Cyrani: Ceny energií porostou i v příštím roce, drahotu časem vyřeší trh

Bývalý šéf ČEZ a bývalý vládní zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl navrhuje, aby stát kvůli enormně vysokým cenám energií částečně rezignoval na volný trh. Kvůli volnému přeshraničnímu obchodování s elektřinou dnes platí Češi za relativně levně vyrobenou energii vyšší ceny, tvořené na německém trhu. Podle Míla by pomohlo, kdyby stát vykupoval od největšího domácího výrobce ČEZ veškerou elektřinu na základě dlouhodobého kontraktu. Měl by tak kontrolu nad cenami a zabránil by nekontrolovatelným výkyvům.

Současný strategický šéf skupiny ČEZ Pavel Cyrani ale tvrdí, že to není dobrý nápad. „Možná by to krátkodobě cenu snížilo, nicméně dlouhodobě všechny regulované trhy vždycky vedou k vyšším cenám, k menší nabídce, k menším inovacím,“ říká Cyrani ve druhé části rozhovoru pro SZ Byznys (první část, v níž Cyrani komentuje závislost Česka na ruském zemním plynu, jsme publikovali v pátek 1. dubna).

Jak podle vašich předprodejů vypadá vývoj cen elektřiny v příštích měsících a letech? Pořád platí, že nejhorší bude tento rok a pak by cena měla jít dolů, nebo tyto naděje smetla válka na Ukrajině?

Pořád to platí. Ceny jsou nejvyšší na nejbližší měsíce a kvartály. Třeba na letošní rok se elektřina obchoduje mezi 220 až 250 eury za megawatthodinu, pak to ale rychle klesá. Rok 2023, jak jsem se díval naposledy, byl někde kolem 160 až 170 eur. A na další období už jsme pod sto eury. Což je zhruba cena, za kterou se v minulosti nakupovala elektřina na letošní rok. Takže k letošním cenám pro většinu zákazníků, pro které obchodníci nakupovali elektřinu dopředu, se cenová úroveň vrací někdy kolem roku 2024 až 2025.

Příští rok ale vypadá pořád velmi dramaticky.

Ano, připouštím, že cena mezi 160 až 170 eury je dramatický nárůst proti tomu, co má většina zákazníků na letošek.

Vláda slibuje, že drahé energie bude řešit sociální výpomocí domácnostem, které by se s tím samy nevypořádaly. Ozývají se ale varovné hlasy, že nárůst cen by nemusel přežít český průmysl. Jak to udělat, aby stát jen nehasil následky tržních výkyvů, ale aby ovlivnil samotnou příčinu zdražování?

Ono to bylo oznámeno po jednání vlády…

Vláda zatím oznámila hlavně to hašení následků, kompenzace ohroženým spotřebitelům. Zatím neřeší příčiny cenového růstu, alespoň ne pro nejkritičtější nejbližší měsíce.

Já nevím, jestli tomu říkat hašení následků. Jde o tržní řešení. Trh začal hledat levnější způsoby, dodavatelé investují do správných nastavení výroby. Na straně spotřebitelů je možnost úspor nebo změny paliva, třeba přechod z plynu na elektřinu. To by člověk od trhu očekával a stát to řeší.

Trh ale nevyřeší akutní krizi tohoto a příštího roku. Jeho reakce je pomalejší. A energie není jen tak ledajaké zboží, společnost se bez ní neobejde.

Trh očekává, že se cena stabilizuje, znormalizuje, za nějaké dva tři roky. Máme před sebou dva tři roky cenové špičky a chápu, že vláda říká: „Dobře, já s cenovou špičkou pomohu těm, kdo to potřebují“. Přijde mi, že to dává smysl. Kdybychom to udělali opačně a v reakci na růst cen okamžitě přenastavili fungování trhu, tak z něj bereme invenci. Ono by to možná krátkodobě cenu snížilo, nicméně dlouhodobě všechny regulované trhy vždycky vedou k vyšším cenám, k menší nabídce, k menším inovacím. Ta cesta tady u nás za mě dává smysl.

Dnes je to ale tak, že vaše firma ČEZ relativně levně vyrábí elektřinu, která se díky volnému přeshraničnímu trhu prodává na burzách, kde určuje cenu země s vyššími výrobními náklady, s jinou nabídkou a jinou poptávkou – Německo. Takže čeští spotřebitelé za levně vyrobenou českou elektřinu platí vyšší německou cenu. Objevují se návrhy, aby elektřinu od vás jako největšího výrobce nakupoval na základě dlouhodobého kontraktu stát, který by pak mohl kontrolovat spotřebitelské ceny. Nebylo by to řešení?

Jsem přesvědčený, že ne. Je to krátkozraké ze dvou úhlů pohledu. Zaprvé: to, že se s elektřinou obchoduje přes hranice, znamená, že Česká republika spíš elektřinu vyváží. Ono se často říká, že ji vyvážíme do Německa, ale když se podíváte na přeshraniční toky, tak my z Německa v průměru spíše dovážíme. Protože když tam hodně fouká a je elektřiny přebytek, tak ji vlastně dostáváme zadarmo. Pak u nás odstavujeme elektrárny a máme velice levnou elektřinu. My spíš elektřinu vyvážíme na Slovensko, případně dál, do Maďarska.

Zároveň ale dovážíme všechna ostatní paliva, dovážíme je přes Slovensko, plyn a ropu dovážíme z Německa. Takže mi přijde krátkozraké říkat: dobře, zavřeme hranice pro přeshraniční obchodování s elektřinou, ale milí sousedé, pomozte nám se zásobováním s plynem, ropou, dovezte nám železnou rudu a tak dál. To by nemuselo fungovat.

A ten druhý úhel pohledu?

Je tu ta další věc, proč je to krátkozraké. Jsem přesvědčený, že trh dlouhodobě vede k nižším cenám. Často se zmiňuje Polsko, které má teď trochu levnější elektřinu než my, i když ne o moc. Polsko ale mělo vždycky vyšší cenu elektřiny, jen teď ji má krátkodobě o něco nižší. A když se podívám dopředu, na roky řekněme 2024 nebo 2025, tak už ji bude mít zase vyšší. Nemůžeme předpokládat, že hranice zavřeme na nějakých 24 měsíců a pak je zase otevřeme, až to pro nás bude výhodné. To jsou kroky, které nedávají smysl.

A ještě zmíním, že velká část peněz z té vysoké ceny elektřiny končí zpátky v rozpočtu České republiky. Vysoká cena elektřiny je hodně tažená i povolenkou. A povolenka je příjmem státního rozpočtu. Takže peníze, které se vysbírají z tohoto sektoru, se vrátí v podobě pomoci potřebným.

Tím jsme se dostali k dopadům současné situace na Green Deal a na evropskou energetickou politiku. Co z Green Dealu zůstane po současných událostech?

Určitě se do nějaké míry změní. Ale snižování emisí v Evropě, která dováží velkou část paliv ze zahraničí, zároveň znamená snižování dovozní závislosti. Takže debaty na úrovni Evropské komise znamenají spíš zrychlení Green Dealu. Znamená to, že obnovitelné zdroje přijmeme dříve a ve větším množství, protože jsou lokální, a tím pádem dříve snížíme emise. Bude tlak na to, aby obnovitelné zdroje vznikaly rychleji.

K nějaké korekci může dojít u plynu. Platí, že plyn má být přechodným palivem mezi uhlím a obnovitelnými zdroji. Teď ale třeba o trochu déle pojedou uhelné elektrárny a plynu se uvede do provozu méně. Takže celkové cíle se nezmění, některé dílčí cesty možná ano.

Vy jste sami těžaři uhlí, ČEZ vlastní Severočeské doly. Počítáte s tím, že to nebude plyn, ale hlavně uhlí, co bude v příštích letech vyrovnávat výpadky ve výrobě obnovitelných zdrojů? Čekáte, že se už naplánovaný útlum uhlí v Česku zpomalí, nebo dokonce přehodnotí?

Určitě se připravujeme na varianty, kdy bude potřeba provozovat více uhlí po delší dobu. Já jenom připomenu, že my jsme si jako závazek dali do roku 2030 snížit výrobu z uhlí na 12,5 procenta podílu v celkové výrobě.

To bylo před válkou…

Ano, před válkou. Ale já si popravdě myslím, že do roku 2030 se plány nutně změnit nemusí. Že se bude zvyšovat cíl na podíl obnovitelných zdrojů v celém regionu, který se k nám bude přelévat. A to i v případě, že by nevznikly nové obnovitelné zdroje tady u nás.

Ale posun už zažíváme, třeba v Dětmarovicích. Chtěli jsme černouhelnou elektrárnu Dětmarovice původně odstavovat na jaře 2023, teď zvažujeme, že bychom její provoz minimálně o rok prodloužili. K dílčím úpravám určitě bude docházet. Ale k cílům po roce 2030 neočekávám velké změny.

Myslíte, že je reálné postavit v našem regionu tolik obnovitelných zdrojů, aby se z nich vyrobil přebytek elektřiny, který by stačil na vykrývání výpadků ve výrobě solárů a větrníků? Muselo by jich být obrovské množství, muselo by se vyřešit ukládání elektřiny, a také začneme časem narážet na limity v pozemcích, v nákladech, v materiálech, v řízení sítí…

Myslím, že je reálné nastavit obnovitelné zdroje tak, aby vyráběly sto procent potřebné energie, když fouká a svítí.

V této fázi už ale jsme dneska. Když jsou dobré podmínky, už dnes míváme v regionu elektřiny přebytek. Problém jsou ta období bez větru a slunce.

Je to tak. Otázka je, jak budeme řešit dlouhá období bez slunce či větru. Problém není střídání dne a noci, ale je třeba najít řešení na delší období, třeba na měsíc, na zimu… Proto Německo v tuto chvíli zrychluje i svoje cíle v oblasti vodíku. A nejen tak, že by se vyráběl lokálně. Navazují se i dlouhodobé kontrakty se zeměmi mimo EU, z kterých by se vodík dovážel…

Přesně z tohoto důvodu Evropská unie počítala donedávna s dovozem vodíku i z Ruska, německá firma Uniper o tom loni uzavřela kontrakt s ruskou firmou Novatek. Podobné plány jsou teď ale nereálné. Bude možné vodík vyrobit a dovézt ho dostatek z jiných zdrojů?

Je to tak, ale vodík vlastně může dělat každá země, kde buď hodně fouká, nebo hodně svítí. Tam ta monopolizace není taková. Já si ale myslím, že zůstane i role zemního plynu. Věřím, že trh přispěje i k tomu, že se dostaví technologie na LNG. A že na vyrovnávání výkyvů v sítích bude plyn moci sloužit dál. Bude se třeba vozit zkapalněný, bude třeba dražší, takže nebude sloužit k baseloadové výrobě (výroba v základním zatížení, tedy konstantní dodávka po dobu trvání kontraktu – pozn. red.), s čímž se počítalo při jeho nízké ceně. Ale z pohledu špičkování a vykrývání výkyvů jsou plynové zdroje nejvhodnější.

České teplárny – včetně vašich – mají od vlády slíbené kompenzace za emisní povolenky, pokud budou rychle přecházet na plyn. Platí v této chvíli stále tento program, nebo neplatí?

De iure pořád platí. Prostě ten program je.

Počítají s ním vaše teplárny i teď, když nemůžeme do budoucna počítat s ruským plynem a víme, že přinejmenším v příštích letech bude plynu nedostatek?

On ten vlastní program zatím nebyl uveden v život, protože zákon o něm musí být notifikován (potvrzen Evropskou komisí – pozn. red.) a notifikace ještě nedoběhla. Je dobré teď promyslet, jak se přesně upraví nebo neupraví, kde může dojít k nějaké změně. A nerozhodovat to během prvních týdnů války. Ale zároveň s tím asi nelze čekat třeba dva roky. Myslím, že to je jedna z věcí, kdy má smysl se zastavit, zamyslet se během tohoto roku a říct, jak to uděláme.

My, když dnes připravujeme projekty přechodu na plyn, zároveň chceme, aby teplárny byly připravené i na zplynování vodíku. V nějaké míře se v teplárenství více projeví i bioplyn.

Je možné, a my už to analyzujeme, že v teplárenských lokalitách uděláme větší portfolio zdrojů. Že tam bude spalovna na více místech, než jsme původně mysleli. Že tam bude něco na zemní plyn, ale třeba i bioplynka. Díváme se na velká tepelná čerpadla průmyslového rozměru. Teplárenské lokality tak nebudou na jedno palivo, budou tím pádem robustnější a odolnější proti různým vývojům. Ať už z pohledu politiky, nebo z pohledu cen.

Laický názor: To ale musí být mnohem dražší než jediné řešení a výroba tepla z uhlí, ne? A nakonec to bude muset zaplatit spotřebitel. Na co se tedy máme připravit?

Ono to může i nemusí být dražší. I u technologií obnovitelných zdrojů jsme viděli, že se ceny snížily za posledních deset let na desetinu. Větší investice přinesou zlevnění technologií. Myslím si, že přesně takto trh bude fungovat. Že alternativní technologie budou zlevňovat tak, aby byly konkurenceschopné s plynem. To bude trochu držet pod kontrolou i cenu plynu a nějak se to vyrovná, aby lidé mohli svítit a topit.

ČEZ je firma, ze které má velké příjmy státní rozpočet. Když se vám daří, jdou do něj od vás větší daně i dividendy. Takže jaké dopady na hospodaření ČEZ mají válka a energetická krize? Co dělají s vašimi předpokládanými výsledky na letošní rok?

My jsme nedávno oznamovali výsledky loňského roku, které jsou lehce nad očekáváním, lehce nad tím, co jsme si mysleli ještě před koncem roku. Primárně to bylo taženo výsledky našich traderů, kteří byli schopni v té velké volatilitě na trzích najít dobré příležitosti a vydělat.

Oznamovali jsme i očekávání výsledků na letošní rok, nárůst je významný. Prostě vysoké ceny elektřiny se propisují do hospodaření skupiny ČEZ.

Takže jinými slovy, vysoké ceny energií jdou ČEZ k duhu.

Jdou nám k duhu. Ale my jako správný hospodář peníze, co vyděláme, vezmeme a posíláme, částečně v podobě DPH, částečně v podobě platby za povolenky a částečně v podobě dividend, státu. Ať už jako příjemci daní, nebo majoritnímu akcionáři.

Takže ČEZ žádnou hospodářskou nebo finanční krizi necítí?

Finanční ne. Ale samozřejmě dneska intenzivně pracujeme na různých budoucích scénářích, nejen jako správní hospodáři, ale jako dobří energetici. Chceme být spolehlivým dodavatelem všech komodit všem zákazníkům. Pracujeme na tom, abychom pro ně měli vždy dostatek paliv, elektřiny, aby to prostě fungovalo v různých scénářích vývoje. Tím pádem v posledních dnech moc nespíme, to přiznávám i za sebe.

Ještě vás poprosím o rady pro spotřebitele: Co mají v příštích měsících a letech čekat? Jak si zabezpečit dostatek cenově dostupné energie, čemu věřit, k jakým technologiím jít? Co má perspektivu, a co naopak mohou současné události dlouhodobě ohrožovat?

Já to vezmu od ceny elektřiny. Firemním zákazníkům doporučujeme co nejdlouhodobější nákup postupně dopředu. To pomůže všem odběratelům vyrovnat různé výkyvy, směrem dolů i směrem nahoru. To samé děláme pro zákazníky z řad domácností. Sami elektřinu nakupujeme postupně a já bych doporučoval spíš používat delší fixace. A cenu si stabilizovat na delší dobu.

Z pohledu technologií, pokud je to jen trochu možné, třeba pro zákazníky, kteří mají rodinný domek, je určitě dobrá fotovoltaika na střeše, která se využívá k vytápění nebo k přípravě teplé užitkové vody. Jsou na to připravené dotace ze Zelené úsporám. Já sám to teď budu doma realizovat asi za čtrnáct dní.

Vlastně totéž doporučujeme i firemním zákazníkům: Snažte se dát si fotovoltaiku na střechy. A pokud je to možné, zvlášť pokud máte fotovoltaiku, tak přejít třeba na vytápění tepelným čerpadlem. Kombinace s fotovoltaikou dává větší kontrolu a stabilitu v tom, kolik platíte za vytápění.

Kde to není možné, doporučuji minimálně si vypomoci chytrými termostaty, které dobře řídí vytápění. Je to úsměvné, ale viděl jsem statistiku, že polovina lidí, která si koupí termostat, ho nikdy nepřenastaví tak, aby třeba o víkendu, když jste na chalupě, sjížděla teplota dolů.

Takže když vaši radu shrnu, doporučujete pořizovat nové technologie a šetřit?

Je to přesně tak.