Zaspali jsme. Bříza popisuje, jak velký má Čína náskok

Koh-i-noor už dávno nejsou jenom tužky. Holding stojí na energetice, strojírenství, oblasti zdravotnictví i hotelovém byznysu. Stále platí slova majitele holdingu Vlastislava Břízy, že lépe už bylo?

„V průmyslu lépe určitě není. Přišly dvě rány. První covid, kdy nikdo nevěděl, co má dělat, a nemá cenu kohokoliv odsuzovat. Druhá byla válka. Máte za sebou dvě rány a stokrát nic umořilo osla,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys majitel holdingu Vlastislav Bříza. Celkový hospodářský výsledek bude letos sice dobrý, ale v nejikoničtějším oboru, tedy tužkách, situace rozhodně příjemná není.

Jak jsou na tom tužky?

Situace je úderem války složitější a složitější. V Rusku jsme měli továrnu, kterou jsme odepsali, ani nevím, co s ní je. Nemá cenu se kolem toho dnes motat, návrat nepřichází v úvahu. S Ruskem ale padl i kus Ukrajiny, ta zchudla a nemá tolik peněz, aby si mohla koupit „značkový“ Koh-i-noor.

Další věcí je, že i když si to možná lidé neuvědomují, tužka se z českého dřeva neudělá. Maximálně z lípy, ale ta není. Kvalitní dřevo se dováží z Ameriky nebo ze Sibiře. Sibiř teď padla, tak to dřevo dovážíme z Číny. Jak ho Číňané shání, nevím, ale my ho dovážíme z Číny.

O kolik je tedy teď výroba nižší?

Určitě o 20 až 30 procent. Je to znát. Neblížíme se kritickému bodu, ale příjemné to není.

Co znamená pro továrnu o 20 až 30 procent nižší výroba?

Lidi, kteří přirozeně odešli, jsme nenahrazovali. Většinou to byli cizí pracovníci. K ničemu dramatickému ale nedošlo, my si nemůžeme dovolit propustit odborníky.

Do Česka jste teď přesunuli výrobu fixek z Bulharska. Proč?

Já jsem v tomhle takový předvoj. Možná si pamatujete, že laciné tužky, které jsme vyráběli v Číně, jsem před lety vrátil do Česka. Tam už to nemělo cenu. V Bulharsku jsme ten závod koupili 15 až 20 let zpět, vyráběli tam fixy, ale továrnu jsme prodali a výrobu začali v Čechách.

Některé firmy jdou opačným směrem.

Ta představa, že všechno půjde do Číny, je hezká, ale když pak začne drhnout doprava, je to jinak. Bohužel jednou na to Evropa může doplatit. Když teď zavřu výrobu tužek v Koh-i-nooru, zcela určitě ji už nikdo nerozjede. Myslím si, že některé výroby by tu měly zůstat. Jenže bohužel na tohle jsme my Češi kabrňáci. Podívejte se na Italy, kteří vyrábí ty kvalitní věci pro sebe a něco v jiném obalu pro Čechy a my to kupujeme. U nás je to ale opačně.

Platí to i pro strojírenství a automotive? Tomu se daří jak?

Tam je to trochu jiné, finální výrobky a značky jsou někde jinde. Ale celkově nás v automobilovém průmyslu bohužel svět – ta Čína nebo Asie – začíná dohánět. Mají daleko větší důraz na technické obory.

My tu ztrácíme schopnost konkurovat v přílivu nových lidí, protože generace, která měla strojní průmyslovky a techniky, není. Ono je daleko horší mít podtržený výsledek z pevnosti pružnosti než někde něco povídat. Mládež se tomu vyhýbá a tito lidé začínají citelně chybět.

My jsme šli dál, nemáme jenom automotive, ale se společností GDK, která má vývoj a výrobu konstrukčních a vyfukovacích strojů, jsme se posunuli jinam. Vyrábíme vyfukovací stroje, ale i produkty, jako jsou různé kanystry, nádoby, flašky. Na to všechno jsou stroje, které teď konstruujeme.

Utlumujete tedy automotive a soustředíte se na tyto stroje a řekněme spotřební produkty?

Jsem strojař a každý strojař uznává, že aby bylo něco staticky určitého, musí být tři body. U toho se držím i v automotive. Není možné být jednonohý – jednonohý fotbalista nemá takovou cenu jako dvounohý.

Zatím převažuje automotive. Osobně mám ale názor, že automobilky, a teď myslím ty finální značkové, tlačily na své subdodavatele a ti tlačili na nás. Jenže nás už vyždímali tak, že není co ždímat – marže není vysoká a teď sami narážejí na stejný problém a automobilky je tlačí.

O kolik vám v automotive spadla marže?

Záleží na tom, co se podaří, jestli je výrobek nový. Bez nových výrobků nemáte šanci pokračovat v cenách. Nechci to říkat. Záleží na oboru, dodavateli. Teď je hodně znát elektrika – i my dnes děláme 15 až 20 procent výroby pro elektrické vozy.

Vyplatí se vůbec vyrábět pro automobilový průmysl v České republice?

Vyplatí, ale samozřejmě že ti menší, kteří nemají ekonomickou sílu, budou mít problémy. To už se začíná dít a je to jen otázka času.

Bude to pro vás příležitost koupit někoho z konkurence?

Nikdy neříkej nikdy, ale spíš teď jdeme cestou, jako je právě zmiňovaná GDK a výroba strojů. Tedy do jiné oblasti než do klasického automotive. Na to se budeme zaměřovat.

Utíká nám Čína hodně?

Samozřejmě že utíká. Zaspali jsme. Když se podíváte, kolik je v Číně výrobců pro automotive. Mluvil jsem o technickém vzdělání, v tom nám utekli a budeme to dohánět těžko. Celkově Evropa je rigidní – všechna ta nařízení a omezení. Rigidita Evropy začíná být strašná.

Co tedy dělat?

Evropa by měla odejít od těch nesmyslných nařízení, která se občas prohlasují a která vás brzdí. Asi bychom se o tom mohli bavit dlouho.

U nás je to pak jednoznačné – počet lidí státního aparátu je nabobtnalý. Tady funguje Parkinsonův zákon – čím víc lidí, tak tím víc zaměstnáváte další. Když vidím, jen kolik se na nás vrhne kontrol, je to opravdu něco hrozného. Ve zmiňované Číně kontroly moc nejsou.

Česko by mělo mířit k tomu, snížit státní aparát, zlepšit efektivitu školství a snížit rozhazování tam, kde je to úplně zbytečné. To se bohužel stále děje. Já proti tomu nic nemám, ale když budu původem učitel dějepisu, těžko budu řídit stát.

Nezmínili jsme váš hotelový byznys. Tomu se daří jak?

Hotely jsou naplněné, ale je to svým způsobem spíš taková libůstka. Třeba hotel v Churáňově určitě díky dálnici do Písku stoupne ještě víc na hodnotě. Problémem je ale personál. Je problém sehnat pracovníky, protože my si nemůžeme dovolit šedou ekonomiku. Zatímco většina hotelů po zlikvidování EET jde trochu jinou cestou.

Jak to víte?

Tomu věřte. Nechtějte, abych vám na kameru říkal, jak to funguje. Ale děje se to. Řeknu to zcela otevřeně, přijde kuchař a na otázku paní jednatelky, kolik chce, odpoví, že 20 tisíc. Ona vyjeveně kouká a on dodá, že dalších 40 tisíc na ruku. Jednatelka mu řekne, že u nás nic takového neexistuje. „A vy nevíte, že Fiala zrušil EET?“ řekne a odejde.

A budete kupovat další hotel?

Ne, určitě ne, to by musela být nějaká náhoda, ale to není náš cíl. Máme čtyři a to nám stačí.

Plánoval jste v roce 2027 odejít do důchodu a zaměřit se na výstavbu čtvrti v Budějovicích. Stále to platí?

To platí. Už jsem to projednal s panem hejtmanem Kubou. Myslím, že si rozumíme – je to moderní hejtman a shodli jsme se. Víme, co budeme dělat. Do roku 2027 je ještě dlouho, ale už to připravujeme, aby se to stihlo.

Už máte vybraného architekta, návrh a všechna povolení?

Máme, ale nechci to prozrazovat. Je to někde odsouhlasené, územní plán se blíží tomu, aby to odpovídalo. Už to samozřejmě běží. Začali jsme od pana hejtmana, je to město s paní primátorkou, všichni už to vědí, někde je to odsouhlasené. Pak už to jsou dohody s architekty.

Co tam všechno bude?

My tam nebudeme dělat kanceláře, uděláme byty a obchody. Ta plocha je hodně velká, nechci předbíhat, možná to rozdělíme na dvě etapy.

Jak velká to bude plocha?

Nechci prozrazovat. Zatím je to předčasné, ale pracujeme na tom.

V minulosti jste prohlásil, že majetkové a dědické daně jsou cestou k likvidaci tuzemských vlastníků. Stále si za tím stojíte?

To je v podkapitalizovaném Česku jednoznačné. Představte si, že by někdo sečetl majetek holdingu, řekl, že dělá pět miliard, takže dvacetiprocentní daň a pánové zaplaťte miliardu. V tu ránu jdou firmy pryč, to vám nemusím vysvětlovat. Nikdo nemá tolik peněz, aby je vytáhl ze šuplíku nebo aby si na to půjčoval a začínal znovu.