Buď Green Deal, nebo zbrojení. Musíme si vybrat, říká Hampl

Evropské státy se předhánějí ve slibech začít zbrojit, aby se Evropa sama mohla lépe bránit především potenciální ruské agresi. Na úrovni Evropské unie se debatuje o uvolnění fiskálních pravidel, aby si i předlužené státy jako Itálie či Francie mohly znovu půjčit.

„Už jsem k tomu měl krátké vystoupení na vládě a říkal jsem, že by bylo naprosto fér, aby výjimku z fiskálních pravidel měly ty státy, které už svoje výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP plní,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl.

Další peníze na zbrojení by tedy dostaly státy, které už v současnosti plní své závazky výdajů na obranu, jako třeba Polsko. Česko podle Ministerstva obrany splnilo svůj závazek vydávat minimálně dvě procenta HDP na obranu po dlouhých 20 letech teprve v roce 2024.

Ursula von der Leyenová navrhla uvolnění rozpočtových pravidel EU s cílem podpořit investice do obranyschopnosti Evropy. Jak se na to jako strážce rozpočtových pravidel díváte?

Je smutné si uvědomit, že nová fiskální pravidla v EU nejspíš skončí necelý rok poté, co začala platit. Na druhou stranu rozumíme tomu, že existují opravdu mimořádné situace, jako třeba ta, která nastala právě nyní. Ale fiskální uvolnění pravidel musí mít nějaké podmínky.

Zaprvé, my navrhujeme, aby rozvolnit fiskální pravidla mohly jen ty státy v Evropě, které na obranu dávají víc než dvě procenta HDP. Do tohoto limitu by státy obranu financovaly z národních zdrojů, protože to jsou závazky, které ty země mají dlouhodobě bez ohledu na své zadlužení.

Zadruhé, a to je úplně klíčové, pokud se budeme bavit o nových dluzích čili jednorázové půjčce, pak z ní nebudou státy moci financovat své běžné výdaje na armádu. Rozhodně to není tak, že tyto nové výdaje budou bezbolestné, a to je podle nás to nejdůležitější.

Nebudou bezbolestné, ale objevila se náhle potřeba zajistit vlastní bezpečnost a nějak ji musíme financovat?

Ano, pokud je něco absolutně zásadní výdaj a hrozba, tak musím být schopen pochopit, že to je výdaj, který musím vydat, ale něco jiného obětuji. Pokud to tak není, tak tím vlastně říkám, že to pro mě tak důležitý výdaj není.

Chápeme výjimku z evropských i z národních pravidel pro případy mimořádného ohrožení, změny bezpečnostní situace. Ale musí být jasné, že je to na omezenou dobu a že tím automaticky nespouštím nekonečné výdajové orgie, jako se dosud dělo ve všech ostatních oblastech.

Je řada zemí jako Rakousko, Nizozemsko, které určitě budou tlačit, aby se výdaje držely na uzdě?

Dokonce si myslím, že tady budou dvě Evropy. Tentokrát to nebude Evropa severní a jižní, ale bude to Evropa blíže Rusku a dále od Ruska, a budou mít jiné výdajové priority.

Říkáte, že Evropa musí něco obětovat a náklady budou obrovské. Bude to volba mezi financováním Green Dealu a bezpečností Evropy?

Evropa si v této speciální situaci opravdu musí vybrat prioritu. V tuto chvíli je zásadní výdajová priorita dekarbonizace a my říkáme, že nelze ani v bohaté Evropě ufinancovat dekarbonizaci, změnu energetiky a současně absolutně nové výdajové priority, jako je obrana.

Dohromady na to ani Evropa nemá, a proto říkáme – protože my jsme tady za ty nepříjemné a nesympatické a nemilé ekonomy – že všechno má rozpočtové omezení.

Půjčovat peníze si nemůžeme do nekonečna, nakonec vždy existuje omezení rozpočtu?

Absolutně nesmí vzniknout dojem, že vznikl nový perpetuum mobile, který umí financovat bez omezení jednu extrémně drahou prioritu, jíž je dekarbonizace, a současně druhou extrémně drahou prioritu, jíž je zbrojení. To je absolutní omyl.

Zvýší se podle vás riziko, které evropské státy platí za své půjčky investorům? Jinými slovy, zdraží náš dluh?

Ano. A proto se bavíme o té společné evropské půjčce, na které zase budou víc profitovat ti, kteří už svoji bývalou fiskální kapacitu vyčerpali, tedy zadluženější země Evropy jako Itálie či Francie. Na druhou stranu se zdá, že ti, kteří vyčerpali svou bývalou fiskální kapacitu, jsou ti, kteří jsou od Ruska dál.

My se dnes víceméně bavíme víc o tom, že budou používat tu kapacitu ti, kteří ji v minulosti nevyčerpali, tedy státy s nižším zadlužením jako Česko, Německo, severské země. Říkám to takhle vyhroceně, státy, které dnes dávají na obranu dvě procenta HDP a víc, by mohly nově vypůjčené peníze využít.

Konzultujete tyto věci s vládou?

Ano. Už jsem k tomu měl krátké vystoupení na vládě a říkal jsem, že by bylo férovější, aby výjimku z fiskálních pravidel - kdyby vůbec měla být - měli spíše ti, kdo mají rozpočty už dnes ve větším pořádku, tedy nejsou předlužení, nebo nemají nadměrné deficity.

Masivně začalo připravovat výdaje na obranu i Německo, které podle agentury Reuters diskutuje o vytvoření zvláštního fondu na obranu v hodnotě 400 miliard eur a druhého na infrastrukturu v hodnotě až 500 miliard eur, což by dohromady představovalo zhruba 20 procent německého HDP. Budou tyto výdaje mít podle vás i pozitivní efekt na růst ekonomik v Evropě?

Za prvé, když uděláte jednorázové rozpočtové opatření, ať už je to mimorozpočtový fond, anebo půjčka, nikdy z toho nemůžete financovat klasické výdaje armády, například platy vojáků, běžnou obnovu munice atd. Je nesmysl, že bychom z evropské půjčky dlouhodobě financovali větší armádu.

My se tady bavíme o nástrojích, které mají jednorázově kompenzovat to, do čeho se dlouhodobě neinvestovalo.

Vraťme se k té otázce, zda výdaje mohou být pro Evropu impulzem k růstu?

V tom jsme jako ekonomové rozpočtové rady skeptičtí. Účinnost investičních multiplikátorů, jak naznačují různé studie i empirie, je vesměs dost malá. Navíc tyto investice fungují především v případě, že je ekonomika dramaticky pod svým potenciálem, je hrozně zamrzlá a má velkou nevyužitou pracovní sílu.

To však není případ Česka ani Evropy, kde je zaměstnanost vysoká. V situaci, kdy Evropa naopak nemá lidi a je na potenciálu, tak je mi líto, dodatečné výdaje se promítnou jen do dalších inflačních tlaků.

Jinými slovy, účinné by investice byly, kdybychom se nacházeli v krizi?

Ano, buď v krizi, anebo kdyby nové výdaje nahrazovaly jiné. Kdybyste dali do obrany to, co nedáte do školství a zdravotnictví, tak by to samozřejmě nebylo proinflační.

Je to úplně stejné jako v Rusku, které inflační tlaky kvůli masivnímu zbrojení zažívá.

Když budete chtít přetáhnout lidi z jiného oboru a dát je do zbrojovky, tak je musíte přeplatit. Lidé v automotive jsou přitom už dnes nervózní z toho, že jim budou jiné obory přetahovat zaměstnance za vyšší peníze do zbrojovek, kde budou vyrábět nikoliv „zelená auta“ z hlediska čistoty pohonu, ale zelená, protože budou mít barvu khaki.

V izraelské ekonomice sehrál obranný průmysl obrovskou roli a vznikl v ní ekosystém startupů, které přispívají k růstu ekonomiky. Válečné zbrojení je vždy érou inovací. Vidíte přece jen nějakou příležitost pro stagnující českou ekonomiku?

Česko byla vždy skvělá země, která produkovala, a i ve špatných časech byla zbrojovkou Evropy. Ve druhé světové válce a pak i ve studené válce nám pomohlo to, že jsme byli produkční země. My jsme byli země, která byla uchráněna části těch strašných katastrof jenom proto, že jsme skutečně vyráběli a bylo pro všechny důležité, abychom vyráběli.

Nechci tím říct, že máme zvrátit všechny naše ambice, ale já jsem byl vždy velký stoupenec produkční stránky naší ekonomiky. To by nám mohlo pomoct.