Jsem konzervativní člověk. A nebudu k vývoji společnosti mlčet, říká Tykač

Skupina Sev.en miliardáře Pavla Tykače už léta investuje téměř výhradně v zahraničí. Největší aktiva drží v USA a v Austrálii, komoditní obchod řídí z Lichtenštejnska. V druhé čísti rozhovoru pro SZ Byznys Tykač vysvětluje, proč jako investor do budoucna sází spíš na zámořské trhy než na Evropu.

S investiční aktivitou doma v Česku, kde zbohatl, Pavel Tykač nepočítá. „Vždycky jsem se snažil, abychom tady platili daně z byznysu, který tady děláme. Abychom té zemi vraceli nejvíc, co půjde. Nechci Česko znevýhodňovat. Ale žádné velké miliardové příležitosti tu nevidím,“ vysvětluje.

Jak se díváte na hrozbu klimatické změny? Souhlasíte, že je třeba snižovat emise skleníkových plynů, protože boj s oteplením může být nákladnější než dekarbonizace?

Upřímně, nevím. Snažil jsem se o tom přečíst spoustu knížek, ale názory se liší. Myslím, že jedna věc je nezpochybnitelná: Stoupá množství CO2 ve vzduchu a stoupá teplota planety. Do jaké míry jsou ty věci propojené a zda z toho lze vyvozovat dramatické závěry, o tom se asi dá diskutovat.

Těžíte a spotřebováváte uhlí v Česku, v Austrálii i v USA. Na naše poměry jste fosilním magnátem. Neuvažujete někdy o tom, jestli k možné klimatické tragédii nepřispíváte?

Vůbec ne. Mně přijde, že tak, jak lidstvo žilo po tisíciletí, vždy se přizpůsobovalo spoustě věcí. Na světě se 87 procent energie vyrábí z fosilních paliv, bez fosilních paliv by nebyla podoba života, jakou známe.

Co říkáte na názory, že by bohatá část lidstva měla slevit ze svých nároků na pohodlí a spolehnout se na vizi zvanou nerůst, aby planeta zvětšující se populaci uživila?

Spolehnout se na nerůst mi přijde absurdní, proti lidské přirozenosti. Evropa má asi sedm procent světové populace a dělá v boji proti klimatickému nebezpečí hodně. Jestli se k tomu nepřidá zbytek světa, je to asi marný boj. Ale ptáte se na věci, které dramaticky přesahují to, co umím ovlivnit.

Říkáte, že je vám jedno, jestli investujete v Česku nebo na opačném konci světa. Ale zbohatl jste tady, na českých aktivech. Neměl by investor projevit sounáležitost s místem, které mu umožnilo vyrůst, a směřovat peníze ve větší míře sem?

Myslím, že jsem pro to opravdu dělal maximum. Vždycky jsem se snažil, abychom tady platili daně z byznysu, který tady děláme. Abychom té zemi vraceli nejvíc, co to půjde. Rozhodně nechci Česko znevýhodňovat. Ale vy se mě vlastně ptáte, o kolik méně jsem ochoten vydělávat za to, že budu investovat v Česku, proti tomu, když budu investovat jinde. Zatím jsem takovou otázku neřešil. My se díváme na příležitosti a upřímně, v Česku žádné velké miliardové příležitosti nevidím.

Nepotřebuje snad Česko nové elektrárny a investice do nových oborů, které sníží závislost na tradičním průmyslu a zemi někam posunou?

V Evropě a v Česku je hodně bohatých skupin, které mají nižší náklady na kapitál než my. Česko netrpí nedostatkem investičních peněz. My investujeme ve fosilním světě, takže si půjčujeme dráž než většina nefosilních skupin, jsme tím znevýhodněni. Většinou, když se tu objeví něco atraktivního, je o to takový zájem, že se do toho nevejdeme. Ale já se snažím to Česku vracet jinými způsoby.

V Evropě míří obrovské peníze na podporu a urychlení energetické transformace. Je tu poptávka po nových technologiích. To vás neláká?

Klíčové slovo je ta veřejná podpora. Komerčně v Evropě dnes nepostavíte žádný zdroj, nejde to bez veřejné podpory a o tu je zájemců moc. O stavbu fotovoltaik nebo větrníků zájemci jsou. Ale nám jako investorovi u nich návratnost nevychází ani s tou veřejnou podporou. Mám strach, že spousta fotovoltaických projektů spláče nad výdělkem. Taky myslím, že jenom Evropa je schopná postavit za miliardu eur ocelárnu na zelený vodík, aniž by měla ten vodík.

Myslíte, že ty obrovské veřejné peníze na podporu zelené energetiky jdou do ztrátových projektů?

To se nedá paušalizovat. Obecně se do obnovitelné energetiky nacpaly obrovské peníze a teď to generuje více problémů. Obnovitelné zdroje vytlačily po většinu času z trhu standardní zdroje, které si pak nevydělají na své fixní náklady. To je problém, na který naráží i Sev.en.

Druhý problém je, že to neuvěřitelně zatížilo přenosovou síť. Ta se skoro nezměnila od doby stabilních výrob, ale dnes se dostává do šílených výkyvů. Zatížení se mění dokonce i během dne. Když v Německu fouká, tak mají třeba 50 GW větrného výkonu a o pár hodin později to prudce klesne.

Do sítě je třeba investovat obrovské peníze, což ale zvýší regulovanou část plateb za elektřinu. Jenomže když je před volbami, vezme se regulovaná složka u huby a pak na rozvoj sítí nezbývá. V energetice se hromadí problémy, i když se tam nainvestovaly obrovské peníze.

Jaký čekáte další vývoj evropské energetické politiky? Nedávná zpráva Maria Draghiho varuje, že naše konkurenceschopnost klesá i proto, že máme drahé energie.

Já vidím, kolik stojí plyn v Americe a kolik v Evropě, rozdíl je momentálně asi sedminásobný. Právě z plynu se dělá nemalá část energie. Také tu máme své platy, své sociální výdaje, to jsou další náklady na energii.

Posledních 10 nebo 15 let z Evropy odchází průmysl. Z hlediska nezaměstnanosti to nevadí, ale samozřejmě to vadí z hlediska naší schopnosti přežít nějakou neobvyklou situaci. Z mého pohledu se Evropa střílí do hlavy. Ale nedávno byly volby do Evropského parlamentu, plus minus dopadly tak jako ty minulé. Voliči dali najevo, co si myslí.

Uvažujete o tom, že byste se jako investor pustil do jiných odvětví, než je energetika?

Nejenže o tom přemýšlíme. Nedávno jsme koupili ocelárny v Norsku a v Británii. V Americe se díváme na věci mimo energetiku, například na ropu a plyn. Těžko se o tom mluví, dokud nemáme uzavřený konkrétní deal. Dívali jsme se i na těžbu zlata, ale zůstali jsme daleko od vítězných nabídek.

Jaké části světa mají podle vás největší růstový potenciál, takže tam má smysl investovat?

Chceme být přítomni na americkém trhu, protože je to největší trh na světě a dolar je rezervní měna. Jinak samozřejmě Asie. Země jako Vietnam, Indonésie, Malajsie, Pákistán, Barma, Bangladéš – ty všechny růst ještě čeká. Trochu nervózně sleduji Indii, ta už dlouho zaostává za očekáváním.

Není Asie pro evropské investory příliš riziková?

V zemích s vyšším rizikem většinou chceme nějakou smlouvu o speciální ochraně, o odškodnění v případě, že by měnily daňové podmínky a podobně. Vlastně pak existuje individuální smlouva mezi vámi a tou zemí. Nejsme žádní divoši.

Jste významným minoritním akcionářem skupiny ČEZ. Co s ní podle vás vláda zamýšlí?

Myslím, že k žádné změně v akcionářské struktuře ČEZ v dohledné budoucnosti nedojde. Šokovalo by mne, kdyby to bylo jinak.

Dají se financovat další jaderné bloky při zachování současné struktury ČEZ?

Společnost můžete zatížit jenom určitým závazkem. Myslím, že manažeři ČEZ nejsou kaskadéři, takže nakonec dojde k nějakému racionálnímu řešení. Ta existují, já bych v tom neviděl velký problém.

Pokud vím, existuje smlouva, kde je put opce na dceřinou společnost ČEZ (na EDU 2, investora nových jaderných bloků v Dukovanech – pozn. red). Myslím, že když se uzavře smlouva s vítězem jaderného tendru, ČEZ tuto firmu prodá státu. Nevidím jiné reálné řešení, toto mi přijde racionální.

Andrej Babiš řekl, že dostane-li se po volbách k vládě, vykoupí ČEZ akcie minoritářů za nějakých 200 až 250 miliard Kč. A že je to cesta, jak Čechům zlevnit elektřinu. Jak to hodnotíte?

Je zhruba rok před volbami a podle všech průzkumů je ANO největším favoritem. Ale něco jiného je říkat, že vykoupíte minoritáře, a něco jiného je sehnat 200 nebo 250 miliard. A zlevnění elektřiny? Trh s elektřinou funguje. Ať je ČEZ vlastněný, kým chce, bude se muset chovat podle tržních pravidel.

Je částka 200–250 miliard Kč za výkup minority v ČEZ reálná? Za kolik byste byl ochoten své akcie prodat?

Já jsem nad tím nepřemýšlel, protože ta otázka ještě nenastala. Osobně myslím, že akcie ČEZ je v tuhle chvíli podhodnocená a její potenciál je značně výš. Mně se ta akcie líbí, já si ji rád nechám, ale když ji stát bude vykupovat, nemám nejmenší důvod mu házet klacky pod nohy.

Máte web, na kterém občas sdělujete svůj pohled na svět a na Česko. Chcete víc mluvit do veřejného prostoru?

Jestli myslíte politicky, tak to určitě ne. Ale mám nějaký názor, jsem hodnotami a postoji konzervativní člověk. Přijde mi, že takový ten levicově liberální trend, ten woke drive, který společnost nabírá, přináší víc špatného než dobrého. A jako člověk, který dosáhl nějakého věku, se snažím přispět k tomu, aby tu například vznikla nelevicová, neideologicky zaměřená – skoro bych řekl „odsviněná“ – univerzita, která bude učit racionálně a ne nábožensko-ideologicky. Proto mluvím o podpoře Vysoké školy CEVRO.

Začal jste také sponzorovat Institut Václava Klause, objevujete se na konzervativně laděných akcích a konferencích. Nechystáte se podpořit nějaké konzervativní politické strany nebo hnutí?

Ne, ne, ne, politické strany určitě ne. Ohledně konferencí: já bych byl schopný zvážit i to, že pojedu na konferenci, kterou pořádají levičáci, když mě tam pozvou. Byť si myslím, že to nakonec mnoho nepřinese, protože nepřesvědčíte muslima, že nemá věřit v Mohameda. Ale já bych diskuzi neodmítal. A byl bych rád, kdyby třeba CEVRO bylo prostředkem dialogu.

A ještě k Institutu Václava Klause. My jsme měli v Česku tři prezidenty, tři významné historické osobnosti, které zásadně přispěly k tomu, jak se naše země vyvíjela. Každého z nich si vážím, zároveň s nikým z nich bych bezvýhradně nesouhlasil. Ale když skončilo sponzorství Institutu Václava Klause, přišlo mi samozřejmé ho převzít. Je to respekt k lidem, kteří tuto zemi ovlivnili.

Chápu, že někoho hrozně dráždí Klaus, někoho Zeman, někoho současný prezident, někoho premiér nebo Babiš. Ale zásluha našich tří minulých prezidentů je pro mě nesporná. Upřímně nechápu humbuk, který to vyvolalo.

Co váš zájem o média? Když Andrej Babiš prodával Mafru, byl jste jedním ze zájemců. V dozorčí radě nyní sedí i váš byznysový partner Jan Dienstl. Usilujete o vydavatelství?

My jsme se na Mafru opravdu dřív dívali, ale náš zájem trochu ochladl. Mafra není tím, čím bych se teď zabýval. Jestli se tam v budoucnu něco přihodí, tak se k tomu můžeme vrátit. Před chvílí jste mne trénovala, jestli dost vracím této zemi. Asi bych byl ochoten přispět k tomu, aby Mafra měla stabilní akcionářskou strukturu. Tím neříkám, že bych byl připravený dát do toho nějak moc peněz. Ale není to v této fázi. Když si to pan Pražák vyřeší beze mě, já se kvůli tomu nerozpláču.

Úspěšní byznysmeni jsou zvyklí rozhodovat a řídit. Když dospějí do určitého věku, mají často chuť mluvit do fungování státu. Chcete své společenské angažmá posilovat?

Upřímně, odsud posud. Když vidím, jak politika zasáhla do privátního života třeba Andreji Babišovi, tak si neumím představit, že bych se do něčeho takového dostal. Fotbalová Slavie je tak horní hrana toho, co udýchám.

Na druhou stranu neslíbím, že nebudu na svém webu občas psát, co si o věcech myslím. Jestli je podpora Institutu Václava Klause vnímána jako politický akt, tak to je mi líto. Nemůžu vyloučit, že i nějaký můj příští krok může být vnímán jako politický akt. Já ho tak vnímat nebudu, ale ani nechci mlčet. Levičáci pokřikují z každé univerzity, z každých druhých novin. Tak proč bych měl mlčet, když si myslím něco jiného?