Češi cestují jinak. Z mistrů nákupů dopředu se proměnili v pravý opak

Lidé si odvykli cestovat, z dovolené v zahraničí mají obavy a nejčastějším prodaným zájezdem je ten na poslední chvíli, tzv. last minute. To jsou tři důvody, proč tuzemské cestovní kanceláře živoří.

To jsou bezprostřední dopady covidové pandemie, kromě ní však začíná celý obor formovat zelená evropská politika. Cestovní ruch se promění a místo dlouhých cest autobusem budou lidé hledat lokální zážitky, předpovídá šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza.

Kvůli tomu podle něj potřebují města a celé regiony reklamu víc než kdy předtím. Aby se do země vrátili turisté, je podle něj nezbytné investovat do propagace v zahraničí, stejně jako to dělají hlavní konkurenti Prahy – například Vídeň, Budapešť nebo Krakov.

V jaké kondici je cestovní ruch?

Nechci říkat, že ve velmi špatné, protože jsem rozený optimista. Ale je vidět, že ten byznys prochází velkými změnami. Tady opravdu několik dalších let nebudou takové velké hromadné zájezdy. Je vidět, že lidé, když už vůbec někam jedou, tak chtějí spíš bydlení v soukromí, v malých hotelech, nechtějí se potkávat s dalšími třemi sty lidmi na snídani.

Také daleko více začínají jezdit mimo typické turistické destinace, což je pro Česko naopak obrovská výhoda. Spousta cizinců zná z Česka Prahu a Český Krumlov, někteří možná lázně, ale tady je spousta dalších nádherných míst. Takže se musíme bavit o tom, jak jim ukázat další alternativy, jak jim to cestování zjednodušit, což mimochodem znamená třeba v případě CzechTourismu neškrtat rozpočet, ale naopak ho navýšit, aby dokázal propagovat Česko v zahraničí.

Co dělají sousední metropole jinak?

Jak jsem to sledoval poslední měsíce, tak konkurenční města pro Prahu, jako jsou Vídeň, Krakov, Budapešť, jedou masivní propagační kampaň, aby lidé začali jezdit. My na to téměř nemáme rozpočet a je to škoda, protože musíme lidi přesvědčit, aby znovu začali jezdit.

Je to vidět i v zahraničí, lidé si zvykli být doma, maximálně jezdit na jednodenní výlety po blízkém okolí, ale to by samozřejmě znamenalo obrovský problém pro český cestovní ruch.

Jak jsou na tom tuzemské cestovní kanceláře ekonomicky? Jaká je realita?

Ekonomicky velmi složitá, protože Češi byli historicky mistři v nákupu first minute zájezdů, takže z pohledu cestovky jste v lednu prodala zájezd, který byl v červenci, což pro ně bylo velmi příjemné, šlo z toho financovat provoz, připravovat se, mít kvalitní služby.

Naopak během covidové dvouletky se lidé naučili téměř výhradně kupovat last minute. Je vidět, že chtějí cestovat, ale dělají to tak, že si ve středu koupí zájezd, který začíná v sobotu. Z pohledu organizace, financování provozu je to výrazně složitější.

Jak se s budoucností cestovního ruchu snoubí představa nové zelené Evropy? Zůstanou podle vás autobusové nebo letecké zájezdy v klasické podobě?

Myslím, že budou. Vidíte, že aerolinky přemýšlejí nad tím, jak omezovat svoji uhlíkovou stopu, případně dávají šanci zákazníkům zaplatit si svoji uhlíkovou stopu. Můžete si třeba připlatit dvě eura k letence a za to pak aerolinky vysazují stromy nebo dělají další projekty.

Myslím si, že to trošku změní spíše přemýšlení lidí, nebudou chtít cestovat na tak velké vzdálenosti, nebudou chtít trávit tolik času v autech nebo v autobusech, budou daleko více hledat ty zážitky, které mají blízko. A to je i další změna, která čeká i hotely. Najednou nebude stačit zákazníkovi nabídnout pokoj a snídani, ale měly by mu umět naplánovat, kam se zajde podívat, kam si vyrazí na nějakou místní aktivitu.

Vidíme to například ve Vídni, kdy hotely začínají spolupracovat s malými místními podnikateli. Když přijdete na adventní trh, tak nejenom, že se dobře najíte a dáte si svařák, ale nabízejí lidem – pojďte si tady u té drobné podnikatelky namalovat vánoční ozdobu. Lidi začíná daleko více zajímat lokální zážitek místo cesty na dlouhou vzdálenost.

A jsou podle vás na tohle čeští hoteliéři připravení?

Budou muset, protože nic jiného jim nezbývá. Znamená to mimochodem další věc, kterou je potřeba třeba v Praze udělat, a to je digitalizace cestovního ruchu. Když se půjdete podívat s dětmi na Pražský hrad, tak se tam strašně rychle začnou nudit. Když se půjdete podívat v řadě okolních zemí na sídlo jejich králů, tak uvidíte, že tam pracují hodně s virtuální realitou, s rozšířenou realitou, mají tam speciální programy pro děti – a to je mimochodem to, co Praha hodně potřebuje, přitáhnout sem rodiny s dětmi, protože to jsou turisté, kteří se sem budou vracet, ale musíme jim dát něco, co je bude bavit.

O kolik zdraží cestování současná inflace nebo turbulence v cenách energií?

Všechno bude dražší, to je další garantovaná věc pro tento rok. Překvapivě příliš nerostou ceny letenek, právě proto, že spousta lidí přestala létat, takže dneska někam doletět je relativně jednoduché. Už ale bude dražší ubytování, budou dražší jídla v restauracích, budou dražší všechny ty zážitky.

Když provozujete hrad nebo zámek, tak to jsou ohromné náklady na údržbu, a vidíte, jak rostou ceny stavebních prací. A když máte zámek, tak pořád něco opravujete, takže tam ty nárůsty o dvacet třicet procent bezpochyby budou.

A nebude nakonec tohle všechno znamenat, že lidé prostě z finančních důvodů cestovat nebudou?

Ono to bude dražší téměř kdekoliv, kam pojedou, tedy není to tak, že by se zdražovalo jenom v Česku, v Rakousku nikoliv. Proto je potřeba dát lidem důvod navíc, proč mají jet do Prahy místo do Vídně.

Jde o to, čím budeme zajímavější, jak dokážeme pracovat s veřejným prostorem. Když se podíváte na Vídeň, před radnicí máte v zimě kluziště, v létě tam promítají večer opery, prostě vymýšlí spoustu věcí, aby to město žilo. A to bych si přál, aby Praha jako město byla příjemným místem, a to nejen pro turisty, kteří sem přijedou na dva dny, ale i pro Pražany.