„Celý evropský průmysl jde rychle do kopru,“ upozorňuje investor

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Starý kontinent prochází transformací a řadu tradičních průmyslů ohrožuje levnější konkurence z Číny, Ameriky či Ruska. Obchodník s komoditami Tomáš Novotný, který loni založil skupinu ResInvest, proto chce působit převážně mimo Evropu.

„Námořní doprava byl vždy velmi dobrý lakmusový papírek pro to, co se bude dít s celosvětovou ekonomiku. Takže pokud nedojde k tomu, že někde prosadí nějaké zásadní prorůstové opatření v celosvětovém měřítku, tak si myslím, že výhled zatím není bůhvíjak růžový,“ uvažuje Novotný.

„Rozhodně si myslím, že období relativního blahobytu máme za sebou,“ dodává manažer, jenž 21 let pracoval pro Daniela Křetínského, v druhé části rozhovoru pro SZ Byznys.

Jak na vás jako obchodníka s komoditami dopadly mezinárodní sankce po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022? Řadu materiálů jste dováželi z Ruska.

Jako všichni ostatní globální hráči jsme i my měli pochopitelně vztahy i s ruskými dodavateli, které jsme samozřejmě po ruské invazi ukončili. Museli jsme od základu přestavět náš byznysový model a bylo to poměrně bolestivé i finančně.

Jak se to projevilo ve výsledcích EP Resources?

Okamžité ukončení bylo v důsledku tehdejších krizových cen komodit velmi drahé. Měli jsme vekou ztrátu v desítkách milionů dolarů. A dodneška běží arbitráže v důsledku toho, že jsme kvůli sankcím neodebrali materiál. Máme několik běžících sporů poměrně materiálních. Není to úplně legrace.

Kdybyste prohráli, ohrozí to vaši existenci?

Některé věci dokážete ošetřit, ale určitá komplikace pro náš další rozvoj by to byla. Přinejmenším by nás to zpomalilo.

Chovali jsme se ale v souladu s tím, jaký byl sankční režim. Některé věci jsme prostě dělat nemohli, tak jsme je nedělali. Bylo by z mého pohledu absurdní, aby dneska u těchto arbitráží arbitr rozhodnul v náš neprospěch v okamžiku, kdy my jsme neměli možnost ty kontrakty plnit. Ale nepředbíhejme.

Teď už EP Resources zase prosperují?

Řekněme, že v tuto chvíli máme poměrně zajímavě rozjetý rok 2025 a ani výhled na rok 2026 není nezajímavý, ale bude se to hodně odvíjet od úspěšného dokončování dnes rozjetých projektů, ze kterých přirozeně také EP Resources a další společnosti ve skupině mohou těžit. A celosvětová stagnace nebo snad dokonce recese by tomu určitě nepomohly.

V Česku i Evropě máme násobně dražší energii než v USA či Asii. Myslíte si, že tady průmysl přežije?

Je to jedna z věcí, na kterou já sázím. Doufejme, že lidem začne brzo docházet, že je to cesta do pekel. My jsme se v Evropě dobrovolně zřekli něčeho, co byla naše základní komparativní výhoda, respektive udělali jsme si z toho komparativní nevýhodu. Když se podíváte na dynamiku, kterou celý evropský průmysl jde s prominutím do kopru, a to velmi rychle, je to tragické.

Můžeme mluvit o spoustě jiných strukturálních nedostatků, které Evropa má v porovnání s jinými teritorii, ať už je to vysoká cena lidské práce, nízká flexibilita pracovní síly, nedostatečný přístup ke kapitálu nebo k finančním trhům obecně…

Evropa má řadu svých běžných handicapů, které by za normálních okolností znamenaly, že to nebudeme mít jednoduché. Nicméně v okamžiku, kdy nás tady megawatthodina elektřiny vyjde na 100 eur nebo 120 eur, zatímco kdekoliv jinde ve světě stojí 30 dolarů, odsud neodsunujeme jen těžký průmysl, ale téměř všechno.

Německo navíc odešlo od jaderné energetiky…

My dnes vytlačujeme automobilový průmysl, vytlačujeme relativně nové technologie, které jsou supermoderní, například karbon a karbonová vlákna, což jsou energeticky náročné technologie, ale i spoustu jiných. I velké evropské automobilky tyto technologie dnes v Evropě nepoužívají a přesouvají výrobu jinam, třeba i do Ameriky.

Evropa prohrává vůči všem. V podstatě nezůstal jediný průmyslový obor, ve kterém bychom byli pořád ještě na špici. Pohled na to, jak průmysl v Evropě i Česku umírá pod rukama, je z mého pohledu hrozný.

Mimochodem, osobně jsem velký zastánce jádra, podle mě je jaderná energetika celosvětově alfou a omegou naší energetické stability.

Čekají nás dle vás roky ekonomické stagnace?

To samozřejmě netuším, ale my máme za posledních více let empiricky vyzkoušené, že jako dobrý indikátor ekonomické prosperity celosvětově funguje třeba trh s námořní dopravou. Neumíme rozlišit, jestli je postižená Evropa nebo Afrika či Amerika, ale když pominu období covidové, tak jsme dneska v největší krizi, co se týká námořní dopravy za posledních 10 let.

Vždy to byl velmi dobrý lakmusový papírek pro to, co se bude dít s celosvětovou ekonomikou. Takže pokud nedojde k tomu, že někde prosadí nějaké zásadní prorůstové opatření, myslím v celosvětovém měřítku, tak si myslím, že výhled zatím není bůhvíjak růžový.

Rozhodně si myslím, že to období relativního blahobytu máme za sebou.

Proč chce vlastně EPH odejít od uhlí a vy ne? Je to kvůli dostupnosti financování?

Skupina EP Group se dnes vydala cestou, kdy energetika tvoří už jen menší část jejich portfolia, a v této části jejich portfolia tvoří uhelná energetika zase jenom nějaký fragment. Je to za mě zcela racionální krok, protože ve finále by jim zachovávání uhelné části portfolia způsobovalo zbytečné problémy.

Já vnímám, že strategie EP Group je dneska významně směřovaná do oblastí, které s energetikou či uhlím vůbec nesouvisejí. Když se podíváte na maloobchod i jiné segmenty, je to dnes už obrovská část skupiny a do budoucna myslím bude dále růst.

Příběh EPH je byznysově neskutečný. Co bylo dle vás klíčem k takovému růstu skupiny?

Je neskutečný, unikátní, to souhlasím. A bylo mi potěšením být jeho součástí těch 21 let. Začalo to někdy kolem roku 2000, tehdy ještě v rámci skupiny J&T. Pak se EPH v roce 2009 vydělilo jako samotná entita. Byl jsem v té struktuře od roku 2003, takže si spoustu věcí z těch začátků pamatuju. Jsem přesvědčený, že je to kombinace více faktorů.

Ale nositelem a mozkem toho celého příběhu je Dan Křetínský, který je opravdu výjimečná osobnost a výjimečně nadaný člověk. Velká část akvizičních myšlenek pochází přímo od něho. Druhá věc je, že ten byznys byl vždycky poměrně konzervativní. Spočíval významně v investicích do základní infrastruktury.

A současně je Dan mimořádně šikovný člověk, velmi inteligentní, velmi bystrý a tím, že je to původním vzděláním právník, tak i DNA celé skupiny byla hodně postavena na transakcích.

EPH také hodně pracovalo s půjčenými penězi, které byly v minulé dekádě poměrně levné. Bylo to dle vás součástí úspěchu?

Nemyslím, že to byl ten hlavní důvod. EPH od začátku vznikala jako struktura, která byla poměrně kapitálově silná. Část podílu tehdy držela skupina PPF, část podílu J&T. Další věc, která EPH zásadně odlišovala od jiných finančních skupin, které tehdy historicky vznikaly, byla velmi silná tzv. cash conversion neboli schopnost samostatně se financovat.

Čistý přísun hotovosti byl vždy silný. Je to důsledek správně nastavené transakční politiky, protože v tom je Dan Křetínský prostě genius, i v tom je myslím výjimečný.

Dokázal se také obklopit velmi zajímavou skupinou lidí se stejným, řekněme, pohledem na principy a hodnoty, protože to byla jedna z věcí, která tu skupinu vždycky definovala. Věci se vždy dělaly podáním ruky a slovo bylo víc než smlouva, což rozhodně nebyl jinde standard.

Řada z těch lidí, kteří patří do užší skupiny vedení, jsou mimořádně šikovní, vysoce inteligentní a schopní lidé, ale současně také velcí dříči. Vnitřní tempo celé skupiny a ten lidský potenciál jsou neskutečné. Za mě to byly důležité stavební kameny toho úspěchu.

Aktuálně máte k dispozici kapitál ve výši 170 milionů dolarů. Zároveň máte další akviziční plány na rozvoj skupiny. Jak chcete být velcí za dva, tři roky?

My dnes máme kapitál odpovídající našim aktuálním potřebám. Pro tradingové aktivity navíc využíváme bankovní linky hned několika významných mezinárodních bank ve Švýcarsku i v Singapuru, takže další kapitál budeme potřebovat v okamžiku, kdy se nám bude dařit úspěšně rozvíjet některé naplánované projekty. Portfolio investičních projektů, které dneska aktivně rozvíjíme, je relativně široké jak oborově, tak geograficky.

Jsou tam projekty na naše poměry poměrně velké, to znamená v řádu nižších stovek milionů dolarů, ale i běžné velikosti v řádu desítek. Aktuálně dokončujeme jeden projekt v Austrálii, další tam je rozpracovaný, dva projekty máme rozdělané v Jihoafrické republice, bavíme se o aktivní participaci na projektu v Kolumbii, je to relativně pestré.

Jednou z prvních akvizic ResInvest byl nákup šestiprocentního podílu ve společnosti Geo Energy Resources, v jednom z největších indonéských těžařů uhlí, který je zároveň zalistovaný na singapurské burze. Jak jste se k tomu dostali?

Celé to vzniklo tím, že my jsme se začali pohybovat na celosvětovém trhu. V okamžiku, kdy jsme se začali rozkračovat mimo náš region, začali jsme chápat, že svět má trošku jinou tepovou frekvenci, než má naše část světa. I v souvislosti s tím mi to přišlo atraktivní.

Navíc náš tým je skutečně mezinárodní, máme celosvětově přes 100 lidí, přes 20 různých národností, hlavní centra v Praze, švýcarském Zugu a v Singapuru. Dále aktivní zastoupení ve více než 12 zemích, takže máme poměrně zajímavý dosah na řadu tradičních hráčů po celém světě. V případě Geo Resources to bylo i o osobní vazbě.

A svým způsobem toto byla jedna z věcí, kde se možná trochu lišíme s Danem. Jeho strategie byla primárně postavená na velmi dobré znalosti lokálních trhů a zůstal dodneška významně proevropský. Zatímco pro mě je Evropa oborově spíš těžká. Je dnes hodně ovlivněna dogmaty, a ne řízena byznysově a pro komoditní byznysy to tady bude složité.

Takže jdete směrem jako Pavel Tykač, jehož skupina investuje v Austrálii či jihovýchodní Asii?

Ano, tady je asi několik podobností. Na druhou stranu mají úplně jiné finanční možnosti. To se nedá srovnávat. A myslím, že i jejich zaměření je trochu odlišné, ale osobně jim velmi fandím a myslím, že to dělají dobře. My se primárně zaměřujeme na komoditní toky a těžbu nebo i produkci komodit.

Historicky jsem se začal věnovat obchodu s komoditami a logistice ve větším rozsahu i proto, že mám rád fyzické obchody, a nikoli obchody, které se dají udělat kliknutím myši na obrazovce počítače jako třeba obchody s finančními instrumenty. To je v řadě aspektů snadnější. Je mi bližší obchod, kde musíte fyzicky vzít tu pomyslnou lopatu a tu hromadu milionu tun nějaké komodity přemístit, odvézt ji vlakem nebo lodí, to je složité, kdo to zkusil, ví, o čem mluvím. My umíme pracovat s fyzickými toky komodit jako jsou uhlí, železná ruda, bauxit, zemědělské komodity či stavební hmoty. Obchodujeme je přes naši platformu, již jsme vytvořili v posledních 15 letech v rámci EP Resources.

Jsme dnes aktivní v podstatě na všech kontinentech, i když v oblasti Indického oceánu a Pacifiku vidíme do budoucna příležitosti významně atraktivnější.

Jak jste se dostali do Jihoafrické republiky?

My přirozeně obchodujeme komodity po celém světě, přicházíme do styku se spoustou traderů, těžařů. Svět je v tomhle nepoměrně pestřejší, než to možná vypadá z těch našich lokálních podmínek. Po světě existují tisíce firem, které se věnují těžbě materiálů, a v rámci svých specifických regionů mají zajímavou či exkluzivní pozici. Spolupráci s nimi my přesně vyhledáváme.

Bavíme se nicméně o společnostech, které - jako v případě Indonésie - jsou listované na burze, to znamená větší firmy s relativně významnou ekvitou. Přesto se dostávají často do situací, kdy pro ně může být zajímavé rozptýlit si svůj rizikový profil mezi sebe a někoho dalšího a jsou schopni nabrat dodatečně investora, který přichází s nějakou specifickou kompetencí, ať už je to námořní logistika nebo odběr a prodej jejich produkce v určitých teritoriích, nebo kteří mají možnost hedgeovat (zajišťovat, pozn. red.) svou pozici a podobně.