Dukovany mohou zvednout české HDP o stovky miliard, říká šéf Sigmy

Český jaderný průmysl byl historicky silně navázán na ruský Rosatom. Celý sektor se rodil v 70. a 80. letech minulého století, při stavbách československých jaderných elektráren osazovaných ruskými reaktory. V řadě případů spolupráce s Rosatomem přetrvala, někdy šlo i o kapitálové propojení.

Loni po vypuknutí války a nástupu protiruských sankcí přišel obrat. Největšího hráče v branži, Rusy vlastněnou Škodu JS, převzal ČEZ. Některé firmy změnu orientace nepřežily, tak jako armaturka MSA z Dolního Benešova. Ruskými majiteli ovládaný podnik nedávno skončil v insolvenci.

Celkově ale české energetické strojírenství hledá novou cestu tak, jako další z jeho tradičních představitelů - lutínská Sigma Group. Osud celé branže teď závisí hlavně na vývoji dukovanského tendru, vysvětluje v rozhovoru dlouholetý majitel Sigmy a prezident České aliance energetického průmyslu Milan Šimonovský.

Sigma má za sebou letitou spolupráci s ruským jaderným průmyslem. Kooperovali jste s Rosatomem, ještě předloni jste chystali s ruským partnerem společný podnik na výrobu čerpadel ve Voroněži. Loni, když Rusko napadlo Ukrajinu, jste oznámili konec spolupráce s ruskými firmami. Jak to na Sigmu dopadá?

Vrátím se trochu do historie. Sigma svůj první šok z ukončení dodávek na bývalý Sovětský svaz zažila už v roce 1988, tehdy to bylo ze strany sovětské vlády. My jsme jim dodávali čerpadla pro závlahové systémy pro zemědělství. Gorbačov import omezil, protože chtěl šetřit peníze. Dovážená zařízení často zůstávala někde ležet a ani se neinstalovala na pole.

Jak se tedy ze Sigmy stal později partner Rosatomu?

Po privatizaci jsme se rozhodli využít zkušenost z dodávek pro československé jaderné elektrárny, stavěné podle ruského designu. Kolem roku 2005 jsme začali dodávat pro elektrárny, které Rosatom stavěl v Rusku a na Ukrajině. Po roce 2013 si Rusové sice začali komponenty nakupovat doma, ale povedlo se nám pak dodávat na projekty Rosatomu v zahraničí, například v Indii.

Dnes pokračujeme na jediném projektu s designem Rosatomu v Turecku. To je ale mezinárodní projekt, na kterém se podílí řada světových firem, zakázka byla sjednána dávno před rokem 2022. Turecko je člen NATO. A dodávky, které slouží pro jadernou energetiku, pro mírové využití, jsou vyňaty ze všech existujících sankcí. Samozřejmě je otázka, jestli v těchto dodávkách dál pokračovat. Nejsou sankcionované, ale z pohledu evropských bank nejsou podporované, nedostanete na ně bankovní záruky ani úvěry.

Jaký význam má pro Sigmu turecký kontrakt, tedy poslední spolupráce s Rosatomem?

Představuje letos asi 5 procent našeho obratu. Nejvýznamnější je pro nás teď Egypt, dodáváme na obrovské čerpací stanice, které se staví na Nilu. Jedna zakázka, kterou tam teď máme, má rozsah asi 40 milionů eur (zhruba 960 milionů Kč). Pro srovnání, dodávka na elektrárnu v Turecku představuje asi 4 miliony eur. Dodáváme na dokončovanou dostavbu jaderné elektrárny Mochovce na Slovensku, servisujeme české jaderné elektrárny. Celkově jádro tvoří tak 20 procent našeho obratu. Zbytek jsou zařízení pro vodohospodářství, hutě, doly nebo chemický průmysl.

Sigma bývala významným politickým sponzorem, podporovali jste v různých letech Zemanovu Stranu práv občanů, ANO, ČSSD, KDU-ČSL. Blízko jste měli hlavně k exprezidentu Miloši Zemanovi. Vyhovoval vám jeho příklon k Rusku?

Podívejte se, já jsem se s panem Zemanem poprvé setkal někdy v roce 1995. Dodnes ho považuju za vynikajícího ekonoma. Byl předsedou ČSSD, která převzala vládu kolem roku 1998 ve složitých ekonomických problémech. Myslím, že díky Miloši Zemanovi a ministru Miroslavu Grégrovi se v Česku ekonomika dobře nastartovala. Na druhou stranu – byl jsem sice s Milošem Zemanem několikrát na jeho zahraničních cestách, ale pro získávání zakázek to pro nás nesehrálo žádnou roli.

Bývalý prezident prosazoval spolupráci s Ruskem dlouhá léta, bojoval za to, aby Rosatom stavěl nové české jaderné reaktory. Jak to dnes hodnotíte?

Politicky se to ukázalo jako chyba, ale kdo to mohl vědět předem?

Tajné služby varovaly před účastí Rosatomu v tendru na Dukovany několik let. Ptám se, protože jsem nejednou slyšela, že prezident Rosatom prosazuje i na základě lobbingu českých strojírenských firem.

Podstatné je, že Rosatom byl z dukovanského tendru vyřazen. Já o těchto věcech nemám bližší informace. Řeknu to tak: jaderné elektrárny Dukovany, Jaslovské Bohunice na Slovensku a pak Temelín se stavěly podle designu Rosatomu. Bylo by logické pokračovat v technologii, kterou důvěrně známe. Na obchodní spolupráci s Ruskem sázela řada evropských politiků včetně Angely Merkelové. Ale problém je dnes definitivně vyřešen. Přemýšlet o tom dál nemá význam.

Jak se mění v Evropě a v Česku podmínky pro energetické strojírenství v důsledku energetické krize, geopolitických změn a tlaku na dekarbonizaci? Začněme nejcitelnější změnou – zdražením energií.

Cena elektřiny je pro průmysl klíčová. Ale jsou obory, které jsou na to citlivější – hutnictví, sklárny… U nás mají energie na nákladech podíl jen asi 3 procenta z obratu, není to pro nás zásadní. Přesto jsme loni vybudovali na nevyužívaných pozemcích solární elektrárnu, která by měla stačit na pokrytí základní spotřeby našeho provozu, když svítí sluníčko.

Ozývají se hlasy, že drahé energie povedou k odchodu výrobních firem z Česka. Strojařiny se to tedy netýká?

Osobně nemůžu hovořit za jiné, každý se s tím vyrovnává různě. Velkoobchodní cena elektřiny určitě zůstane vyšší. Pro exportně orientované strojírenství je ale důležitější jiná věc. A to že loni začala ČNB brzdit inflaci slabým eurem, posilováním koruny. Kurz 23 nebo 23,50 Kč za euro, to byl velký problém pro podniky, jako je náš.

Inflace teď oslabuje a ČNB má v ruce důležitý nástroj. Pokud v budoucnu koruna vyskočí na 25 za euro nebo víc, byl by to klíčový přínos pro průmysl. A současně by to bylo důležité i kvůli růstu HDP. Vyvezli bychom víc, realizoval by se vyšší hrubý domácí produkt. A tím pádem bychom pomohli státnímu rozpočtu.

Jaké vlivy má na firmy, jako je vaše, Green Deal a dekarbonizace?

Green Deal pro Sigmu skýtá celou řadu příležitostí. Investuje se do výroby energie z větru, ze sluníčka, energie se někde musí uložit. Hovoří se o vodíkových technologiích, o akumulaci do vody, o přečerpávacích elektrárnách. Tam všude potřebujete čerpadla. My máme dva výzkumné ústavy, rozvíjíme úvahy o menších přečerpávacích elektrárnách. Nebo pracujeme na využití solárního pohonu přímo pro čerpací techniku.

Klíčová věc je ale návrat k jádru, tam vidíme největší potenciál. Ve všech okolních zemích kromě Rakouska a Německa se staví nebo chystá výstavba jaderných bloků. Francouzi chtějí stavět, stejně tak Švédové, Britové, Slovinci, Maďaři. Nemluvě o Ukrajině, kde se musí udržet v chodu to, co tam už stojí. Vzniká nový obor, modulární reaktory. A i v Německu se to otáčí, z Bavorska už zazněly hlasy ve prospěch jádra.

Dovedete si představit, že by v Německu byla průchodná stavba nových reaktorů?

To ne, ale už i tak je znát obrovská změna uvažování. Dá se z toho vyvodit, že Němci nebudu extrémně bránit ostatním zemím ve výstavbě nových a v prodlužování životnosti starších jaderných bloků. V tom vidím obrovský potenciál pro náš průmysl. Když se dnes projednává strategie, kam by se republika měla pohnout, jedno z nosných témat, myslím, je právě jaderné strojírenství.

To ale vzniklo díky dodávkám na jaderky budované před 50 lety. Co z jaderné strojařiny po odstřižení od tradiční spolupráce s Rosatomem zbývá?

Pořád patříme k jedné z mála zemí, která je schopná dodávat na jadernou elektrárnu téměř všechno. Já v tom vidím potenciál obrovský. Reaktor v Dukovanech se dá postavit s maximální účastí našeho průmyslu.

Stojí dnešní zájemci o Dukovany – francouzská EDF, americký Westinghouse a korejská KHNP – o české subdodávky ve významnějším rozsahu?

Chtěl bych zdůraznit, že naše vláda, stejně tak i ČEZ, podporují český průmysl v dukovanském tendru. Řada zemí chce stavět další reaktory. Pro nás je důležité případně se zabývat i možností, spojit se s některým z nositelů jaderného designu napřímo. A dodávat elektrárny s některým z těch velkých světových hráčů jako celek.

Jednáte o takové spolupráci?

Sigma i Aliance české energetiky jsou ve spojení se všemi účastníky dukovanského tendru. Zpracovali jsme podkladový materiál, který potenciál našeho průmyslu identifikuje jak věcně, tak finančně. Potenciál českého průmyslu pro Dukovany jsme specifikovali na úrovni 65 procent. To je podíl, kterého by mohly české firmy dosáhnout podle střízlivého odhadu. A máme i finanční analýzu zpracovanou na VŠE, kde se střízlivě odhaduje, že při této účasti českého průmyslu na stavbě jen jednoho reaktoru v Dukovanech by se navýšil HDP České republiky o 234 miliard korun a příjmy veřejných rozpočtů by stouply až o 96 miliard korun.

Jaká je šance, že se to povede?

Všichni tři uchazeči o českém potenciálu vědí a jednají s námi. Pro nás je teď hrozně důležité, aby v nabídkách, které předloží začátkem října, věcně uvedli, že počítají s účastí českého průmyslu. Je to důležité už proto, že na základě výsledků dukovanského tendru bychom mohli uvažovat o účasti na stavbě dalších bloků v Temelíně.

Vidíte šance na dodávky v Polsku, které plánuje stavbu šesti velkých jaderných bloků a desítek malých?

Když teď dobře uchopíme tendr na Dukovany, tak si náskok udržíme. Pokud se do toho český průmysl zapojí, získáme reference, které nás mohou posunout na další projekty chystané po Evropě. Důležité ale je, aby nedošlo k zásadnímu zpoždění. Protože Poláci nás jinak mohou předběhnout.

V poslední době se ozývají varování, že kvůli drahým energiím, masivním investičním pobídkám v USA a vládní podpoře byznysu v Asii hrozí deindustrializace Evropy. Podle toho, co říkáte, se to české jaderné strojařiny nebude týkat. Je to tak?

Budeme se modlit, aby se ty jaderné elektrárny opravdu stavěly. A jinak? Myslím, že právě dochází k pravému opaku evropské deindustrializace: chystají se velké investice do energetiky. Vytváříme podmínky k tomu, abychom přesouvali výrobu řady produktů do Evropy. Chystá se továrna na čipy u Drážďan, u nás se hovoří o těžbě lithia, mluví se o výrobě baterek, o přesunu farmaceutické výroby. Čekám spíš posilování průmyslu. Evropa už chápe, že nemůže všechno dovážet z Číny a Indie.