Cesta k levné elektřině? Česko potřebuje proud z větrníků, tvrdí studie

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jak zajistit pro Českou republiku v příštích desetiletích energii spolehlivě a za dostupné ceny? Otázku řeší nejen vláda a ministři průmyslu a životního prostředí, ale také neziskový sektor. Studii pod názvem Cesty k čisté a levné elektřině nedávno zveřejnil brněnský think-tank Fakta o klimatu. A dochází v ní k nečekanému závěru.

Nejméně nákladnou cestou k výrobě elektřiny při probíhající dekarbonizaci je rozvoj větrné energetiky. Dalšími důležitými faktory jsou podle think-tanku energetické úspory a propojování evropských přenosových sítí. Nikoliv tedy ambiciózní rozvoj jádra, na nějž nejvíce spoléhají čeští politici, řada energetiků a také část veřejnosti.

Jádro je sice bezemisní, jeho dopady na budoucí cenu elektřiny jsou ale nejisté. „Při nízké ceně výstavby by nové jaderné elektrárny ke snížení celkových nákladů přispěly, vysoká cena by naopak náklady výrazně zvýšila,“ varuje studie.

A upřesňuje: „Stavba jednoho nebo nejvýše dvou nových jaderných bloků může částečně snížit riziko spojené s neúspěchem v oblasti rozvoje větrné energetiky, energetických úspor a propojení Evropy. Rozhodnutí o dalších dvou blocích je vhodnější odložit až na období po roce 2030.“

„Je to tak. Největší vliv na cenu elektřiny bude mít to, kolik se podaří nainstalovat větrných elektráren,“ říká zakladatel Fakt o klimatu Ondráš Přibyla v rozhovoru pro SZ Byznys. „Vítr má vyšší koeficient využití, jeho výroba je víc rozprostřená v čase. Hodnota větrné elektřiny je tak vyšší,“ dodává analytik think-tanku Jan Krčál.

Proč je větrná elektřina hodnotnější než solární?

JK: Solár hodně vyrábí v letní půlce roku a nejvíce vždy kolem poledne. Když se Česko dostane k hranici solárního instalovaného výkonu 10 nebo 15 GW, dojdeme do stavu, že v létě v poledne pravidelně budou přebytky elektřiny s velmi nízkou ekonomickou hodnotou. Větrné elektrárny vyrábějí v čase, kdy nejsou nadbytky solární energetiky, primárně během zimní části roku. Vyrábějí tedy v době, když je elektřina dražší. Takový zdroj je efektivnější.

Návrh Státní energetické koncepce, který nyní posuzuje vláda, počítá k roku 2030 hlavně s budováním solárních elektráren. Jejich výkon se má zvednout o osm gigawattů, výkon větru jen o 1,2 GW. To neodpovídá vašim závěrům.

OP: Energetická koncepce je pomyslný cíl, ke kterému by Česká republika měla dojít. My jsme se snažili položit otázku šířeji. Řešili jsme různé scénáře, ale pro celé spektrum platí, že čím víc větrných elektráren nainstalujeme, tím levnější bude elektřina. Nehrozí kanibalizace, kterou vidíme u solárů.

Každá přidaná gigawatta instalovaného výkonu ve větru zlevňuje elektřinu a dále ji přibližuje německým cenám. Což je důležité, protože nejde jen o to, abychom měli levnou elektřinu v absolutních hodnotách, ale abychom byli konkurenceschopní.

Takže podle vás jsou směr i tempo proměny energetiky, plánované vládními stratégy, správné?

JK: Směr je samozřejmě správný. Státní energetická koncepce spolu s Národním energeticko-klimatickým plánem říká, že potřebujeme zabrat jak v solární, tak větrné energetice. Jen ne dost jasně popisuje, jak moc na té větrné energetice záleží. Ve veřejném prostoru je tendence obnovitelné zdroje házet do jednoho pytle, i když je mezi solární a větrnou energetikou podstatný rozdíl a hlavně se dobře doplňují.

A ty cíle? Myslím, že tady se balancuje mezi tím, co by bylo dobře, a co je realistické. Ministerstvo průmyslu tlačilo na to, dávat cíle, které jsme schopni splnit, a ne o moc větší.

Podpora obnovitelných zdrojů v České republice míří především na soláry. Dnes máme jen něco přes 3,6 GW solárního výkonu, ale soláry už vyrábějí nárazově takové přebytky, že je cena elektřiny na spotovém trhu stále častěji velmi nízká, nebo i záporná. Nejsou ty dotace cíleny špatně?

OP: Kdyby se dávaly vyšší dotace do větru, samo to nepomůže. U větrníků je dlouhé povolovací řízení, povolování trvá nějakých 7 až 9 let. Pro rozvoj větru je klíčové odstranění těchto bariér.

A co se týče solárů, záporné ceny, respektive přebytky elektřiny v nějaké hodiny, poutají hodně pozornosti. Ale v budoucí energetice to není nic, čeho bychom se měli bát. Prostě budeme mít energetiku naddimenzovanou tak, že v některé hodiny bude elektřiny přebytek. Ale ekonomicky se vyplatí mít dostatek solárních elektráren, aby i v době, kdy svítí o něco méně, byl elektřiny dostatek.

Síť se neoptimalizuje na polední hodiny, kdy se vytvoří přebytky, ale na dlouhodobý průběh. Tedy i na měsíce typu únor, březen, kdy více solárů vyrobí více elektřiny. Ta ale bude hodnotnější než ta letní. Budoucí energetika pravděpodobně nebude mít záporné ceny, alespoň ne v té míře, které má dnes. Prostě elektřiny bude v určitých časech hodně, ale možná se bude dařit ji i nějak zužitkovat.

Nárazové přebytky solární elektřiny ale zhoršují ekonomiku všech ostatních zdrojů, včetně jádra. Vláda rozjela výstavbu dvou jaderných bloků, zvažuje další. Zároveň chce ČEZ prodloužit životnost stávajících. Takže pokud se první nové bloky spustí kolem roku 2036, budou soupeřit s levnou solární elektřinou a to prodlouží návratnost investice do nich. Dává smysl dotovat soláry a zároveň stavět drahé jádro?

JK: Je otázka, jestli nové bloky budou opravdu dokončeny tak, že budou vyrábět současně s těmi dnešními.

Pokud stát budou, velký počet hodin v roce budou vyrábět do přebytkového trhu. Evropská notifikace pro první blok je nastavena tak, aby v těchto dobách snížil svou produkci a nevytlačoval z trhu obnovitelné zdroje. Výstavba jádra je drahá, zároveň dotujeme soláry, vše jde z jednoho balíku společných peněz. A v obou případech jde o čistou, bezemisní elektřinu.

OP: Takto otázka nestojí. Jde spíš o to, zda souběžně investovat do rozvoje solární a větrné energetiky a souběžně do jádra. Jádro tady bude stát, když to půjde dobře, za takových 10 až 15 let, možná ještě déle. Vůbec neřeší krátkodobý rozvoj energetiky, což ale potřebujeme. Kdyby se odblokovaly povolovací procesy, šel by vítr stavět mnohem rychleji.

JK: Širší podpora má smysl pro snížení možných rizik. My si můžeme naplánovat výrazný rozvoj větrné energetiky a udělat všechno pro to, aby se podařil, ale neznáme politickou mapu na dalších 10, 15 let. Těžko předvídat, zda se to podaří. A nám z nákladové optimalizace vychází, že rozvoj solární energetiky je výhodný současně s jádrem, není to v rozporu.

Navíc i kdybychom solární energetiku nerozvíjeli my, tak ji budou rozvíjet naši sousedé. My se stejně nevyhneme těm obdobím se zápornou cenou. To je trend, kterým Evropa směřuje. Soláry je snadné budovat kdekoliv v Evropě, je to snadnější než vítr. Proto jde rozvoj solární energetiky výrazně rychleji, než se očekávalo.

Říkáte, že se nevyhneme solárním přebytkům, protože se soláry staví i v okolních zemích. Nebylo by ale o to rozumnější vyhnout se výdajům v desítkách miliard korun, které dáváme na jejich podporu? A směřovat ty peníze třeba do energetických úspor, kompenzací cen energií nebo i na jádro?

JK: O tom bych byl ochotný diskutovat ve chvíli, kdy bychom tu měli 10 GW solárního výkonu a uvažovali o podpoře 15. nebo 20. gigawattu. Pokud máme necelé 4 GW, tak není ten pravý moment na zaříznutí podpory.

Musíme se dívat na delší horizont, vzít v úvahu, že z ekonomických důvodů může brzy skončit významná uhelná kapacita. Tu může nahradit zemní plyn, ale my potřebujeme, aby objem elektřiny vyrobený ze zemního plynu byl z klimatických důvodů co nejnižší. Solární energetika je jedna z cest, jak velmi rychle a relativně levně zvýšit objem obnovitelné elektřiny a tím ušetřit významný import zemního plynu, snížit dovozní závislost.

OP: Nám z našeho modelu z hlediska nákladové optimalizace vychází, že rozvoj solárů je u nás vhodný někam za 10 GW instalovaného výkonu. Ale je legitimní otázka, zda by se nedaly veřejné peníze dávané na jejich podporu investovat lépe. Mohou být vhodnější oblasti, ale to už jde nad rámec naší studie.

Podle studie jsou kromě větru pro dosažení levné elektřiny důležité ještě energetické úspory a propojenost evropských sítí. Bude propojování trhů pokračovat? Někde vidíme spíše odstředivé tendence. V Německu se diskutuje, jestli tamní trh naopak nerozdělit na čtyři cenové zóny, protože sever s mnoha větrnými elektrárnami má zbytečně drahou elektřinu kvůli tomu, že na jihu Německa je jí nedostatek. A Švédsko odmítlo propojení s Německem podmořským kabelem z obavy, že by napojení na německý trh mohlo zdražit elektřinu v části Švédska. Není propojenost evropského trhu idealizací?

JK: My samozřejmě nepočítáme s úplným propojením Evropy. Vycházíme z výsledků asi dva roky staré britské studie a z plánů ENTSO-E (evropská síť provozovatelů přenosových soustav).

Kdyby se Německo mělo rozdělit na více obchodních zón, bylo by to pro nás skvělé. Protože přes naše sítě by nešlo tolik německé elektřiny, která má správně procházet přes Německo, ale vytěžuje českou přenosovou soustavu. Ale pro Němce to je politicky složité.

Ale zpátky k vaší otázce. Samozřejmě mohou přijít různé odstředivé tendence, to je třeba zohlednit jako strategické hledisko. Mimo jiné i proto má smysl v Česku budovat soláry, protože nevíme, jak propustná bude česko-německá hranice za 10 let.