Článek
Evropské protiemisní tažení nabírá na obrátkách. Legislativa Evropské státy nutí k rychlejšímu odchodu od uhlí i plynu. Do vývoje nízkoemisních technologií jdou obrovské peníze. Nová vláda v sousedním Německu tlačí na budování solárů a větrníků, zavírá jaderné elektrárny a o osm let zkrátila lhůtu na odchod od uhlí. Evropské automobilky končí s vývojem spalovacích aut. A do Česka míří na boj s emisemi rekordní stamiliardové dotace.
Zelený trend má podporu velké části evropské populace, přestože stále nemáme technologie, které jej vyřeší. A nevíme, kolik bude probíhající revoluce stát a jak změní životy lidí.
Česko je sice k nástupu čistých technologií v energetice i průmyslu skeptičtější, evropský Green Deal ale před dvěma lety naše politická reprezentace většinově schválila.
Část domácích politiků zelenému přerodu dál věří. „Uhlí je zastaralá technologie, která končí. Prosadí se levnější alternativy a zafunguje trh,“ tvrdí Mikuláš Peksa (Piráti), jeden z dvanácti českých europoslanců, kteří v lednu roku 2020 pomáhali svými hlasy prosadit Green Deal, a nastartovat tak boj o dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050.
V Česku budí obavy poslední legislativní kroky Evropské komise: balíček Fit for 55 se zákazem prodeje spalovacích aut od roku 2035, „zimní balíček“ s tvrdými limity pro zemní plyn nebo podmínky taxonomie pro jádro a plyn. Nebude pro nás to vše příliš bolestné?
Já bych to dělal jinak než (místopředseda EK) Frans Timmermans. Podle mne nemá smysl ukládat jednotlivým členským státům povinnosti, jaký mají mít kdy podíl energie v obnovitelných zdrojích a podobně. V Evropě máme jeden trh, na společném trhu může podnikat kdokoliv a kdekoliv. Ona to vyřeší známá neviditelná ruka trhu. Na tu já – možná pro vás překvapivě – spoléhám.
Má si Česko stanovit rok odchodu od uhlí? Podle toho, co říkáte, to nemá smysl.
Myslím, že by z praktických důvodů mělo. Až uhelný průmysl skončí, ocitne se hodně lidí, kteří tam teď pracují, bez práce, budou se muset rekvalifikovat. Potřebujeme včas naplánovat programy, které na ty lidi budou cílit.
Pokud Česko skončí s uhlím začátkem 30. let, přijde o víc jak dvě pětiny dnešní výroby elektřiny. Čím to během těch pár let chcete nahradit?
Tyhle otázky by měly být řešené za Evropu jako celek, protože máme společný trh.
V energetice ale trh nefunguje, ta stojí na regulacích, dotacích a vytváření nových služeb, které zpravidla nakupují státy. Třeba kapacitní platby za to, že někdo drží elektrárnu jako zálohu za nespolehlivé obnovitelné zdroje.
Všechno by se mělo odehrávat tržně. Pokud vytváříte balanční kapacitu, ať už je to plynová elektrárna, nebo bateriové uložiště, tak tím poskytujete službu. Nabízíte ji na trhu a v konkurenci. Vítězí ten, kdo ji poskytne nejlevněji a nejvýhodněji.
Spásný plyn?
Uhlí se dnes nahrazuje obnovitelnými zdroji a zemním plynem. Přechod na plyn ale hrozí dvěma riziky: jednak je tu závislost na dovozu, jednak emise: plyn zdaleka není bezemisní.
Když se bavíme o plynu, jde v principu o metan. A ten může vznikat různými procesy. Energetika si vynutí, že z přebytku elektřiny vyrobené v době, kdy slunce svítí a vítr fouká, se bude vyrábět plyn. Ten se bude pálit v nedostatkových časech a tím se výkyvy v síti vyrovnají.
Metan se vyrábí spíš v bioplynkách. U přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů se zatím počítá s výrobou vodíku. Při přeměně elektřiny na vodík a zpět na elektřinu dochází zhruba k padesátiprocentní energetické ztrátě. Může tak neefektivní proces nahradit uhlí?
Myslím, že u vodíku je účinnost vyšší, zhruba 60 procent. Ale v principu ano, 40 procent energie se ztratí. Jenomže pokud elektřinu na vstupu dokážete vyrábět levně, tak se vám to vyplatí i za cenu těch ztrát.
Na výrobu dostatečného množství vodíku ale pak potřebujete obrovský počet solárních nebo větrných parků. Jejich budování má limity – v pozemcích, v surovinách na výrobu panelů, v produkci betonu a oceli. To vše má navíc vlastní výraznou uhlíkovou stopu.
To ano. Ale nehraje se a nikdy nehrálo čistě v rámci českého trhu. Pokud sem někdo bude vozit levný vodík ze zahraničí, třeba z Řecka, tak se tu z něj může vyrábět elektřina. Jižní státy jsou přirozeným zdrojem energie pro celou Evropu. A sníží se geopolitická závislost Evropy na Rusku.
Německo se připravuje na dovoz vodíku i z Ruska, závislost tak možná zůstane. Víte, kolik zelené energie je Evropa schopna si sama vyrobit?
Uděláme jednoduchý výpočet. Na oběžné dráze Země kolem Slunce proudí jedním metrem čtverečním 1 300 wattů a Česko má rozlohu 78 tisíc km². Občas je tu den, občas noc, občas léto, občas zima. Když to spočítáme, tak v konzervativním odhadu na zemském povrchu velikosti Česka proudí v dlouhodobém průměru asi 170 wattů na metr čtverečný. Naším povrchem v průměru protéká asi tisíckrát víc energie, než kolik potřebujeme.
Jasně, nechceme celé Česko pokrýt solárními panely. Ale jsou země jako Alžírsko, rozlohou daleko větší, z větší části pokryté pískem, kde nic není. Jestli by nestálo za to, pokrýt je aspoň z jednoho procenta solárními panely. A z jejich elektřiny a z vody z vedlejšího moře mohu vyrábět vodík pro Evropu.
Bude to spojené s další energetickou ztrátou na odsolování mořské vody a s komplikovanou dopravou. Podobné projekty počítají s přepravou vodíku v podobě toxického amoniaku v tankerech. Je tu prostě pořád spousta technických a ekologických nejasností a rizik.
Jistě. Ale myslím, že ve finále se tato cesta zajišťování elektřiny pro Česko ukáže být levnější než zdroje, které tady u nás postavíme. Ona ta myšlenka, že budou solární panely na Sahaře a bude se tam vyrábět vodík pro Evropu, není moje, počítá s tím i Evropská komise.
Otázka závislosti
Piráti považovali za geopolitické riziko, aby jadernou elektrárnu v Dukovanech stavěly Rusko nebo Čína. Není ještě větším rizikem, pokud budeme závislí na dodávkách energie z tak nevypočitatelného regionu, jakým je severní Afrika?
Základní problém s Dukovany byl lobbing. Když si pořídíte jadernou elektrárnu, jste závislá na konkrétním dodavateli náhradních dílů a paliva. A nemůžete to jednoduše změnit, protože těch dodavatelů je na světě velice málo.
Když bude Evropa závislá na dodávce energii ze severní Afriky, je to totéž, ne?
Není. Když máte kontrakt na vodík, je vám jedno, odkud pochází. Já bych pracoval s tím, že dodavatelů vodíku bude víc. Ne všechno vyrobíte v Alžírsku, ale taky v Tunisku, v Egyptě, v Maroku, ve Španělsku, v Řecku. Když v libovolné zemi dojde k politickým nepokojům a cena vyjede nahoru, pak se dodávky odsud omezí. Ale bude tu devět jiných dodavatelů. A co se týče větrné elektřiny, tak je tu pobřeží severních moří. Myslím, že jejich potenciál je velký.
Má tedy vůbec smysl budovat v Česku nové zelené elektrárny nebo jaderné reaktory, když podle vás bude dovážená elektřina levnější?
V Česku je třeba si v první řadě připustit, že energie je celoevropské téma. Naše strategie musí vznikat společně s ostatními. Nemá smysl si vybrat nějaké protežované odvětví a to předotovat k zbláznění. Hrozí pak, že dotace, které vyplatíme, se nevrátí do kapes českých spotřebitelů, ale rozpustí se na celém trhu.
Před časem jste napsal, že Česko může využít své geografické polohy a v energetice fungovat jako obchodní křižovatka. Jak si to představit?
V Evropě někdy slunce svítí, někdy nesvítí, vítr někdy fouká, někdy ne. Přebytky a nedostatky elektřiny se vytvářejí na jihu, nebo na severu. Česká republika je uprostřed, toky proudu jdou přes ni. Tady se vyplatí stavět velké vyrovnávací kapacity, protože sem nejsnáze lze elektřinu dostat a nejsnáze ji poslat do okolních států. Nejde jen o ukládání do baterií. Mně se třeba strašně líbí projekt gravitačního ukládání elektřiny, který provozují Švýcaři. Staví jeřáby, které zvedají nahoru a dolů závaží, a do tohoto systému ukládají energii.
Projekt gravitačního úložiště se zvažuje i u nás na Karvinsku. Ale pořád máme nesrovnatelně menší možnosti k akumulaci elektřiny než alpské nebo skandinávské hornaté státy, kde se mohou stavět přečerpávací nádrže. Jaké další technologie by pro Česko podle vás měly smysl?
Dovedu si představit zásobníky plynu. (Česko má osm zásobníků plynu, šest z nich vlastní německá RWE, dva miliardář Karel Komárek – pozn. red.)
S dotacemi, či bez nich
Musí podle vás státy zajistit pro své občany energetickou soběstačnost?
Je to stejná debata jako o zajišťování potravinové soběstačnosti. Což byla snaha největších agrokoncernů přihrát si co největší dotace na pěstování brambor. Jako nebudeme nikdy velmocí ve vývozu banánů, protože se je u nás pěstovat nevyplatí, tak nebudeme do budoucna velmocí ve vývozu elektřiny, protože se to taky nevyplatí.
Má pak vůbec smysl dávat do výstavby solárů a větrníků u nás stamiliardové dotace, které do nich teď míří? Na druhou stranu, bez dotací se u nás žádné obnovitelné zdroje nestaví.
Myslím, že jejich návratnost už není tak špatná. Solární elektrárny se vrátí relativně rychle. Poprvé jsem četl, že se u nás počítá se solárními elektrárnami bez dotací, někdy na jaře roku 2020…
Ale zatím se do výstavby bez dotací skoro nikdo nepouští – i při současném růstu ceny energie. Pokud tedy nejde o testovací projekty nebo součást nějakého vývoje.
Z mého pohledu jsou dotace do výstavby zdrojů v Evropě věc, kterou si nemůžeme dovolit. Já bych je vynechal. Bavil bych se spíš o půjčkách na výstavbu energetických zdrojů a do rozvoje přenosové soustavy.
Budeme ale muset postavit náhradu za uhelné zdroje, které máme zavřít. Němci kromě uhelných elektráren navíc zavírají i jádro, elektřina v celém regionu může chybět. Něco tu asi stavět musíme a bez podpory to v praxi nejde.
Výrobní kapacita uhelných elektráren z velké části není využitá. Mnoho jich stojí.
Počkejte, loni kvůli drahému plynu jely uhelné elektrárny ve střední Evropě naplno. V Německu přes léto – v nejlepším období roku pro soláry! – zajišťovaly přes polovinu německé elektřiny. A náš Pavel Tykač vydělával na pálení uhlí v Počeradech a Chvaleticích jako nikdy.
Stavění nových zdrojů by mělo být svěřeno trhu. Pokud podnikatel na trhu cítí obchodní příležitost ve výstavbě dalších elektráren, nechť tak prosím činí. Nemyslím, že bychom měli vyčlenit část rozpočtu EU na to, abychom práci investorů suplovali.
Podnikatelé tvrdí, že se jim stavby nových zdrojů bez podpory nevyplatí. V Německu a u nás se zavře v příštích letech řada jaderných i uhelných zdrojů a bude-li tu energie nedostatek, cena může nekontrolovaně stoupat.
Význam německých jaderek se přeceňuje, z celoevropského hlediska jich je relativně málo. Takže nemyslím, že jejich zavírání výrazněji zahýbe s cenou. U uhelek je to složitější debata. Neodstavují se proto, že by skončila jejich životnost, ale proto, že se ekonomicky nevyplatí je provozovat.
Jejich odstavování bude záviset na tom, jak rychle někdo bude stavět konkurenceschopnější zdroje, které je budou vytlačovat. Myslím, že tu půjde samo o sobě dost rychle bez toho, že by to stát musel masivně začít dotovat. Trh to zvládne sám. I proto, že momentálně přenastavujeme celý finanční sektor. Investice do energetiky budou jednodušší a reálnější. Velkým držitelům kapitálu se vyplatí do ní peníze nalít. Tím k té transformaci prostě dojde.
Vraťme se ještě k plynu. Evropská taxonomie ho dočasně, do roku 2035, považuje za zelený zdroj, za přechodový stupeň k novým bezemisním technologiím. Proto se u nás i v Německu počítá se stavbou plynových elektráren a tepláren. Jenomže energie z dováženého plynu má kvůli únikům metanu při těžbě a dopravě vyšší celkovou emisní stopu než energie z místního uhlí. Má pak vůbec smysl zavírat uhelné zdroje a stavět na pár let nové plynovky?
Zase mi kladete otázku, která je příznivcům volného trhu nepříjemná. Myslím, že bychom měli spočítat emisní povolenky potřebné na výrobu uhelné elektřiny.
Uhelné zdroje za emise platí víc, pravda. Ale emisní povolenky zpoplatňují pouze emise CO2 ze spalování uhlí nebo plynu. Nepočítají s emisemi při těžbě a dopravě. A metan má na globální oteplování mnohem větší vliv než CO2.
To je důvod, proč potřebujeme reformu systému povolenkového trhu, aby byly zpoplatněné skutečně všechny emise. Systém se musí změnit na padni komu padni, musí započítat každou molekulu, která do atmosféry uteče. Ať už z oxidu uhličitého, nebo z metanu.
Drahá elektřina z jádra
Jak se díváte na jádro? Dá se bez něj dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050?
Když se podívám na současné výrobní ceny kilowatthodiny elektřiny, tak jaderná vychází na 3,50 Kč. Solární respektive větrná jen asi na korunu.
Jistě, ale nemáte ji celoročně a do výrobní ceny nezapočítáváte náklady na záložní zdroje a na vyrovnávání nutných výpadků.
To by měl vyřešit trh. Pokud dokážete vyrobit levnou jadernou elektřinu, s pánem bohem si ji vyrábějte a prodávejte. Můj odhad je, že i s těmi zálohami se víc vyplatí vyrábět energii obnovitelně. Já bych do jádra své důchodové úspory neinvestoval.
Nejsou se změnou energetiky spojené příliš velké náklady pro spotřebitele? Říkáte, že bychom měli v cenách energie začít platit veškeré uhlíkaté emise, padni komu padni. Pak jsou tu náklady na přenosové sítě, zálohy, nové technologie, dovoz… nesníží to životní úroveň lidí?
Myslím, že ne. Myslím, že technologie – od solární energetiky po třeba elektromobilitu začínají být podobně výhodné a brzo budou výhodnější než tradiční zdroje. Z hlediska průměrného spotřebitele je optimální strategií, pořídit si nové bezuhlíkové technologie. Ekonomicky se to vyplatí.
Průměrný spotřebitel v Česku nemá šanci si pořídit solární elektrárnu. Většina jich nemá vlastní dům a vhodnou střechu. A ti, kdo platí hypotéku na dům, zpravidla takovou investici nezvládnou ani s dotací, kterou zavrhujete. Průměrný spotřebitel v Česku taky nemá milion na elektromobil. Myslíte, že ceny nových technologií tak spadnou?
Myslím, že jsme v bodě zlomu. Jak elektřina vyletěla nahoru, tak se soláry vyplatí. Samozřejmě jedna věc je Česko, ale v danou chvíli se už vyplatí v Řecku nebo ve Španělsku. A čekáme, že se vyrovnají i ceny elektromobilů s diesely. Zhruba v horizontu pěti let se to stane.
Pojďme ještě ke smyslu Green Dealu. Evropa se snaží dekarbonizovat velmi rychle, přestože v jiných částech světa je tempo menší. I když za obrovské peníze změníme svou energetiku a průmysl, dopad na globální oteplování bude pořád zanedbatelný. Evropské emise se na celosvětových podílejí jen asi devíti procenty.
I Evropa má z hlediska globálních emisí velký význam. Ale co je podstatné: Evropa plní pouze svou část Pařížské klimatické dohody. Stejným způsobem jsou vázaní i Číňané, Američané, Japonci, všichni. Všichni do toho vlaku budou muset nějak nastoupit a samozřejmě nastupují.
My ale tu technologickou změnu táhneme. My budeme ti, kteří budou mít technologie a budou je schopni dodávat ostatním. Mně připadá dobré být na technologické špici. Tomu věřím.
Oprava: V úvodu textu jsme původně chybně uvedli, že legislativní balíček Fit for 55 počítá se zákazem prodeje nových spalovacích aut od roku 2025. Správný údaj je rok 2035. Za chybu se omlouváme.
