Guvernér Michl: Nastanou-li dva faktory, můžeme pokles sazeb i zastavit

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Guvernér České národní banky je ve funkci přes dva roky a aktuální inflace se pohybuje kolem dvou procent. V uplynulých třech letech si však Česká republika prošla obdobím rekordně vysoké inflace, která mimořádnou silou zasáhla úspory obyvatel i snížila kupní sílu mezd.

Guvernér Aleš Michl v rozhovoru přináší také svůj pohled na příčiny inflace i to, proč ve snaze o její snížení zvolil taktiku stabilních sazeb.

Ekonomická důvěra jak u domácností, tak u podnikatelů v září poměrně citelně vyrostla. Začnou teď lidé zase utrácet?

Předpokládám, že budou utrácet velmi opatrně. A na jednu stranu je to dobře, protože tady jsme v Obecním domě, kde Rašín (Alois Rašín byl první československý ministr financí, pozn. red.) a jeho kolegové založili republiku. Stále platí pracovat a šetřit.

Proč mají lidé obavy a neutrácí více? Bojí se třeba recese?

První dobrá zpráva je, že jsme doopravdy dokázali stlačit inflaci. Když před dvěma lety nastupovala nová bankovní rada, tak byla inflace osmnáct procent. Nyní je kolem dvou procent a reálné příjmy již rostou. Špatnou zprávou je, že ekonomika a hlavně Německo flirtují s recesí, stagnuje, a to vráží nejistotu ohledně ekonomického vývoje. Proto je nejlepší varianta utrácet rozumně.

Centrální banka bude brzy publikovat novou prognózu vývoje ekonomiky. Lze očekávat, že růst ekonomiky bude horší, než jste dosud čekali?

Je to možné, že bude malinko horší, ale stále čekáme, že ekonomika mírně poroste. Ale ano, ta čísla půjdou spíš dolů.

Vy jste měli v poslední prognóze z léta letošního roku růst 2,8 procenta pro příští rok. Čekáte pokles očekávaného růstu o nějaké desetinky, nebo to bude dramatičtější?

Já se dívám spíš na pět deset let dopředu, co dělat pro to, aby česká ekonomika rostla. Pokud vás ale zajímá ten krátkodobý výhled, tak tam budou mírné desetinky dolů.

Znamená to, že dohánění Západu se tedy zase zpomaluje?

Ano. Podle mě má problém nejen Česká republika se Západem, ale hlavně i celý Západ vůči Americe. Nejlepší inovativní firmy tady toho světa, které ženou ekonomiku dopředu a vůbec celý pokrok, tak jsou spíš v Americe než v Evropě. Zaostáváme. Dlouhou dobu jsme si tady žili nad poměry, měli jsme nulové úrokové sazby, zadlužovali jsme se, realitní sektor rostl, ale ty technologické vychytávky, nápady, inovace jsou spíše za oceánem.

Jak vnímá Česká národní banka konkurenceschopnost české ekonomiky v souvislosti třeba s teď často zmiňovanou Draghiho zprávou?

Pro nás je velmi podstatné, abychom měli pevnou a silnou měnu. Ostatně Rašín to také tak říkal. Abychom toho dosáhli, tak potřebujeme mít fantastický export, export, který bude mít skvělou marži, výrobky se budou dobře prodávat, firmy budou vydělávat a budou dobře platit i svým lidem. A jak Německo, tak Česká republika v příštích letech zažije problém v tom, že jejich export bude mít nižší marži, bude se muset nějak přeorientovat, aby uspěly. Průmysl čeká určitá renesance a já si myslím, že to Evropa zvládne,ale bude to velmi obtížné.

Myslíte, že to je tedy dobře, i když je to vlastně špatná zpráva? Protože kdyby v Německu klekl automobilový průmysl, tak by to pro Česko znamenal velký problém.

Dříve byla česká ekonomika hodně založena na přímých zahraničních investicích. Přišly sem velké zahraniční firmy, zaměstnaly levně pracovní sílu. A teď se dostáváme do něčeho, čemu se v ekonomii říká past střední třídy. Lidé chtějí víc přidávat na platech a firmám to bude ubírat z marží a tím i ze ziskovosti. Ale technologické novinky a vynálezy nepřijdou tím, že napíšeme na ministerstvu nebo tady v České národní bance nějakou studii. Ale přijdou tak, že tu budou chytří lidé, kteří budou chtít pracovat a budou mít ty nápady. Anebo nebudou.

Myslím, že tu jsou chytří lidé, kteří pracují a mají nápady, ale možná ty podmínky nejsou úplně ideální.

A od toho jsme tady právě my. Vláda, Česká národní banka a vůbec celá státní sféra k tomu, abychom co nejméně kecali byznysu do toho, kam má jít, ale spíše ty podmínky zajistili. Proto, když se zeptáte, co je náš cíl, tak náš zákonný cíl je stabilita inflace kolem dvou procent. Za to ručíme, dále pevná měna, stabilní bankovnictví a nikoliv to, že napíšu fantastickou studii k tomu, jaké v příštích pěti až deseti letech budou potřebné inovace.

Jaký má tedy Česká národní banka scénář pro situaci, že Německu dojde ke zhoršení ekonomické situace, což už pozorujeme?

Naším hlavním cílem je udržet stabilitu, pevnou korunu, a o tom máme základní úrokovou sazbu, kterou můžeme snižovat nebo zvyšovat. V případě, že by se ukázalo, že situace v německé ekonomice se výrazně zhoršuje, tak můžeme snížit úrokovou sazbu. Chci ale říci, že já nečekám, že po dobu našeho mandátu bychom se vrátili k nulovým úrokovým sazbám. Spíše čekejte, že sazby budou vyšší než v předchozích deseti letech. Nulové sazby byly chyba.

Ještě k tomu delšímu výhledu. Vy jste říkal, že přemýšlíte samozřejmě i dopředu, nejenom na rok, ale na období pěti až deseti let. Co tam vidíte?

Čeká nás renesance průmyslu a ta se buď povede, nebo ne. To je na podnikatelích. Podle mě nás čeká i trošku ústup z exportních trhů, pokud se to nepovede, ztratíme tržní podíl a vzroste tlak na marže. Vezměte si to na příkladu nějakého dobrého mobilního telefonu, který se vyrábí v Číně, ale ta marže je v Americe, kde proběhla ta inovace. Něco podobného musíme udělat i my s našimi výrobky. Abychom nebyli ten největší dodavatel toho kterého dílu do auta, ale abychom vyváželi něco, co prostě nakopne ekonomiku a největší část marže skončí u nás.

To je samozřejmě problém, který nejen tato vláda řeší, řešily to i minulé vlády. Ale zpět k vaší roli. Zvažuje teď Česká národní banka úrokové sazby snižovat rychleji, abyste ekonomiku podpořili? Protože na jednu stranu vaším primárním úkolem je udržovat stabilitu cen, ale druhý úkol, pokud je naplněn primární cíl, je i podporovat hospodářský růst.

Inflaci se podařilo výrazně snížit. Díky za to. Identifikovali jsme, že období nulových úrokových sazeb před covidem byla velká chyba a i to zapříčinilo, že jsme měli vysokou inflaci. Teď si to nesmíme znovu pokazit. To znamená, že se sazbami jít dolů velmi, ale velmi opatrně v případě, že by ekonomika, nebo i třeba německá ekonomika šla do recese. Inflace je teď kolem dvojky, ale čekáme mírný nárůst do konce roku, ale příští rok čekáme nízkou inflaci, což je dobrá zpráva.

Říkal jste, že do konce roku se může inflace malinko zvýšit. Znamená to, že budete ve snižování sazeb pokračovat mírným tempem?

Nemohu to takhle dopředu říct. Rozhodneme se zasedání od zasedání podle nejnovější prognózy a nejnovějších čísel, necháváme si všechny možnosti otevřené.

Pokud by se situace v nějakém ohledu zhoršila, tak se může snižování sazeb i zastavit?

Pokud dojde na dva rizikové faktory, můžeme i snižování sazeb zastavit. Tím prvním jsou ceny služeb. Dojde-li k růstu inflace, tak ceny služeb za tím vývojem zaostávají. Inflace u služeb klesá se zpožděním. Čili u služeb je potřeba, aby nastalo zbrždění inflace. Druhým faktorem je deficit státního rozpočtu. Pokud bychom u deficitu státního rozpočtu neviděli, že se krok za krokem snižuje, pak by to byl velký proinflační efekt. Pokud tyto dva faktory nastanou, můžeme snižování sazeb i zastavit.

Proč ceny služeb dál zdražují, když se ceny energií, potravin uklidnily? Je to skutečně jenom určitý dojezd a to zastavení inflace ve službách přijde do pár měsíců?

Zatím to tak vypadá, ale nechceme nic podcenit. Na nějakou neutrální úroveň sazeb jdeme postupně krok za krokem, aby to doopravdy byl jen dojezd a aby všichni pochopili, že uděláme všechno pro to, aby se tady nikdy neopakovala taková inflace, jaká byla.

Jako riziko pro inflaci jste podle zápisu z posledního zasedání bankovní rady vyhodnotili také mzdy. Není ale vzhledem k dramatickému poklesu kupní síly v Česku v posledních třech letech rychlejší přidávání naopak nevyhnutelné?

Všechno souvisí s produktivitou práce, aby si firmy udržely tržní podíl, určitou nějakou ziskovost, měly peníze na investice. Takže rozumný nárůst mezd ano, ale ne přehnaný. Je to také podnik od podniku a člověk od člověka. V České národní bance porostou mzdy v průměru kolem čtyř a půl procenta. Chceme jít příkladem. Ale jde o průměr, takže někomu poroste plat více, někomu méně.

Není to vzhledem k vysoké inflaci, kterou jsme v posledních letech zažili, málo?

Podle mě je správný mírný růst mezd a není to málo.

Takže tu inflační mezeru, která nás vlastně připravila o podstatnou část úspor i výdělků, už nikdy nedoženeme?

Můžeme ji dohnat tím, že budeme mít nízkou inflaci a budeme mít pevnou měnu. Za to mohu ručit. Ale ještě k těm mzdám. Já bych nikomu neodpíral dobrou mzdu, pokud někdo má fantastické výsledky a firma si to může dovolit, tak ať má velký růst mezd. Hovořil jsem spíš o průměru za celou Českou republiku nebo za státní sféru.

Jak daleko nebo blízko jsme od momentu, kdy se to snižování sazeb zastaví?

To rozhodnou čísla. Nedokážeme tak říct dopředu, i to ukazuje, jak ten svět je nejistý, takže proto si necháváme všechny možnosti otevřené.

To je stejná otázka, jaká byla ta předchozí, a já mohu zopakovat předchozí odpověď.

Říkáte, že rozhodnou čísla. Do jaké míry se bankovní rada řídí modelem, který vám sestavuje váš analytický tým?

Je to jeden ze vstupů do celého myšlenkového procesu, do celé naší debaty.

Je to ten nejdůležitější?

Ne. Je to jeden z nich.

Mohl byste to nějak upřesnit? Dá se říct, kolik procent rozhodování tvoří čísla z tohoto modelu, kolik procent nějaké další expertní hlasy?

Když jsme svoji práci před dvěma lety začali, tak první, co jsem udělal, bylo, že jsem prodloužil zasedání o jeden den. Den před naším zasedání, kdy rozhodujeme o sazbách, máme ještě brainstorming, debatu o tom, kam se vyvíjí ekonomika. Hodnotíme čísla, koukáme se na grafy z makroekonomiky, z finanční stability, z finančních trhů a debatujeme. Snažíme se ty grafy pochopit, snažíme se pochopit trendy. Druhý den dostaneme naservírovanou prognózu od našeho odborného aparátu, kam se bude ekonomika vyvíjet, co si myslí náš odborný aparát. A pak máme další vstupy, máme poradce, máme různé zdroje, každý z nás se účastní nějakých dalších jednání či nějakých konferencí.

Data z Evropy, předpokládám.

Přesně tak. To vše dáme dohromady. Je nás sedm a rozhoduje většina. Každý z nás má prostě svůj úsudek a zatím si myslím, že jsme rozhodli dobře. Výsledkem je snížení inflace z osmnácti na dvě procenta.

Co teda aktuálně říká predikční model? Neříká to, že by sazby aktuálně měly být níž?

Neříká. Říká: Snižujte velmi opatrně.

Takže se tím tedy víceméně řídíte?

Zatím ano.

Jak bude s vaší měnovou politikou ladit nová posila, ekonom Jakub Seidler, který v prosinci v Radě České národní banky nahradí Tomáše Holuba?

Já se nebudu vyjadřovat k jednomu členu bankovní rady. Spíš jako za celý tým doufám, že zapadne jako týmový hráč a celý tým budeme odpovědný České republice.

Takže nečekáte, že bude tak trochu v opozici, jako třeba Tomáš Holub?

Nekomentuji vůbec jednotlivé členy. Jako tým, doufám, že působíme celistvě, bez hádek navenek, byť debatujeme vnitřně každý s každým. Nejenom tento jeden člověk, ale každý debatujeme a snažíme se zajistit české veřejnosti nízkou inflaci a pevnou měnu. Současně jsou teď náš projekt číslo jedna na příští rok okamžité platby, abychom mohli okamžitě platit z účtu na účet. Na tom už děláme dva roky. Řada lidí to vidí v praxi, že může hned zaplatit kamarádovi na účet. A my to budeme dál rozvíjet. To jsou přesně ty podmínky, které my jako státní instituce máme vytvořit podnikatelům a lidem, kteří chtějí generovat nějakou přidanou hodnotu, aby se ekonomika pohla.

Pojďme ještě k inflaci. Za poslední tři roky máme kumulovanou inflaci 33 procent. Celkem rok a půl byla inflace dvojciferná a v září roku 2022 zdražování dokonce dosáhlo 18 procent. Jak velká rána pro reputaci centrální banky je růst cen o třetinu během tří let?

Je to velká rána. Je potřeba se přiznat, že sama centrální banka v minulosti udělala dvě chyby. První byla ultra nízké úrokové sazby a druhá byla devalvace koruny a její naprosto nešťastné ukončení, které znamenalo zvýšení množství peněz v oběhu, respektive v bankách. Je potřeba si to přiznat a do budoucna to neopakovat.

Říkáte ultra nízké úrokové sazby. Když se na to zpětně díváte, měly být tedy v určitých obdobích vyšší?

Určitě.

Vy jste nikdy nehlasoval pro zvýšení úrokových sazeb opět zpětně, hlasoval byste teď jinak?

Já jsem hlasoval nejméně čtyřikrát pro zvýšení úrokových sazeb.

Takže v těch momentech, kdy jste nehlasoval pro zvýšení úrokových sazeb, tak to byste nevzal zpět?

Ne, nikdy. Já jsem hlasoval pro zvýšení sazeb na začátku roku 2019, a to proto, že ekonomika byla v růstu a inflace byla nad inflačním cílem. To bylo období přesně před covidem, kdy jsme měli dávno mít vyšší úrokové sazby. Ale hlavně ta chyba nastala období deset let předtím, kdy byly nízké úrokové sazby. Čili my v období těch dalších x let dopředu musíme zabezpečit, aby měnové podmínky byly přísnější než dřív.

Říkáte, že chyba byla hlavně tedy před těmi deseti lety. Když jsem se dívala na vaši poslední zprávu o měnové politice z letošního února, tak tam se konstatuje, že odchylka od cíle v letech 2022 a 2023 byla způsobena nedostatečným zpřísněním měnové politiky. A to je období, kdy už jste byl v čele ČNB.

Ano, ale dlouhodobě. Moje logika je, že když máte nízké úrokové sazby deset let, pak vám přijde inflace a vy se to rychle snažíte dohnat tím, že zvyšujete sazby, tak se vám to nemusí podařit.

Není lepší rychle než pomalu nebo vůbec?

Tehdy v tom období bylo lepší pomalu. Když jsem se stal guvernérem a měl jsem nový tým v bankovní radě, tak my jsme stabilizovali sazby. Vzpomeňte si na to období, kdy řada expertů hovořila o tom, že se nám nikdy nepodaří snížit inflaci…

Nebylo to nerozvážné vyhlásit tu stabilitu sazeb?

Ne, bylo velmi dobře promyšlené, to proto, že většina té inflace byla nákladová a druhá část byla způsobená těmi nulovými sazbami v předchozích 10 letech. Proto jsme stabilizovali sazby a drželi pevnou korunu. Když máte nákladovou inflaci, tak je lepší mít pevnou silnou měnu. My jsme dokázali v období na jaře 2023 mít nejsilnější korunu v historii České republiky, to zlevnilo dovozy (v rozhovoru padlo exporty, ale šlo o přeřeknutí, pozn. red.), a to byl nejlepší nástroj k tomu, jak zápasit s nákladovou inflací. A zároveň přes vytvoření očekávání toho, že se nám to podaří, začala inflace klesat. A dále přes komunikaci toho, že sazby budou v budoucnu vyšší, tak to působilo i tak, že i poptávková inflace začala postupně klesat.

Pro lidi v České republice bude, podle mého názoru, období inflace docela dlouho v paměti, protože řada lidí musela sáhnout do svých úspor, přišli o část úspor i svých mezd. Proč bychom teď České národní bance měli důvěřovat, že už nic takového nedopustí?

Mohou se za to zaručit svým jménem a myslím, že všichni, celý náš tým se za to zaručuje České republice, že nedopustíme, aby inflace byla tak vysoká.

Jak toho chcete dosáhnout?

Budeme naprosto otevřeně komunikovat to, co chceme dělat. To znamená vyšší sazby, pevná měna, stabilita bankovního sektoru.