Kandidát na ministra: Peníze musíme otočit třikrát, než je pošleme ven

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela míří na post eurokomisaře do Bruselu a hnutí STAN hledá jeho nástupce. Tím nejpravděpodobnějším se jeví poslanec Lukáš Vlček, bývalý starosta Pacova a exnáměstek hejtmana kraje Vysočina. „Dostal jsem od kolegů několik nominací a nezastírám, že mám o tuto pozici zájem. Nic ale zatím není uzavřeno,“ zdůrazňuje Vlček v rozhovoru pro SZ Byznys.

S agendou spadající pod MPO ale má podle svých slov zkušenost. Spolupracoval na návrhu Hospodářské strategie ČR, která vznikla právě na Ministerstvu průmyslu. Dokument má přinést návod na to, jak posunout Česko na evropském žebříčku v konkurenceschopnosti (měřeno HDP na osobu dle parity kupní síly) z dnešní 14. příčky do první desítky. Strategie nyní prochází připomínkovým řízením a míří do vlády.

„Hospodářské strategii jsem věnoval půl roku intenzivního pracovního života. Vnesli jsme do ní řadu témat, která jsou pro nás Starosty důležitá: Ať je to rozvoj lidských zdrojů, investice do infrastruktury a samozřejmě otázky financování,“ říká Vlček.

Cílem Hospodářské strategie je posunout Česko v Evropské unii v konkurenceschopnosti do první desítky. Jaké doporučujete nástroje?

Zaprvé rozvoj lidských zdrojů. Dále investice do infrastruktury, a to nejenom dálniční, datové a energetické, ale celkově do moderních technologií. A pak je tu otázka kapitálu. Potřebujeme zvýšit funkčnost kapitálového trhu a atraktivitu pro různé druhy investorů.

V minulosti u nás hodně investovali zahraniční investoři, ale dnes se potýkáme s odlivem více než 400 miliard korun ročně na dividendách do zahraničí. Musíme dělat vše pro to, aby se tady ty peníze alespoň dvakrát třikrát otočily, než poplynou dál. Kromě toho i českým úspěšným investorům, když s nimi hovořím, přijde někdy líto, že investují jinde po světě a ne tady. A pak jsou tu běžní drobní investoři, kteří se snaží nějak zhodnotit své úspory nebo se připravit na důchod. I pro ně je rozvoj kapitálového trhu jedním z klíčových témat.

Ještě bych vypíchl samostatný čtvrtý bod: měli bychom definovat odvětví českého hospodářství, která mají do budoucna největší potenciál a kterým je třeba věnovat maximální prostor.

Která to jsou?

Třeba technologické firmy, firmy z oblasti zelených technologií a subjekty navázané na automotive, směřující k elektromobilitě. Takže bychom měli usilovat o rozvoj polovodičových technologií nebo továren na baterie. Potenciál má i obranný průmysl, ani ne tak výroba nábojů, jako spíš pokročilejších technologických celků.

Manažeři z firem často říkají, že českou konkurenceschopnost oslabují hlavně drahé energie, nedostatek pracovní síly a přebujelá byrokracie. Jak se s tím vypořádat?

Problém cen energií má dvě roviny. Dohnala nás závislost na dovozech z Ruska a máme velmi zanedbané investice do infrastruktury. Upřímně si ale řekněme, že se celoevropsky už nedostaneme na ceny energií z let 2018 či 2019. A neobejdeme se bez toho, aby systém neprošel velkými investicemi do modernizace, do nových a levnějších zdrojů energie.

Hospodářská strategie v kapitole o energetice uvádí jako tři hlavní cíle Česka tyto: zvyšování energetické účinnosti, zvyšování podílu obnovitelných zdrojů a snižování emisí CO2. Přinese to levnější energii?

Rolí státu podle mého názoru je, aby zajistil určitý objem dostupné energie, aby vůbec fyzicky na svém území měl zdroje energie. Pak má dělat kroky, aby byla levná. Toho není možné dosáhnout bez větších investic do nových účinných zdrojů energie, ale i do úsporných opatření a investic do sítí.

Není jistější cestou k levné energii jádro než obnovitelné zdroje?

Ne, je třeba kombinovaný přístup. Tedy energetické úspory skrze moderní technologie, rozvoj jádra a paroplynových elektráren v místech bývalých uhelných elektráren, modernizace a rozvoj energetických soustav a rozvoj obnovitelných zdrojů. Podle mě potřebujeme mix zhruba těchto čtyř oblastí, abychom dosáhli cíle.

Ale doplním ještě jednu velmi důležitou věc, větší úroveň kooperace v rámci Evropy. Vidíme v praxi, že pokud se dokážeme sdružovat do větších celků i na národní úrovni, vždy to vede k větším konkurenčním tlakům a k nižší ceně energie.

Spojením českého a německého trhu jsme ale už před lety převzali německé vyšší ceny, přestože jsme měli levnější výrobu.

Ale my nemůžeme fungovat jako ostrovní provoz v situaci, kdy jsme čistým importérem v oblasti ropy nebo plynu. Energetické trhy jsou spojené nádoby. Větší úroveň kooperace a větší propojování jednotlivých národních energetických soustav má pozitivní vliv na cenu energie. Je škoda, že nedokážeme využívat pro český průmysl přebytkovou energii za záporné hodnoty z větrníků na Baltu, protože nejsou připravené soustavy.

Nárazové přebytky levné elektřiny především ze solárů ale deformují trh. Zhoršují ekonomiku záložních elektráren, bez kterých se neobejdeme, rostou nároky na sítě. Zvedá to náklady na celý systém.

To je pravda. Ale řešení vždycky musí být v kombinaci několika opatření. Patří sem i otázka energetických úspor, snížení energetické náročnosti českého průmyslu a třeba i změna spotřebitelského chování.

Byli bychom hloupí, kdybychom nevyužívali nízkých spotových cen elektřiny v dobách, kdy jí jsou přebytky. Proč například nespojit energetiku s vodárenstvím? Máme desítky vodárenských soustav, které dnes mohou využívat přebytky energie a předělat své systémy čerpadel tak, aby se mohly začít chovat jako baterie.

Jen změnou chování se dá uspořit mnoho peněz. A může to přinést benefit i pro konečného spotřebitele v nižší ceně vodného a stočného.

Nesouhlasíte tedy s názorem, že v důsledku dekarbonizace bude cena elektřiny stoupat?

Vůbec to tak nemusí být, pokud budeme chytře investovat a využijeme k tomu i prostředky, které jdou například z emisních povolenek na úspory, nové zdroje či modernizaci energetických soustav.

Má-li ale být Česko a Evropa konkurenceschopné, nemusí mít cenu energií srovnatelnou s globálními konkurenty, jako je USA a Čína?

Obávám se, že dostat se na americké ceny, bude velmi komplikované. Můžeme toho dosahovat jen kombinovaným přístupem. Jde i o změnu spotřebitelského chování. Já bych se dnes vůbec nebál využít nabídku spotových tarifů a spotřebovávat elektřinu hlavně v době, kdy je levná. Klade to ale samozřejmě nároky na mě jakožto spotřebitele, který se musí zajímat o situaci na trhu.

Je reálné, aby se tomu přizpůsobil i průmysl jako největší spotřebitel? Znamenalo by to přesouvat výrobu na léto nebo svátky. Přesouvat dovolené z letních prázdnin na zimu a podobně.

Podle mých zkušeností průmysl tento trend chápe velmi dobře. Řada firem už standardně výkyvy cen využívá pro doplňující provozy, ohřívání vody a podobně. Ve veřejných provozech, jako jsou bazény nebo kluziště, je to úplně běžné. A co se týče úspor, například našemu městu Pacov se podařilo mezi lety 2010 a 2020 snížit spotřebu plynu o 60 procent jen díky investicím do modernizace kotelen a dalších zařízení.

V Hospodářské strategii se píše, že česká energetika musí stát na jádru, zároveň musí zvyšovat podíl obnovitelných zdrojů. Jádro se ale se solárními zdroji kanibalizuje. Dává u nás smysl masivně dotovat obě technologie?

My se bez jádra neobejdeme, je to otázka stability. A veřejná podpora obnovitelných zdrojů musí být směřována především do samospotřeby na rodinných domech a v průmyslu. Pokud má být energetika efektivní, je nutné hledat neustále bod optima, kdy se výroba a spotřeba potkávají v místě a čase.

Jak se díváte na zavedení nových povolenek, které mají od roku 2027 zpoplatnit emise z pohonných hmot a vytápění budov? Premiér Petr Fiala nedávno řekl, že se Česko pokusí prosadit jejich revizi.

Premiérův názor je legitimní a já s ním souhlasím. Ale nechme pro tuto debatu ještě chvilku času. Nemá teď smysl mluvit o tom, o kolik tyto povolenky zdraží nebo nezdraží benzin.

Systém emisních povolenek podle mého názoru projde nějakou revizí. A pokud bychom viděli, že výrazné zdražení paliv v důsledku povolenek může ohrozit konkurenceschopnost České republiky, tak se bavme o dalších nástrojích, kterými stát může regulovat konečnou cenu pohonných hmot. Například snížením spotřební daně či DPH.

Povolenky sice pro stát znamenají finanční příjem na přesně stanovené výdaje, ale pokud chcete průmyslu a domácnostem s jejich dopady pomoci, dá se to řešit, i když by to způsobilo ve státním rozpočtu v jiné oblasti nižší příjmy. Je to o hledání rovnováhy.

Jste pro to, aby Evropská unie přehodnotila také zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory od roku 2035?

Ten, kdo bude ten byznys ovlivňovat, jsou samozřejmě samotní výrobci automobilů.

Ti se spíš musí přizpůsobit emisní regulaci a chystanému zákazu, ne?

Jistě, ale vnímají, kam se trh vyvíjí a snaží se maximalizovat svůj zisk, což je smyslem jejich existence. Já osobně bych v tom počkal, kam ta debata ještě bude směřovat. Po ustanovení nové Evropské komise se logicky otevře debata o některých emisních cílech nebo tempu jejich dosahování.

Pro Českou republiku, pro kterou je automotive velmi důležitý segment, je ta debata určitě významná. O to je důležitější, abychom přemýšleli o budoucím směrování českého průmyslu, abychom nesázeli pouze na jednu kartu nebo malý počet karet. Při určitých strukturálních změnách evropské nebo celosvětové ekonomiky nás to ve finále může hodně bolet.

Vaše Hospodářská strategie je velmi obsáhlá, předpokládá řadu legislativních změn. Má smysl přicházet s ní před koncem volebního období? Nemáte jistotu, že nespadne pod stůl s další vládní garniturou.

To je legitimní otázka, důvodů je ale několik. Ten první je snaha udělat revizi a určité pročištění toho velkého množství strategií, které má Česká republika.

Máte pravdu, příští vláda to může celé hodit do koše. Ale my předkládáme jasná fakta a stavíme na prokazatelných ekonomických argumentech. S některými kolegy z opozice jsem už o tom začal hovořit. Na mnoha věcech takové strategie musí být politická shoda a já věřím, že shoda bude nalezena plošně.

Také já, kudy chodím, tudy chválím Strategii regionálního rozvoje 2021 Plus, kterou zpracovala Klára Dostálová. V řadě věcí z ní sám vycházím. Stejně bych já sám byl rád, aby budoucí vlády vycházely z této strategie a naplňovaly ji.