Jde po investicích, které nikdo nechce. A už má ve správě miliardu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Trojský pivovar převzal investor Matěj Turek teprve před dvěma měsíci. Historicky chráněná budova leží na brownfieldu nedaleko pražské zoo. Podle Matěje Turka jde o investici, o kterou nikdo nestál. „Nebyl tam nikdo, kdo by byl schopen ho provozovat. Je tam regulačně obtížné něco developovat. A to ze tří důvodů. Památkáři, povodňová zóna a územní plán,“ vysvětluje v Agendě SZ Byznys.

Přestože pivovar na tomto místě vznikl už v 18. století a stále tam stojí, dnes by v oblasti podle územního plánu už postavit nešel. „Nešlo tam udělat ani byty, ani Alzheimercentra a podobné věci, které by to místo navždycky změnily, a podle územního plánu tam nejde stavět ani pivovar. Ale jsem optimista a věřím, že zvítězí zdravý rozum,“ říká Matěj Turek, který už s několika partnery jeden pivovar obnovil, ten Vinohradský.

V době své největší slávy se v Troji vařilo 11 tisíc hektolitrů za rok. Posledních sto let je ale v pivovaru pusto. Turek, který má zainvestováno i v Ticketstreamu, Algotechu či startupu E2B, chce místu vrátit původní využití. „Plánujeme tam obnovit jak prodej, tak výrobu piva,“ avizuje. „Městská část Troja má takový specifický nedostatek, není tam veřejný prostor. My celý ten areál zamýšlíme jako náměstí. Letos tam budeme poprvé rozsvěcovat trojský vánoční strom,“ slibuje Turek, v plánu jsou i kulturní akce.

Produkce piva má být spíše menší, ve velkém se pivo bude dál vařit v Káraném. Pivovar otevřel Turek se svými spoluinvestory loni, poté co se „mateřský“ Vinohradský pivovar i přes covid a drahé energie rozrostl natolik, že kapacita už nestačila. Minulý týden oslavil Vinohradský pivovar deset let od svého znovuzaložení. „Patří mezi investice, kde jsem svůj kapitál zhodnotil několikanásobně,“ pochvaluje si investor.

Za covidu společnost rozjela i plechovkovací linku. „Získali jsme tím náskok. Vedli jsme dlouhé debaty o tom, jestli ještě lidé začnou někdy pít pivo. A ukázalo se, že masivně,“ říká Matěj Turek.

Další Turkovou investicí, kterou „nikdo nechtěl“, je fotbalový klub Dukla Praha. V září Turek po ročních jednáních koupil 34 procent akcií klubu od majitele Carbounion Petra Pauknera.

„Pan Paukner hledal investora, který by k němu vstoupil do Dukly, poměrně dlouho. Je očividné, že opravdu nikdo jiný neexistuje. Nemyslím, že by to byl začátek jeho exitu, na druhou stranu není nejmladší. Nemyslím, že má ambici si to předávat po generace jako třeba pan Tykač,“ uvedl Turek pro SZ Byznys.

„Klub má poměrně nedobré sportovní výsledky. Nemá ani extra skvělé hospodářské výsledky, ale jsou to všechno věci, které se dají zlepšit,“ má za to investor. Do klubu  mohou plynout peníze z několika zdrojů. Příjmy z televizních přenosů, příjmy z UEFA, tradiční komerční příjmy z prodeje vstupenek a samozřejmě peníze od sponzorů.

S potenciálními sponzory vede Turek jednání už teď, konkrétní ale být nechtěl: „Zapojují se do toho firmy i z nové ekonomiky, které se dříve nezapojily, protože fotbal neměl dobrou pověst nebo je nikdo neoslovil.“

Na Julisku, kde Dukla hraje, chce Turek dovést více fanoušků. „Když se podíváte kamkoliv mezi úspěšnější kluby u nás nebo v zahraničí, zejména třeba v Latinské Americe, tak tam chodí na fotbal všichni. Jako do kostela. To je ten cíl.“

Od finančníka a někdejšího kandidáta na primátora Prahy Petra Stuchlíka odkoupil Matěj Turek fond Quant a nyní je jeho jediným majitelem. Jde o fond, který nemá živého portfolio manažera, ale investuje na základě matematického modelu. Autorem modelu je ekonom Pavel Kohout, který fond založil spolu s nynějším guvernérem České národní banky Alešem Michlem.

„Pan Stuchlík to prodával nějakou dobu a ukázalo se, že jsem prakticky jediný, kdo je schopen a ochoten to převzít. On není investor ve smyslu geniálního matematika, nerozumí algoritmům. A v době vysokých úrokových sazeb dostával dennodenně zpětnou vazbu: Ježíš, ten robot. Vždyť ono to vynáší jenom šest procent, to je tragické. Super akciové fondy, o kterých se mluví, vydělají devět procent s obrovským rizikem. Petr je na rozdíl ode mě emocionální člověk, takže to podle mě neunesl,“ vysvětluje Turek, jak se k fondu dostal.

Turkova podnikatelská nátura je opačná: „Chůze vpřed je série umně zadržovaných pádů. Nemine den, kdy v nějaké firmě není nějaký průšvih. A spousta investic, které jsem udělal, se nezhodnotila. Musel jsem je odepsat. Já to umím přejít. Nezhroutím se z toho.“

Fond Quant, který má pod správou necelých 540 milionů korun, se nesnaží jen vybírat nejlepší akcie. Peníze klientů investuje zeširoka: buď do ETF (fond obchodovaný na burze, pozn. red.) na americký index S&P 500 či index Dow Jones, anebo je konzervativně ukládá do pevně úročených nástrojů. O vzájemném poměru investic rozhoduje právě robot.

Největší výhoda fondu oproti lacinějším ETF na americký index je podle Turka v tom, že investice nekolísá. Poplatky jsou ale násobně vyšší než u ETF, investor platí ročně zhruba procento až procento a půl z objemu svého portfolia.

Turek před časem vstoupil také do startupu Zuri, který vyvíjí hybridní letadlo s kolmým startem. „Firem jako Zuri vzniká po světě strašně moc, zejména v Číně a ve Spojených státech, ale Zuri má oproti konkurenčním trhům výhodu. Není pravděpodobné, že by evropští a američtí regulátoři dovolili, aby tu čínský stroj létal. U Spojených států je to čistě nákladová výhoda. Potřebujete špičkového aerodynamika a v Česku je desetkrát levnější než v Americe,“ popisuje Turek.