Česko může být evropská velmoc ve výrobě čipů, říká Síkela

Tuzemský průmysl a energetika stojí před řadou výzev. Česko řeší alternativy k financování plynovodu Stork II a ropovodu TAL, které byly kvůli své fosilní povaze škrtnuty z Národního plánu obnovy, ale také investice do nových zdrojů, které nahradí výrobu elektřiny a tepla z uhlí.

Také polovodičů bude s rozvojem elektromobility, obnovitelných zdrojů a digitalizace potřeba stále víc, proto Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) jedná s americkou firmou Onsemi, která čipy vyrábí, o rozšíření jejich produkce v moravském Rožnově pod Radhoštěm. „Tato investice by mohla výrazně pomoci, aby se Česká republika stala takovou malou evropskou čipovou velmocí,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys šéf rezortu Jozef Síkela (STAN).

Dalším tématem je možné rozdělení a zestátnění skupiny ČEZ. Podle Síkely by bylo pro vládu jednodušší, kdyby byl ČEZ plně v rukou státu, ale v blízké době k převzetí skupiny není důvod. „V tuto chvíli i v rámci probíhajícího procesu notifikace ale nevidím žádný aktuální a vážný důvod k nějaké náhlé akci,“ uvedl ministr.

Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy České republiky a Konfederace zaměstnaneckých svazů vytvořily SWOT analýzu (vypočítává příležitosti, slabiny, přednosti a hrozby sledovaného subjektu), která mimo jiné navrhuje, jak by mohl vypadat seznam prioritních strategických projektů v energetice a průmyslu. Co říkáte na to, že zástupci zaměstnavatelů a odborů tlačí tuto aktivitu přes vládní výbor pro strategické investice?

Na jednu stranu přivítám každou iniciativu a každý dialog, který pomůže s reformami, s urychlením výstavby obnovitelných zdrojů, s dokončením všech projektů v oblasti jaderné energetiky nebo s obnovou dopravní infrastruktury. Jsme si vědomi toho, co je potřeba pro zlepšení. Tyto aktivity je určitě třeba i koordinovat mezi jednotlivými rezorty.

Součástí vládního výboru pro strategické investice jsou i oborové svazy, a já tak úplně nerozumím, proč tento dialog vedeme nejdříve na výboru a týden nato v tom asociace chtějí pokračovat i prostřednictvím médií.

Musíme si uvědomit, že některé asociace za minulého vedení v době největší krize sehrály velmi negativní roli, kdy samy situaci dramatizovaly a přicházely se scénáři, které podcenily schopnosti vlády problémy řešit. Teď vidíme, že se scénáře nenaplnily a celá řada firem, tedy jejich členů, naopak dosahuje rekordních zisků.

Jak by měl podle vás vypadat seznam prioritních strategických projektů v energetice?

V oblasti energetiky, pokud jde o výrobu elektřiny, je to především o dostavbě dalších jaderných zdrojů, další debatě nad postupem v lokalitě Temelín a zapracování malých modulárních reaktorů. Pro to máme hotovou i strategii, kterou brzy předložím vládě. Samozřejmě se musíme zamyslet, kde vybudujeme dodatečné kapacity paroplynových elektráren, bez kterých se velmi pravděpodobně do budoucna neobejdeme.

Máme také co dohánět v oblasti obnovitelných zdrojů, kde nás v posledních letech výrazně přeskočilo dokonce i Polsko a Maďarsko. Musíme dokončit chybějící legislativu, zjednodušit povolování výstavby nových zdrojů a dále bude potřeba posílit distribuční sítě, což ten masivní rozvoj obnovitelných zdrojů bude vyžadovat.

Právě dlouho připravovaná novela Lex OZE II o komunitní energetice, která umožní sdílení elektřiny, čelila různým negativním reakcím ze strany zájmových skupin a dalších. Původně měla být hotová do konce loňského roku, ale nakonec ji vláda schválila až v polovině roku 2023. Co stálo za tak dlouhou přípravou?

Kdybych to úplně zjednodušil, bylo to proto, že si tam každý chtěl „nacpat to svoje“, což byly do určité míry jen zájmy určitých skupin. A velmi často byly protichůdné. To byl jeden z důvodů, proč to zabralo nějaký čas.

Chtěl jsem zákon, na kterém nezbohatne nějaká menší skupina lidí, ale na kterém ušetří všichni, kteří se rozhodnou být účastníky sdílení elektřiny v rámci komunity. Podle mého názoru jsme představili možná jednu z nejmodernějších novel zákona v celé Evropě.

A opravdu projde novela v nezměněné podobě přes Poslaneckou sněmovnu a Senát?

Teď půjde o to v rámci legislativního procesu ve Sněmovně a případně v Senátu ten zákon ochránit v té podobě, jak byl předložen. Jsem pevně přesvědčen, že některé zájmové skupiny, jejichž názor se nepodařilo prosadit doposud, se jej budou snažit do novely dostat přes poslanecké návrhy.

Jak vláda řeší riziko, že do roku 2028 může kvůli ztrátovosti uhelných elektráren skončit výroba elektřiny z uhlí?

My ta upozornění vnímáme, připravujeme a počítáme různé scénáře. Energetický trh zejména v loňském roce ukázal, že má tendenci překvapovat i ty, kteří se na něm pohybují dlouhé desítky let. Předvídat z dnešního pohledu, jak se vyplatí nebo nevyplatí výroba elektřiny z uhlí nebo jakékoliv jiné komodity, je trochu věštění z křišťálové koule.

Jsou názory, které říkají, že v České republice bude elektřiny málo. Jsou názory, že v Evropě bude obecně ze střednědobého hlediska elektřiny nadbytek a že bude velmi levná.

Abychom se na ty scénáře připravili, tak samozřejmě pracujeme na možné notifikaci kapacitních mechanismů, které by v určité míře pomohly uhelným zdrojům v místech, kde by nebyla jiná alternativa. Ale samozřejmě pořád platí závazek připravit odklon od uhlí do roku 2033, kterého se držíme. Zároveň musíme co nejusilovněji pracovat na zajištění výroby z jiných zdrojů.

Jak řešíte to, že výkon uhelných elektráren může chybět pro pokrytí potřeb českých domácností?

V souvislosti s rozvojem energetiky velmi vážně uvažujeme i o dodatečných paroplynových zdrojích primárně jako záložním kapacitním mechanismu. Z časového hlediska je výstavba takovýchto nových zdrojů pořád ještě něco, co se dá velmi dobře stihnout, i pokud by tyhle katastrofické scénáře v roce 2028 nastaly.

Daří se nám také rozvíjet výstavbu obnovitelných zdrojů energie. Od počátku roku 2021 se počet fotovoltaických elektráren téměř ztrojnásobil.

S rozvojem energetické infrastruktury souvisí také stavba plynovodu Stork II a rozšíření ropovodu TAL, jejichž financování bylo vyškrtnuto z Národního plánu obnovy, protože souvisí s fosilními zdroji. Máte vymyšleno, jak se stavby zaplatí?

Problém Storku II i TALu plus byl v tom, že se stále nepodařilo uzavřít diskuzi s Evropskou komisí k těmto projektům. Postoj Komise je pro mě zklamáním, protože se na ně dívá jako na investice do fosilních zdrojů, a nikoliv jako na investice pro posílení energetické bezpečnosti celého kontinentu.

Obě tyto investice mají strategický význam pro energetickou bezpečnost České republiky a jejich realizace bude pokračovat mimo nástroje Národního plánu obnovy. U Storku II bylo v rámci mezivládních konzultací svoláno společné jednání českého a polského provozovatele přepravní soustavy a ministerstev a bude se řešit, jak projekt realizovat mimo Národní plán obnovy.

Probíhají diskuze o konečném technickém řešení, od nějž se budou odvíjet celkové náklady. Ty určí i finální termín uvedení plynovodu do provozu. Jedna z dřívějších variant je rok 2026.

Jaké jsou tedy jiné varianty financování stavby plynovodu Stork II a ropovodu TAL?

Financování převezme některý ze subjektů v rámci portfolia firem, které stát spravuje. Pak je otázka správného nastavení financování – do jaké míry se na tom bude podílet stát, například navýšením vlastního jmění prostřednictvím státem vlastněných bank, nebo do jaké míry budou použity komerční formy financování.

Už více než rok se mluví o rozdělení Skupiny ČEZ, případně o jejím zestátnění. Jak jsou tyto úvahy daleko a který scénář převzetí ČEZu státem je podle vás nejpravděpodobnější?

Samozřejmě by pro vládu asi bylo jednodušší, kdyby byl ČEZ plně v rukou státu. Já ale s volným obchodováním třicetiprocentního podílu minoritních akcionářů nemám problém, protože obchodování na burze má svá pravidla. Do určité míry dává pojistku pro případ, kdy by přišla nějaká nerozumná vláda, tak si s firmou nemůže dělat, co chce.

Jedním z důvodů, proč došlo například k zestátnění Energy de France ve Francii, které se ne úplně povedlo a nese s sebou celou řadu právních sporů, byl rozvoj jaderné energetiky.

Posuny v rámci fungování jaderné energetiky na úrovni celé EU vedly k tomu, že tato oblast bude moci být podporována z veřejných zdrojů. To by mělo do budoucna usnadnit otázku, do jaké míry bude potřeba řešit majetkovou strukturu nebo restrukturalizaci ČEZu. V tuto chvíli i v rámci probíhajícího procesu notifikace ale nevidím žádný aktuální a vážný důvod k nějaké náhlé akci.

Jak jde zestátnění ČEZu dohromady s kondicí státní kasy v době, kdy se vláda snaží šetřit, kde se dá?

Vždy se musíme dívat na to, jestli to souvisí s mandatorními, nebo investičními výdaji. Pokud půjde o jakoukoli, a teď to nedávejme do souvislosti s ČEZem, strategickou investici státu do budoucna, musíme se na to dívat úplně jinak než na zvyšování mandatorních výdajů. Strategická investice nám nakonec přinese víc, než kolik do ní budeme muset vložit.

Na jaké projekty se do budoucna chystáte zaměřit v oblasti průmyslu?

Je tady otázka přechodu k e-mobilitě a s tím související výroby baterií na území České republiky a jednání s Volkswagenem o stavbě gigafactory (továrna na bateriové články, pozn. red.) v Líních u Plzně pořád trvají. O ten projekt budeme dále usilovat, abychom ho pro Českou republiku získali.

Samozřejmě velmi důležitý je také rozvoj v oblasti výroby čipů, které budeme potřebovat pro modernizaci průmyslu. Bude jich potřeba čím dál víc, ať už právě v oblasti elektromobility, nebo v oblasti obnovitelných zdrojů, digitalizace a řízení sítě.

Jednáme s americkou firmou Onsemi o zásadním rozšíření výroby v Rožnově pod Radhoštěm. Tato investice by mohla výrazně pomoci, aby se Česká republika stala takovou malou evropskou čipovou velmocí. Na stole je několik dalších velmi zajímavých strategických projektů.

Koncern Volkswagen před časem oznámil, že chystá velkou transformaci továren a role Škody Auto by se měla soustředit na spalovací motory, přesto ale bude dále vyrábět elektromobily. Sami manažeři automobilky říkají, že společnost vstupuje do obtížného období. Znepokojuje vás situace ve Škodovce?

Elektromobilita a její rozvoj i v rámci České republiky hraje ve strategii koncernu Volkswagen významnou roli. Musíme si uvědomit i strategickou polohu České republiky ve středu Evropy. V okruhu 200 km se nachází pět závodů koncernu, což je relevantní, i když samozřejmě ne jediné kritérium například při výběru lokality na výrobu bateriových článků.

V Česku bude pokračovat vývoj a výroba spalovacích motorů, což ale nemá žádnou souvislost s tím, že se zde bude dále rozvíjet i e-mobilita.