Kdo vydělává, může si rozvoj platit sám a bez dotací, říká ministr

Potravinová soběstačnost Česka dlouhodobě klesá. Snižují se počty prasat, kácejí se ovocné aleje. S navyšováním lokální produkce sice počítá vládní strategie, ta ale už několik let leží v šuplíku. Podle některých expertů bychom se měli snažit být soběstační u co největší škály produkce, jiní zase tvrdí, že tato snaha je zbytečná a také příliš nákladná.

Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) sice počítá s tím, že by se strategie měla aktualizovat, ale se zachováním potravinové soběstačnosti na současné úrovni.

„Mým cílem není vrátit Českou republiku k soběstačnosti ve všech komoditách, ale udržet produkci na úrovni, kde jsme,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

V zamýšlených dotačních škrtech, kterými má rezort do roku 2024 ušetřit 10 miliard korun, budou hrát rozhodující roli úspory v národních dotacích. Nejvýznamněji se to dotkne peněz pro potravináře. Ministr potvrdil, že se stejně jako letos v programu 13, jehož cílem je podpořit zpracování zemědělských produktů, nebudou rozdělovat stamiliony. Letos se v této kolonce škrtlo celých 230 milionů korun. „V roce 2023 není dotační program realizován – neproběhne tedy příjem dokladů prokazujících nárok na dotaci,“ píše se na stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu.

„Rozhodli jsme se nevypsat dotační program 13, určený pro potravináře. Desítky milionů korun z těchto národních dotací často čerpalo několik velkých potravinářských společností,“ zdůvodnil lidovecký ministr největší viditelný zářez v dotacích. Na velké podniky zároveň dopadne nové pravidlo, kvůli kterému budou moci na jeden investiční projekt vyčerpat maximálně 30 milionů. Původní strop byl přitom 200 milionů Kč.

Podrobné informace o tom, kde se v zemědělství bude škrtat, přinesou Seznam Zprávy v nejbližších dnech.

Několikrát jste řekl, že není důvod dotovat podniky s vysokými zisky. Co se za tím skrývá?

Jsem dalek toho, že bych někomu záviděl obchodní úspěch. Naopak mám radost z každého farmáře, zemědělce a potravináře, který je úspěšný a je schopen reinvestovat svůj zisk do rozvoje firmy. Bavíme se o potravinářích, ale platí to o jakýchkoliv společnostech. Myslím, že pokud jsou dlouhodobě ziskové, mohou si investice do technologického rozvoje a inovací pokrýt samy, bez potřebné přímé státní podpory.

Má to nějaký praktický dopad v dotačních škrtech?

Stejně jako letos i pro příští rok jsme se rozhodli nevypsat dotační program 13, určený pro potravináře. Desítky milionů korun z těchto národních dotací často čerpalo několik velkých potravinářských společností. Neznamená to ale, že si nesáhnou na nic. Mohou si například požádat o zařazení do programu úvěrové podpory PGRLF (Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond). Podpora, kdy stát pomůže s hrazením úroků, je budoucnost zemědělství.

Vláda v programovém prohlášení slíbila seškrtat investiční dotace pro podniky, které budou mít méně než 30 procent příjmů ze zemědělské činnosti včetně propojených podniků. Státní zemědělský intervenční fond ale uvedl, že to není možné kontrolovat. Máte náhradní řešení?

Propojenost je skutečně těžké ověřit. V rámci společné zemědělské politiky jsme šli opačným směrem. Chceme zvýhodnit žadatele, kteří mají více než 50 procent činnosti v zemědělské prvovýrobě.

Jak? Do zemědělských investičních intervencí (dříve Program rozvoje venkova) jsme zařadili preferenční kritérium právě pro tyto podniky, které je zvýhodní před ostatními žadateli. Mají tak vyšší šanci dosáhnout na investiční podporu.

Z pohledu nejen některých malých farem je problém čerpat investiční dotace z Programu rozvoje venkova, kam jdou miliardy na nákup techniky, modernizaci podniků apod. Nerozeberou si to hlavně velké podniky?

Balík dnes čítal přes osm miliard korun. Nerozeberou si to ti největší, protože nově máme limit 30 milionů korun v jednom kole a jednomu žadateli víc nedáme. Současně je na jednu společnost v rámci celého plánovacího období 2023–2027 nastaven limit 200 milionů korun. Tento krok, který tady v minulosti nebyl, má zabránit tomu, aby podporu čerpali jen ti největší.

Neklesne ale konkurenceschopnost českých podniků, které říkají, že v loňském roce byly jejich leckdy nadprůměrné, někdy i rekordní zisky opravdu mimořádné? Nebudou farmy zavírat?

Toho se neobávám, je potřeba říct, že díky vysokému kofinancování investičních dotací, kdy k evropským zdrojům přidáme 65 % z národních zdrojů, bude na investice více peněz než v minulém období společné zemědělské politiky. Tedy peněz na investice bude dost, jen jsme klíč k rozdělování změnili tak, aby se dostalo na více podniků, ne aby si většinu peněz rozebraly velké podniky jako v minulosti.

Má smysl usilovat o soběstačnost v potravinách? Za exministra Mariana Jurečky (KDU-ČSL) vznikla strategie, která počítá s navyšováním produkce v základních komoditách a potravinách, ale nikdo ji neplní.

Strategie do roku 2030 je kvůli všem geopolitickým událostem už neaktuální. Je mojí ambicí, abych příští rok přišel s aktualizací koncepce. Mým cílem ale není vrátit Českou republiku k soběstačnosti ve všech komoditách, ale udržet produkci na úrovni, kde jsme. Abychom zůstali soběstační v pěstování obilí, produkci mléka, hovězího masa a nadvýrobu prodat do zahraničí.

U vajec, kde je soběstačnost 86 procent a u vepřového masa s podílem asi 50 procent, nechci připustit další pokles. Proto jsme podpořili chovatele prasat. A nechci také, abychom každý rok káceli 10 procent ovocných sadů. Nejenže je české ovoce dobré, ale stromy mají krajinotvornou funkci.

Podporuji, aby u nás vytvořené zemědělské produkty byly u nás i zpracované. Ideální je, když má zemědělec i linku na zpracování. Jsem raději, když se české mléko zpracuje v české mlékárně a nevozí se do Německa a odtamtud potom zpět jogurty.

Chovy s prasaty klesají, třebaže se dlouhodobě dotují v rámci národních dotací. Nejsou tedy tyto podniky nekonkurenceschopné z jiných důvodů, třeba proto, že neinvestovaly?

Ne. Individuálně to tak být může, ale je to také otázka trhu Evropské unie. Pohybujeme se v tržním prostředí, řada komodit těží z různých forem národní podpory v jiných zemích, a nechci proto, aby na tom byli naši chovatelé hůř.

Jak tedy chcete podpořit lokální výrobu? Aby vznikaly malé mlékárny, masozávody, aby se nevyvážela živá zvířata a nedováželo maso, anebo aby se zde zpracovalo víc mléka, které se exportuje?

Nejsem ten, kdo by mohl organizovat trh a podnikatelské prostředí v České republice, ale chci, aby pokračovala velmi výrazná podpora regionálních produktů. Malým lokálním producentům se snažíme pomoci značkou Regionální potravina a myslím, že se to daří. Zajímavé je, že Ústecký kraj, který patří k nejpostiženějším regionům, dnes vykazuje největší zájem o tuto značku. Klademe na to důraz a je to jedna z cest. Nejsem přítel dotační politiky a minimálně provozní dotace tu podle mě nemají být a křiví trh, ale podpořit investice těch malých, třeba malé mlékárny, mi dává velký smysl, a to nejen prostřednictvím přímých dotací. Zmiňoval jsem už PGRLF jako nástroj moderní úvěrové podpory.

Když říkáte, že nemají být provozní dotace, proč tedy stát platí desítky milionů na podporu nevládních organizací a pro rok 2024 počítáte ve státním rozpočtu s výrazným navýšením těchto prostředků z 15 na 25 milionů korun? (Jde o program oficiálně označovaný jako 10D, který má pomáhat českým stavovským organizacím stát se členy evropských sdružení.)

Do zemědělství jde každoročně přes 40 miliard korun, 25 milionů tedy není z pohledu celkového rozpočtu zásadní (částka). Řada nevládních organizací přitom dělá zajímavé a důležité projekty, kterými se snaží popularizovat zemědělství. Zároveň i jim rostou náklady na tyto činnosti, proto je chceme podpořit.

Zvýhodníte ještě víc podmínky garancí za úvěry a myslíte si, že malé podniky a farmy dnes vůbec dosáhnou na komerční úvěr?

Tyto nástroje jsou velmi oblíbené. Pozitivně je hodnotí jak zástupci Asociace soukromého zemědělství, tak i Agrární komory. Chceme, aby zůstaly zachovány, a vedle toho připomenu, že jsme evropskou investiční podporu upravili tak, aby na ni dosáhlo více subjektů včetně středních a malých, a proto je tam strop 30 milionů korun.

Chystáte revizi značky kvality Klasa? Podle Asociace soukromého zemědělství se zbytečně vyhazovaly peníze na propagaci koncernových výrobků v odborných časopisech.

Mně je úplně jedno, jestli je podnik velký nebo malý, ale záleží mi na tom, zda je to skutečně značka kvality. Klasa je značka výjimečně kvalitního výrobku, pomáhá tak s výběrem čerstvých i zralých potravin s tím nejlepším složením.

A jste přesvědčen, že tomu tak opravdu je?

Chci se na značku Klasa podívat, protože myslím, že si zaslouží nějaké vylepšení. Už o tom na ministerstvu vedeme debatu. Já se této značky nechci zříci. Myslím, že je to jen o tom, jakým způsobem se s ní bude pracovat, jaká kritéria budou stanovena a zda je nějak neupravíme. Myslím, že si nějaké změny Klasa zaslouží, aby nebyla devalvována.

Velký současným problém ekonomiky je trh práce. Kolik chybí v zemědělství pracovníků?

Aktuálně v zemědělské prvovýrobě chybí osm až devět tisíc pracovníků. Nejsme schopni je získat v České republice, musíme je najít jinde. To nejsme schopni vyřešit jen uprchlickou vlnou z Ukrajiny. Proto jsem požádal ministra práce a sociálních věcí o urychlení celého procesu zjednodušení získávání pracovníků ze zahraničí včetně pracovního povolení. Aktuálně se to řeší i s Ministerstvem vnitra. Myslím, že je to na dobré cestě. Pevně doufám, že pro zemědělskou sezonu 2024 budou podmínky výrazně jednodušší a budeme moci využít pracovní sílu ze zahraničí.

Jakých víz a profesí by se to mělo týkat?

Je to na úrovni jednání Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva vnitra. Souvisí to i s diplomatickými vztahy. Připravuje se v tomto smyslu aktivita směrem k některým státům, jako je například Mongolsko, kde by to mohlo být jedno z témat. Jde však i o bezpečnostní hledisko. Pokud jde o profese, chybí například sezonní dělníci na chmelnicích na jarní práce a také během sklizně v srpnu a září.

Jarní šetření antimonopolního úřadu, pokud jde o stanovování cen potravin, neukázalo problém ve vertikále zemědělec–zpracovatel–obchod, ale víme, že jsou tady oligopoly. V některých případech si totiž většinu trhu dělí dvě, tři, čtyři velké firmy. Je toto v pořádku?

Pro spotřebitele to příznivé není, ale pokud k nějakému závěru dospěl antimonopolní úřad, tak já nemám žádný nástroj k tomu, abych to rozporoval. Snažím se hovořit se zástupci velkých potravinářských firem i s obchodníky. Je třeba, aby všichni hráli fér. Zákazník v České republice musí být ve stejné pozici, jako je zákazník v Bavorsku nebo Rakousku.

Připustil byste revizi Společné zemědělské politiky v základních schválených parametrech, například v nastavení redistribuční sazby (ta má kompenzovat malým farmám výhody z rozsahu, z nichž profitují velcí zemědělci)?

Velmi nerad. V zásadě jen některé technické změny jsme už zahrnuli do prvního balíčku modifikace společné zemědělské politiky. Notifikaci už vyjednáváme s Evropskou komisí. Spolu s Ústavem zemědělské ekonomiky a informací analyzujeme, co společná zemědělská politika reálně znamenala pro malé, střední i velké. Zda jsme skutečně narovnali dotační kyvadlo. Ale říkám, že dohodnutá redistributivní platba 23 % nebo kofinancování 65 procent ve druhém pilíři je velmi složitě dojednaný kompromis, a nechtěl bych to jakýmkoliv rozhodnutím rozkolísat na jednu nebo na druhou stranu.