Česko jako pojízdné vrakoviště. Bude ještě hůř, varuje prodejce aut

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

V přepočtu na obyvatele se v Česku vyrábí téměř nejvíc aut na světě. Jenže na českých silnicích to tak vůbec nevypadá a průměrné stáří českého vozového parku je téměř 17 let. A i když má Evropa obří plány, jak emise z aut snížit, vypadá to, že minimálně v následujících letech se bude situace spíš jen zhoršovat.

„Nejsem sice příznivcem extrémistických postojů a katastrofických scénářů, ale tohle si dovolím označit za katastrofu pro Českou republiku. Těch necelých 17 let stáří je něco, co se poslední dobou vyvíjí negativním směrem. Podívejte se na ten kontrast – inženýři si lámou hlavy, automobilky investují miliardy do toho, jak snížit emisní stopu nových aut, ale na druhou stranu nám sem stále přijíždějí a fungují tu auta, která – jestliže 16 a půl let je průměr – mohou být pětadvacetiletá až pětatřicetiletá. Vliv nových aut nikdy nesrovná emisní stopu starého vozového parku,“ říká v pořadu Agenda SZ Byznys šéf Toyota Lexus ČR Martin Peleška.

Aktuální nejistota ohledně regulace používaných pohonů podle něj může směřovat k tomu, že se průměrné stáří aut na českých silnicích ještě zvedne. „Paradoxně pak může dojít k tomu, že ta emisní stopa bude ještě horší než teď,“ říká Peleška.

Nejistota a nečitelnost prostředí se podle něj odráží i v poptávce zákazníků. „Všechny diskuze se přesunuly na téma, co si mám koupit za auto a co tam má být za pohon, abych s ním mohl jezdit za tři, pět let. To může nejenom ovlivnit prodeje nových aut, ale i navýšit stáří provozovaného vozového parku na českých silnicích,“ dodává Peleška.

Už teď podle něj stáří každým rokem roste o 0,3 až 0,4 roku. „Nerad bych se dožil toho, že tu budeme mít průměr 20 let stáří vozového parku,“ říká a dodává, že v případě starých automobilů navíc nejde jen o emise, ale i bezpečnost silničního provozu. „Podle mě auta ve stáří 30 let plus nemají na silnici co dělat. V případě nehody jsou ty následky tragické.“

Přechod na čistou elektromobilitu v roce 2035 pak podle něj vyvolá největší poptávku po končících motorech. „Pokud ty podmínky budou platné tak, jak jsou teď nastavené, dojde v letech 2030 až 2032 k obrovskému nárůstu prodeje současných aut a tyhle technologie, ta auta s částečně nebo plně konvenčním motorem si zákazníci budou držet,“ dodává Peleška.

Varuje, že automotive se stal obrovským politikem. „Úplně se odhlédlo od toho, že je to zboží, kde fungují pravidla poptávky a nabídky na trhu uživatelské spokojenosti. Bavíme se jen o pohonech, tlaku, pokutách a sankcích. Ta diskuze o tom, co potřebuje zákazník, který by měl určovat, co se bude prodávat, úplně zmizela,“ říká Peleška.

Elektromobily se sice podle něj budou prodávat stále více, ale ne podle předpokladů. „Někdo měl představu o tom, že se to dá nařídit a že se to bude vyvíjet podle excelových tabulek. A tady je samozřejmě disproporce mezi tím, co kdo očekával, a jaká je realita,“ dodává.

Cestu elektromobilů přirovnává k tomu, když se Toyota před lety vydala cestou hybridních pohonů. „Technologie tehdy byla nová, pro mnoho zákazníků nepřijatelná a stejnou cestu vidíme dnes z hlediska rozvoje elektromobility,“ dodává Peleška.

Toyota podle něj dnes prodává nad rámec hybridního pohonu, který představuje asi 70 procent, jen asi dvě procenta elektroaut. „Na druhou stranu těch opravdu typických elektroaut máme v modelové řadě absolutní minimum. Je to otázka dalšího vývoje,“ dodává Peleška. Podle předpokladů firmy by se mělo prodávat zhruba 10 až 15 procent elektromobilů za dva roky.

Letošní rok hodnotí jako jeden z lepších. „V některých případech se děly neočekávané věci, v některých případech očekávané. Nicméně pořád bych to nazval rokem konsolidace po těch divokých letech 2020 až 2023,“ říká Peleška s tím, že výsledek vypadá pro Toyota Lexus pozitivně.

„Pokud sečteme osobní a lehká užitková auta, už dnes jsme z hlediska registrací na číslech, která jsme měli loni za celý rok. Předpokládám, že tento rok budeme končit někde kolem 20 tisíc vozů. Lehce přes, což je pro nás zatím dosavadní prodejní rekord,“ říká Peleška.

Za taková čísla firma vděčí až druhé polovině roku. „Výhled během prvního čtvrtletí roku jsme měli relativně pesimistický. Byli jsme zhruba 25 procent za rokem 2023 ve sběru nových objednávek. Následně půlka srpna , říjen a listopad ty výsledky výrazně vylepšily,“ dodává Peleška.

Do dalších let už však visí velký otazník. „Signály z Evropy jsou, že poptávka klesá,“ říká a rovnou dodává: „Český trh je relativně dospělý a stabilní a dospělost trhu vypovídá i o tom, že je tu zavedený určitý cyklus obnovy, zejména u firem, což je 70 procent trhu. Na druhou stranu proti tomu půjdou určitě kroky některých značek, které budou zvažovat, zda tenhle model dál prodávat, nebo ne. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet.“

Před pandemií se v Česku prodávalo přes 270 tisíc osobních aut a k tomu zhruba 20 tisíc aut užitkových ročně. Letos se sice mluví o skvělých prodejích a úspěšném roce, jenže celková čísla nedosáhnou ani na 250 tisíc.

„Před covidem jsme se lehce dotýkali stropu 300 tisíc nových aut, což je velké množství. Myslím si, že tam už se trh nikdy nevrátí,“ říká Martin Peleška.

Předpandemické číslo totiž ovlivňoval fenomén reexportů. „Před pandemií byly docela hojné. Aut bylo dost, byl přetlak. Při reexportu sem některé automobilky auta sice dovezly a zaregistrovaly, pak byla vidět na trhu jako prodaná, ale okamžitě byla vyvezena ven,“ říká Peleška.

Aktuální čísla jsou podle něj skutečné a reálné údaje českého trhu.