Hlavní obsah

Dlouhý: Je třeba zastropovat ceny energií i pro velké firmy

Rozhovor s Vladimírem Dlouhým pro SZ Byznys.Video: Zuzana Kubátová

 

Reklama

Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý chválí vládu za zastropování cen pro maloodběratele a chystané kompenzace pro velké firmy. Vytýká jí ale, že s opatřeními přišla pozdě a měla by také najít cenový strop pro velké firmy.

Článek

Vladimír Dlouhý doufá, že pomoc tuzemským podnikům půjde ještě dál. Především tak, že se podaří prosadit u Evropské komise zastropování cen i pro velké podniky, což zatím není možné.

Vlády členských států podle něj také musejí dostat do rukou nástroje k regulaci energetického trhu na národní úrovni v mimořádných situacích, kdy volný trh selhává.

Minulý týden vláda oznámila zastropování cen energií pro maloodběratele a kompenzace pro podniky, které se řadí mezi velké odběratele. Jak to hodnotíte?

Hodnotím to dobře, ale přišlo to pozdě. Například kompenzace podnikům v rámci takzvaného dočasného krizového rámce jsme dali jako požadavek panu premiérovi 19. května. Ke konci června jsme se dověděli, že touto cestou ministerstvo průmyslu nepůjde. A na konci srpna, když se ceny energií utrhly, jsme se dověděli, že tato pomoc bude. Vládě vytýkám dvě věci: za prvé, že o tom špatně komunikuje. A za druhé, že některé věci mohly být dřív.

Vladimír Dlouhý

  • vystudovaný ekonom
  • v 80. letech působil v Prognostickém ústavu
  • po roce 1989 se stal politikem, byl spoluzakladatelem a na čas i místopředsedou dnes již zaniklé strany ODA
  • v 90. letech byl postupně ministrem hospodářství ve federální vládě a ministrem průmyslu a obchodu ČR
  • od roku 2014 je prezidentem Hospodářské komory ČR

Motivuje tento systém firmy k úsporám energie?

Malé podniky do 250 zaměstnanců nebo do 50 milionů eur ročního obratu mají s platností od 1. ledna zastropované ceny silové elektřiny bez poplatků na úrovni 5 korun za kilowatthodinu, ceny plynu bez poplatků na úrovni 2,50. Ale strop smí pokrývat jen 80 procent spotřeby energie v roce s nejvyšší spotřebou za uplynulých pět let. Pětileté období je zvoleno proto, že poslední dva roky byly poznamenané covidem.

Krizi všichni nepřežijí

Jak firmy spoří energie?

Možná to ještě necítíme, ale myslím, že dochází k tvrdým úsporám. Jako motivace už funguje cena. Právě tím, že vláda nenabídla kompenzace hned, na tom museli pracovat všichni, kdo chtějí přežít. Každý dnes hledá nějaký typ úspor.

Jaké ale ty úspory jsou? Vidíte spíš, že firmy jen omezují výrobu, nebo dělají technologické změny?

Je to dáno technologicky. Nejhorší je situace u kaolínek, keramiček, skláren, které jedou na plyn. Tam je to těžké, jedou skutečně na hraně a je otázka, jestli i po zastropování pro ně nebudou energie příliš drahé. Víc na zastropování podnikům vláda nebyla schopná nebo ochotná dát i s ohledem na rozpočet. Čili tyto firmy buď výrazně omezí výrobu, nebo odejdou z trhu. Vím, že to nezní hezky, ale v historii nebyla žádná krize, kterou by přežili všichni.

Pak jsou firmy, které mohou omezit výrobu – zavřou jednu pec, upečou méně housek. Ale někde se na technologii moc ušetřit nedá.

A konečně tu jsou firmy, které restrukturalizují odběr energií, přecházejí z plynu na elektřinu, využívají fotovoltaiky a podobně.

Česká ekonomika je ve srovnání s Evropou hodně energeticky náročná, stojí na tradičním průmyslu. Změní to tato krize?

Energetickou náročnost této země řešíme od industrializace za Rakousko-Uherska ve druhé polovině 19. století. Typ průmyslu, který tu historicky máme, je prostě energeticky náročný. Objevuje se ale i nový sektor – digitální ekonomika. Ta energeticky náročná není a má už na tvorbě českého HDP asi desetiprocentní podíl, podobně jako automotive. A sice máme vysokou energetickou náročnost, ale zato velmi nízké náklady na výrobu elektřiny.

Nejhorší je nejistota

Změní současná krize podle vás strukturu české ekonomiky a průmyslu, povede k modernizaci výrob, k posunu k moderním technologiím méně náročným na energie?

To se neodvážím předpovídat. Pro velký průmysl zatím vláda žádné opatření nepřijala. Hospodářská komora s ministerstvem průmyslu hledá cesty, jak i po vzoru jiných vlád najít a projednat s Evropskou komisí nějakou formu zastropování cen. A nejde jen o ceny. Ony by je některé firmy i zvládly, ale úplně největší problém pro ně je nejistota. Nevědí, za kolik budou nakupovat elektřinu, jak mají rozhodovat o podnikatelských plánech na příští rok, nedej bože o investicích.

Přáli bychom si přecházet k výrobám s vyšší přidanou hodnotou a s menší energetickou náročností. Ale to vše uvidíme, až se po celé Evropě nastaví systém, jak bude i velký průmysl platit za energie. Až uvidíme, jestli bude dost plynu, nebo jestli bude třeba jeho dodávky regulovat. Jestli bude možné pro průmysl zregulovat ceny elektřiny. To vše podmíní reakci velkého průmyslu v příštích letech. Ale já za 1. leden nebo nejvýš 31. březen příštího roku nevidím.

Vidíte někde v Evropě řešení, přístup vlád k energetické krizi, který se vám zdá dobrý a který bychom měli převzít?

Váš kolega na Seznamu popsal dobře rakouský model včetně jeho rizik.

Jen pro ty, kdo to nečetli: Rakousko zastropovalo pouze ceny elektřiny, nikoliv plynu. Strop je sice o polovinu níž než v Česku, ale má různá omezení.

Ano a nedosáhnou na ten strop všichni. Já jsem se svým rakouským kolegou Haraldem Mahrerem (šéf rakouské Wirtschaftskammer – pozn. red.) v dennodenním kontaktu. Psal jsem mu dnes ráno, ať mi pošle parametry jejich posledního opatření, protože jsem u nás permanentně za pitomce, který se neumí poučit u sousedů. A on mi napsal, že tohle taky dobře zná.

Nikdo v Evropě zatím nevymyslel ideální model, který by neměl háčky.

Ano, každá země má specifika. Třeba Francie údajně opouští kompenzace firmám, protože to je administrativně náročné. Obchodníci nakupují za nižší ceny elektřinu od výrobce EdF, který je zestátňován, a tomu ztrátu kompenzuje stát. Nebo Chorvatsko: to má zafixované ceny pro velkoodběratele. Ale to je země s nižším podílem průmyslu, takže státní rozpočet to stojí méně, než by to bylo u nás.

Musíme chápat, že naše veřejné finance mají omezené možnosti. Když někdo pláče, že je na tom špatně, a stát mu pomůže, tak dluh, do kterého se Česká republika kvůli těmto výdajům dostane, bude muset splácet on sám nebo jednou jeho děti. Jsme malá země, nejsme součástí eurozóny a na dluh musíme být velmi opatrní.

Firmy se zatím drží

Říkáte, že vláda přistoupila k pomoci spotřebitelům pozdě. Došlo kvůli tomu k rozsáhlejším škodám mezi firmami? Zavřelo jich hodně kvůli drahým energiím?

Nemám informace o masivním zavírání, firmy se zatím drží. Některé mají problém, že jim skončila smlouva nebo přišly o dodavatele, dostaly se na spotový trh a teď se nemohou dostat k dlouhodobější smlouvě a musejí platit současné obrovské ceny.

Ona řada firem za spotové ceny nakupovala dlouhodobě úmyslně, protože to pro ně bylo léta výhodné. Je fér, aby jim daňový poplatník financoval špatně ošetřené podnikatelské riziko?

Já to nikomu nevytýkám, nevím, jak bych se choval na jejich místě. Můžeme kritizovat vládu, podniky, ale nemá smysl plakat nad rozlitým mlékem. Hledejme, jestli je ještě prostor pro to, nějakým inteligentním způsobem zastropovat ceny pro velkoodběratele. Ale státní rozpočet nebude mít ani tak na pomoc pro všechny.

Chcete pořád, aby vláda k už přijatým opatřením přidala takzvaný kurzarbeit, tedy dotace na mzdy podnikům, které kvůli krizi musejí omezovat výrobu?

Říkali jsme, že by bylo dobré to ještě kurzarbeitem doplnit, ale nemáme od vlády informace.

Byl by to další nápor na státní rozpočet.

Ano, jako ekonom nemám moc rád slovo kurzarbeit, což je otevřená pozice státu, u které nevíme, kolik nakonec zaplatí. Ale na druhou stranu žijeme v Evropě, ostatní státy tyto mechanismy mají. Pokud ho nemáme, může to podkopávat konkurenceschopnost našich firem. Jen se plošného kurzarbeitu trochu bojím.

On by také konzervoval stav českého průmyslu, nenutil by firmy ke snížení energetické náročnosti, k modernizaci…

Kurzarbeit ale odpovídá ještě na jednu otázku. Je snadné lidi propustit. Ale po relativně krátké přestávce je znovu nabírat a zaškolovat, to nese velké dodatečné náklady. Nevíme, jak dlouho bude trvat válečný konflikt, kdy se trhy usadí. Vláda by měla mít kurzarbeit jako záložní variantu. Pokud bude třeba, Svaz průmyslu i Hospodářská komora se k němu vrátí a zabuší na vládní vrata.

Reforma trhu

Věříte, že bude v následujícím půlroku pro domácnosti i pro podniky dost plynu, jak ujišťuje vláda?

Znalci trhu říkají, že pro cenu plynu v zimním období je rozhodující, jak rychlý je nástup zimy. Když bude v Evropě letos slabý nástup zimy, nebudeme čelit další eskalaci válečného konfliktu, a tedy třeba i nějakému přídělovému hospodářství, mělo by to udržet zásoby i cenu na přijatelné úrovni. Ruku do ohně za to nedám. Ale v tomto vláda udělala velký kus práce.

Zatím jsme mluvili o krátkodobých opatřeních na řešení dopadů krize. Co dlouhodobější výhled? Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová minulý týden prohlásila, že je třeba provést důkladnou a komplexní reformu trhu s elektřinou. Souhlasíte?

Počátkem 90. let jsem si jako mladý a nadějný ministr zodpovědný i za energetiku představoval trh s elektřinou přesně tak, jak se pak začal vyvíjet po roce 2000. Jako jednotný energetický trh s přeshraničními toky, kde se cena definuje na nějakých energetických tržištích.

Přesněji řečeno na burzách…

Nechci to slovo používat, ale řekněme na burzách. Trh takto fungoval a Česká republika z toho až do roku 2020 profitovala. Byli jsme výrazní vývozci elektřiny, máme nízké výrobní náklady. Pak došlo k tomu, že vlivem prudkého poklesu poptávky během covidu, přípravy Vladimíra Putina na válku, což nedokázali především Němci vysledovat, a vlivem provázanosti ceny elektřiny s cenou plynu se ve druhé polovině srpna trh vymkl normálnímu vývoji a kontrole. Přestal fungovat. Proto dnes i jako liberální ekonom připouštím zastropování cen. O trhu už nemůžeme mluvit.

Zastropování má být ale krátkodobé dočasné opatření. Jak celý energetický trh zreformovat, aby fungoval dlouhodobě?

Nejsem na to super odborník, jde ale o to, abychom s vaničkou nevylili i dítě. Trh fungoval dobře, odrážel náklady i nabídku a poptávku. Do budoucna se ale asi budeme muset chovat trochu sobečtěji. Až se situace uklidní, může být jednotný trh zase dobrý, ale musíme vyřešit závislost na ruském plynu, musíme se orientovat i jinam než na Rusko. A musíme mít v rukou regulatorní nástroje pro případy, k jakému došlo ve druhé polovině srpna.

My chceme spolu se Svazem průmyslu poskytnout vládě pomoc, najít právní rámec, aby Evropská komise vytvořila podmínky pro zastropování cen energií i pro velké firmy na národní úrovni.

Mělo by dojít k omezení exportu levně vyráběné české elektřiny?

O tom jsme taky mluvili, ale je to těžké. Elektřinu vyvážet můžeme, zato ale musíme dovézt každou molekulu plynu. O ropě nemluvě. A nemůžeme se chovat úplně nesolidárně a egoisticky, někdo by nám to mohl vrátit. Musíme hledat evropské řešení, hledat partnery, kteří cítí problém stejně jako my. Evropa si musí uvědomit, že pokud tuto věc nebude řešit, může vyvolat velké sociální a politické nepokoje a zvýšit už tak vysokou nedůvěru k celoevropskému vedení. Viktor Orbán podle nepotvrzených zpráv už mluví o vystoupení z Evropské unie během několika let. To bych si nepřál, vidím všechny geopolitické, bezpečnostní a strategické souvislosti. Ale lidem, kteří musejí platit obrovské peníze za energie a hrozí jim, že budou mít doma zimu, to těžko vysvětlíte.

Je podle vás problém jen v technickém způsobu obchodování? Nebo vidíte příčinu energetické krize ve způsobu evropské energetické transformace, jež se trochu nepřesně označuje jako Green Deal?

Čekal jsem, kdy ta otázka přijde. Spousta lidí vám řekne, že Green Deal za současnou situaci nemůže.

A spousta lidí říká, že ano. Jak to vidíte vy?

Myslím, že přímé spouštěče krize jsou jinde. Ale nikdo mi nevysvětlí, že evropská politika emisních povolenek k tomu nepřispěla. Ceny už byly nastaveny vysoko, od nich se odvíjel další růst. Pak je tu struktura výroby. Všichni víme, že uhlí nemůžeme pálit donekonečna. Ale musíme si říct, jestli ho nebudeme potřebovat v přechodném období.

Sever Evropy, Skandinávci, Němci, sever Francie i Itálie nebo Benelux volí politiky podle toho, jestli podporují Green Deal. Tam to je opravdu ve společnosti, hlavně u mladé generace, hodně zakotvené. Ale i Němci, kteří mají „prozelené“ voliče, v této situaci pálí uhlí a budou ho pálit minimálně ještě příští rok. To je pokrytectví.

Musíme otevřít otázku, jak přežít další tři až pět let, restrukturalizovat dodávky plynu a dát vládám jednoznačnou pravomoc rozhodovat o svém energetickém mixu. Zvláště, když chtějí podporovat bezemisní zdroje energie, jako je jádro.

Reklama

Doporučované