Ceny obilí a dalších zemědělských komodit spadly. V obchodech to vidět není

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Zemědělská skupina JTZE je po Agrofertu Andreje Babiše druhým největším hráčem českého zemědělství. Holding, který majetkově ovládá finanční skupina J&T a největší podíl kontroluje partner J&T Dušan Palcr, hospodaří v Česku a na Slovensku na 37 tisících hektarech půdy a provozuje 12 farem s rostlinnou a živočišnou výrobou.

Palcr začal zemědělské impérium budovat před třemi lety, zlomem se pro něj stal nákup velké farmářské skupiny Spearhead International začátkem letošního roku. Právě tato akvizice katapultovala JTZE hned za Agrofert. J&T posílilo v zemědělství v době mimořádně příznivé pro celý obor.

Loni čeští farmáři rekordně vydělali. Těžili z toho, že měli nakoupená osiva, hnojiva a zemědělskou chemii za nízké, předválečné ceny, vlastní produkci však už prodávali za vysoké ceny vrcholící inflace. Teď se situace otáčí, vstupy zůstávají drahé, prodejní ceny jdou dolů. Jak to dopadá na českou zemědělskou dvojku JTZE, vysvětluje šéf holdingu Jan Šimek v podcastu Agenda SZ Byznys.

Potraviny v obchodech jsou pořád drahé a v Česku nekončí diskuze, zda za to mohou zemědělci, potravináři, nebo obchodníci. Jak se v loňském inflačním roce „napakovala“ vaše skupina JTZE?

Ještě nemáme konsolidaci, ale zisk budeme mít vyšší zhruba o 25 procent. Je to ale čistě účetní pohled. Všechen zisk, a má to tak většina zemědělců, se použil na nákup extrémně drahých hnojiv na další rok.

Loňský rok byl pro zemědělce jen výkyv, žádná změna trendu?

Loni jsme měli hlavní vstupy jako hnojiva, chemii a osiva nakoupené za ceny ještě před válkou na Ukrajině. Pak extrémně zdražily. A ceny zemědělských komodit jsou letos naproti tomu mimořádně nízké. Takže kdybychom ty dva roky zprůměrovali, náš účetní zisk bude podobný jako v předchozích letech.

Chodíte nakupovat?

Chodím, pravidelně.

Takže víte, že pokles cen potravinářských komodit do obchodů nedorazil. Dočkáme se toho?

Jednoznačně. Rád bych přispěl do té diskuze, kdo může za ceny potravin, jednoduchým příkladem. Kilo chleba stálo podle údajů Českého statistického úřadu před válkou 28 korun, poté to vzrostlo až na 45 až 50 korun. V kilu chleba je 800 gramů pšenice, ta vzrostla ze čtyř na šest korun. Takový byl vliv zemědělství na zdražení. Nedá se říct, že by zemědělci mohli ceny ovlivnit.

Na jakých cenách pšenice jsme dnes?

Je to méně než ty čtyři koruny, takže už by to mělo opravdu být v obchodech znát více. Ale jak jsem říkal, vliv zemědělské komodity, v tomto případě pšenice, na konečnou cenu je malý. Neumím říct, jestli za zbývající zdražení mohou spíš potravináři, nebo maloobchodníci, do toho nevidím.

Co dělají ceny dalších zemědělských produktů?

Je to různé v různých komoditách. Ale myslím, že v průměru jsme se už na dřívější ceny dostali.

Loni dosáhlo české zemědělství rekordního zisku přes 22 miliard korun. Letos už máte vstupy dražší, prodejní ceny klesly, jste v jiné situaci. Jak to zahýbe celým sektorem?

Ještě bych se zastavil u toho zisku 22 miliard. Vypadá hezky, ale z toho pak zemědělci museli nakoupit ta extrémně drahá hnojiva. Celkový objem vyplacených dividend, myslím, nebude ani dvě miliardy. To rozhodně není o tolik vyšší než minulé roky.

Věřím, že v dalších letech bude zisk zhruba jako v předchozích letech. Záleží, jaké budou ceny komodit, jaká bude cena mléka, která je pro české zemědělce významná. Většina zemědělců letos ještě nemá prodáno, sklady jsou hodně plné.

V České republice je tradičně ziskovější rostlinná výroba. Neotočí se to? Máme tu zřejmě už nevratné zdražení energií, pohonných hmot, hnojiv a další chemie…

Máte pravdu, dlouhodobě u nás byla ziskovější rostlinná výroba, mnoho podniků na živočišné výrobě prodělávalo, proto ji i řada z nich zavírala. Naštěstí je spousta těch, kteří to neudělali. Mléko vyvážíme, vyrábíme ho víc, než v Česku spotřebujeme. Bohužel to je tak, že vyvezeme surové mléko a dovážíme hotové výrobky. Podobně je to i s masem.

Ale jsou tu nové trendy. Například v Nizozemsku část veřejnosti chce zredukovat počty skotu na svém území a část je zase proti. V Bavorsku vidíme obrovský úbytek mléčného skotu. Mladým farmářům se nechce přebírat malé chovy od rodičů, radši se věnují jednoduššímu hospodaření, třeba chovu masného skotu. Pokud tyto trendy budou sílit a v západní Evropě by se počet kusů mléčného skotu snížil, pak by u nás mohla být živočišná výroba ziskovější. Ale to jsou zatím jen dohady, o kterých uvažujeme.

Ministr zemědělství nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys líčil, jak bude kvůli úsporám ve svém resortu škrtat na dotacích. A zdůrazňoval, že i přes škrty chce podporovat zpracovatelské kapacity, zvláště menší zpracovatele masa, mlékárny a podobně. Je to správná politika?

Myšlenka je to rozumná, ale současné nastavení dotací tomu nepomáhá. Dokonce bych řekl, že to je i proti. Diskuze o dotacích je samozřejmě velké téma. Zemědělské dotace jsou v celé Evropské unii, ale jsou v různých zemích různé. Každá země podporuje něco jiného a dává i národní dotace. Kvůli tomu dochází k různým absurditám.

Uveďte příklad.

Tak třeba: V Česku se chová hodně masného skotu. Tady se narodí tele, běhá na pastvě osm měsíců a pak se prodá do zahraničí, do Německa nebo do Itálie. V Itálii dostanou dotaci na nákup telete a na výkrm. Krmí ho často i z českého obilí, protože to vyvážíme do Německa, Rakouska, nějaké skončí v té Itálii. Tam se zvíře vykrmí, porazí a doveze zpátky do Česka. Že to je absurdní, na tom se asi shodneme všichni. Bohužel se takové věci dějí.

Je to mimo jiné krajně neekologické…

Samozřejmě. Obrovské dopravní vzdálenosti, miliony tun, které se převážejí tam a zpátky, protože jsou různé dotace v různých státech. K čemu by měly dotace sloužit? Podle mne k modernizaci odvětví, k nákupu nových strojů, k šetrnému přístupu k přírodě, k zavádění šetrných technologií, k zaměstnanosti…

Pokud by stát víc podporoval menší jatka, mlékárny a podobně, vedlo by to k zaměstnanosti i omezení dopravy po Evropě. Mohlo by to mít vliv na cenu a pestřejší nabídku potravin, ne?

To je asi pravda. Ale tak, jak jsou dotace v Česku nastavené, nevidíme nějaké nové dotační tituly třeba pro malé výrobce. Platby se nerozlišují podle toho, kdo hospodaří dobře nebo špatně. Jsou rozdělovány jenom podle toho, zda hospodaříte do 150 hektarů nebo nad 150 hektarů. Bez ohledu na to, jak se kdo chová k přírodě.

Pro představu, 150 hektarů obhospodaří v podstatě jeden zaměstnanec. Myslím, že vyšší podporu by zasloužily i menší a střední farmy s deseti, 20 či 50 zaměstnanci. Také bych podporu dával těm, kteří něco produkují. Nejenom těm, kteří mají půdu napsanou na sebe. Když na ní jen sekají trávu, dostanou stejnou dotaci, jako kdyby tam pěstovali pšenici nebo cokoliv jiného.

Uvažujete v rámci JTZE o vlastních zpracovatelských provozech, o budování řetězce „od vidlí po vidličku“, jako má Agrofert?

Smysl to má, pokud pro to budou vytvořené podmínky. My bychom třeba rádi ve vlastní mlékárně zpracovávali mléko, které vyrobíme. Ale my ho nevyrábíme tolik, aby na tom mohla fungovat celá velká mlékárna, takže bychom byli závisí i na mléce od jiných zemědělců. Kdybychom chtěli založit mlékárnu, museli bychom pro to získat zemědělce, kteří dnes dodávají jinam.

Jak je možné, že v okolních státech se menší zpracovatelské podniky uživí? A navíc jsou třeba v Německu nebo v Polsku potraviny i levnější?

Nebyl bych si jistý, že v okolních státech jsou v průměru menší zpracovatelé. Největší české mlékárny zpracovávají každá milion litrů mléka denně. V Německu jsou mlékárny, které zpracovávají výrazně víc. Koncentrace na Západě není nižší než v Česku, to je jen fáma. A Polsko je velmi rozdrobené z hlediska zemědělců, ale už se to tak netýká zpracovatelů.

Od letošního roku u nás platí nová pravidla pro rozdělování dotací. Hlavním cílem změny byla podpora menších výrobců. Jak se vás, velkého holdingu, ta změna dotkla?

Ještě nevíme, ještě nebyly vyhlášeny sazby. Předběžně odhaduji, že přijdeme zhruba o deset nebo 15 milionů. Ale od nás asi neuslyšíte stesky typu, že bychom chtěli vyšší dotace. Dotace u nás tvoří přibližně deset nebo 11 procent tržeb. Řada podniků to má i třeba opačně, dotace jim tvoří 90 procent tržeb. Záleží na tom, v jakých podmínkách kdo hospodaří.

Ministerstvo zemědělství musí škrtat ve výdajích, příští rok by mělo na dotacích ušetřit deset miliard korun. Co to udělá s českým zemědělstvím?

Konkrétně nás se tyto škrty dotknout nemůžou. Skoro všechny dotace, které dostáváme, jsou evropské. Škrtat se může jen u národních dotací, které jsou proti těm evropským zanedbatelné.