Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česká ekonomika příští rok poroste rychleji než letos. Kromě robustní spotřeby by měly firmy po několika letech váhání konečně rozjet odložené investiční projekty. V pořadu Agenda to uvedl hlavní ekonom České bankovní asociace Jaromír Šindel.
Domácnosti sice utrácejí víc než v minulých letech, ale míra úspor v české ekonomice nadále zůstává vysoká. Podíl úspor na disponibilním důchodu je 18,4 procenta. Tento paradox má však své vysvětlení.
Úspory tvoří především vysokopříjmové domácnosti, zatímco mzda zaměstnanců veřejného sektoru roste jen pomalu. „Máme nemalou část společnosti, jejíž mzda v reálném vyjádření ještě je pod předcovidovou úrovní. A naopak máme soukromý sektor, který má reálnou mzdu nad předcovidovou úrovní,“ uvádí Šindel.
Pro příští rok tak existuje pozitivní moment překvapení. Kombinace vysokého růstu reálných mezd a přetrvávající vysoké míry úspor by podle Šindela mohla vést k ještě silnější spotřebě a tedy vyššímu růstu hospodářství.
Uvolněná stavidla
Firmy by v roce 2026 mohly začít realizovat odložené projekty právě kvůli rostoucí poptávce ze strany tuzemských domácností i ze zahraničí. Nejistota spojená například s Trumpovými cly částečně zmizela, ale přetrvávají otázky ohledně směřování evropské i české ekonomiky.
V Evropě čelí ekonomiky různým problémům. Ve Francii je to fiskální neuměřenost. V Německu zase panuje nejistota ohledně účinnosti fiskálního balíčku, který má sice německou ekonomiku nastartovat, ale není jisté, jak efektivně bude implementován a jestli dostatečně podpoří průmysl.
Největší otazník však visí nad fiskální politikou nastupující vlády Andreje Babiše. Programové prohlášení slibuje podporu růstu ekonomiky, ale klíčové bude, jakým způsobem vláda peníze utratí.
„Pořád máme prostor deficity rozpočtu chytře využívat. Letos jsme viděli velmi silnou investiční aktivitu vlády, která byla brána jako nějaká oporná berlička letošního růstu. Najednou se však ukazuje, že není jasné, jak budeme financovat investiční aktivitu v příštím roce, takže to vlastně minulá vláda Petra Fialy trochu přepálila a naopak měla zvolit pravděpodobně trochu pozvolnější nárůst investiční aktivity, který by se rozložil do více let,“ zdůrazňuje Šindel.
Problém je v tom, že mzdy už nyní rostou velmi rychle, zatímco produktivita celkově zaostává. Nejvíce stagnuje produktivita v oborech jako energetika, stavebnictví a především veřejné služby. Tam produktivita dlouhodobě klesá, což může souviset s fiskální konsolidací minulé vlády, kdy odcházeli lepší pracovníci a klesala motivace.
Inflační rizika
Inflace by příští rok měla zůstat kolem dvou procent, tedy v cíli České národní banky. Do struktury inflace se však už propisuje vliv vyšších mezd a jádrová inflace, kterou ovlivňuje ekonomická výkonnost a růst mezd, mírně stoupá.
Důvodem je kombinace faktorů: především rychlý růst mezd a změna fiskální politiky, která bude podle konsenzu ekonomů méně restriktivní než za minulé vlády. Pokud půjdou v budoucnu peníze především na spotřebu, například na zvyšování platů ve veřejné správě nebo na růst důchodů, hrozí inflační tlaky.
„Ten příběh zůstane pravděpodobně proinflační a navíc se nám přidávají fiskální rizika, protože když se podíváme, jak se tržní sazby pohybovaly okolo voleb, tak jsme neviděli žádná superproinflační data, ale spíš se nám do nich pravděpodobně prokousávalo čtení změny fiskální politiky nové vlády, které může být proinflační,“ dodává Šindel.
Právě na míře deficitů, které bude vytvářet nová vláda, a způsobu jejich využití bude záležet, zda tempo růstu cen znovu zrychlí. V tom případě by Česká národní banka mohla opět zvednout úrokové sazby.
