Ještě že Karel IV. nežije dnes. Nepostavil by nic, říká šéf stavařů

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi nebo stáhnout do podcastové aplikace.

„Máme velké štěstí, že Karel IV nežil v dnešní době a že jako jeden z největších developerů Prahy nemusel čelit regulacím, aktivismu, NIMBY a BANANA efektům. Jinak bychom totiž dodnes žili v dřevěných chýších jen na jedné straně Vltavy a říkali si, jaké máme štěstí, že máme někoho, kdo nám zachraňuje starou dobrou Prahu.“ Takto přísně hodnotí viceprezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Zdeněk Soudný aktuální výstavbu v hlavním městě.

Na vysvětlenou, NIMBY efekt vychází z anglického „Not In My Back Yard“, neboli „ne na mém dvorku“, a BANANA z „Build Absolutely Nothing Anywhere Near Anything“, neboli „nestavte naprosto nic blízko čehokoli“.

Přestože je stále skloňován plán udělat z Prahy město krátkých vzdáleností (urbanistický koncept, ve kterém mají obyvatelé všechny každodenní potřeby dostupné do 15 minut chůze, na kole nebo MHD, pozn. red.), žádné kroky k tomu podle Soudného nemíří. Důvod je prý jednoduchý. „Chybí hlavně politická odvaha. Třeba nástroje pro stavbu do výšky tady jsou, ale stejně je Metropolitní plán, co se týče výškové výstavby, mnohem konzervativnější. Nejedná se přitom jen o maximální výšku, ale i o obecnou výšku v některých lokalitách. Já bych sám určitě nechtěl, aby nám nad Pražským hradem vyrostly nové dominanty, ale dodnes nerozumím tomu, proč přináší takovou kontroverzi výstavba v oblastech jako Pankrác, Nové Butovice nebo Holešovice. Proklamace o městě krátkých vzdáleností pak dostává velké trhliny,“ říká Soudný.

Varuje, že Praha se bude plnit a lidé potřebují někde bydlet. „Někteří lidé říkají – když to nedovolíme, ono se to nestane. Když nepostavíme v Praze výškovou budovu a v okolí Prahy nepostavíme domy, lidé nemají kam přijít a nepřijdou. Jenže i ze zahraničí vidíme, že lidé sem chodit budou. A my jen budeme degradovat kvalitu života v hlavním městě a okolí,“ dodává Soudný.

Zmiňovaný Metropolitní plán, na který město dlouho čekalo a který nedávno Praha schválila, podle Zdeňka Soudného více bytů a dostupnější bydlení rozhodně nezaručí.

„Podle plánu by Praha mohla narůst o určitý počet bytů. Jenže jestli se to stane, závisí na mnoha dalších faktorech - aby to měl kdo postavit, aby bylo z čeho stavět a aby byla připravena infrastruktura od komunikací až po energetiku. A v tomto ohledu má Praha opravdu velký dluh,“ říká.

V médiích se často uvádí, že právě díky novému plánu by v Praze mohlo vyrůst až 350 tisíc nových bytů a stejný odhad uvedl i Institut plánování a rozvoje. Podle Soudného by se ale při nejlepší možné konstelaci takové množství stavělo zhruba tři desítky let. „Ale to pouze za předpokladu, že by byly vyřešeny všechny klíčové otázky. I pak by byla možnost zvýšit výstavbu z roku na rok velice limitující. Už zvýšit výstavbu o deset procent ročně by byl téměř zázrak,“ dodává.

Aktuálně se v Praze staví 5 až 6 tisíc nových bytů. Podle odborníků by ale bylo potřeba stavět 12 až 15 tisíc bytů, aby se uspokojila poptávka a zastavil růst cen.

Největším problémem je nyní nedostatek pracovních sil. „V dalších letech bude pracovní síla jedním ze zásadně limitujících momentů výstavby. Příchozí nám nepomohou, protože z Ukrajiny už se nám počet pracovníků téměř zastavil a je otázka, co udělá konec války. Přivážet dělníky z Vietnamu a Indonésie je určitě možnost, ale je limitovaná. Tohle je jeden z mezních momentů budoucího rozvoje,“ varuje Soudný.

„Když se podíváte, kam se dnes hlásí studenti, málokdy to jsou technické obory. Nám chybí profese, a to i ty odborné,“ popisuje Soudný problém s tím, že Svaz podnikatelů ve stavebnictví se s tím snaží bojovat nejrůznějšími aktivitami. Jednou z nich je třeba expozice na veletrhu For Arch, který ve středu začíná v pražských Letňanech. Studenti si tam mohou vyzkoušet stavební řemesla, poznat nové technologie a zjistit, jak ve stavebnictví fungují roboti, 3D tisk, virtuální realita a umělá inteligence. „Hlavním cílem je ukázat mladým, že být zedníkem je dnes docela fajn. Dobře si vyděláte a máte čistou hlavu,“ dodává Soudný.

Cena práce zásadně narůstá a tvoří stále větší a větší část rozpočtů stavby. Právě personální kapacity budou podle Soudného velkým problémem i u plánované výstavby a rekonstrukce nemovitostí, na které chce ministerstvo obrany vyčlenit 19 miliard korun. Resort totiž plánuje rozsáhlé opravy a dostavby armádních letišť, posádek a vybudování nových bytů pro vojáky.

„Ministerstvo, ať půjde jakoukoliv cestou, čekají na konci úplně stejné limity, jako mají běžní investoři. Možná si pomohou tím, že budou moci fungovat v jiném režimu, ale na konci se stejně budou ptát, kdo jim to postaví, z čeho a jak rychle,“ říká Soudný.

„Sice půjde z pohledu firem o zajímavou zakázku, ale když není kde brát, už mnoho nevyřešíte. Navíc, pokud se tady rozjede výstavba nového bloku jaderné elektrárny a některé další infrastrukturní stavby, tak je potřeba si říci, že stále bereme ze stejného sáčku. A to jak v lidech, tak v nástrojích, v materiálech, v produktech, ve všem,“ varuje Soudný.

Podle něj tak dojde k momentu, kdy se mezi sebou budou jednotliví aktéři trhu přetahovat o lidi, což povede k nárůstu mezd a tedy i konečných cen. „Ten záměr je podle mě bohulibý a správný, ale k jeho naplnění je ještě hodně daleko a mnozí z toho budou mít bolení hlavy,“ dodává Soudný.

Už dnes má totiž trh nedostatek lidí, a to se propisuje i do tendrů a harmonogramů. „Tak, jak se ještě před několika lety stavěl dům ve standardní velikosti za rok a půl až dva, dnes je to za dva a půl, za tři roky. To je také bohužel realita a do jisté míry způsobená právě nedostatkem lidí,“ vysvětluje Soudný.

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.