Děti spí v bunkru, já mám špunty v uších, říká český podnikatel na Ukrajině

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

Ukrajina má za sebou dva roky přímé válečné konfrontace s Ruskem, která vedle smrti a zranění statisíců lidí způsobila také ohromné hmotné škody a poslala ukrajinskou ekonomiku o řadu let zpět.

Český podnikatel Tomáš Fiala v rozhovoru ukazuje, co se zemí válka udělala ekonomicky, a také to, jak se podepsala na životech lidí, kteří na Ukrajině žijí a pracují.

Jak je na tom Ukrajina po dvou letech války?

Ekonomika je na tom samozřejmě o hodně hůř, různé sektory jsou postiženy různým způsobem. Jsou tu velké geografické rozdíly, firmy na západní Ukrajině jsou postiženy méně, některé jsou na tom dokonce i lépe než před válkou. Ty, které jsou na východní nebo na jižní Ukrajině, čím blíž k frontě, jsou na tom samozřejmě hůř. Některé firmy byly fyzicky zničeny.

Na začátku války se samozřejmě očekávalo, že to bude ještě daleko horší. Světová banka na začátku války i Mezinárodní měnový fond očekávaly, že to padne o 40 nebo i více procent. Nakonec byl výsledek minus 29 procent (v roce 2022, pozn. red.).

Ukázalo se, že to infrastruktura, telekomunikační, bankovní, energetická atd., vydržela překvapivě dobře, byla taková očekávání, že Rusové tady vypnou úplně všechno, kyberútoky nebo fyzickými útoky. Víceméně všechno fungovalo. Pomohl také covid, lidé se naučili pracovat online.

Jak se podniká v zemi, která je ve válce?

Je to samozřejmě hodně těžké tady podnikat, hlavně na začátku války, to se nedalo vůbec nic plánovat. Plánovalo se tak na jeden den dopředu. Teď se situace postupně více stabilizuje. Největší nebezpečí je fronta, aby se neposouvala směrem na západ, což se bohužel trochu posouvá.

Ani Evropa, ani Amerika bohužel sliby, které daly Ukrajině, nedotáhly. Co se týká dodávek munice, dělostřeleckých nábojů, to nestačí. Jak mají Rusové několikanásobnou převahu, tak Ukrajinci nemohou vždycky odpovídat. (Rusové) jsou schopni nahromadit vojsko, sestřelit ukrajinské pozice a potom tu ukrajinskou armádu vytlačovat.

Když odhlédneme od hmotných škod, které jsou samozřejmě ohromné, co udělala válka s podnikatelským prostředím na Ukrajině?

Ty škody jsou obrovské. My sami jsme to pocítili, v prvních dvou týdnech zničili jednu fabriku a velké sklady v Kyjevské oblasti, což byla škoda asi 60 nebo 70 milionů dolarů. A dokonce i 2. ledna letošního roku přiletěla jedna raketa tady v Kyjevě na jeden náš objekt, shořelo tam asi 10 000 metrů čtverečních výrobních ploch.

Víceméně všichni, kdo tady podnikali do války, tady zůstali a podnikají dál, místní podnikatelé i nadnárodní firmy, všichni se snažíme Ukrajině nějak pomáhat, být solidární, i když to třeba ne vždycky dává nějaký bezprostřední ekonomický zisk.

Ti podnikatelé, co znám, jsou tady, všichni pracují, někdo investuje do výrobních kapacit na západní Ukrajině, dál od fronty, kde je to bezpečnější, třeba Philip Morris nebo Nestlé, které měly fabriky v Charkově, budují teď na západní Ukrajině. Nebo Unilever, který si od nás pronajímal fabriku v Hostomelu, teď buduje v Bile Cerkvi, což je asi 80 kilometrů na jih od Kyjeva. Takže nějaké investice jsou, většinou je to od těch firem, které tady byly už dřív, plus vybudování nových logistických cest do Evropy.

Teď to bohužel blokují Poláci, to je pro Ukrajinu velký ekonomický i psychologický problém. My jsme ročně investovali třeba 100 milionů dolarů, teď je to tak 20 milionů, takže výrazně méně. Většina těch podniků je na tom stejně. Když se podíváte třeba na likviditu v bankách, tak vyrostla výrazně, ale úvěry nerostou, úvěry spadly, protože poptávka po úvěrech, po financování teď není.

Před válkou jste viděl velkou perspektivu pro IT sektor, jak je na tom teď?

IT sektor tady rostl o 20 nebo 30 procent ročně posledních asi 15 let a generoval asi sedm miliard dolarů exportu. Spoluvlastníme jednu z pěti největších firem v IT outsourcingu na Ukrajině. Za ty poslední dva roky ten růst bohužel skončil, víceméně se to nějak stabilizovalo na úrovni pod sedm miliard dolarů a dál to neroste, protože zákazníci se bojí umisťovat sem více objednávek.

Mají zájem, aby to ukrajinské firmy delegovaly do jiných lokací, aby ti programátoři nebyli na Ukrajině, ale byli třeba ve střední Evropě nebo někde jinde. Takže třeba v našem případě, nebo i druhé firmy, expandují, najímají lidi, klidně Ukrajince, ale ne na Ukrajině, ale třeba v Rumunsku, Polsku, Česku. Naše firma Ciklum teď dokončila první akvizici v Indii, ještě před válkou jsme koupili jednu firmu v Česku, teď jednu v Indii, takže bohužel musíme diverzifikovat a už máme více než 50 procent personálu v zahraničí. Samozřejmě ty chlapy z Ukrajiny exportovat nemůžeme, každý, komu je od 18 do 60 let, tak musí zůstat tady.

Jak dlouho se bude podle vás Ukrajina z válečného šoku vzpamatovávat?

Na začátku té války všichni očekávali, že to bude trvat pár měsíců a skončí, podnikatelé i zaměstnanci. V průzkumech veřejného mínění se ten horizont teď hodně prodloužil, většina obyvatel i podnikatelů očekává, že ta válka klidně může trvat rok, dva nebo tři. A podnikatelé jako my vycházejí z toho, že nemůžeme mít nějakou naději na to, že to skončí, a musíme plánovat a pracovat na základě předpokladu, že válka bude trvat dál v tomto stávajícím tempu. Takže vycházíme z toho, že válka je tady nadlouho.

Za poslední půlrok důvěra lidí trošku spadla. Jednak se kvůli Maďarsku zpozdila pomoc Evropské unie, Američané se pořád dohadují v Kongresu, Poláci blokují hranici, což také nepomáhá, no a Rusové, bohužel, sankce na ně nemají moc velký vliv. Mobilizovali spoustu lidí a vyrábí zbraně, kupují od Severní Koreje, ta jim dodala víc dělostřeleckých nábojů než Evropská unie Ukrajině, takže se bohužel ty síly na frontě vyrovnaly a Rusové teď tlačí.

Jak se s válkou vyrovnáváte vy osobně?

Psychologicky to není jednoduché. Já se s tím nějak vyrovnávám, je to taková výzva té Ukrajině pomoct. Hodně jsem tady toho vytvořil, takže je co bránit, to, co jsem tady za těch skoro 30 let udělal. Hlavní důvod je Ukrajinu, zaměstnance, lidi podržet, platit tady daně a pomoci bránit před Rusy, protože když padne Ukrajina, tak Rusové půjdou dál. Je to úplně stejné jako to, co prožilo Československo v roce 1938, kdy nás bohužel partneři nepodpořili a Hitler šel dál. Putin a Hitler, to je úplně to samé, takže si myslím, že pro nás Čechy, kteří mají tu zkušenost z třicátého osmého roku, je důležité udělat pro Ukrajinu všechno, co je možné, a pomáhat. Aby si to uvědomili nejen Češi, ale i ostatní Evropané.

Byl jsem tady sám, rodina byla v zahraničí. Minulý rok už jsem rodinu přestěhoval a teď jsme zpátky. Takže jsem si doma vykopal bunkr, aby děti spaly v bunkru, a tak jsme se té situaci takhle přizpůsobili. Dá se v tom žít, ale to riziko, že vám raketa může kdykoliv přiletět nejen na nějaký váš objekt, ale i tam, kde se nacházíte, samozřejmě je, i když ta pravděpodobnost tak vysoká není.

Co s vámi dělá vědomí, že tohle riziko přece jen existuje?

V tom bunkru jsem nebyl od začátku války ani jednou. První den války jsem byl v Kyjevě. Asi první měsíc poté, co to začalo, jsem se přestěhoval do Lvova a tam jsme s kolegy pracovali. Potom jsem se v dubnu vrátil do Kyjeva.

Kdybyste pokaždé, když je siréna, chodil do sklepa, tak se jednak nevyspíte a jednak nebudete moci pracovat. A té práce hlavně na začátku bylo hodně. Takže jsem to řešil špunty do uší a aspoň jsem se šest hodin vyspal a zbytek času pracoval.

Děti chodí ve škole pokaždé, když je siréna, do sklepa a učí se ve sklepě. Doma také spí pod zemí. Ale většina lidí to ignoruje, protože to by bylo hodně zatěžující.