Byznysmani žádají po vládě legislativní smršť, která změní školství i trh práce

Hospodářská komora se Svazem průmyslu a dopravy tlačí vládu k sérii reforem, které mají nastartovat rozvoj stagnujícího Česka. Žádají, aby kabinet ještě letos zahájil „legislativní smršť,“ která změní školství, otevře pracovní trh pro cizince a urychlí povolování staveb. Byznysmeni také doporučují, aby stát poskytoval velkorysé pobídky pro strategické investice, které mohou zemi posunout k modernější ekonomice.

V rozhovoru pro SZ Byznys šéf Hospodářské komory Zdeněk Zajíček popsal navrhované reformy i cestu, jak k nim dojít. Nabízíme vám první část rozhovoru, v níž Zajíček upřesňuje představy podnikatelů o reformě školství a pracovního trhu. Pokračování, kde Zajíček vysvětluje, z čeho se má restart Česka platit, vyjde v příštích dnech.

Premiér na nedávné konferenci Česko na křižovatce slíbil, že vláda spustí vámi požadovanou legislativní smršť v první půli příštího roku. Vy chcete nové zákony ještě rychleji. Je reálné přijít s balíkem změn řady zákonů ještě letos?

My vnímáme situaci jako kritickou. Státy kolem nás, Polsko, Německo a další, evidentně legislativní smršť a odstranění bariér dávno nastoupily a jedou rychle dopředu. Musíme k tomu najít odvahu i my.

Před rokem jsem měl možnost koordinovat vládní tým, který řešil cenovou krizi v energetice a připravil zastropování cen. Ukázalo se, že z týdne na týden jsme schopni přijímat odvážné právní předpisy. Tedy něco, co tady doposud nebylo. Legislativní proces se dá urychlit, pokud víme, co chceme. A my víme, co potřebujeme. My ty návrhy přineseme, máme je zpracované.

Pojďme na vaše návrhy postupně, začněme reformou školství. Mezi průmyslníky je častý názor, že je třeba posílit řemeslné obory, učňovské a technické školství. Odborníci na vzdělání naopak říkají, že se má prodloužit všeobecné vzdělávání, aby se mladí neuzavírali příliš brzy do jedné specializace. Aby byli schopni se během kariéry různě rekvalifikovat a adaptovali se na očekávané změny na trhu práce. Co tedy chcete?

V tom není rozpor. Tlačíme na to, aby se s reformou začalo v oblasti středního školství. Tam patří i řemesla, kde cítíme velký nedostatek kvalifikovaných dostupných lidí, zvládajících změny, které přináší výroba. Pojďme hodit kámen do stojatých vod školství, vytvoří se rázová vlna, která se bude šířit dál.

Jak přesně?

Potřebujeme zreformovat učňovské školství, střední odborné i to všeobecné. Potřebujeme je vzájemně zprůchodnit, aby všichni, kdo přicházejí do středních škol, měli určité všeobecné znalosti, všeobecný základ: právní minimum, minimum pro podnikání, znalost, jak se učit, ale také komunikační dovednosti, finanční gramotnost a tak dál. Proto podporujeme, aby byla povinná docházka do školy prodloužena. Studenti by měli dva poslední roky povinné docházky strávit na střední úrovni vzdělání a až potom se rozhodovat, jestli půjdou dál studovat, dokončí čtyřletý maturitní obor, nebo se rozhodnou v následujících letech na vysokou školu. To by jim ten flexibilní systém měl více umožňovat. Jsem rád, že v tuto chvíli na to máme z velké části shodný pohled s panem ministrem školství Mikulášem Bekem.

Nepřinese to předčasnou specializaci?

Ne. Ti, co například půjdou do řemesel, mají mít všeobecné vzdělání, které jim do budoucna umožní pokračovat i ve studiu čtyřletém, nebo případně na vysoké škole, ale zároveň jim bude dávat šanci si sáhnout na konkrétní práci. Tedy v rámci duálního vzdělávání si sáhnou na konkrétní zkušenosti, konkrétní stroje.

A každému říkáme: cokoliv vystuduješ, ať už je to střední odborné učiliště, nebo gymnázium, s tím nevyžiješ do konce života. Profesi budeš muset měnit třikrát, čtyřikrát, možná desetkrát a budeš muset na sobě celoživotně pracovat. Prosazujeme nový systém celoživotního učení. Chceme do toho jako zaměstnavatelé víc vstoupit, převzít aktivní roli a například navrhovat vhodné rekvalifikace a to, kam má být systém nasměrován.

Chcete dále otevřít Česko pro příliv zahraničních pracovníků. Dnes se k tomu chystají první kroky, během roku by se měl otevřít trh pro 20 tisíc cizinců. Jaké zákonné změny by se podle vás měly provést, aby do Česka přicházelo víc zahraničních pracovníků?

Máme další návrhy, které by to mohly ještě zpružnit, urychlit. Což podpořil i poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar na jednání vládního výboru pro strategické investice.

Co přesně chcete?

Nekonalo by se povolovací řízení v dnešní podobě. Firmy by převzaly větší díl odpovědnosti za zaměstnávání cizinců, za jazykové vzdělávání i za sociální zázemí, které potřebujeme vybudovat pro komunitu, která tady vzniká. Musíme to samozřejmě probírat s bezpečnostními složkami, myslet na to, že můžou vzniknout sociální i bezpečnostní rizika. Jsou tu zkušenosti ze zahraničí, máme se z čeho ponaučit, abychom neudělali stejné chyby. Ale přesto musíme najít odvahu to takto zásadním způsobem zprůchodnit.

Nehrozí, že u nás vzniknou komunity gastarbeiterů, kteří nebudou schopni ani ochotni začlenit se do české společnosti a přijmout zdejší kulturní stereotypy? Přesně to dnes vidíme v některých zemích západní Evropy.

Chceme urychlené povolovací řízení pro lidi z regionů, států, zemí, s kterými máme dobré vztahy, dlouhodobou komunikaci, spolupráci. Tam si myslíme, že si můžeme dovolit pravidla zflexibilnit a bariéru povolovacího řízení zjednodušit. S tím, že velkou část odpovědnosti převezmou zaměstnavatelé.

Teď nemluvíme jenom o méně kvalifikovaných zaměstnancích. Jsou i vysoce kvalifikovaní lidé se zájmem jít do České republiky, třeba pro firmy, které mají globální přesah. Ale i ti čekají na pracovní povolení na českém trhu půl, tři čtvrtě roku, rok. Například z Indie. To přece není možné, my je potřebujeme, oni nám mohou otevřít světové trhy, jsou chytří, schopní, mají zkušenosti a mohou nakopnout náš export, naše zboží a služby do zahraničí.

Testem otvírání Česka je poslední rok, kdy sem přišly statisíce uprchlíků z Ukrajiny, často s žádanou kvalifikací. Většině z nich se vzdělání nedaří uplatnit, přestože jsou to lidé nám jazykově i kulturně blízcí.

Není to jednoduché. Panuje mnoho předsudků, ale na druhou stranu i oprávněných obav. Ty je potřeba rozptýlit. Co může podnikatelská zaměstnavatelská sféra udělat, je přijít s konkrétními návrhy, že jsme připraveni převzít část odpovědnosti, kterou nese stát. Včetně, řekněme, i negativní kampaně, která se občas objevuje i na politické scéně. Nechceme zaplevelit pracovní trh přílivem zahraničních pracovníků a jsme připraveni odpovědnost velmi významně převzít. Ale dnes na to nejsou právní podmínky a mimo jiné na tom musí existovat široká společenská shoda.

Jaké státy nebo lokality mají největší potenciál pro příliv pracovní síly do Česka?

Určitě stále Ukrajina. Dále Balkán, státy bývalé Jugoslávie. Nebo můžeme jít i dál, do některých států bývalého Sovětského svazu. Lidé z těch států by často do České republiky i díky historické zkušenosti chtěli, znají naše značky, podniky, výrobky. Těm bychom se určitě měli otevřít, samozřejmě při vyhodnocení bezpečnostních rizik.

A pak je to Asie, třeba Filipíny, které se objevily jako nová destinace pro zahraniční pracovníky a je s ní zajímavá zkušenost. Filipínci jsou pracovití, intenzivně pečují o své okolí, udržují dobré vztahy s našimi zaměstnanci. Ano, je tam jazyková bariéra. Jedna z velkých bolestí je, že dnes nemáme dost učitelů češtiny pro zahraniční pracovníky, nemáme češtináře možná ani v našich školách. Musíme najít odvahu tyto lidi najít, protože bez znalosti českého jazyka se samozřejmě mohou ty problémy spíš kumulovat.

Pojďme ke strategickým investicím. Premiér vyjmenoval šest prioritních oblastí, kam by se mělo investovat: do dopravní infrastruktury, do energetiky s důrazem na jádro, do řetězce těžby a zpracování lithia, dále do výroby čipů a vývoje umělé inteligence. Můžete jmenovat připravené konkrétní projekty – kromě plánů v dopravní infrastruktuře, které u nás podrobně vysvětlil ministr dopravy?

Není tajemstvím, že se připravuje výroba bateriových úložišť především pro automotive, tedy pro výrobce elektrických automobilů, u Plzně v Líních.

Tam se mluvilo o investici Volkswagenu do gigafactory na výrobu baterií, Volkswagen se ji ale nakonec rozhodl postavit v USA a evropský projekt je nejistý, ne?

Jasně, ale to je právě otázka, jestli jde stát těmto investicím naproti a jestli nabízí i pobídky. Takový je dnešní svět, tomu se bohužel nevyhneme. Ale ono to souvisí i se zdlouhavým povolovacím procesem, s vypořádáním majetkoprávních, územněprávních a jiných souhlasů a vyjádření. Pokud nejsme schopni v součinnosti s územními samosprávami dojít k tomu, že když se zahraniční investor rozhodne tak zásadní investici udělat na území České republiky, vyslat během měsíce, dvou, šesti měsíců jasný signál, že to tady chceme a jsme připraveni se na tom podílet, tak oni se rozhlédnou jinde. Pokud půl roku není odezva, nebo to trvá dokonce rok nebo dva, tak postaví tu továrnu jinde. To je největší riziko, které tady je.

Co další preferované projekty, které by mělo Česko lákat i za cenu pobídek a subvencí?

Pokud jde o bateriová úložiště, tak podobný projekt jako v Líních se chystá v Karviné v Moravskoslezském kraji. To, co je u nás naprosto výjimečné pro tento typ produktu, je, že máme lithium, které je považováno za ropu budoucnosti, a mohli bychom celý výrobní řetězec od těžby přes zpracování lithia, výrobu úložišť až po jejich prodej realizovat v České republice.

Dále nebude ekonomika fungovat bez čipů. Ty potřebují křemík a sloučeniny křemíku. Tomu se věnuje podnik, který je dnes v bývalé Tesle Rožnov. Tam působí americká firma Onsemi, která má celosvětovou působnost od Asie přes Ameriku do Evropy. V České republice právě v bývalé Tesle Rožnov jsou vývojáři, kteří designují čipy. Desky, na které se umisťují, se vyrábějí v Americe a montuje se to celé v Asii. Teď máme možnost obsloužit velkou část tohoto řetězce, ne-li dokonce celý, v České republice.

Onsemi zvažuje až 40miliardovou investici, ale prý očekává, že až polovinu, tedy kolem 20 miliard korun, by měly činit státní pobídky. Má Česká republika směřovat tak obrovskou podporu jedinému projektu?

Ano, je to tak, jak jsem říkal, takové subvence jsou v tuto chvíli obvyklé. Například Onsemi má nabídku ze USA, aby se tam vrátili a přesunuli tam výrobu. Tam se takové technologie subvencují a zároveň se tam stahují z celého světa. Další konkurent v tom je Jižní Korea.

Může se Česko při nedobrém vývoji svých veřejných financí právě teď pouštět do globálního souboje státních subvencí?

Je tady nějaké rozpětí, o kterém se jedná ve velmi pokročilém stadiu. Věřím, že během září dojdeme k podpisu dohody a že dáme velmi kvalitní nabídku, která bude srovnatelná s nabídkami ze zahraničí, a že u nás zakotvíme s touto výjimečnou oblastí průmyslu.

Ano, je to o odvaze vlády. Zdroje se musí najít mimo jiné i z přidané hodnoty, která tady vznikne. Vrátí se to v daních, takže vydané peníze pak přijdou zpátky do rozpočtu.