Jak „rozdojit“ staré penzijní fondy. Expert navrhuje revoluční pravidlo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Státní penze doznaly v posledních měsících zásadních změn. Nové důchody se budou zvyšovat pomaleji a do penze se půjde později. Způsob, jakým si Češi spoří na důchod po vlastní ose v penzijních fondech, ale ještě změny čekají.

Po volbách by si na tzv. třetí pilíř, kam spadají „staré“ penzijní fondy a „nové“ doplňkové penzijní spoření, měla posvítit příští vláda, doporučuje poradce prezidenta v otázkách důchodů a někdejší šéf důchodových komisí Vladimír Bezděk.

Ve třetím pilíři si na stáří nyní šetří 4 miliony Čechů. Na desetimilionový národ impozantní číslo. Má to tři zásadní „ale“. Spoří si v průměru malé částky, začínají s tím pozdě a velká část z nich má ve fondech mizivé výnosy. Ani po letech se tak často neprospoří k částce, která by jim ve stáří výrazněji přilepšila, a spoléhají tak ve velké míře na důchody od státu.

Nejpalčivější problém vidí Vladimír Bezděk u starých, tzv. transformovaných fondů, kde si šetří necelé dva miliony lidí. Skoro nic nenesou. Jejich výsledky totiž nesmí jít ze zákona v žádném roce do mínusu. Musí při nejhorším skončit na nule.

„To zní na jednu stranu skvěle. Kdo by nechtěl mít jistotu, že nebude vystaven i krátkodobému poklesu výše svých úspor? Ale nic není zadarmo. Aby penzijní společnosti byly schopny této garanci dostát, logicky volí velmi konzervativní investiční strategii,“ říká Bezděk, který je také předsedou představenstva investičního fondu pro kvalifikované investory Avant.

Transformované fondy tak investují především do krátkodobých státních dluhopisů. Jejich hodnota takřka nekolísá, na rozdíl třeba od akcií. „Trestem“ za stabilitu jsou nicotné výnosy.  Staré fondy doručovaly v posledních deseti letech svým účastníkům v průměru jen kolem 1 % ročně. Ve stejné dekádě byla inflace více než 4 % ročně. Střadatelé tak v těchto fondech v reálu vlastně prodělali.

Zrušit je a „vyhnat“ lidi do modernějších instrumentů ale není dle Bezděka dobrý nápad. Lepší by podle něj bylo rozvázat těsná pravidla garantované „neztráty“ a dovolit i těmto nejkonzervativnějším fondům investovat odvážněji. 

Dle důchodového experta by tyto nejkonzervativnější fondy nemusely být na nule každý rok, ale stačilo by, ale nebyly v mínusu na konci spořicího období klienta, tedy když si chce peníze vybrat.

„To by mohla být poměrně významná změna, která klientovi zajistí fundamentální jistotu na konci jeho spořicího období, ale rozváže v dobrém smyslu slova ruce těm správcům peněz, penzijním společnostem, aby mohli aplikovat trošku odvážnější investiční strategii, která ve výsledku klientovi docílí vyšších výnosů než dnes,“ komentuje Bezděk.

Pokud by na konci  zúčtovacího období nebyl účet v plusu nebo na nule, fondy by rozdíl doplatily  „ze svého“ kapitálu alias z prostředků akcionářů.

Do čeho by, pokud by se pravidla rozvolnila, mohly staré fondy investovat? „Gró jejich investic by nepochybně nadále mířilo do souboru státních dluhopisů, ale nemuselo by to být 99,9 %, mohly by tam v řádu jednotek procent, možná třeba i pěti, deseti procent přimíchat akcie nebo kvalitní korporátní dluhopisy,“ přemýšlí Bezděk.

Zrušení každoroční garance černé nuly by mohlo výnosy fondů až ztrojnásobit, domnívá se. „To by mohlo vést k tomu, že by výnos nemusel být 1 %, ale třeba dvě, tři procenta.“ To se zdá jako nepatrná změna, ale každé procento dokáže vlivem složeného úročení při dlouhodobém investování zisky znásobit. Složeným úročením má na mysli princip, kdy člověku vydělává na úrocích stále více peněz, jak se prostředky na účtu postupně zvyšují.

Otázkou je, jestli by o změnu tradičních strategií svých starých fondů měli klienti vůbec zájem. „Češi chtějí jít při zdi. A pokud jsme opravdu dlouhodobě jako investoři nastavení tak, že chceme jít při zdi 30 let, aby nás jednou nebo dvakrát za těch 30 roků náhodou nepotkalo špatné počasí, což je na finančních trzích úplně normální, tak ten výnos nebude nijak velký,“ řekl Bezděk.

Podle Asociace penzijních společností se ale apetit k rizikovějším investicím zvedá. Dnes jsou peníze účastníků v doplňkovém penzijním spoření rozděleny zhruba v poměru 20 % povinné konzervativní fondy, 40 % vyvážené strategie, 40 % dynamické strategie.

„Naprostá většina účastníků má tedy ve svých portfoliích zastoupené akcie. V prvních letech fungování DPS byl poměr opačný (40:40:20). Je tedy vidět, že lidé se přestávají akcií a rizika krátkodobých výkyvů bát,“ uvedl mluvčí asociace Jan Sedláček.

V  doplňkovém penzijním spoření je za dobu jejich existence, tedy za 12 let, naspořeno kolem 200 miliardů. Loni směřovalo nejvíce peněz účastníků do dynamických fondů. “ A to skoro polovina všech vkladů (46 %), necelých 40 % (37 %) pak do fondů vyvážených a ani ne pětina (18 %) do povinně konzervativních fondů,“ počítá Sedláček.

Ministr financí Zbyněk Stanjura aktuálně navrhuje, aby penzijní fondy mohly nově investovat na trhu s bydlením. Vláda se tuto změnu snaží zrychleně prosadit prostřednictvím zákona o podpoře bydlení, který v Poslanecké sněmovně čeká poslední kolo schvalování.

„V principu správná myšlenka. Je trošku nešťastné, že to děláme za minutu dvanáct. Kdybychom to začali řešit před rokem, bylo by to asi pro všechny komfortnější a pohodlnější. A nečekejme od toho zázraky,“ hodnotí nápad Bezděk.

Investice do bydlení totiž není vhodná ani pro nejkonzervativnější, ani pro dynamické fondy. „Pro dynamické fondy může být výnosnost nízká a pro ty konzervativní to může být pořád ještě dost rizikové. Takže se pro ni hodí jenom profil vyvážených fondů, a tam je nějakých 80-90 miliard korun,“ uvedl Bezděk.

Větší příliv peněz do bytových projektů tak nelze čekat, v horizontu pěti let maximálně deset či dvacet miliard korun, odhaduje. A z toho desítky tisíc bytů rozhodně nevzniknou, míní. Navíc nedostupnost bydlení není dle něj způsobená tím, že by na výstavbu nebyly peníze, loni poskytly banky na hypotéky stovky miliard korun.

Co by Bezděk příští vládě také doporučil, je podívat se na strukturu poplatků, které si penzijní fondy za své služby účtují. Jejich výše v zahraničním srovnání nevybočuje, ale přínosné by bylo snížit fixní část poplatku a naopak zvýšit poměr té variabilní, jež se odvíjí od dosaženého výnosu.

Stát podporuje střadatele na penzi jednak příspěvky a také odpočtem na daních. Loni ho to v souhrnu stálo kolem deseti miliard. Podle Vladimíra Bezděka se to vyplatí. „Lidé si sami do toho systému poslali vysoko přes 40 miliard svých vlastních příspěvků. Plus tam něco nateklo i od jejich zaměstnavatelů. Osobně mi poměr mezi státní podporou a přítokem vlastních prostředků nepřijde úplně špatný.“

Jak podnítit ke spoření mladé? Mají česká „penzijka“ vysoké poplatky? Podívejte se na celý rozhovor nahoře ve videu.