Češi mají v evropském srovnání drahou elektřinu. Ale rýsuje se zlepšení

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká poradenská firma ENA pravidelně srovnává ceny energií v evropských zemích, její poslední zpráva vychází z dat dostupných k polovině loňského roku. A vypadá povzbudivě, české domácnosti podle ní už nepatří k nejvíc postiženým v Evropě.

„Při srovnání cen pro domácnosti na dvanácti evropských trzích jsme pod cenovým průměrem,“ říká v podcastu Agenda spoluzakladatel, majitel a šéf společnosti ENA Jiří Gavor.

Nadšení ovšem krotí Eurostat. Ten právě vydal aktualizovanou statistiku zahrnující už i druhé pololetí 2024. Podle ní Češi platí pátou nejdražší elektřinu v Unii, byť si během roku na žebříčku energetické drahoty mírně polepšili, spadli o jednu příčku dolů. České ceny jsou podle Eurostatu pořád vysoce nad evropským průměrem.

Jak je možné, že se výsledky vaší společnosti ENA liší od Eurostatu?

Protože se liší naše metodiky. My vycházíme z aktuálních ceníkových cen. Eurostat publikuje průměrné ceny, které zahrnují i dobíhající kontrakty uzavřené dříve. My jsme proti Eurostatu trochu napřed, lépe ukazujeme trend. Metodika Eurostatu zase lépe zachycuje současné výdaje domácností. Oba pohledy mají svůj význam. Když se trh moc nehýbe, do značné míry se shodují. K rozdílům dochází, když je trh v pohybu.

Jaký trend vaše analýza pro české domácnosti signalizuje?

Ve druhém kvartálu loňského roku si už stáli čeští spotřebitelé docela dobře, nepatřili jsme mezi nejdražší, pohybovali jsme se pod evropským průměrem. Pokud tedy hovoříme o srovnání v absolutních cenách, ne o přepočtu na paritu kupní síly. Když vezmete jako Eurostat průměrné ceny a přepočtete je na paritu kupní síly, pak elektřina pro spotřebitele vychází u nás jako nejdražší.

Eurostat srovnává celou unijní sedmadvacítku, vy jen 12 zemí. Jak bychom na tom byli podle vaší metodiky v celounijním srovnání? Pořád lehce pod cenovým průměrem?

To bychom si asi na žebříčku trochu pohoršili, protože my do našeho srovnání nezařazujeme Balkán, kde je tradičně silná cenová regulace a nižší ceny. Právě úroveň státní regulace má na srovnání velký vliv a v Česku v roce 2024 už stát ceny vlastně nereguloval. Ještě v předchozím roce platily cenové stropy, byl zmražen růst regulované složky cen. V roce 2024 se toto zmrazení dohánělo, na zákaznické faktury se také vrátila platba za obnovitelné zdroje energie, což způsobilo značný cenový skok. Řada jiných států v regulaci a úlevách pokračuje.

Například v sousedním Německu se za domácnosti i za průmysl hradí poplatky na obnovitelné zdroje ze státního rozpočtu, zákazníci je neplatili ani v Rakousku, Maďarsku, na Slovensku, v Polsku. Tyto státní intervence zlepšují konkurenční pozici sousedních zemí, zatímco Česká republika je až extrémně liberální, tady se pohybujeme ve velmi silně tržním prostředí.

Evropská komise vydala Akční plán pro dostupné energie. Jako jeden z nástrojů na snížení cen energií doporučuje snižování daní a poplatků. Jsou vyšší intervence správnou cestou?

Určitě by se projevily v našich účtech. Třeba státy v našem sousedství sáhly i na tak posvátnou položku, jako je DPH, jejíž zrušení už je opravdu extrém, to bych nedoporučoval. Ale Italové mají na elektřinu DPH 10 procent, Velká Británie 6 procent, Belgie v průběhu energetické krize DPH snížila na 6 procent a nechala to zřejmě už natrvalo. Jsou to precedenty, že se sazby snižují i pod doporučenou unijní harmonizovanou úroveň 15 procent. U nás máme 21 procent a snížení DPH je samozřejmě cesta.

Pokud vláda sníží daň z elektřiny, bude muset zvednout daně jinde. Není to pro daňového poplatníka vlastně jedno?

Máte pravdu, na druhé straně je fakt, že daň spotřebitele trochu zatěžuje. Já bych ale asi spíš nejdřív vyřadil ze zákaznických faktur příspěvek na obnovitelné zdroje. To by uvítal průmysl. Navíc, z tohoto poplatku se platí třeba i podpora výroby biometanu. Je férové, aby poplatky na něj platili spotřebitelé elektřiny? Neměl by se zavést spíš do plateb za plyn? Jasně, byla by to další složitost. Takže asi by bylo opravdu lepší, kdyby to převzal státní rozpočet, jak k tomu směřuje řada našich sousedů.

Podle Eurostatu má v Unii pořád nejdražší elektřinu Německo. Vychází vám to stejně?

Ano, a to i přesto, že v Německu pro spotřebitele vyřadili z plateb příspěvek na OZE. Je to daň za Energiewende, za investice do transformace energetiky. Projevuje se to v jejich regulované složce ceny, ve vysokých platbách na přenos a distribuci. Němci do energetiky investují miliardy eur a pořád nemají hotovou páteřní síť, která propojí sever s větrníky s průmyslovým jihem. A to z investic do jejich přenosové sítě můžeme mít v budoucnu užitek i my Češi.

Kde je v Evropě ještě drahá elektřina?

Kdybych měl vytknout rozdílné příčiny vysokých cen, zmíním Anglii a Itálii. Oba státy na protilehlých koncích Evropy mají velmi drahou silovou elektřinu, protože mají nedostatek elektráren. Zároveň jsou do určité míry izolované, nemají moc možností propojení s dalšími státy. Za nedostatek výrobních zdrojů platí vysokými cenami silové elektřiny.

Kdo ve vaší analýze vychází nejlépe z pohledu cen pro domácnosti?

Suverénně Maďarsko. Tam je úředně stanovená, státem korigovaná cena. Ale zatímco maďarské domácnosti mají elektřinu nejlevnější, maďarští průmyslníci zase prakticky nejdražší. Jak se říká, žádný oběd není zadarmo, není možné dotovat všechno.

Co Francie? Ta patří k zemím s levnější elektřinou pro spotřebitele. Souvisí to s tím, že má historicky vysoký podíl jaderné energetiky?

Souvisí. Ale Francie má také dlouhodobě specifický systém státní pomoci s cílem snížit cenu elektřiny pro domácnosti.

Francouzské jaderné elektrárny musí svou produkci prodávat za nižší ceny, tato elektřina jde také za nižší ceny na trh. Je tento systém v Evropské unii dlouhodobě udržitelný?

Zrovna letos je poslední rok platnosti tohoto systému a teď jsou ve Francii obrovské diskuze, jak pokračovat. Stoprocentně státní společnosti EDF už nechce být dojnou krávou, ta nechuť způsobila i roztržku a odvolání bývalého generálního ředitele EDF. Je to opravdu citlivá záležitost.

Ten systém není bez hranic, EDF má povinnost prodávat za výhodnou cenu celkově 100 TWh své elektřiny. To je více než celková spotřeba Česka, ale ve Francii to nestačí ani na celkovou spotřebu všech domácností. Ale samozřejmě to snižuje celkovou cenovou úroveň. Tato regulace je v rozporu s evropskou směrnicí o pravidlech vnitřního trhu s elektřinou, ale je to dlouhodobě tolerováno.

Jenomže podívejte se, kam se ubírá vývoj. V Maďarsku, na Slovensku, v Polsku, tam všude roste snaha regulovat už i ceny komodity. Evropská komise sice skřípe zuby, protestuje a posílá výstražné dopisy, nicméně je to tolerováno.

Česko připravuje výstavbu nových jaderných bloků. Elektřinu z nich máme prodávat na volném trhu. Myslíte, že se to při jednání o podmínkách pro další bloky dá zvrátit?

Nemyslím, pochybuji, že bychom tuto úlevu dostali. Ale každopádně bude dobré, když se nám podaří postavit nové bloky levně. Když budou výrobní náklady elektřiny nižší než tržní průměr, bude z toho benefitovat stát, ten pak může tento výtěžek použít například na cílenou podporu pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva a podobně. Jinak ale Evropská komise v podmínkách notifikace přímo ukládá, že elektřina z jádra nesmí jít na trh ve formě nějaké zvýhodněné ceny.

Evropská komise se zároveň snaží energetický trh reformovat a doporučuje častější uzavírání dlouhodobých smluv mezi výrobci elektřiny a odběrateli. To by mohlo elektřinu zlevnit?

O tom se mluví léta letoucí, ale v českých podmínkách téměř nic podepsáno není. A pokud ano, tak většinou ne na fixní cenu, ale ve smlouvách bývá cenová klauzule, která kopíruje tržní cenu. Spotřebitelé se většinou obávají, že se zaváží na 10 let k odběru za cenu, která bude vyšší než budoucí cena tržní. Co by ale mohlo pomoci, je další nástroj, zmiňovaný také v dokumentu Evropské komise: nějaká forma garance, pojištění právě proti nepříznivému cenovému vývoji tak, aby to poskytlo stabilitu oběma stranám – dodavateli i odběrateli. To bych uvítal.

Jaký vývoj ceny elektřiny čekáte v příštích letech? Bude domácnostem zdražovat, nebo zlevňovat?

Co je téměř jisté: změní se poměr platby za silovou elektřinu a za regulované složky. Budeme zkrátka více platit za službu, za dráty. Byl bych rád, kdybychom platili trochu méně za vlastní komoditu, k čemuž jsou slibné náznaky pro rok 2026 a zejména rok 2027. V té době budou v celém světě dokončeny obrovské kapacity nových zkapalňovacích LNG exportních terminálů. Kde je vysoká nabídka a plyn se tlačí na trh, tam většinou dochází k poklesu ceny.

Obchodníci to už vidí. Kontrakt s dodávkou na rok 2027 či 28 můžete koupit podstatně levněji, než elektřinu nebo plyn na příští rok.

Já jsem podstatou optimista. Doufám, že pokud bude nárůst ceny, pak nebude dramatický. Čekal bych nějaké zvyšování cen souběžně s inflací, což asi sneseme. Ale hlavně věřím, že už máme za sebou na dlouhá léta takové šokové změny, které jsme prožili v roce 2022 a 2023.