Drábová: Válka boří tabu. Němci zřejmě omilostní jádro

Válka na Ukrajině a vyhrocující se konflikt mezi Západem a Ruskem zřejmě zpomalí evropský boj proti emisím, každopádně však nahrává jádru. Pro SZ Byznys to vysvětluje předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová.

„Mám za to, že dojde k přehodnocení časového harmonogramu Zelené dohody pro Evropu. Je zřejmé, že nemusí být k dispozici ruský plyn. V energetice už nebudou platit žádná tabu, například německé tabu odstavení jaderných elektráren na konci tohoto roku,“ říká Drábová v rozhovoru pro SZ Byznys.

Roste s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině jaderné riziko, jaderná hrozba? Jak to hodnotí váš úřad?

Jistěže to není dobrá situace. Sice si nemyslíme, že by někdo chtěl nějakým zlovolným činem ohrozit jaderné elektrárny na Ukrajině, ale omylem se může přihodit leccos. Na druhou stranu je potřeba zdůraznit, že ukrajinská jaderná zařízení, stejně jako naše, jsou velmi robustní. Jsou projektovaná na extrémní události.

Ukrajina má 15 provozovaných bloků ve čtyřech lokalitách, pokrývají něco přes 50 procent ukrajinské spotřeby elektřiny. A tyto bloky jsou projektovány například na pád stíhačky Suchoj, ten by měly přežít bez významného poškození.

Dovedete si představit, že by se „jaderky“ mohly dostat do dělostřelecké palby, do centra bombardování?

To si moc představit nedovedu. Jaderné elektrárny jsou chráněny ženevskou konvencí a jejími dodatkovými dokumenty, tím pádem by se nemělo stát, že na ně armády, byť i v boji, zaútočí. I když, zmiňovat mezinárodní konvence v případě pana Putina a lidí, kteří ho obklopují, je dost, jak to říct slušně, odvážné. Ale ty jaderné elektrárny jsou chráněny.

Dělá váš úřad nějaká nadstandardní, mimořádná opatření ke sledování situace na Ukrajině?

Dvě věci. Jednak ukrajinský státní dozor nad jadernou bezpečností, což jsou stejní hrdinové jako zbytek ukrajinského národa, přes všechny obtíže pracuje a posílá nám zprávy o stavu jaderných zařízení na Ukrajině na denní bázi. Takže tyto informace máme.

Dále, Česká republika je vybavena velmi citlivou radiační monitorovací sítí. Ta síť pracuje v takzvaném pohotovostním režimu, abychom třeba dokázali rychle vyměnit aerosolové filtry, které by zachytávaly nějaké částečky, které by k nám mohly doputovat. A důležitá věc: jsme schopni naměřit úrovně radiace, které z hlediska ohrožení vůbec nic neznamenají. Tak je ta monitorovací síť citlivá. Ale přesto je dobře, tuto schopnost mít.

Pojďme od bezprostředních dopadů k dopadům na evropskou energetiku. Jak se do ní válka na Ukrajině promítne?

Mám za to, že dojde k přehodnocení časového harmonogramu Zelené dohody. Je zcela zřejmé, že ruský plyn nemusí být k dispozici. Nemusí být k dispozici jako významná součást chystaného přechodu k nízkoemisní energetice, nemusí být k dispozici jako náhrada stávajících uhelných elektráren. Tím pádem se Evropa rozhlíží, jak si s touto novou situací poradit.

Už to slyšíme, dokonce i od pana Habecka (Robert Habeck, ministr spolkové vlády pro energetiku, průmysl a klima – pozn. red.), který je německým ministrem za stranu Zelených, že v energetice nebudou platit žádná tabu. Tedy i například německé tabu odstavení jaderných elektráren na konci tohoto roku. Ukončení zbývajících tří jaderných bloků může být přehodnoceno, pravděpodobně bude přehodnocen i odchod od uhlí.

I katastrofy přinášejí užitek. Tady se otvírá velká motivace pro to, aby se Evropa opravdu zamyslela nad tím, jak si energetiku poskládat, aby byla bezpečná, nebyla závislá na šílených agresorských režimech, byla rozumně přátelská k životnímu prostředí a dokázali jsme ji ufinancovat.

Bude konflikt s Ruskem znamenat jadernou renesanci?

Jistěže je to otevřené okno příležitostí i pro jadernou energetiku, jistěže je to otevřené okno příležitostí pro obnovitelné zdroje, ještě větší než dostávaly doposud. A jistěže je to otevřené okno příležitostí pro investice do vývoje inovací. Východiskem by mohla být kombinace, o které jsme spolu v rozhovoru mluvily již před nějakou dobou. To znamená jádro a obnovitelné zdroje.

Ono se dosud v případě České republiky mluvilo spíše o trojkombinaci jádro, přinejmenším přechodně plyn plus obnovitelné zdroje.

Jasně, ale my budeme mít velkou honičku, čím ten ruský plyn nahradíme. Jestli přece jenom uhelné elektrárny nepojedou tak dlouho, jak bude k dispozici uhlí.

I tyto signály se už ozývají z Německa. Je ale vůbec technicky možné, aby Němci odstoupili od dlouho plánovaného uzavření svých tří posledních jaderných bloků do konce tohoto roku?

Německé jaderné elektrárny jsou, co se týká bezpečnostních a ekonomických parametrů, výborné. Odstoupení od jaderné energetiky byla zčásti ideologie, zčásti to měla být motivace pro dynamický rozvoj obnovitelných zdrojů. Ty bloky, které byly odstaveny loni na Silvestra, a ty, které mají být odstaveny letos na Silvestra, úplně v pohodě dokážou pracovat do původně předpokládaného data 2035.

To by mohlo znamenat určitou úlevu i pro náš region, kde sílí obava z hrozícího nedostatku energie. Jak by podle vás na měnící se situaci mělo reagovat Česko?

Musíme si říct na rovinu, že nemáme rychlé a hlavně účinné řešení, to určitě ne. Platí to samé, co v modifikované verzi platí pro Německo. Nespěchat s útlumem uhlí, soustředit se na podporu obnovitelných zdrojů tam, kde mohou mít význam, to znamená v malých lokálních komunitách, na rodinných domech a podobně. A napřít síly na to, abychom tu dukovanskou „pětku“, tedy nový jaderný blok v Dukovanech, stihli postavit v předpokládaném harmonogramu. Jiné rychlé řešení nemáme.

Soutěž pro zájemce o stavbu dukovanské „pětky“ má být definitivně vypsána během několika dnů nebo týdnů. Nehrozí už žádné diskuze, jak by celá zakázka měla vypadat, jak má být nastavený investiční a finanční model?

Nemám informaci, že by přetrvávaly nějaké diskuze, že by vláda v názoru na jadernou energetiku obecně nebyla jednotná.

Takže pořád máme šanci nový reaktor v Dukovanech dostavět tak, aby mohl být v roce 2038 uveden do běžného, standardního provozního režimu?

Mám za to, že ano. Já budu v té době v penzi a doufám, že si ji budu užívat. A byla bych jako penzista ráda, kdybych měla rozumnou pravděpodobnost, že přijdu k vypínači a žárovka se rozsvítí.

Jak to teď vidíte v Evropské unii s perspektivou dodávek od ruského Rosatomu, respektive jeho firmy Atomstrojexport? Rusové mají stavět finskou elektrárnu Hanhikivi a maďarský Paks. Je to ještě reálné?

První věc, kterou bych tady chtěla říci, je, že opravdu děkuji a smekám před prací našich tajných služeb, které velmi vytrvale a velmi tvrdohlavě trvaly na tom, že Ruská federace pro nás není vhodným partnerem pro stavbu jaderné elektrárny. Druhá věc: Finové svůj projekt a účast ruských firem na stavbě přehodnocují, uvidíme, jak to dopadne. O Maďarsku nemám informace.

K jaderné renesanci se v Evropě už před časem razantně přihlásila Francie, mohou následovat další státy. Na jaderných zakázkách se zřejmě nebude podílet ruský Rosatom. Nehrozí, že nebudou dodavatelské kapacity na jaderné projekty?

Já už hodně pamatuju. Pamatuju si i boom jaderné energetiky ze 70. let, a zejména z 80. let minulého století. Ten byl tehdy také odstartován nejistotou na trhu s fosilními palivy, zejména byl odstartován ropnými krizemi. Také tehdy na to nebyly kapacity úplně připravené, ale například ve Francii se velmi rychle postavilo přes třicet jaderných bloků. Dokázala to tehdy Francie, proč bychom to neměli dokázat dnes?

Pokud se dukovanská zakázka podle plánu rozběhne, jak to vidíte dál s jadernou energetikou v Česku? Bývalý ministr Karel Havlíček říká, že bychom měli stavět další velké bloky. Naproti tomu třeba bývalý vládní zmocněnec Jaroslav Míl upozorňuje, že do měnící se české energetické soustavy už by se další velké jaderné bloky nehodily, že by bylo lepší postupovat cestou menších reaktorů. Jak se na to díváte vy?

Myslím, že plán na stavbu bloků Temelín III a IV a Dukovany VI, bychom neměli pouštět ze zřetele. Už proto, že vůbec nevíme, kdy za jakých podmínek budou případné menší reaktory k dispozici.

To znamená, že bychom měli po dukovanské „pětce“ začít připravovat stavbu přinejmenším tří dalších velkých reaktorů nad 1000 MW výkonu?

Tak to předpokládá Státní energetická koncepce.

Jak to dnes vypadá s vývojem malých modulárních reaktorů? Kdy by mohly přijít na trh?

Možná, že současná situace poslouží jako motivace pro to, aby se vývoj těchto malých reaktorů urychlil, uvidíme. V každém případě momentálně na trhu není žádný.

Už několik let se mluví o tom, že by se první malé modulární reaktory mohly do komerčního provozu dostat někdy na konci této dekády, kolem let 2029 až 2030. Vidíte to jako reálné?

Je to možné, nemám křišťálovou kouli. Ale je možné, že současná situace celý tento vývoj urychlí.