Článek
„Po roce 2017, kdy v EU skončily cukerné kvóty a evropští výrobci se propadli do ztrát, jsme výrazně omezili investice na 60 až 80 milionů korun ročně. Teď už ale investovat musíme,“ řekl SZ Byznys Martin Kolář, generální ředitel a předseda představenstva firmy, která vyrobí více než polovinu českého cukru.
Rok 2022/2023 skončil pro společnost se dvěma cukrovary a čtyřmi lihovary skvěle. Utržila rekordních 9,2 miliardy korun a vydělala 925 milionů. Z toho přes 200 milionů korun odteklo ve formě dividend za zahraničními vlastníky. V dalších letech skupina chystá investiční smršť, aby splnila stanovený cíl snížení emisí o 55 procent.
V letošním roce investuje přibližně 850 milionů korun do výstavby plynové kotelny v cukrovaru v Českém Meziříčí, do nové difuzní věže (zařízení na oddělování cukru) v hlavním cukrovaru a lihovaru ve středočeské Dobrovici a také do výstavby nového cukerného sila. Nová kotelna v Českém Meziříčí vyjde zhruba na 300 milionů korun. Investice je přelomová v tom, že se podnik zbaví závislosti na uhlí.
Majoritní podíl přes 62 procent má ve skupině Tereos TTD francouzský holding Tereos, který je jedním z největších světových koncernů v oboru. Podniká ve 13 zemích na čtyřech kontinentech. V České republice vyrobí za rok 350 tisíc tun cukru a zhruba 1,4 milionu hektolitrů lihu.
Firma letos čeká další úspěšný rok. Propadají se sice prodeje lihu kvůli zvýšení spotřební daně od ledna, ale mohla by to vykompenzovat větší poptávkou čerpacích stanic po palivu E10 s příměsí deseti procent bioetanolu. Vyrábí se z melasy, tedy ze zbytků řepy.
Cukrovary v České republice
- Na začátku 90. let 20. století bylo v České republice asi 50 cukrovarů. Mnoho z nich ale skončilo.
- Dnes v ČR působí pouze pět společností. Největší je Tereos TTD s francouzskými vlastníky. Druhou největší firmou jsou Moravskoslezské cukrovary rakouské společnosti Agrana.
- Zbylé tři podstatně menší cukrovary jsou v českých rukou: Cukrovar Vrbátky, Cukrovar Prosenice a Litovelská cukrovarna.
- ČR je v cukru soběstačná, zhruba čtvrtinu výroby, která se pohybuje kolem 600 tisíc tun, exportuje.
Všichni teď netrpělivě čekají na zveřejnění výsledků kontrol cen cukru Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Čekáte překvapení?
Nevíme, co můžeme čekat. Naše společnost je součástí sektorového šetření, které probíhá od jara 2023.
Podnět přišel od lidoveckého exministra Zdeňka Nekuly (KDU-ČSL), který poukázal na to, že v jednu chvíli cukr v obchodech zdražil o 77 procent, a vyjádřil podezření z kartelové dohody. V říjnu 2022 cukr krystal zdražil v obchodech v průměru z 18 na více než 30 korun za jediný měsíc.
Podle Českého statistického úřadu byly ceny kilogramu krystalu v lednu 2023 přibližně 35 korun. Výroba cukru je sezonní záležitost a obchodní jednání vždy probíhají na začátku nové cukrovarnické kampaně. Do září 2022 byl tak cukr prodáván ještě za ceny uzavřené na podzim roku 2021, tedy před válkou na Ukrajině. Od října 2022 byl cukr v prodeji již za ceny, do kterých se promítlo dramatické navýšení prakticky všech výrobních nákladů v důsledku bezprecedentní inflace, v některých položkách umocněné válečným konfliktem na Ukrajině.
Společnost Tereos TTD v roce 2022 hospodařila s rekordními tržbami 9,2 miliardy korun a ziskem, který se přibližně zdvojnásobil na 925 milionů korun. Co za tím je?
Důvodem je nárůst cen cukru a lihu na evropském trhu a zvýšení cen cukru ve světě. Pro naši společnost to znamenalo zvýšení tržeb. Tento vývoj umožnil vyrovnat vysoké výrobní náklady. Fiskální rok naší společnosti končí v březnu, kdy je ještě zhruba polovina produkce na skladech v cenách vycházejících z těchto vysokých výrobních nákladů. Důležité je uvést, že jsme rovněž odvedli do státního rozpočtu necelých 450 milionů korun na daních včetně nakoupených emisních povolenek. Ze zisku bylo jen 30 procent zisku odvedeno do zahraničí ve formě dividend našim akcionářům, 70 procent, tedy necelých 700 milionů korun, zůstalo v České republice pro další rozvoj. Myslím, že se tím odlišujeme od jiných nadnárodních koncernů v ČR. Naši akcionáři mají zájem podporovat své aktivity v ČR.
V době energetické krize jste říkal, že hrozí až pětinásobné zvýšení nákladů na energie, což by vycházelo cca 2,5 miliardy korun na váš podnik, utracených zejména za plyn. To se naplnilo?
Ano, dopadlo to tak. Nárůst byl skutečně skoro pětinásobný. To, co jsme v minulosti platili za energie na celý rok, jsme v kampani 2022/2023 zaplatili za jeden měsíc. Rostly i další vstupy – chemie a jiné materiály – cena řepy, její doprava, služby, chemikálie a jiné materiály.
V obchodech koncem roku 2023 cukr opět zdražil o dvě koruny. Proč?
Ceny výrobků máme s odběrateli domluvené na jeden rok dopředu. Ceny máme vždy nastaveny od října do září dalšího roku. Během této doby dodáváme zákazníkům za stejnou cenu. Proč dochází v obchodech k přecenění, nechci komentovat, to je otázka na obchodní řetězce.
Malý Cukrovar Vrbátky očekává další velmi ziskový rok, kdy výsledek bude přibližně na stejné úrovni jako loni. Bude pro vás letošní rok stejně ziskový jako loňský?
Očekávání máme pozitivní. Jak to dopadne, ale budeme vědět až po skončení fiskálního roku.
Energie nyní zlevňují, jak je to s cenami dalších komodit nutných k výrobě cukru a lihu?
Spotové ceny energií klesly, ale jako cukrovar musíme od září do pěti měsíců zpracovat veškerou řepu, necelé tři miliony tun, a nemůžeme riskovat, že bychom neměli zajištěnou energii. Je pravdou, že letos je spotová cena levnější než fixovaná. Na druhou stranu jsou ceny stále vyšší než před energetickou krizí. V souladu s legislativou letos ukončíme spalování uhlí a přejdeme výhradně na plyn. Pro provozovatele uhelných kotelen platí od roku 2025 velmi přísné limity, které nejsme schopni splnit.
Co pro vás v praxi znamená ústup od uhlí?
V Českém Meziříčí letos postavíme plynovou kotelnu zhruba za 300 milionů korun. Letos ale celkově proinvestujeme mnohem víc, celkem zhruba 850 milionů korun. V cukrovaru v Dobrovici stavíme novou difuzní věž za 350 milionů korun, abychom efektivněji extrahovali cukr z řepy. Nahradí jednu z našich tří zastaralých difuzí, které máme už asi 45 let. Očekávám, že výroba bude spolehlivější a energeticky efektivnější. Budeme emitovat méně oxidu uhličitého a platit méně na povolenkách, které nás ročně stojí 150 milionů korun. Stavba začne za dva týdny, v provozu by měla být v září.
Ve stejném závodu stavíme také cukerné silo s kapacitou 50 tisíc tun. Aktuálně máme v Dobrovici dvě sila dohromady se stejnou kapacitou. Sledujeme tím snížení dopravy a s tím spojených emisí. Dalším cílem je úspora energie vynaložené na balení, skladování a manipulaci s cukrem, kterého v Dobrovici vyrobíme za jednu kampaň 220 tisíc tun. V té letošní chceme ve dvou našich cukrovarech vyrobit kolem 350 tisíc tun cukru, podobně jako v předchozích letech. Všechny tyto investice se do budoucna pozitivně promítnou v nižších nákladech a my si udržíme konkurenceschopnost.
Do roku 2030 plánujeme proinvestovat jednotky miliard korun, abychom splnili cíl snížení emisí skleníkových plynů o 55 procent. Jsme teprve na začátku. Po roce 2017, kdy v EU skončily cukerné kvóty a evropští výrobci se propadli do ztrát, jsme výrazně omezili investice na 60 až 80 milionů korun ročně. Teď už investovat musíme, pokud si máme zachovat konkurenceschopnost.
Ceny ve smlouvách mají zpoždění
A nedoplácí na to tedy teď zákazník ve vyšších cenách cukru?
Investice jsou částečně vynucené zpřísňující se legislativou v oblasti ochrany životního prostředí, a tedy i závazkem ke snižování emisí oxidu uhličitého. Na druhé straně ale pomáhají k zefektivnění výroby a snižování výrobních nákladů, což by mělo mít pro zákazníka pozitivní efekt, neboť nebude nutné do ČR dovážet cukr, který podle mě nebude nikdy dlouhodobě levnější, než je ten, který je vyrobený v místě spotřeby.
Jakou část zisku plánujete v dalších letech odvádět do zahraničí?
To záleží na rozhodnutí akcionářů a jejich politice. Byl bych rád, kdyby to zůstalo na stejné úrovni jako loni.
Mluví se o rostoucích dovozech levného cukru do EU včetně České republiky. Dotýká se vás to?
Ano, výrazně se s tím potýkáme. EU v rámci konfliktu na Ukrajině otevřela bezcelní dovoz. Ukrajina mohla vždycky dovážet do Evropy, ale v minulosti se to nedělo, protože země byla stěží soběstačná. Ukrajina vyrobí asi milion tun cukru, ale stejně tolik i spotřebuje. Loni se však do Evropy dovezlo během kampaně 2022/2023 necelých 420 tisíc tun cukru, z toho do ČR asi 12 tisíc tun a trend pokračuje. Za říjen a listopad se do České republiky, která je přebytková ve výrobě, dovezlo 13,5 tisíce tun cukru, z toho je už polovina z Ukrajiny.
Ukrajina navíc navýšila plochu cukrové řepy ze 186 tisíc hektarů v roce 2022 na 250 tisíc hektarů v roce 2023. Pro rok 2024 se odhaduje navýšení až na 300 tisíc hektarů. Množství cukru, který exportuje, není nijak limitováno. ČR letos vyrobí dle posledního odhadu Ministerstva zemědělství zhruba 600 tisíc tun cukru a spotřebuje kolem 350 tisíc tun. ČR je dlouhodobě soběstačná ve své spotřebě cukru a vývozy cukru zmírňují záporné saldo agrárního zahraničního obchodu.
Přicházíte kvůli dovozu cukru o zákazníky nebo pociťujete tlak na snížení cen?
Obojí. Přišli jsme o některé zákazníky, cukr se v kilogramovém balení dostal i do obchodů a vnímáme významný tlak na prodejní ceny. My samozřejmě vnímáme těžkou situaci na Ukrajině, ale jako výrobci pochybujeme o tom, že podmínky, které jsou na nás kladeny EU, jsou striktně dodržovány i na Ukrajině. Zda ukrajinští výrobci musí čelit limitům na emise, zda si musí nakupovat emisní povolenky, zda pěstitelé cukrovky na Ukrajině čelí tolika omezením jako evropští pěstitelé, ať už je to zákaz používání neonikotinoidů (druh pesticidu využívaný v zemědělství), nebo požadavky na výrazné snižování herbicidů a pesticidů apod.
A klesá vám odbyt v zahraničí?
Vidíme propad zájmu o náš cukr především v zemích východní Evropy, jako je Rumunsko a Maďarsko, kde se musíme střetnout s ukrajinskou konkurencí a přišli jsme o některé dlouholeté zákazníky. Musíme hledat náhradu na jiných trzích. Evropa je v posledních letech v cukru nesoběstačná. Podle vyjádření zástupců ukrajinského průmyslu i Evropské komise se dá očekávat, že letos do Evropy přiteče z Ukrajiny 600 až 700 tisíc tun cukru. Celková spotřeba v EU je cca 1,5 milionu tun cukru. Celková spotřeba v EU je cca 17 milionů tun cukru a do Evropy se dle statistik dováží ročně zhruba tři miliony tun cukru. V EU se proto nyní diskutuje o tom, jak nastavit podmínky dovozu z Ukrajiny.
Od ledna se zvýšila spotřební daň z lihu o deset procent. V roce 2025 se zvýší o dalších deset procent a v roce 2026 o pět procent. Očekáváte proto pokles poptávky po lihu?
Jednoznačně ano. Podle Unie výrobců a dovozců lihovin tady tak vysoké zdanění ještě nebylo. Daň v roce 2026 bude 411 korun za litr stoprocentního alkoholu. Když k tomu připočtete DPH, je to 497 korun. Nám momentálně výrazně poklesl obchod, protože ze strany zpracovatelů, především likérek, došlo k předzásobení lihem. Předpokládáme, že to bude trvat až čtyři měsíce. Ale inflace se promítá i do nižší spotřeby alkoholických nápojů.
Promítne se to do vašich letošních výsledků?
Jednak se do výsledků promítne pokles cen lihu, protože do Evropy se dováží i líh z Pákistánu a Peru, a vedle toho je tu propad ceny obilí a kukuřice, ze kterých se líh vyrábí. Navíc spotřebitelé budou inklinovat k jiným alkoholům. Pivo a víno se vyššímu zdanění vyhnuly.
Oteplování hýbe světem cukru
Mluví se o tom, že globální změny klimatu mohou zvýšit ceny cukru…
Změny klimatu znamenají obrovskou nejistotu. Nejde jen o cukr. V Indii, Číně a Mexiku se klimatické změny promítají do cen více zemědělských komodit a do budoucna budou ovlivňovat nabídku a poptávku. Cukru se ve světě vyrobí cca 180 milionů tun ročně. Indie a Thajsko – jako jedni z největších světových výrobců – byly výrazně ovlivněny jevem El Niño. Indie ve výrobě meziročně kvůli suchu propadla o osm milionů tun cukru, což je obrovský propad, podobně Thajsko. Evropa bojuje s nadměrnými srážkami a těžkostmi, protože je nereálné na poli sklízet při extrémních srážkách. Není to nic, s čím bychom si nedokázali poradit, ale znamená to další náklady. Stejně jako náklady na regulovanou složku energií, která nás bude od letošního roku stát desítky milionů korun.
Vyrábíte také palivový líh. Jak se vyvíjí obchod právě s ním?
Nastala velká změna v tom, že domácí distributoři paliv začali od ledna dobrovolně prodávat palivo E10 (jde o druh benzinu obsahující až deset procent etanolu). Přispěl k tomu největší hráč PKN Orlen, který prodej spustil v Polsku a zahájil i distribuci v ČR. Někdo čekal, že tím dojde ke zdražení paliv, ale to se nestalo. Myslíme, že by propad rafinovaného pitného lihu mohl být kompenzován právě nárůstem etanolu pro výrobu E10. Pro nás je to tedy dobrá zpráva.
Líh vyrábíme z melasy, cukrovarnických zbytků. Udržitelnost výroby našeho lihu je certifikována a ve srovnání s klasickým benzinem ušetříme 82 procent oxidu uhličitého. V rámci dekarbonizace a defosilizace dopravy se hodně v EU mluví o tom, jestli chce Evropa jít jen jednou cestou snižování emisí v rámci elektrifikace vozového parku. Myslím, že to není možné. I podle nejoptimističtějších scénářů podíl elektrických vozů v roce 2023 nepřesáhne 15 procent. Evropa by se neměla spoléhat jen na přechod k elektromobilitě, ale měla by umožnit i životaschopnost dalších kapalných paliv, biopaliva nevyjímaje.
Kontrolujete přetěžování kamionů řepou?
Kontroly probíhají intenzivně v obou našich cukrovarech. Přetěžování kontroluje i Policie ČR, která je vybavena mobilními vahami.
Od jednoho zemědělce jsem slyšel, že řidiči mají tendenci kamiony přetěžovat. V ČR se totiž platí za tunokilometry, což je v Evropě unikát, ale řidiče to motivuje k tomu, aby kamion naložili co nejvíc, protože na tom během jedné jízdy víc vydělají.
Celkové zatížení auta může být podle zákona 48 tun. Záleží samozřejmě na počtu náprav, ale my vykupujeme dodanou řepu podle tonáže uvedené v technickém průkazu. A to je maximálně 33 tun u šestinápravových souprav. Dopravcům víc nezaplatíme. Tím si hlídáme, aby se nepřetěžovaly silnice. Navíc je na začátku cukrovarnické kampaně spousta policejních kontrol a pokuty jsou hodně vysoké.