Článek
„U některých komodit mají potravinářské podniky dominantní postavení. To je nepochybné. Ale k tomu, abyste prokázal zneužití dominantního postavení a někoho mohl potrestat, musí také porušit zákon,“ říká Petr Mlsna v rozhovoru pro SZ Byznys.
Dominancí se z pohledu antimonopolních pravidel myslí tržní podíl větší než 40 procent. To je zároveň strop při spojování firem.
Mlsna konkrétní společnosti nejmenoval. Za dominantní ve svém oboru jsou považovány například cukrovary Tereos TTD, případně dodavatel vajec ProAgro Nymburk. Podíl v desítkách procent má v některých komoditách například mlékárna Madeta, společnosti z holdingu Agrofert nebo Plzeňský Prazdroj.
Potraviny v Česku zdražují, přestože cenový index v zahraničí už deset měsíců klesá. Vedou se spory o to, kdo za to může. Zemědělci viní obchod a naopak, podle ekonomky Jany Matesové je na vině nízká konkurence ve výrobě jídla. Ministr zemědělství za KDU-ČSL Zdeněk Nekula osočil z přehnaných marží obchod a předeslal, že drahotu bude řešit i se zástupci antimonopolního úřadu.
„Všichni hovoří o něčem, ale nikdo v podstatě nedává na stůl žádná validní data a zůstává to všechno jen v rovině domněnek a svádění stávající drahoty potravin na někoho jiného,“ říká Mlsna.
Úřad může od ledna kontrolovat nejen nekalé praktiky obchodů, ale také zemědělců a zpracovatelů. Zatím nezasáhl, nikdo si totiž nestěžoval.
Mluví se o nezdravém tržním prostředí v zemědělství a potravinářství, kde má velkou váhu malý počet velkých firem a je nízká konkurence. Jedním z hlavních důvodů, proč máme drahé potraviny, je podle ekonomky Jany Matesové vysoká tržní síla těch, kdo potraviny vyrábějí a prodávají. Selhal stát, jak naznačuje?
To je odvážná teze. Nejsou zatím vůbec žádná data pro to, abychom mohli tvrdit, že vysoká koncentrace na našem trhu v jednotlivých částech vertikály ovlivňuje rostoucí cenu potravin. Na rozdíl od jiných států v EU máme poměrně rozdrobený trh maloobchodu. Abychom mohli takovou tezi potvrdit, je potřeba provést analýzu celé vertikály.
Jsou tady ale také velké společnosti s tržním podílem nad 40 procent. Například ve výrobě cukru nebo vajec.
To, že má někdo dominantní postavení na nějaké části trhu, samo o sobě ještě neznamená, že porušuje zákon. Potřebujete konstatovat, že na relevantním trhu má daný subjekt podíl nad 40 procent a dopouští se nějaké protisoutěžní praktiky. Samotná dominance či monopol ještě neznamenají, že porušuje zákon.
Čtyřicet procent je strop u fúzí. Platí pro všechny v celé ekonomice?
Přesně tak, je to obecné pravidlo, které je nastaveno evropským právem a je také v našem zákoně o ochraně hospodářské soutěže.
Potom je tedy otázka, jestli to není moc, protože některé země mají méně.
Domnívám se, že 40 procent je taková zlatá střední cesta, protože u některých trhů, které jsou vysoce oligopolní, ani neumíte přitáhnout na trh víc subjektů. Můžeme se bavit třeba o telekomunikacích, kde po aukci nepřišel čtvrtý hráč na trh a ten je koncentrován mezi tři velké subjekty.
A jak jsou rozloženy síly na zemědělském trhu a ve výrobě potravin?
Je potřeba se vždy bavit o konkrétních vztazích, protože pokud se podíváme na celou vertikálu, tak v některých případech na samém počátku stojí velmi silný prvovýrobce. A vůči němu třeba slabší zpracovatel potravin, který je existenčně závislý na tom, aby mu prvovýroba dodávala komoditu, kterou zpracovává. A na druhé straně můžete mít i obrácenou situaci, kdy je tady slabý prvovýrobce a silný zpracovatel. Stejné je to mezi zpracovatelským sektorem a maloobchodem. Nelze obecně říci a zjednodušit celý ten vertikální trh na to, že na počátku stojí slabý prvovýrobce, který čelí velikosti zpracovatelského sektoru, nebo naopak.
Když zmíním konkrétní případ, třeba dva cukrovary TTD Tereos vyrobí více než polovinu cukru. Podobných případů je víc. Není to špatně?
Na tom samotném nic špatného není, pokud dominantní podnik na trhu neporušuje pravidla a například nezneužívá svou sílu tím, že vnucuje odběratelům určité obchodní podmínky, nezanáší do smluv některé nevýhodné podmínky nebo netlačí na své dodavatele, aby mu dodávali za podnákladové ceny. To znamená k samotné dominanci musíte přidat ještě něco, čím daný subjekt zneužívá své dominantní postavení.
Symbolem nezdravého tržního prostředí se pro mnohé stala skupina Agrofert. Ve které oblasti zemědělské a potravinářské výroby má největší podíl?
Nemáme tvrdá data, která bychom mohli poskytnout k nějaké velké skupině, ať už je to Agrofert, nebo někdo jiný. Ale je celkem zjevné, že u některých komodit tyto potravinářské podniky mají dominantní postavení. To je nepochybné. Ale jak už jsem řekl, k tomu, abyste prokázal zneužití dominantního postavení a někoho mohl potrestat, musí také porušit zákon.
Prověřujete to sami od sebe, nebo jen na podnět?
Ano, prověřujeme. Máme také vlastní interní hypotézy, které si na trhu ověřujeme. Tady bych jen zmínil, že jsme v polovině roku 2022 ukončili sektorové šetření v oblasti agrosektoru, kde jsme avizovali, že podle předpokladů trhu lze očekávat ke konci roku 2022 a v roce 2023 zvyšování cen potravin. Důvodem je například to, že ceny v potravinářském sektoru se stanovují na kvartální bázi. To znamená, že když se zvýší vstupy, cena je zadržována po dobu čtvrtletí a poté skokově vystřelí, protože si účastník vertikály započítá náklady do prodejní ceny.
Jaký je podíl firem z holdingu Agrofert v hnojivech a výkupech obilí?
Taková data nemám. Není to tak, že bychom vysloveně monitorovali podíly na trhu a to, jak se mění. Ani to v současné době není nezbytné, protože se nyní žádné výrazné fúze na zemědělském trhu neuskutečňují.
Trh je v pohybu, některé společnosti vznikají, zanikají nebo se zmenšují. Třeba pekárenská skupina PEK Group, dříve dvojka na trhu, se zbavila čtyř ze šesti pekáren. Ani to nejsou momenty, kdy byste si aktualizovali situaci na trhu? Zákazníci se přelévají jinam, některé firmy se zvětšují.
My firmy nezachráníme. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže je tady primárně pro to, aby chránil komfort spotřebitele, který by mohl těžit z liberálně fungujícího trhu. Pokud nějaká firma zanikne, protože není schopna obstát v konkurenci, tak je to prostě byznys a tržní prostředí.
Myslel jsem to tak, že pokud firma například padne, zákazníci se přesouvají jinam, k většímu výrobci, který se stane ještě větším. Snižuje se konkurence a spotřebitel platí vyšší cenu.
Když firma zmizí z trhu, logicky jiná firma trh vyplní například zvýšenou kapacitou, aby pokryla spotřebu zákazníků. To je naprosto běžný tržní mechanismus.
S krachem Bohemia Energy k větším konkurentům přešel téměř milion lidí a nebyl to poslední bankrot v oboru. Zákazníci se koncentrují do větších firem. Je tento sektor pod vaším větším dohledem?
Dobrá otázka, která krásně ukazuje, jak funguje tržní ekonomika, když není regulována. Náš úřad vydal zprávu, že zastropování cen energií neznamená konec hospodářské soutěže, ale naopak, že dodavatelé energií mohou soutěžit pod zastropovanými cenami. Známí mi říkali, že asi žiju v jiné galaxii, protože přece všichni budou prodávat za zastropovanou cenu.
A podívejte se na situaci před pár týdny. Byznys si našel cestu a energie se nabízí pod stropem. Tady se ukazuje, že soutěžní prostředí skutečně funguje, i když máte limitovaný počet dodavatelů na trhu. K tomu, co říkáte: samozřejmě tento trh průběžně monitorujeme. Ukázalo se, že zákazníci, možná i v obavách z toho, co zažili u alternativních dodavatelů, když spadli do režimu DPI, si nasmlouvali ceny u velkých dodavatelů.
Od ledna platí novelizovaný zákon o tržní síle. Dosud jste hlídali jen dvanáct obchodních řetězců, od ledna řešíte i vztahy mezi zemědělci, zpracovateli a také zpracovateli a obchodem. Jsou už nějací hříšníci?
Dosud jsme nemohli rozkrýt celou vertikálu, to se s novelou od ledna změnilo. Všichni teď mluví o tom, kdo v té vertikále (zemědělec–zpracovatel–obchod, pozn. red.) porušuje pravidla, ale do tohoto okamžiku Úřad pro ochranu hospodářské soutěže nedostal ani jeden podnět z celého agropotravinářského sektoru. Takže všichni hovoří o něčem, ale nikdo v podstatě nedává na stůl žádná validní data a zůstává to všechno jen v rovině domněnek a svádění stávající drahoty potravin na někoho jiného. Druhá věc je, že podle zákona mají jednotliví účastníci vertikály jeden rok na to, aby uvedli smluvní vztahy do souladu se zákonem.
Čekal bych, že minimálně Ministerstvo zemědělství dá na stůl data, když lidovecký ministr Zdeněk Nekula tvrdí, že má důkazy o tom, kdo může za drahé potraviny. Jak to vnímáte, když se to úzce dotýká vaší práce?
Nebudu komentovat politická vyjádření. Jsme úřad, nezávislý na vládě, řídíme se jen právními předpisy. Musím ale říct, že v České republice je fatální problém s analýzou dat. Stát má obrovské množství dat, ale není tady kapacita je smysluplně interpretovat, a to i vzhledem k tomu, jak analyticky nebo koncepčně přistupovat například k regulaci.
Komplikuje to vaši práci natolik, že nevidíte, co je na trhu špatně?
Nedávno jsme zveřejnili závěrečnou zprávu z farmaceutického sektoru ohledně distribučních kanálů, na které jsme pracovali dva roky, a musím říct, že je extrémně komplikované z jednotlivých státních institucí získat validní data a utřídit je do nějakého smysluplného rámce, který vám buď vyvrátí, nebo potvrdí nějakou výchozí tezi.
Bijete na poplach, aby se to změnilo?
Bijeme a říkáme, že klíčové je umět zpracovat data. Vytvářet koncepce bez tvrdých dat je skutečně záležitost pokusu a omylu.
Pro to, abychom tady mohli bojovat proti nekalým praktikám, rozbíjet oligopoly a podobně, tak potřebujete data, která tu nejsou? Takže vlastně nemůžete dělat svou práci?
Získáváme data s poměrně velkými obtížemi a mnohdy odpověď na nějakou kruciální otázku, jako třeba tu, kde je problém se zvyšujícími cenami potravin, můžeme přinést až v době, kdy už třeba problém není tak palčivý.
Jak časté jsou cenové kartely v oblasti zemědělství a potravinářství? Dochází k nim v posledním roce častěji?
Nedomnívám se, že jsou častější. Z našich zjištění tomu nic nenasvědčuje a nemáme ani žádný podnět od některého z účastníků trhu.
Jaký je teď váš postup, pokud jde o prověřování příčin drahých potravin? Ministr zemědělství říkal, že by se s vámi rád sešel.
Tato informace se ke mně zatím nedostala. Ministerstvo zemědělství má nástroje k tomu, jak monitorovat trh a získávat statistická data. Úkolem soutěžních úřadů je trestat, pokud se někdo dopustí něčeho nekalého. Pokud se skokově zdražují potraviny, je to spíš otázka politická než soutěžní, zda nepřistoupit třeba k cenové regulaci.
Zákon tuto možnost připouští?
Umožňuje to zákon o cenách z roku 1990, ale je to výsostně politická otázka. Jako předseda soutěžního úřadu říkám, že každá regulace de facto narušuje trh a u agrosektoru to platí dvojnásobně, protože trh nefunguje na klasických pravidlech střetu nabídky s poptávkou, ale je deformován evropskými a národními dotacemi.
Nástroje na regulaci tedy existují, otázkou je, kde vlastně zisk v celé vertikále zůstává. Mám svoji osobní tezi, že zisk nezůstává jen v jednom segmentu celé vertikály, ale že pravda bývá vždy někde uprostřed.
