Česká ekonomika? Bankéř mírní naděje. „V podpalubí přituhuje“

Inflace po roce a půl poprvé klesla pod 10procentní hranici, i tak ale Česko patří do desítky zemí s největší inflací v Evropské unii. Jak život ve „vysokých cenách“ změnil chování Čechů a na co se mají ještě připravit?

„Lidé si uvědomují, že jejich úspory i jejich příjmy skutečně na své hodnotě ztrácejí, a poznávají, že kupní síla je menší, než byla v minulosti. Samozřejmě ještě se vezeme na tom polštáři přebytku hotovosti a úspor z covidových období, proto se to ještě třeba na nákupu dovolených tolik neprojevuje. Mnoho dovolených bylo navíc nakoupených v předstihu a teď už šest čtvrtletí po sobě spotřeba domácností klesá a to je samozřejmě znát,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys předseda představenstva UniCredit Bank Jakub Dusílek. Podle něj tak stále více lidí nechce nechat své peníze ležet jenom tak - na běžných účtech, kde ztrácejí hodnotu nejrychleji.

Varuje také, že ekonomiku ještě čekají těžké časy. „Průmyslová výroba sice meziročně narostla, ale další odvětví, jako je spotřeba domácností, retailové služby, stavebnictví a služby obecně, tak tam dochází k poklesu šest, sedm procent meziročně. Je prostě vidět, že dochází ke zpomalení. To vše povede k tomu, že dojde k plíživému zpomalení růstu ekonomiky. Čili firmy čeká skutečně těžší období,“ říká s tím, že se zvýší počet domácností, které budou mít potíže zvládnout své měsíční splátky.

Při současné inflaci lidé, kteří mají peníze, je nenechají ležet na běžném účtu. O kolik nyní vzrostl zájem o spořicí účty oproti „klidovému“ období?

Pozorujeme nárůst zájmu o spořicí produkty asi o 40 procent. To ale neznamená, že přibývá o 40 procent víc vkladů. Spíše dochází k přesunu z neúročených vkladů na běžných účtech na spořicí a termínované vklady, kde je dnes úroková sazba 5, nebo i 6 procent. To už je zajímavý výnos, nicméně když to porovnáte s inflací, stále dochází k reálnému znehodnocení úspor. Je to ale menší znehodnocení, než když to necháte na účtu, který není úročen vůbec.

A klesá rezerva, kterou lidé mají na účtech? Roste tedy skupina lidí, kteří se dostávají do problémů?

K poklesu rezervy dochází. Jsou dokonce i průzkumy, podle kterých má dnes už 30 procent rodin rezervu jen na několik málo měsíců. To je historicky nejnižší ukazatel. Na schopnosti splácet úvěry, a zejména ty hypoteční, se to ale zatím neprojevuje. Je pro to několik důvodů. První je ten, že většina klientů má dlouhodobou fixaci úrokové sazby, takže na ně aktuální nárůst sazeb ještě nedopadá. Druhý důvod pak je to, že hypotéky v českém bankovním sektoru nikdy nebyly poskytovány takzvaně na hraně. Vždy tam byla rezerva pro různé životní situace a teď se ukazuje, že to bylo rozumné. Klienti, i když se jim zvýší splátka, jsou schopni to ještě dál zvládat.

Přestanou to ale někteří zvládat? A připravujete se na to jako banka?

My už v předstihu komunikujeme s klienty, kterým se blíží změna fixace. Avizujeme, jaká sazba, nebo jaká nová splátka pro ně bude, a pokud by nám indikovali, že to nemůžou zvládnout, proaktivně s nimi řešíme například prodloužení doby splatnosti poskytnutého úvěru. Abychom dopad navýšení splátky v čase nějakým způsobem naředili a zmírnili ten okamžitý nárůst.

Je podle vás už česká ekonomika z nejhoršího venku?

Česká ekonomika podle mě ještě nebyla v nejhorším, takže nelze říct, že je z nejhoršího venku. Já nejsem ten, co rád šíří nějaké katastrofické scénáře, ale tu aktuální situaci bych přirovnal k tomu, že na palubě je ještě veselo a v podpalubí už přituhuje.

Co tím myslím? Jak už jsem zmínil. Za první kvartál je vidět, že průmyslová výroba sice meziročně narostla, ale další odvětví, jako je spotřeba, spotřeba domácností, retailové služby, stavebnictví a služby obecně, tak tam dochází k poklesu šest, sedm procent meziročně. Je prostě vidět, že dochází ke zpomalení. Snižuje se objem objednávek u našich exportérů v zahraničí, protože i okolní ekonomiky zpomalují. Řada firem se hodně předzásobila a dnes dochází k rozprodeji zásob, ale i ten rozprodej je pomalejší, než na jakou poptávku se firmy chystaly. To vše povede k tomu, že dojde k plíživému zpomalení růstu ekonomiky. Firmy skutečně čeká těžší období.

Jak těžké období to bude a jak ho lidé pocítí?

Rozhodující bude výhled na první a druhý kvartál roku 2024. Tento rok už česká ekonomika dojede na nějakém mírném růstu HDP kolem 0,4 procenta. A rizika jsou spíš směrem dolů než nahoru – alespoň tak vypadá náš aktuální odhad. Na ten příští rok je sice výhled růstu HDP o 2 %, ale ono to je dáno také efektem srovnávacích základen (s jakým obdobím se údaje srovnávají, poz. red.)

Velkou neznámou je úsporný fiskální balíček. Pokud by prošel tak, jak je dnes navržen, je na trhu určitá shoda, že samotný balíček by měl dopad na hospodářský růst minus 0,75 procenta. Takový je výhled, ale stále se bavíme v kladných číslech. Pokud jde o ekonomický růst, důležité je, aby se podařilo dosáhnout poklesu inflace na jednociferné hodnoty. Ideálně pod úroveň tří procent.

A je to reálné?

Reálné to je. Jednak díky srovnávací základně, jednak díky tomu, že to dlouhodobé působení vyšších úrokových sazeb skutečně k utlumení povede. Je to ale i o tom, aby v tom ČNB nezůstala osamocená. Aby se opravdu naplnily záměry vlády z hlediska úspor na straně výdajů státu. Zároveň musí zaměstnavatelé velmi obezřetně vyjednávat se zaměstnanci ohledně mzdových navýšení, protože se nám nesmí odtrhnout mzdový růst od růstu produktivity práce, nebo produktivity obecně.

Když jste naznačoval, že v nejhorším jsme ještě nebyli, co tedy uvidíme v příštím roce? Zvýší se míra nezaměstnanosti, po čemž firmy tolik volají?

Pokud jde o nezaměstnanost, ekonomové se shodují, že zde máme něco, čemu se říká přehřátý trh práce. Máme rostoucí počet volných pracovních míst a stagnující míru nezaměstnanosti. Je tedy těžší a těžší najít pracovní sílu. To má řadu důvodů včetně toho, že je tu výpadek pracovníků ze zahraničí. Na druhou stranu – a teď budu trochu provokovat - je tu stále poměrně přebujelý státní sektor. O tom teď často hovoří i členové bankovní rady, že by mělo dojít k určitému uvolnění pracovních kapacit na straně státních zaměstnanců a „poskytnout“ je směrem k soukromému sektoru.

Dokud se tak v masivním měřítku nestane, nemyslím si, že by konkrétně zaměstnanci pocítili výrazný dopad - z důvodu nárůstu nezaměstnanosti. A i kdyby se naplnily pesimistické scénáře z hlediska vývoje ekonomiky v příštím roce, naše odhady jsou, že na samotnou nezaměstnanost by to mělo dopad v řádu desetinek procenta.

Nezaměstnanost tedy nevzroste, ale počet lidí v potížích ano?

Bude nám přibývat víc a víc domácností, které prostě nebudou mít finanční rezervu a  budou na hraně toho, aby zvládly nutné měsíční výdaje. To povede k tomu, že bude tlak na to, aby se revidoval určitý životní standard, který některé domácnosti mají. Nebude normální, že má každý dosáhnout na hypotéku. Nebude normální, že je u nás převis vlastnického bydlení nad nájemním. Nájmy by mohly zase klesat, protože schopnost platit nájemné bude v té agregované podobě menší. K tomu bude docházet.

Kolik procent domácností by to mohlo být?

Domnívám se, že to budou jednotky procent. Nechci tady říkat, že když má dnes třetina domácností rezervy výrazně snížené, že to bude celá třetina. Dnes možná desetina lidí zvládá svůj měsíční provoz na hraně černé nuly. Tolik lidí to nebude.

Opravdu je to o tom, že některé věci, které byly svým způsobem nadstandardní, se teď omezí. Zklidnila se situace u energií a to jsou všechno věci, které budou pomáhat tomu, aby to domácnosti zvládly, a utlumí dopad, který by se jinak projevil v plném rozsahu.