Bruselský recept na levnou energii nezabere, neřeší povolenky, říká muž z EPH

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Evropská komise má ve středu představit dva dlouho očekávané strategické dokumenty - Dohodu pro čistý průmysl a Akční plán pro dostupnou energii. Mají přinést recept na snížení cen energií, jež drtí evropské firmy.

Redakce SZ Byznys, stejně jako někteří byznysmeni, mají k dispozici návrhy obou dokumentů tak, jak byly připraveny koncem minulého týdne. Podle Jiřího Feista, člena představenstva energetické skupiny EPH, které patří druhé místo v žebříčku nejhodnotnějších firem v českých rukou – Česká elita, ale nový bruselský recept kýžený zlom v cenovém vývoji evropské energetiky nepřinese.

„Oba materiály jsou psány v příliš obecné rovině, neříkají nic nového,“ hodnotí v podcastu Agenda Dohodu pro čistý průmysl a Akční plán Feist, který je dlouholetým stratégem energetické divize obřího holdingu EP Group miliardáře Daniela Křetínského.

„Dokumenty EK přinášejí tři základní sdělení. Tím prvním je, že Green Deal pokračuje tak, jak byl nastaven. Druhé sdělení: potřebujeme propojit evropské energetické trhy. A třetí: Budeme to platit z různých fondů, což znamená, že chceme od členských států více peněz na přerozdělování,“ shrnuje svůj pohled Křetínského stratég Feist.

Evropská komise v dokumentech konstatuje, že cena energií ohrožuje konkurenceschopnost evropských výrobců. Upozorňuje, že elektřina je zhruba na dvojnásobku cen, jež platí firmy Americe. A dále, že proti průměru let 2014 až 2020 je dnešní cena elektřiny v Unii rovněž na dvojnásobku.

Cena elektřiny má tři hlavní složky. Odrážejí se v ní výrobní náklady, tvořené hlavně náklady na palivo a na emisní povolenku. Dále regulované poplatky za služby spojené s dodávkou. A konečně daně a poplatky, stanovené jednotlivými státy.

Feist zdůrazňuje, že Evropská komise ve svých dokumentech řeší jen dvě složky: Náklady na služby, přenos a distribuci. A dále otázku daní a poplatků, jež by členské státy měly podle jejího doporučení snižovat na nejnižší možnou úroveň.

„Je zajímavé, že se Evropská komise téměř vůbec nezaobírá první složkou, tedy náklady výroby,“ říká Feist, podle něhož by se v takovém případě museli evropští stratégové zabývat možností zreformovat systém obchodování s emisními povolenkami. Feist upozorňuje, že Evropská unie má v globálním měřítku nejvýš nastavenou cenu za vypouštěné emise, tedy za povolenku. V tom vidí hlavní příčinu drahé elektřiny.

„V ceně elektřiny v Evropě představuje povolenka drtivou část nákladů. Je to jediná část ceny, kterou může Evropská unie skutečně ovlivnit,“ říká.

Evropská komise ve svých materiálech sice nezmiňuje problém povolenek, zato vyzývá k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů a k rychlejšímu propojování evropských přenosových sítí. Mělo by to umožnit efektivnější využití solárů a větrníků, jež nemají žádné náklady na emisní povolenky a dokáží vyrábět levně. Pomohlo by to také ke snadnějšímu řízení stability v elektrických soustavách.

„Propojování trhů je dobrá věc a mělo by se dělat. Budování infrastruktury v Evropě je ale nekonečný příběh,“ říká. A uvádí příklad bohatého souseda, v němž má EPH velká energetická aktiva:

„Německo buduje některé linky 20 let, dodnes je nepostavili. Hlavní problém přitom nejsou peníze, ale průchodnost terénu a použité technologie. V Evropě samozřejmě platí princip NIMBY – „not in my backyard“, tedy „nestavět na mém dvorku“, u mého domu. To je největší bolest, kvůli které v Německu dodnes nedokázali posílit linky na hlavním směru ze severu na jih,“ soudí Feist.

Kvůli slabé přenosové kapacitě tak Němci obtížně dostávají přebytky elektřiny ze severních větrných parků do průmyslového Bavorska.

Materiály Evropské komise každopádně doporučují zásadně zrychlit a zjednodušit povolovací řízení na budování jak infrastruktury, tak zdrojů. Jen investice do sítí by podle nich v tomto desetiletí měly dosáhnout 584 miliard eur. Výstavbu by měly podpořit evropské fondy.

Dohoda pro čistý průmysl ale zároveň doporučuje členským státům, aby srazily na nejnižší možnou úroveň daně z elektřiny a poplatky za služby, v nichž se promítají investice.

Investice do sítí by měly umožnit rychlejší rozvoj a lepší využití levně vyrábějících obnovitelných zdrojů. Přestože Křetínského holding do obnovitelné energetiky sám investuje, Feist není přesvědčen, že to je přímá cesta k levné elektřině.

„Obnovitelné zdroje přinášejí levnou elektřinu, ale jen v době, kdy vyrábějí. Nejsem přesvědčen, že je Evropa schopna vybudovat tak velkou kapacitu v akumulaci, aby výrobu solárů a větrníků dostatečně rozložila v čase. Větrníky ve vnitrozemí jsou využity ani ne řádově 2000 hodin v roce, větrníky na moři i přes 4000 hodin. Rok má ale 8760 hodin. Obnovitelné zdroje mají smysl, jen pokud jsou v dobře vyváženém energetickém mixu,“ říká Feist.

A připomíná zimní dny, kdy nesvítilo slunce a nefoukal vítr, takže Německo například v prosinci dovezlo během několika dnů z okolních států 6,5 terawatthodiny elektřiny, řádově desetinu celoroční čisté spotřeby v České republice.

Vedení EPH podle něj nepopírá potřebu bojovat proti klimatické změně. „Jsme společnost, která má jeden z největších a nejstrmějších gradientů snižování emisí vůbec. Jasně jsme deklarovali, že uhelnou energetiku jsme připraveni opustit před rokem 2030,“ říká. V Česku skupina jako první rozjela výběrové řízení na paroplynové zdroje, které nahradí její uhelné teplárny.

V Německu počítá s provozem uhelných elektráren do roku 2038, tak jak je nastaven státní harmonogram odchodu od uhlí a podpory uhelných záložních kapacit. „Máme i obrovské rozvojové plány v obnovitelných zdrojích, jedna z našich společností má v programu téměř 7 gigawattů ve větrných a solárních zdrojích, provozujeme i největší biomasový blok v Evropě,“ popisuje Feist.

„Jdeme směrem k dekarbonizaci, takže sdělení, které pan Křetínský vysílá směrem k veřejnosti, může vysílat s čistým svědomím. Nezpochybňuje cíle Green Dealu, jen říká: pojďme k nim pragmatickým a racionálním způsobem, což může znamenat i určité rozvolnění závazků a určité zpoždění proti původním evropským plánům,“ shrnuje Křetínského stratég.