Článek
Člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a expert na trh práce i školství dal dohromady seznam nápadů, které by Česku pomohly dostat se ekonomicky znovu na špičku. Bude to ale trvat dlouho a je třeba začít ihned.
„Plody nebudeme sbírat za pár let, tak to ve školství nefunguje. Když jsme školství 15 nebo 20 let zanedbávali, budeme 15 nebo 20 let čekat, než začnou změny dávat plody,“ avizuje Daniel Münich.
Redakce SZ Byznys shrnula základní doporučení, která podle něj přes školství mohou „nakopnout“ českou ekonomiku.
1) Ať školy učí něco jiného a jinak
Podle Münicha je klíčové změnit to, co se děti ve školách učí. Když totiž vyjdou ze školy, umí sice spoustu věcí, které ale nikdo nepotřebuje. „Co se na některých oborech učí, je nerelevantní. Obzvláště učiliště dlouhodobě pracují se starými technologiemi, s mistry odborné výchovy, kteří dělají věci postaru. Nevyužívají nové technologie, nové materiály kombinující například výpočetní techniku, umělou inteligenci, i když samozřejmě nechci všechny házet do jednoho pytle,“ vypočítává Münich.
„Není to pouze o tom, přepsat něco v papírech, které se potom strčí do skříně. Je to i o změně přípravy učitelů,“ řekl ekonom v rozhovoru pro SZ Byznys, který si můžete celý pustit v úvodním videu.
„V oficiálních ambicích Česka je, že budeme moderní, vysoce průmyslová země vyrábějící s vysokou přidanou hodnotou. Na druhé straně vidíme, že zde máme dlouhodobý problém získat aprobované učitele v matematice, v digitálních technologiích, chemii, fyzice, které jsou přitom pro průmysl samozřejmě naprosto zásadní.“
2) Propojovat obory a neznechutit dětem školu
Podle Münicha ale nelze zjednodušeně říct, že potřebujeme více řemeslníků a techniků. Školy mají podle něj vychovávat lidi schopné se „napasovat“ na měnící se požadavky byznysu. „Firmy chtějí své zaměstnance dále vzdělávat, ale oni mají učení plné zuby. Ochota učit se byla zaražená už na škole,“ myslí si Münich.
„Nahnat české děti na učňáky“, jak žádají někteří zástupci českého průmyslu, samo o sobě nepomůže. Analýza Národního pedagogického institutu ukázala, že až 38 % mladých lidí v Česku po odborné škole nastoupí do úplně jiné práce. Nejčastěji proto, že práci v oboru nesehnali nebo je špatně placená.
Střední školství je podle Münicha navíc příliš rozkouskované. Ani to ekonomice nepomáhá. „Máme okolo 280 oborů. Přidaná hodnota přitom vzniká spíše tam, kde se obory překrývají. Na propojování předmětů ale potřebujete někoho, kdo to umí učit,“ říká člen NERV.
3) Děti dříve do školy
Českou ekonomiku brzdí i nedostatek pracovní síly. Podle Daniela Münicha ji ale spíše neumíme naplno využít. A začíná to překvapivě už na základních školách. Do prvních tříd totiž více než čtvrtina tuzemských dětí nastupuje s odkladem. „Může to být 25 až 30 %. Začínáme být superstar v pozdních nástupech na základní školu.“
I když z pohledu rodiče Münich odklady chápe, mají i své náklady: „Čím později dítě půjde do školy, tím větší šanci bude mít dostat se na víceleté gymnázium v páté třídě. Příliš mnoho rodičů ale volí odklad zbytečně a ti mladí pak přijdou později na trh práce,“ řekl ekonom.
Na daních pak kvůli tomu státu chybí miliardy. „To je dopad, který se bude do rozpočtů promítat dalších 80 let. Ročně stát přijde o tři miliardy korun. Dopad se samozřejmě projeví až za 10–20 let, kdy prvňáček dokončí střední či vysokou školu a přijde na trh práce,“ spočítal Münich.
4) Vysokoškoláky dříve do práce
Na vysoké škole tráví čeští studenti podle Münicha příliš času v magisterských programech, přitom by jim v řadě oborů stačil bakalář. „U nás se studuje strašně dlouho, studium je jako celek strašně náročné. Je v něm obrovská neúspěšnost, obzvláště u bakalářského programu, který každý druhý skončí neúspěšně. Stát to stojí hodně peněz.“
Nejvyšší vzdělání má necelých 27 procent Čechů a jde o jeden z nejnižších podílů v rámci mezinárodního srovnání OECD. A mezi vyspělými zeměmi vydává Česko na školství podprůměrné množství peněz. Návrh školského rozpočtu na příští rok navíc počítá se škrtem 12 miliard. Učitelé nedostanou platy, které jim vláda slíbila, ty naopak ještě více klesnou.
Daniel Münich
Daniel Münich.
Ekonom a pedagog, pracuje v doktorském programu CERGE-EI společného pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy.
- Zabývá se problematikou ekonomie trhu práce, školství a výzkumu. Působí jako výkonný ředitel Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA), který je think-tankem Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR.
- Aktuálně je také členem Národní ekonomické rady vlády a sboru poradců premiéra.
Premiér Petr Fiala přitom nedávno představil vizi Česka jako „vzdělanou společnost nových myšlenek“. „Za vzdělaností Evropské unie i v té mladší skupině lidí do 35 let ve finále stále velmi výrazně zaostáváme,“ podotýká Daniel Münich.
5) Matky rychleji z rodičovské
Dalším příkladem vyplýtvané pracovní síly jsou matky, které jsou v evropském srovnání příliš dlouho na rodičovské dovolené. „Nemůžou totiž najít školku, aby mohly skloubit práci a nastartovat kariéru směrem nahoru k vysoce produktivním profesím,“ líčí Münich problém.
Tolik potřebné školky, obzvlášť v hustě osídlených prstencích kolem velkých měst, přitom podle něj mělo Česko šanci postavit za peníze z Národního plánu obnovy. Ale nevyužilo ji. „Kdo se rozhodne pořídit si dítě, vstupuje do obrovské nejistoty, že pro něj v daném místě nebude kvalitní mateřská škola. Peníze na dostavbu kapacit jsme si z Národního plánu obnovy Evropské unie bohužel nevzali.“
Vláda nevyužití peněz omlouvá úsporami ve veřejných financích. „Úspory jsou myšleny čistě účetnicky. Jedno dodatečné místo ve školce se veřejným financím z dlouhodobého pohledu vyplatí, protože se všechny ty peníze vrátí na dodatečných výběrech a vyšší produktivitě práce,“ konstatoval ekonom.
6) Vězně do práce
Česko je v EU také na medailové příčce v počtu vězňů na 100 000 obyvatel. Věznice jsou naplněné z 97,8 %. Redukcí počtu vězněných by se podle odhadu ekonomů z NERV daly ušetřit až tři miliardy.
Jednak jde o náklady spojené se samotným fungováním věznic: „Ostraha, topení, strava. To jsou částky hotelové úrovně na jednoho vězně,“ počítá Münich.
Druhá věc jsou pak výnosy „nových“ daňových poplatníků, kteří nebudou sedět za mřížemi. „Není to o škrtnutí několika paragrafů, ale o změně následné péče o vězně,“ má za to ekonom.
7) Změňte zdanění nízkopříjmových
Velkým přínosem pro ekonomiku by také bylo více vtáhnout na trh práce „nízkopříjmové“. Ať už jsou to lidé v exekucích, kteří mají malou motivaci legálně pracovat, anebo pracující ve špatně placených profesích.
„Zatímco daň z příjmů fyzických osob má nějakou progresi a část nízkopříjmových ji neplatí vůbec, pojistné odvody jsou ve srovnání s daní obrovsky vysoké a platí je v podstatě každý, kdo vydělá už první korunu,“ vysvětluje Daniel Münich.
