Teď ceny elektřiny klesají. Expert vysvětluje, kdy se to otočí

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Energetický trh se po dvou krizových letech vyvíjí příznivě. „Teď v lednu nakupujeme elektřinu pro zákazníky o 40 procent levněji než před rokem,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Jiří Matoušek, marketingový šéf největšího nezávislého obchodníka s energiemi, firmy Centropol.

Počátkem loňského roku stála megawatthodina elektřiny, kterou Centropol a další desítky obchodníků nakupují pro své klienty, 180 eur (4456 Kč). Celoroční průměr činil 142 eur (3515 Kč). Teď se nakupuje už za méně než 100 eur. Jak se to promítá do ceníků pro domácnosti? Před rokem jim nabízeli dodavatelé proud na úrovni vládního cenového stropu (5 Kč za kWh bez DPH), od té doby se průměrná cena silové elektřiny pro domácnosti dostala lehce nad čtyři koruny.

Rychlý návrat zdražování teď nehrozí. „Nepředpokládáme, že by cena elektřiny letos výrazněji rostla. Krátkodobě by s ní mohly pohnout jen nějaké šokové vlivy,“ soudí Matoušek. Platba za elektřinu a služby obchodníků by se podle něj mohla dostat z loňského průměru čtyř tisíc korun za MWh až k částkám kolem 3500 až 3600 korun na MWh (bez daně). Tedy, jak se to běžněji uvádí v cenících: na 3,55 Kč až 3,60 Kč za kilowatthodinu.

U plynu vypadá situace ještě o něco lépe. Zatímco elektřina je proti loňsku levnější zhruba o 40 procent, plyn je na polovině.

„Netroufnu si odhadovat ceníkové ceny plynu v tomto roce, nicméně je vysoká pravděpodobnost, že plyn se na velkoobchodním trhu udrží pod 40 eury, což by mohlo znamenat další pokles obchodní složky zákaznických cen o zhruba 350 až 400 korun,“ říká Matoušek.

Odběratelům, kteří budou letos uzavírat nové smlouvy, radí uzavírat fixace jen na kratší období. U elektřiny ideálně na rok, nejvýš dva roky. U plynu raději jen na rok, maximálně na 18 měsíců. Když totiž zákazníci budou uzavírat další nový kontrakt někdy v roce 2025, budou mít šanci si udržet příznivou cenu co nejdéle. Na další období totiž predikce už tak příznivě nevypadají.

Centropol zpracoval výhled cen elektřiny pro domácnosti až do roku 2030. „Příští rok by měl být podle našeho výhledu jediným rokem do roku 2030, kdy by celková cena elektřiny mohla ještě poklesnout. Čekáme pokles kolem šesti, sedmi, možná až devíti procent,“ říká Matoušek.

Na poklesu se promítne podle něj nejen zmíněný příznivý vývoj na velkoobchodním trhu, ale i politický zájem držet co nejníže regulované poplatky, které tvoří vedle silové elektřiny další složku výsledné ceny pro zákazníky.

V regulovaných platbách se promítají náklady na provoz a modernizaci sítí a příspěvek na podporu obnovitelných zdrojů. Pokud na to budou politici tlačit, může Energetický regulační úřad (ERÚ) rozkládat rostoucí náklady na síťové služby do delšího období. Případně může výraznější část regulované složky stejně jako loni vzít na svá bedra stát.

V příštím roce čekají zemi parlamentní volby, a tak se dá podle Jiřího Matouška čekat, že se vláda bude snažit držet výdaje voličů za energie co nejníž. Třeba i na úkor státní kasy.

Další neznámou, kterou může ovlivnit politika, je emisní povolenka. Ta zvedá náklady na výrobu elektřiny z fosilních zdrojů, a její cena se tak promítá do celkové průměrné ceny silové elektřiny na velkoobchodních trzích.

Cenu povolenek určuje trh, na kterém s nimi obchodují jednak sami znečišťovatelé ovzduší, jednak i čistě finanční investoři. Vliv ale má také evropský regulátor, který hýbe s počtem povolenek v oběhu a tím i s jejich cenou. V minulých letech opakovaně stahoval povolenky z trhu, aby zvedl jejich cenu a motivoval tak k náhradě uhelných elektráren čistšími zdroji.

Povolenky se ještě počátkem roku 2021 prodávaly pod 35 eury (866 Kč) za tunu vypuštěných emisí CO2, loni však vyletěly na několik týdnů až k hodnotě 100 eur (2475 Kč). Průměrná loňská cena dosahovala 85 eur (2104 Kč). Podle analýzy S&P Global Platts se letos budou povolenky obchodovat v průměru těsně pod 90 eury (2228 Kč).

Podle Jiřího Matouška však nelze vyloučit politický zásah, který cenu povolenek a tím i cenu elektřiny na trzích srazí. „Letos se konají volby do Evropského parlamentu, může dojít ke změně jeho složení. A evropský průmysl není v dobré kondici, bude potřebovat podporu. Třeba by tak mohlo dojít k zamezení spekulacím s emisními povolenkami,“ řekl manažer Centropolu v rozhovoru.

Cenu energií ve druhé půli této dekády ovlivní i český regulátor. ERÚ stanoví vždy na několik let dopředu pravidla, podle nichž si provozovatelé energetických sítí mohou započítávat do svých cen náklady na investice a provoz. Model, od něhož se odvíjejí zisky energetických firem i regulované poplatky spotřebitelů, se určuje zpravidla na pět let. Napřesrok končí jedna regulační perioda, od roku 2026 začíná další. Co přinese zákazníkům?

„Od roku 2026 se ve fakturách zákazníků bude muset nutně objevit dopad probíhajících technologických změn v energetice. Především růst podílu obnovitelných zdrojů. To opět začne zvedat platby za distribuci,“ předpokládá Matoušek.

Dalším faktorem, který se zákaznickou cenou pohne, je chystaná nová tarifní struktura. Tu ERÚ zavádí postupně do roku 2027. Nové tarify mají reagovat na měnící se systém výroby a distribuce elektřiny.

Dosud byla soustava stavěna na produkci v několika velkých elektrárnách, teď ale přibývá malých obnovitelných zdrojů a dochází k rychlé decentralizaci. Majitelé solárních elektráren snižují odběr ze sítě, protože v době příznivého počasí mají vlastní elektřinu. Rostou výkyvy v dodávce do sítě i ve spotřebě, stoupají nároky na stabilizaci soustavy, zatížení sítě je stále hůř predikovatelné.

Nová tarifní struktura má změnit způsob zpoplatnění dodavatelských služeb. Odběratelé, kteří síť zatěžují víc – například majitelé solárů nebo odběrná místa s vysokou rezervovanou kapacitou, ale malou celkovou spotřebou, typicky chataři –, by měli za její užívání víc platit, a to i když mají relativně nízkou spotřebu. Podle Matouška není možné „pokračovat v socializaci nákladů“ na decentralizaci, s tím souhlasí většina energetiků a přiklánějí se k tomu i vládní politici.

„Nutně se bude muset zvýšit fixní platba za síť a bude se muset na majitele střešních mikrozdrojů přenést část nákladů na ni. Byť se mi to neříká lehko, vím, že jsou to lidé, kteří se často nemají nijak dobře a vlastní elektrárna je stála spoustu času a úsilí,“ říká Matoušek. Změny, které nová tarifní struktura přinese, prodlouží návratnost investic do solárních instalací.

Celkově spotřeba elektřiny u domácností klesá, jednak vlivem teplého počasí zkraje zimy, jednak stoupajícím počtem domovních solárních zdrojů.

Co ale jde nahoru, jsou náklady obchodníků. Ti musí platit provozovatelům sítí za takzvanou odchylku, tedy za to, že se skutečná spotřeba v daném dni liší od ohlášené predikce. Poptávka po elektřině se obchodníkům dopředu odhaduje čím dál hůř. Hlavně proto, že řada domácností provozuje pro vlastní potřebu solární zdroje, které zatím nejsou připojené do distribuční soustavy. Oficiálně tak neexistují, fakticky ale snižují spotřebu, protože jejich majitelé za slunečních dní dodávku ze sítě nepotřebují. Obchodníci se tak při odhadech odběru častěji pletou, což je stojí peníze.

„Dřív jsme za odchylku napříč trhem platili na úrovni 50 nebo 60 korun, dneska ji kalkulujeme kolem 150 korun na megawatthodinu. Zatím to jde na úkor našich marží, protože prostředí je opět od ledna 2023 vysoce konkurenční,“ říká Jiří Matoušek. Časem podle něj ale obchodníkům nezbude než započítat rostoucí náklady do cen pro odběratele.

Ze všech těchto důvodů se dá čekat, že od roku 2026 začnou znovu stoupat celkové zákaznické ceny. Obrat k lepšímu může podle Matouška přijít až na konci dekády, kdy skončí dvacetiletá podpora obnovitelných zdrojů z dob solárního boomu kolem roku 2010. Měl by tak odpadnout dnešní poplatek na jejich podporu, který i s daní činí 599 korun na megawatthodinu elektřiny a platí ho jak firmy, tak domácnosti.

Je ale otázka, jestli příští vlády nezavedou nové poplatky na podporu jaderných zdrojů, jejichž výstavba se chystá. S podobným modelem, jakým spotřebitelé dnes přispívají na soláry z let 2009 a 2010, počítá pro nové jaderné bloky zákon o přechodu k nízkouhlíkové energetice, který přijala ještě vláda Andreje Babiše. Jde o variantu financování nového jádra, k níž se příští politické garnitury mohou, či nemusí přiklonit.