Na sankce si jen hrajeme, hnojiv se z Ruska vozí víc než dřív, zní z Agrofertu

Chemický průmysl tvrdě zasáhla energetická krize. Problémem je především cena plynu, který se používá nejen jako energetické médium, ale také jako surovina pro výrobu řady chemických produktů, především pak hnojiv. Což je hlavní náplň chemické divize skupiny Agrofert, navázané na expremiéra Andreje Babiše.

Kvůli drahému plynu začaly evropské chemičky loni omezovat výrobu, protože nebyly schopné vyrábět bez ztrát. Letos cena plynu klesla. Jenomže mezitím začala evropské výrobce hnojiv vytlačovat z trhu zahraniční konkurence. Včetně té z Ruska.

Podle Petra Cingra, místopředsedy představenstva Agrofertu, se Evropa sice odstřihla od ruského plynu, zato dovoz ruských hnojiv výrazně stoupl, což ohrožuje evropské firmy. Nic na tom nemění prodlužující se řada protiruských sankčních balíčků. Dlouholetý manažer Agrofertu v první části rozhovoru pro SZ Byznys tvrdí, že na sankce si tak vlastně jen hrajeme.

Jak dopadla energetická krize na hospodaření Agrofertu?

Pro nás je zásadní vývoj cen plynu, protože ho nepoužíváme jen jako energetickou surovinu, ale i jako základní surovinu na výrobu hnojiv v našich továrnách v Německu a na Slovensku. Růst jeho ceny na nás bude mít zásadní vliv minimálně střednědobě, ne-li dlouhodobě.

Pak je tu vliv plynu na cenu elektřiny, i to je samozřejmě problém. Masivní nárůst cen elektřiny a plynu způsobil, že se Evropa stává nekonkurenceschopnou v produktech, které se dají nahradit dovozem.

Jak se s tím Agrofert vyrovnává?

Nám se ze začátku dařilo promítat ceny energií do cen našich výrobků. Šlo to do okamžiku, než začala prudce klesat spotřeba. V určité fázi přestane mít zákazník zájem. Letos se navíc začala postupně na trhu v celé Evropě ukazovat hnojiva z jiných teritorií – z Ameriky, z Afriky… Také sem trvale chodí dokonce významné množství hnojiv z Ruska.

My si tady hrajeme na sankce, ale ty buď někdo nedodržuje, nebo na sankčních seznamech výrobky z nějakých důvodů nejsou. Tam, kde dovoz tlačí na pokles cen, nejsou evropští výrobci schopni konkurovat a čelí tomu tím, že omezují výrobu.

Dovoz ruských hnojiv není sankcemi omezen?

Dovozu hnojiv se sankce netýkají, takže se sem z Ruska vozí. Sankce jsou vůbec řešené zvláštně. V prvním kole šli na sankční seznam oligarchové, v druhém kole firmy navázané na oligarchy. My upozorňujeme celé měsíce na to, že by na sankčních seznamech měly být výrobky, nikoliv oligarchové a firmy, protože ty nelze zcela podchytit, zatímco výrobky ano.

Rusové samozřejmě hledají cesty, jak sankční seznamy obejít. Oligarchové své majetky přepsali na rodinné příslušníky nebo na kamarády. Každopádně k nám dnes teče větší množství zboží z Ruska, než se sem dováželo kdykoliv dřív. Včetně hnojiv.

Které průmyslové obory považujete za nejvíc ohrožené energetickou krizí?

Chemie určitě patří k nejohroženějším. A nejen chemie související s výrobou hnojiv. My vyrábíme i řadu chemikálií pro nábytkářský nebo automobilový průmysl. Tato výroba je postižená podobným způsobem. Ale už nejde ani tak o dopady cen vstupních surovin. Je tu krize spotřeby, která razantně klesla v celé Evropské unii.

Což může být naštěstí cyklická záležitost. Dopad inflace, která skončí.

Určitě, souvisí to s válkou, s inflací, primárně s cenou elektřiny a plynu, není to specifikum České republiky. Obyvatelé EU zatáhli za brzdu a šetří, neutrácejí. Nekupují auta, televize, nábytek. Kupují potraviny, protože jíst se musí. Ale spotřebitelský průmysl jede na významně nižší vytížení výrobních kapacit, my propad odhadujeme na 50 až 60 procent.

Další problém je, že Číňané ovládají námořní dopravu a klíčové přístavy. Z Číny dnes přeprava kontejneru do USA stojí 90 dolarů, z Evropy 900. To jsou věci, které bohužel evropský průmysl začínají potápět.

Agrofert vyrábí hnojiva v české Lovochemii, německém SKW Piesteritz a slovenském Duslu Šala. Omezujete někde kvůli vysokým nákladům a konkurenci výrobu?

My jsme ji loni omezovali průběžně ve všech třech továrnách. SKW jsme provozovali v průměru kolem 70 procent kapacity, Duslo asi na 85 procent, Lovochemii kolem 80 procent. Před krizí nepamatuju, že by ty závody někdy v historii nejely naplno, s výjimkou standardních odstávek kvůli údržbě. Loni to byl první rok, kdy jsme je nedokázali vytížit z důvodu, že jsme nebyli schopni jejich výrobky prodat za odpovídající cenu.

Německý chemický koncern BASF nedávno oznámil, že zruší část své výroby v Ludwigshavenu a propustí 2,6 tisíce zaměstnanců. Agrofert podobné kroky nechystá?

Ne. U nás je jednoduchý důvod, jsme evropská firma. Na rozdíl od BASF nemáme kapacity v Číně nebo v Americe a nejsme schopni nahradit naši lokální výrobu dovozem z jiného regionu. BASF si jako globální firma celkem jednoduše spočítá, kde je pro ně lepší investovat. Část svého zboží budou dovážet. Neopouštějí evropský trh, jen opouštějí výrobu, protože se jim tady nevyplatí.

Nebudete je následovat?

Možná jsme naivní, ale jsme přesvědčení, že lokální výroba hnojiv ve střední Evropě zůstane. Přece nedává žádný ekologický a ve finále ani ekonomický smysl transportovat výrobky, které se vyrábějí i v Evropě – třeba hnojiva – přes půl světa. Věříme, že cenový výkyv základních vstupů bude časově omezený. Že do dvou, tří let dojde k vyrovnání trhů na úroveň, na jakou jsme byli zvyklí. My jsme vždycky měli energetické suroviny dražší, ale vyrovnávalo se to transportními náklady a větší efektivitou výroby v Evropě.

Nedávno jste oznámili koupi divize na výrobu hnojiv od rakouské chemické skupiny Borealis. Získáte tak továrny v Rakousku, Německu a Francii. Souvisí akvizice s krizí a problémy evropského průmyslu?

Divizi zpracování dusíku skupiny Borealis jsme koupili proto, že chceme diverzifikovat, nechceme být jen ve střední Evropě. Borealis sice nemá žádné aktivity v zámoří, ale má je částečně „na moři“. Ve Francii má infrastrukturu na dovoz čpavku, který se dá dnes levně nakupovat v Americe, v Alžíru, v Egyptě nebo v Kataru a dá se dovézt do Evropy. Pokud tedy máte samozřejmě schopnost ho někde na pobřeží skladovat a dostanete ho do toho místa velkou lodí.

Hlavní důvod, proč jsme se rozhodli Borealis koupit, je, že kdyby nepříznivá situace na trhu energetických surovin včetně plynu přetrvávala, tak my s velkou pravděpodobností přejdeme z plynu na dovoz čpavku.

Takže byste úplně zastavili výrobu ze zemního plynu?

Stoprocentně určitě ne, jsou továrny, které ten „zlý“ oxid uhličitý vyrábí pro své zákazníky. Ti jej potřebují třeba na bublinky do limonády nebo do piva, pro pěstitele zeleniny nebo pro nemocnice. Je to vedlejší produkt výroby hnojiv ze zemního plynu a v dostatečném množství ho dnes jinak nevyrobíte. Ale jinak budeme v podstatě kopírovat chování nadnárodních skupin a budeme nadále vyrábět udržitelně, ekonomicky i ekologicky finální výrobky ve fabrikách v Evropě.

Změní nákup továren Borealisu nějak vaši skupinu? Stáváte se druhým největším výrobcem hnojiv v Evropě…

Motivů k té akvizici bylo víc. Primární je přístup k moři, možnost diverzifikovat, místo plynu dovážet čpavek, a zlevnit tak výrobu. Sekundární motiv je vyrábět a fungovat i na jiném teritoriu než ve střední Evropě.

Další důvod je, že čím jste větší, tím větší šanci máte na optimalizaci, což vede k nákladovým úsporám ve výrobě i v logistice. My jsme relativně silní v Německu, část Německa můžeme zásobovat ze Slovenska po Dunaji, část po Rýnu z Francie.

A pak jde i o rozdílné podmínky k podnikání v různých evropských zemích. Ve Francii jsou v tuto chvíli třeba významně lepší podmínky pro rozvoj podnikání než v České republice. My teď díky Borealisu posílíme svou pozici i v jihovýchodní Evropě, kde je Borealis velmi silný v distribuci hnojiv. Takže tam vidíme i slušný potenciál na expanzi i do zemědělství. Doufáme, že budeme schopni dále růst v regionu bývalé Jugoslávie, Bulharska, Rumunska.

Agrofert v poslední dekádě masivně investoval v Maďarsku. Jsme tam jeden z největších výrobců jedlého oleje, máme tam pekárnu. Funguje nám tam distribuční systém pro zemědělský segment, máme tam částečně prvovýrobu. A přijde nám, že tudy vede cesta na nějakou další diverzifikaci a růst skupiny.

Jak energetická a surovinová krize zahýbala hospodařením Agrofertu? Jaké čekáte výsledky za loňský rok?

Konsolidovaná čísla zatím samozřejmě nemáme. Začátek roku byl hodně těžký. Ona krize začala už v roce 2021, takže jsme měli špatné výsledky v chemii už za rok 2021. Od konce loňského roku pak sledujeme masivní pokles výkonnosti související s tím, že se sem začalo valit zboží z Ruska a z dalších regionů a začala klesat spotřeba související s krizí.

Celkově myslím, že to dopadne přijatelně, výsledky by měly být zatím v černých číslech, ale nebude to žádný zázrak.

A výroba potravin? Jejich ceny prudce vzrostly, vyděláváte na tom?

Vím, že nás z toho obviňují, ale my v zásadě v potravinách děláme zhruba stejnou výkonnost jako v předchozích letech. Obchodní řetězce nás nepustí, abychom nějak extrémně vydělali. Mají výhodu, že jsou globální, trh je otevřený a Česká republika relativně malá. Kdybychom obchodníky tlačili do nějakého extrémního zvýšení cen, nemají problém si v podstatě jakékoliv zboží dovézt z Německa, z Francie, z Rakouska, z Polska.

My si nemůžeme si dovolit extrémně zdražit, protože pak bychom byli naprosto mimo konkurenceschopnost s Poláky, případně i s jinými dovozci.

Pokračování rozhovoru, v němž Petr Cingr komentuje evropskou ekonomickou politiku, regulaci a Green Deal, nabídneme v dalších dnech.