Deset chyb v přemýšlení, které Čechy připravují o peníze

Ve 40 letech je na investování pozdě. S pár drobnými to nemá smysl. Je to rychlá cesta ke zbohatnutí. Kolem investování panuje mnoho mýtů, které řadu lidí odrazují. Projděte si seznam deseti mylných představ, které o investování panují.

Mnoho lidí má pocit, že dokud nemají úplně čistý stůl a nulové dluhy, je investování nezodpovědné a riskantní. Pravda je to ale jen napůl, říká akciová analytička Anna Píchová. Záleží totiž na typu dluhu. Hypotéka s nízkým úrokem se „obecně považuje za spíše dobrý dluh“ a není nutné ji splatit celou, než člověk začne investovat, pokud mu po zaplacení všech výdajů zbývá část příjmu.

Naopak je důležité zbavit se drahých úvěrů s vysokým úrokem. Zmiňuje i „pravidlo šesti procent“, tedy zásadu nejprve splatit půjčky s úrokem nad šest procent ročně. Klíčová je ale i psychická pohoda investora: „Vždycky to bude o tom, aby s tím člověk byl komfortní.“

Lidé často věří, že když nakoupí ve špatný den, pokazí si celé investování a přijdou o výnosy. Píchová to vidí jinak: „Časovat trh je blbost, a pokud chci investovat dlouhodobě, tak je nejlepší začít a investovat pravidelně.“ Strategie typu „buy the dip“ fungují jen tehdy, pokud dokážete skutečně rozpoznat nejnižší bod trhu – a to je v reálném čase téměř nemožné. Ani profíci to neumí.

Data podle ní ukazují, že i investice na historických maximech může být v horizontu několika let v plusu. „Pokud třeba čekám na velký propad a připravím se o pět let výnosů, tak už to nikdy nedoženu.“

V době nejistoty mají lidé pocit, že je bezpečnější z trhu utéct a peníze „schovat“. Podle Píchové je to ale jeden z největších omylů. „Vůbec to neplatí.“ Lepší je mít dál zainvestováno, i když se na trhu děje něco dramatického.

Připomíná období covidu, kdy titulky v novinách hlásaly katastrofu, ale trhy se mezitím už odrážely ode dna. Panické výprodeje často v důsledku znamenají, že investor realizuje ztrátu a propásne následné oživení. Smysl naopak dává mít finanční rezervu, ale nezastavovat kvůli strachu dlouhodobé investování.

Možná k té představě přispívají filmy, které investora vykreslují jako zámožného pána v saku, který řídí své obchody z obrovské pracovny v prostorné vile. I přes velký rozmach investování v posledních letech přežívá dojem, že běžný člověk na to „nemá“. Píchová ale upozorňuje, že dnes stačí pár stovek měsíčně a k založení investičního účtu postačí jen mobil a občanský průkaz.

Velký kapitál je potřeba, pokud chce někdo kupovat celé firmy. Pro běžné investování do fondů nebo akcií to ale neplatí.

Časté je přesvědčení, že s pár stovkami měsíčně nemá investování žádný efekt. „Skutečně nepotřebujete na začátek velkou částku,“ říká ale Anna Píchová. I tisíc korun měsíčně může mít při dlouhém horizontu výrazný dopad.

Uvádí modelový příklad: Při investici jednoho tisíce korun měsíčně od 25 do 65 let a reálném výnosu sedmi procent ročně může investor dosáhnout částky kolem 2,6 milionu korun po odečtení inflace. „Ty první vklady udělají v té konečné částce největší dopad.“

Část lidí má pocit, že pokud nezačali investovat ve dvaceti, už to nemá smysl. Píchová ale říká, že investovat lze v každém věku a vždy to dává smysl.

I při investici jednoho tisíce korun měsíčně po dobu 25 let může investor dosáhnout částky kolem 815 tisíc korun. Čas sice hraje velkou roli, ale nikdy není úplně pozdě začít. Jak shrnuje: „Čas je u investování nejlepší přítel, a čím déle jsem na trhu, tím lépe pro mě.“

Ze sociálních sítí člověk často nabyde dojmu, že stačí pár dobrých obchodů a finanční svoboda je na dosah. „Investování není rychlá cesta, jak vydělat peníze. Investování je naopak běh na dlouhou trať,“ říká Píchová.

Trading může být rychlejší, ale pro většinu lidí není dlouhodobě udržitelný. Navíc pokud investor používá páku – tedy si na investice půjčuje –, násobí tím nejen zisky, ale i ztráty.

Někteří investoři mají pocit, že když se svým portfoliem nehýbou, přicházejí o příležitosti. Analytička ale varuje, že příliš časté zásahy přinášejí vyšší náklady, daňové dopady a často i chybná rozhodnutí.

U pasivního investování stačí portfolio zkontrolovat a případně upravit jen několikrát ročně. „Obecně rebalancovat spíše méně,“ radí.

Spousta lidí si myslí, že bez hlubokých znalostí financí a sledování grafů nemá smysl začínat. Podle Píchové ale stačí základní přehled – vědět, proč investuji, chápat inflaci a rozumět principu diverzifikace.

Investor je v hlavách mnohých člověk, který sedí celý den nad grafy a výročními zprávami firem. Pokud je ale strategie správně nastavená, lze investovat téměř automaticky.

Stačí nastavit pravidelné investice a portfolio zkontrolovat párkrát do roka. Neustálé sledování vývoje navíc často jen zvyšuje stres.