Česko podceňuje vodík. Hrozí mu nedostatek zelené elektřiny, říká expert

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Orlen Unipetrol je největší čistě chemická skupina v Česku. Vyrábí pohonné hmoty, hnojiva i plasty. Všechno produkty, bez nichž se dnešní společnost neobejde.

Výchozí surovinou, s níž chemičky pracují, je ropa. Rafinérie ale potřebují také vodík, který se dnes vyrábí většinou ze zemního plynu. Unipetrol ho dělá hlavně z ropných zbytků, což je doprovázeno značnou emisní stopou. Skupina je tak zároveň symbolem domácího fosilního průmyslu, také se ale stává v Česku tahounem vznikajícího nového odvětví čistého „zeleného“ vodíku.

Podle ředitele Unipetrolu pro dekarbonizaci Martina Růžičky je důležitou podmínkou pro přežití části českého průmyslu právě dostatek zeleného vodíku. Což znamená také dostatek bezemisní elektřiny pro jeho produkci. Česko však zaostává v budování obnovitelných zdrojů, a i kdyby prudce zrychlilo, těžko někdy dosáhne vodíkové soběstačnosti. Kromě budování vodíkové výrobní základny tak země musí podle Růžičky budovat také infrastrukturu a obchodní vazby pro jeho dovoz.

Česko se přihlásilo k cílům Green Dealu, což znamená snížit emise do roku 2030 nejméně o 55 procent a uhlíkovou neutralitu do roku 2050. Je chemický průmysl u nás vůbec udržitelný, máme-li to splnit?

To je složitá otázka, ale budu optimista a řeknu, že ano. Klíčové jsou následující roky. Největší výzvou pro český průmysl je obnovitelná elektrická energie. Na ní závisí všechno ostatní.

Hlavní nástroj na snižování emisí v problematických průmyslových odvětvích, kam patří chemie, ale i ocelářství, má být zelený vodík. Je to tak?

Zelený vodík není všespásný prostředek, ale pomoci může. Jen musíme mít na paměti, že jeho výroba vyžaduje elektrickou energii. Na počátku je prostě elektřina.

Zelený vodík má uplatnění v energetice při ukládání přebytků solární a větrné elektřiny. A dále při snižování emisí v dopravě nebo v průmyslu. Kde je nejpotřebnější?

V první fázi zcela jistě v chemickém rafinérském průmyslu. Do roku 2030 musíme dekarbonizovat dopravu, máme v tom závazné cíle, a k tomu vodík budeme potřebovat.

Nesnižují ale emise v dopravě hlavně bateriová auta? Proč potřebujeme ještě vodík?

Vodík má v dopravě dvě role. První je přímá vodíková mobilita. Vodík může být k dispozici na čerpací stanici a stáčet se do aut jako standardní kapalná paliva. Má větší energetickou hustotu, ukládáte v něm víc energie do menšího prostoru. To je užitečné především pro velké nákladní vozy, možná vlaky. Může se uplatnit i pro dodávky nebo osobní automobily, pokud by na něj ale byla infrastruktura.

Ale vzhledem k současnému vývoji je reálnější druhá role vodíku. Tedy jeho použití v rafinérském procesu, při výrobě benzínu a motorové nafty. Orlen Unipetrol jako výrobce pohonných hmot ve svých procesech nahradí šedý fosilní vodík tím zeleným a pomůže tak plnit nejenom sobě, ale i celému státu cíle, definované ve směrnici o udržitelné energii.

Kolik zeleného vodíku bude Unipetrol potřebovat?

Dnes vyrábíme celkově asi 120 tisíc tun vodíku ročně, většinou z ropných zbytků. Velmi malé množství z toho je dodáváno na trh, ale 99 procent používáme v rafinériích. A také při výrobě čpavku, to znamená v agrochemii.

Dnes používáte emisní, takzvaný šedý vodík. Chcete ho zcela nahradit zeleným vodíkem?

To by teď byl opravdu ambiciózní cíl. My se v první fázi zaměřujeme na to, abychom plnili závazný cíl do roku 2030, tedy nahradit zhruba 10 procent vodíku ve výrobě kapalných paliv zeleným vodíkem. Případně ještě něco umístit na trh, do přímé vodíkové mobility.

Co se týče vodíku pro další chemickou výrobu, tam jednáme o výjimkách, je tu i vodík vyráběný třeba z odpadních nebo vedlejších surovin. Třeba pro výrobu čpavku bychom v určité fázi nemuseli ještě fosilní vodík nahrazovat, a přesto bychom plnili dané cíle. Diskutujeme o tom s naší státní správou, diskuze běží i na evropské úrovni.

A když vám výjimka neprojde?

Pro výrobu čpavku zřejmě nebude v České republice dostatek obnovitelné elektřiny, takže myslím, že nebude z dlouhodobějšího pohledu konkurenceschopná. Ale čpavek je komodita dostupná na trhu. Měli jsme už nějaké kontakty s partnery, kteří mohou nabídnout jak nízkouhlíkový, tak i přímo zelený čpavek. Analyzujeme to.

Kolik zeleného vodíku bude Česká republika potřebovat, aby do roku 2030 splnila cíle, které podepsala? Aby tedy vyhověla závazné evropské legislativě?

V současné době je aktualizována vodíková strategie České republiky, která se snaží poptávku do roku 2030 definovat. Považuji za chybu, že český průmysl zatím úplně nespoléhá na vodík jako dekarbonizační prostředek. Takže v této chvíli se můžeme bavit asi o 20 tisících tun zeleného vodíku pro výrobu paliv a pro chemický průmysl ročně. K tomu bychom potřebovali dalších možná 20 tisíc tun, pokud by nebyla uplatněna ta zmiňovaná výjimka pro výrobu čpavku.

Unipetrol chystá investice do výroby zeleného vodíku. Jak jste daleko?

V této chvíli se zaměřujeme na vodík pro výrobu našich kapalných paliv. Chtěli bychom do roku 2030 ročně vyrábět 12 tisíc tun vodíku. Máme připravený první projekt na elektrolyzér, z pohledu České republiky relativně velký, s příkonem asi 28 megawatt. Součástí je 60megawattová fotovoltaická elektrárna.

Představuje to kapacitu výroby asi 3500 tun ročně a předpokládané investiční náklady jsou kolem čtyř miliard korun. Řekněme, že zhruba čtyři takové projekty umožní splnit naše cíle, takže se můžeme bavit o investicích kolem 16 miliard korun.

Jakou část vám z toho pokryjí dotace?

Při získání očekávaných dotačních titulů se dostaneme na nějaká procenta či desítky procent veřejné podpory. Věřím, že financování budeme schopni společně s naší mateřskou společností vyřešit. Ale já vidím větší problém v realizaci těch investic. Aby byla technologie dostupná na trhu, abychom byli schopni zajistit dodavatelské firmy, aby byla pracovní síla. Z naší analýzy vyplývá, že v letech 2026 až 2028 tu bude ve vodíku velký investiční peak. Do roku 2030 je krátká doba a investic se nashromáždilo relativně hodně.

Budeme mít ale dost obnovitelné elektřiny pro výrobu zeleného vodíku? Česko začalo soláry ve větším měřítku budovat až loni, dominují ale menší instalace pro vlastní spotřebu. Větrníky nestavíme skoro vůbec. A celkově máme ve srovnání s přímořskými státy nebo zeměmi s teplým klimatem pro zelené zdroje dost omezený potenciál.

Osobně si myslím, že nedostatek technicky i cenově dostupné obnovitelné elektřiny je pro Českou republiku největším rizikem v celé oblasti dekarbonizace.

Cenově dostupná obnovitelná elektřina? Slýcháme, že zelená elektřina je zadarmo.

Je tu problém, který budeme obtížně řešit: stabilita, vyrovnání sítí. Jde o to, abychom měli elektrickou energii, když ji potřebujeme. Proto je nezbytné, abychom budovali větrné elektrárny, které mohou pomoci vyrovnávat síť. A i vodík může hrát roli při vyrovnávání. Přebytky elektřiny - třeba přes den v létě - mohou být efektivně spotřebovány na výrobu vodíku, který se pak následně dá různě využít, třeba i zpětně při výrobě elektřiny.

Ale obávám se, že pokud se nezmění přístup státní správy i přístup firem, budeme mít velký problém v dostupnosti obnovitelné elektrické energie. Může to ohrozit náš průmysl i obecně celou dekarbonizaci. Je nejvyšší čas opravdu to začít systematicky řešit.

Co by měl stát udělat pro to, aby se vodíkový průmysl rozjel?

Vodík je třeba brát vážně. Stát by se také měl zaměřit na infrastrukturu, to znamená podpořit firmy, které by mohly dopravovat vodík ze zahraničí do České republiky. Podpořit buď výstavbu vodíkovodů, nebo - zřejmě jednodušší cestu - nějaký redesign současného potrubí na zemní plyn, které minimálně v některých částech má dostatečnou kapacitu pro dopravu čistého vodíku. Bez importu vodíku budeme mít problém.

To znamená, že bychom se měli zaměřovat na vlastní zdroje, ale zároveň hledat i možnosti importu ze zemí, které mají lepší podmínky ve výrobě obnovitelné elektrické energie. Nebo které mají přístavy, kde je možné stavět úložiště a stáčecí místa pro vodík. Ve chvíli, kdy vodík bude na trhu za cenu, která dává smysl použít ho pro dekarbonizaci, tak už si cestu najde sám, protože má spoustu výhod.