ČEZ chce v Česku až 10 modulárních reaktorů

V půli týdne přišla zpráva, která zchlazuje nadšení z progresivní technologie malých jaderných reaktorů (tzv. SMR). Americká firma NuScale a energetické sdružení UAMPS se dohodly na ukončení projektu první komerční jaderné elektrárny složené z malých modulárních jednotek v USA.

Elektrárna o výkonu 462 megawattů z šesti modulárních reaktorů měla začít vyrábět v roce 2030, po 27 letech vývoje. NuScale jako první vývojář této technologie dokonce už získal licenci amerického úřadu pro jadernou bezpečnost NRC, ovšem na 50megawattovou jednotku. Mezitím přešel k reaktoru o výkonu 77 megawatt, aby srazil cenu na vyráběnou megawatthodinu elektřiny.

Projekt první modulární jaderné elektrárny v USA přesto ztroskotal. Vyžadoval stále víc kapitálu a i přes masivní veřejnou podporu do něj nakonec investoři odmítli sypat další peníze. I proto sílí pochybnosti, že technologie malých reaktorů zlomově zrychlí a zlevní výstavbu jaderných elektráren.

NuScale je jedna ze sedmi zahraničních firem vyvíjejících SMR reaktory, s nimiž má podepsané memorandum ČEZ. Ten u nás chce stavět celou flotilu malých reaktorů – hovoří až o deseti o souhrnném výkonu až 3000 MW, což odpovídá kapacitě jednoho a půl dnešního Temelína.

„Podle našeho ambiciózního plánu by měl stát první modulární reaktor v roce 2032 v Temelíně. Dodavatele chceme vybrat do poloviny příštího roku,“ říká Silvana Jirotková, která v ČEZ vede tým specializovaný právě na malé reaktory.

Rozhovor, který si můžete pustit v úvodním videu, jsme shodou okolností natáčeli jen pár hodin před tím, než přišla zpráva o ukončení projektu NuScale.

Máte podepsaná memoranda se sedmi partnery, už mezi nimi máte nějaký užší výběr?

Původně bylo možných partnerů i víc, kolegové obor sledovali ještě dřív, než jsem se k týmu připojila já. Nakonec jsme vyhodnotili, že půjdeme cestou lehkovodních reaktorů, tedy už známé technologie. A že nepůjdeme do tzv. čtvrté generace, což jsou reaktory chlazené například různými solemi. To bychom si o roku 2032 nemohli ani nechat zdát.

Náš předvýběr, to je těch sedm firem, se kterými máme podepsaná memoranda. Jsou to čtyři americké firmy, jedna britská, jedna francouzská a jedna korejská. Dává nám to základní přehled toho, co se děje ve světě. SMR vyvíjí celá řada dalších, ale jejich projekty jsou v méně pokročilých stadiích.

S firmami, s nimiž máme memoranda, se všemi komunikujeme, sbíráme data a sledujeme, jak pokračují v harmonogramech, které prezentovaly. Někteří už nabírají zpoždění.

Kdo ze sedmi vašich partnerských firem je v přípravě svého projektu nejdál?

Pokud to budeme posuzovat tím, jaké kdo má už zakázky a kde se staví, tak je to GE-Hitachi, která už má nasmlouvané investice v tom smyslu, že se například energetická společnost Ontario Power Generation v kanadském Ontariu s nimi dohodla a připravuje lokalitu pro celkem čtyři 300megawattové jednotky GE-Hitachi. Podobný projekt bude i ve Spojených státech.

Kdy má GE-Hitachi první reaktor spustit?

Kolem roku 2029 nebo 2030 v Kanadě. A v návaznosti na to pak ty další. Pro nás je důležité to sledovat, monitorujeme reálnou přípravu těch projektů. Memorandum máme podepsané nejen s GE-Hitachi, ale taky s Ontario Power Generation, co je takový ontarijský ČEZ. My pečlivě sledujeme licenční procesy a je výhodou, že se tím zabývá jak kanadský, tak americký, britský, ale i francouzský regulátor. Spolupracují i s českým regulátorem.

Firma, o které se v souvislosti s malými reaktory mluvilo jako o jedné z prvních, americká společnost NuScale, na vývoji pracuje asi 20 let. A pořád reaktor zvětšuje. Licenci dostala po pěti letech jednání s americkým úřadem pro jadernou bezpečnost na reaktor o kapacitě 50 MW. Ale s tím už nepočítá, pracuje s konceptem 70megawattové jednotky. Předpokládaná cena za vyrobenou megawatthodinu z SMR reaktorů společnosti NuScale vzrostla za těch 20 let asi dvojnásobně. Nečekáme od SMR moc?

Začnu jinak. My sledujeme sedm firem, ale i z těch sedmi firem si troufáme vsadit na to, že nakonec skončí dobře tak maximálně dvě. Více firmám se to nepodaří dotáhnout. Pokud si rychle neuloví zákazníka a neetablují se dostatečně na trhu, tak prostě zahynou, ukončí vývoj a nebudou pokračovat. Je to finančně hodně náročné. Proto je tak sledujeme, proto jsme ještě neudělali rozhodnutí.

Malé modulární reaktory jsou podle definice jednotky do 300 megawattů výkonu, vaši partneři ale dělají i větší.

Jeden dokonce až 470 MW.

To už je kapacita odpovídající dnešním reaktorům v Dukovanech z přelomu z 80. let. V čem je výhoda SMR, v modularitě? V možnostech sériové výroby? V možnosti řadit jednotky do větších celků?

Ono už se počítá i se středními modulárními reaktory až do 700 MW, to už nic malého není. Modularita spočívá u některých firem v tom, že jsou schopny klást reaktory menšího výkonu vedle sebe a podle potřeby navyšovat výkon. Ještě zajímavější je však sériovost.

V ideálním případě by moduly měly být vyrobené v továrně a na místo instalace dovezené v prefabrikovaných komponentech. Výhodou je, že v lokalitě to můžete postavit rychleji, je to snazší, podle přesně daného plánu. V továrně je vyrobíte za lepších podmínek, s vyšší kvalitou, snazším způsobem, můžete to – skoro bych řekla - sekat jako Baťa cvičky.

Výstavba samotná by měla být jednodušší, samozřejmě u prvního typu svého druhu to vždycky bude složitější, ale s každým dalším reaktorem by se poznávací křivka měla zlepšovat a firmy by měly vytěžit v té technologii schopnost zkrátit dobu výstavby a zefektivnit ji.

Spousta skeptiků tvrdí, že to reálné není. Na projektu velkého reaktoru v Dukovanech se pracuje už asi čtyři roky, hotový má být v roce 2036. Od záměru po realizaci uplyne nějakých 17 let. O umístění prvního SMR reaktoru do lokality elektrárny v Temelíně se rozhodlo předloni. Je reálné mít ho za deset let?

Je to dáno, myslím, z velké části poptávkou. Protože dekarbonizujeme, snažíme se dosáhnout klimatických cílů, odstavujeme uhelné elektrárny. Poptávka jde do řádově desítek až stovek těchto jednotek po celém světě. Motivace investora i dodavatele technologií je mnohem větší než před několika lety. Firmy mají motivaci přidat ve vývoji, protože ten, kdo bude první, si ukrojí největší díl obrovského koláče. Stejně tak mají motivaci vlády. Jen v Polsku se mluví o desítkách reaktorů.

Kolik malých nebo středních reaktorů se dá za rok vyrobit v budoucí reaktorové továrně?

Těch továren bude muset být víc. My se spíš bojíme, že budeme mít málo kapacit ve výrobních provozech, že se na nás nedostane, když nebudeme dostatečně rychlí. Že se na nás nemusí dostat například ve výrobě dlouhých a těžkých komponent. Přece jenom vyrobit tlakovou nádobu historicky uměla i plzeňská Škoda JS a doufáme, že to bude umět i do budoucna. Ale ta by udělala třeba 1,5 kusu za rok.

Jak se bude řešit financování SMR projektů? Na financování velkého reaktoru v Dukovanech, který bude řádově stát stovky miliard korun, se přijímá zvláštní legislativa, aby bylo možné uzavřít s elektrárnou tzv. rozdílový kontrakt. Stát jí zaručí pevnou výkupní cenu, kterou budou hradit spotřebitelé nebo daňoví poplatníci. Dá se čekat u malých reaktorů podobný mechanismus?

Určitě bude i tento mechanismus ve hře. Spoléháme na kombinaci zdrojů na finančních trzích. Soukromý bankovní kapitál není úplně připraven to financovat. Naštěstí na úrovni Evropské unie je veřejná podpora jádra možná a domníváme se, že tím pádem i banky tomu budou otevřenější. Spoléháme samozřejmě i na podporu v podobě rozdílového kontraktu, na nějakou podporu státu, ale jistě také spoléháme na vlastní zdroje.

Minimálně nějaký počet jednotek budeme schopni zafinancovat či kofinancovat. Spoléháme i na to, že budeme schopni, jak se děje i ve světě, uzavřít i dlouhodobé kontrakty například s průmyslem, který si uvědomuje budoucí nedostatek elektřiny nebo i tepla. A mohl by si takto nasmlouvat do budoucna vlastní zdroj energie. A spoléháme také na partnerskou zemi dodavatele, protože stoprocentně sehraje svou roli i exportní financování.

Samozřejmě, finance jsou jedna věc, ale nejdůležitější nebo nejkritičtější a zcela jistě i problematická bude kapacita výrobní. A také kapacita lidská. I to je důvod, proč chceme být mezi prvními.