24 procent, protože mají podstatně menší průměrnou výměrů podniků. Jiné země řeší přesuny peněz k menším zemědělcům obdobně nebo různou degresivitou plateb či jejich zastropováním.

Bývalá NDR, Polsko, Slovensko. To jsou země, které si nesou dědictví komunismu a mají podobnou strukturu zemědělství. Tam se velké farmy tolik nepodporují? Všechny tyto země v prvé řadě podporují malé. Obecně velké firmy nad 250 zaměstnanců v průmyslu i zemědělství takové dotační podpory nikde nemají. V Česku podle mne i trochu podvádíme. Velké firmy jsou rozděleny na několik menších, a díky tomu dosáhnou na některé dotace pro malé a střední podniky. To se nelíbilo Evropské komisi, ale ČR si vyjednala, že výjimečně může poskytovat některé dotace i velkým skupinám s propojenými farmami. To nikde v evropském zemědělství nemá obdoby.

Často slyším, že zahraniční státy své zemědělce víc podporují. Třeba v Polsku úlevami ze sociálního a zdravotního pojištění.

Takto to přímo není, zjišťovali jsme si to. Každý stát má určitý systém daní nebo slev na daních, který se zemědělstvím ani nesouvisí. V Polsku zemědělec platí jako všichni ostatní podnikatelé, ale když například jeho manželka není nikde trvale zaměstnaná a nežádá podporu z úřadu práce, zemědělec za ni odvádí jen symbolických zhruba 200 korun měsíčně. Tím si považují rodinných farem. Podobné to má i Rakousko. Rodinní příslušníci pak mohou na farmě pomáhat v sezonách, nebo vždy když je to třeba a příležitostně si pak třeba jinde omezeně přivydělávat.

Hrozí zdražení potravin, jak varuje Agrární komora a Zemědělský svaz?

Potraviny budou zdražovat, rostou náklady na pracovní sílu, jsou problémy s průmyslovými hnojivy, postupuje inflace. To všechno se promítne do cen, ale příčinou zdražení rozhodně nebudou změny v dotacích. Redistribuce se dotkne jen pěti procent dotačních příjmů zemědělských podniků. Pokud podnik, který má například 4 tisíce hektarů a který může ohrozit to, že dostane o 600 korun na hektar méně, není životaschopný a měl by skončit.

Budou mít nově i ty největší podniky motivaci k tomu, aby dělaly ekologická opatření?

Budou mít velkou motivaci. Nově se přidělilo hodně peněz třeba na meziplodiny, za které dostanou až 4 tisíce korun na hektar. Za tvorbu biopásů zemědělec získá na hektar až 16 tisíc korun. Novinkou je i možný souběh ekologického a konvenčního zemědělství v jednom podniku, který umožňuje získat dokonce vyšší částky na hektar ekoplochy než na ekologické zemědělství. V ekologickém zemědělství půjde více peněz také na ornou půdu, u které je předpoklad, že se vyrobí větší množství biopotravin.

Ekologičtí zemědělci si sáhnou až na 20 tisíc korun na hektar, což je dvojnásobek oproti dnešku. Není to přehnané?

Na tyto peníze si sáhnou v absolutně výjimečných případech. Ekologické platby jsou takové, že na údržbu trvalých travních porostů ekologicky hospodařící zemědělec dostane navíc asi jen 2 200 korun oproti konvenčnímu hospodaření, nesmí použít žádná průmyslová hnojiva a pesticidy. Na ornou půdu dostává kolem 4,8 tisíce korun na hektar. BIO zelenina je opravdu podporována více, farmář dostane třeba až o 11 tisíc korun víc na hektar, ale musí vykázat podklady k produkci.

Co bude bránit zemědělci, který má 450 hektarů v tom, aby své hospodářství nerozdělil na tři 150hektarové farmy a slízl tak maximum dotací? Případně vzniku fiktivních farem, které nebudou nic pěstovat, ale pobírat vysoké dotace na eko zemědělství.

Pokud EU zjistí, že někdo uměle rozdělil firmu proto, aby získal výhodu v dotacích, tak o ně přijde a už nikdy si na žádné dotace ze Společné zemědělské politiky nesáhne. Rozdělit firmu na dvě nebo více není úplně jednoduché a navíc budete minimálně dvojnásobně zatížení byrokracií, kontrolami, účetnictvím apod. Je potřeba zvážit, zda se to kvůli získání maximálně 370 tisíc korun navíc tolik vyplatí.

Část půdy je v pronájmu a větší podpory ekologického hospodaření vedou ke spekulacím, že zdraží pachtovné. Může se to stát?

Malí zemědělci nezískají o tolik víc peněz, aby si mohli dovolit skupovat půdu nebo příliš navyšovat pachtovné. Velcí mají dnes v průměru 12 tisíc korun na hektar, ti nejmenší jen 8–10 tisíc. Redistribucí jsme to pouze částečně narovnali. Nehrozí proto, že by malí přeplatili velké na pachtovném. Situace byla a je taková, že naopak doteď měly velké podniky vyšší dotace a přeplácely ostatní na nájmech.

Má to ještě jeden rozměr. Český statistický úřad sice vykazuje, že 70 procent půdy v ČR je v pachtu, ale není to pravda, protože téměř polovinu z toho propachtovávají spoluvlastníci zemědělských podniků svým vlastním a spoluvlastněným firmám. V minulosti totiž například zprivatizované podniky nesměly nakupovat státní půdu, a tak ji majitelé podniků kupovali na sebe jako fyzické osoby. Takto se prodalo a pronajalo 600 tisíc hektarů státní půdy. Sám Zemědělský svaz v minulosti přiznal, že 65 procent půdy je ve vlastnictví majitelů nebo spolumajitelů zemědělských podniků, členů družstev. Takže pokud by někdo zvýšil pachtovné, tak podniky samy sobě, tedy přesněji svým vlastníkům.