Článek
Předčasný útlum uhlí se netýká jen Tykačovy skupiny Sev.en Energy. Provoz elektráren se nebude zřejmě už od roku 2026 vyplácet ani zbývajícím hráčům, tedy skupinám ČEZ a Sokolovská uhelná.
Pokud se však před koncem dekády zavřou elektrárny, hrozí zastavení těžby na všech tuzemských lomech. Ty totiž nemají šanci přežít jen z dodávek uhlí menším teplárnám, závodním energetikám a domácnostem, varuje v podcastu Agenda SZ Byznys Jan Vondráš, spoluzakladatel analytické společnosti Invicta Bohemica.
Teplárnám tak hrozí, že přijdou o uhlí dříve než v roce 2030, dokdy je plánována dekarbonizace domácího teplárenství. Přechod na náhradní paliva do roku 2030 však stejně většina tepláren nestíhá, upozorňuje Vondráš.
Analytik dále tvrdí, že očekávaný výpadek ve výrobě elektřiny po odstavení uhelných zdrojů nebudeme schopni v zimních obdobích při nepřízni počasí a vyšší spotřebě pokrýt dovozem. A to i přesto, že Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě svých modelací hlásá opak.
Od oznámení skupiny Sev.en Pavla Tykače, že možná zavře své dvě elektrárny už na jaře příštího roku, uběhlo půl roku. Mezitím klesla cena povolenek i elektřiny. Jak se teď rýsuje ekonomika uhelných zdrojů?
Výrobní marže hnědouhelné elektrárny se dostává na hranici rentability. Rok 2025 vypadal na jaře velmi špatně, teď se to přece jen trochu posunulo, ale pro rok 2026 už se ekonomika dostává do záporu. Problém je napříč celým trhem. Nejde jenom o elektrárny Počerady a Chvaletice Pavla Tykače, ale i o elektrárny skupiny ČEZ a Sokolovské uhelné.
Invicta Bohemica
- Analytická společnost zaměřená na elektroenergetiku, plynárenství, teplárenství, regionální energetiky, uhelný průmysl a petrolejářství.
- Vznikla v roce 1998. Dodnes ji vlastní dva z tehdejších zakladatelů – Jan Vondráš a Petr Vaněrka.
- Od roku 2004 začala Invicta analyzovat kromě českého také slovenský trh. Později záběr rozšířila o další země střední, východní a jižní Evropy.
- Jejími klienty jsou teplárenské soukromé i městské firmy, velké energetické skupiny, dodavatelé energetických technologií, banky a investorské společnosti, ze státního sektoru například správce přenosové soustavy ČEPS.
Ale hlavně na co upozorňujeme už rok: Nejde jen o elektrárny. Je tu i problém tepláren, které také dodávají významnou část elektřiny. Pokud by se skutečně vše tak rychle odstavilo, dostáváme se k 15 terawatthodinám v roce, které nám budou chybět.
Stát počítá s tím, že teplárny odejdou od uhlí k roku 2030, je na to velký dotační program. Změnil by tento plán rychlejší útlum elektráren?
To je spojený problém. Při odstavení kondenzační výroby elektřiny dramaticky klesá těžba uhlí. Lom ČSA už v tuto chvíli fakticky stojí. Na zbývajících třech lomech dojde k takovému poklesu těžby, že už by se v podstatě ekonomicky nedaly od toho roku 2026 provozovat.
Ale zdaleka ne všechny teplárny i do toho roku 2030 přechod od uhlí na jiná paliva stihnou. U nás je celkem 22 tepláren a závodních energetik, minimálně u třetiny až poloviny z nich je rok 2030 s obrovským otazníkem.
Přerod tepláren vázne
Jak je to možné? Plán dekarbonizace teplárenství k roku 2030 je známý už řadu let.
Má to několik rovin. První je, že jsme dlouho neměli podporu kogenerační výroby (tzv. KVET, kombinovaná výroba elektřiny a tepla z plynu či biomasy, na niž chce přejít většina dnešních uhelných tepláren, pozn. red.). Podpora byla schválena teprve nedávno.
Další problém byl, že dlouho nebyly vysoutěženy peníze na tyto projekty, daří se to až v posledních letech. Řada zájemců ty peníze ještě nemá. A třetí rovina, kterou politici moc nevnímají, tady se ve velké energetice 15 let nic nestavělo a rozpadly se dodavatelské řetězce. Chybějí výrobci kotlů, dodavatelé turbín, v podstatě je tu dnes jediný dodavatel Siemens.
A další vážný problém: Německo před dvěma měsíci oznámilo, že se od Nového roku sníží přepravní kapacita plynu do České republiky. Němci chtějí na části své páteřní plynárenské soustavy začít budovat vodíkovou infrastrukturu, využijí k tomu část stávajících plynovodů. Plynu je ve světě dost, ale bude obrovský problém ho k nám dostat v objemech, které bychom potřebovali při kompletní náhradě uhlí v kondenzačních elektrárnách, v celém teplárenství a velkých závodních energetikách.
Plynové riziko
Plynové elektrárny musí také nakupovat emisní povolenky, i když v menším objemu než uhelné. Jak vychází ekonomika plynových elektráren při dnešních cenách plynu?
V tuto chvíli nevychází. Ono ale kromě uhlí, které zatím vychází taktak, nevychází ekonomicky vůbec nic. To je důvod, proč v Německu většina zájemců o výstavbu nových paroplynových elektráren projekty odložila. Německo nevypsalo očekávané aukce na deset tisíc megawattů nového výkonu v plynu, což je jasný signál, že se investorům do projektů nechce, protože je to v tuto chvíli sebevražda.
Vyřeší to kapacitní platby, tedy provozní podpora nových plynových zdrojů?
Ty ale mají Němci zatím jen na své staré plynové elektrárny. My je nemáme vůbec a podle Ministerstva průmyslu a obchodu je asi velice obtížně získáme. Pokud nebude jasné, jak to bude s podporou, tak se nehneme z místa.
Nejistý dovoz
Ministerstvo průmyslu a obchodu nechalo namodelovat scénáře odchodu od uhlí. Vyšlo mu, že i v nejhorší situaci, kdyby nevyráběly obnovitelné zdroje a byla omezena výroba z jádra, by nám bez uhlí chybělo asi 15 terawatthodin elektřiny ročně. Dá se to nahradit dovozem?
Také my jsme se dopočítali k propadu, který téměř přesně odpovídá těm 15 terawatthodinám. Jenom si na rozdíl od ministerstva my i řada dalších odborníků nemyslíme, že je reálné to dovézt. V období podzimu a zimy, kdy nesvítí, nefouká, vznikají obrovské deficity.
V Německu mají asi 80 Temelínů instalovaného výkonu ve fotovoltaikách a větrnících. Ale i s tím v určitých dnech v zimě vyráběli jen tolik, že pokryli jen několik procent své spotřeby. Kdyby neměli za zády jadernou Francii, Švýcary a nás, tak byli už loni v zimě v problému. Teď jsou navíc bez jaderných elektráren. Loni Němci museli dovézt 12 terawatthodin, na letošek už ale deklarovali plán dovozu 38 terawatthodin.
A protože dnes jejich základní dodávku elektřiny drží hnědé uhlí, dostává se Německo paradoxně v některých dnech při výrobě do vyšší emisní zátěže, než máme v tuto chvíli my. A to po 22 letech masivních investic v řádu miliard eur.
Jak ze současné situace ven? Ekonomika fosilních zdrojů se bude zhoršovat, těžko nutit majitele, aby je provozovali se ztrátou. Spotřeba elektřiny bude stoupat. A máme závazky na snižování emisí, které vyplývají z Green Dealu.
Na to je několik cest a žádná nevede úplně k cíli. Za nejdůležitější považuji, abychom neztratili energetickou bezpečnost, abychom se nedostali do pozice, že nebudeme mít v zimě od koho nakoupit.
Jak to ale zařídit?
Zaprvé musíme maximálně urychlit výstavbu jaderných elektráren. Zaplaťpánbůh, že už máme vybraného dodavatele a že se snad Korejci s Američany dohodnou, že nám budou nové bloky stavět společně. Uvidíme, jestli se podaří zdolat naše složité povolovací procesy.
ČEPS říká, že k roku 2040 stoupne spotřeba elektřiny až na 104 terawatthodin, téměř na dvojnásobek oproti dnešku. Takže plynu budeme potřebovat víc. Plyn je ale samozřejmě taky emisní, dochází u něj k emisím metanu, což je mnohonásobně nebezpečnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. A vše nasvědčuje tomu, že se i metan začne měřit, už se na to přijala legislativa.
Jak urychlit přechod k výrobě elektřiny a tepla z plynu, když tyto investice vycházejí jako nenávratné?
V Evropě mají velké podíly výroby z uhlí Němci, Poláci a my. Němci a Poláci si dokázali včas prosadit kapacitní platby, Němci do roku 2033 až 2038, Poláci do roku 2040. My jsme tuto dobu zaspali. Dneska spolupachatelé té situace říkají, že to máme nějak rychle řešit, ale zároveň říkají, že už to nepůjde. Nastává obrovský problém, jak to udělat.
Uhlí by po nějakou dobu mělo být dotováno, teď se to řeší v rámci novely energetického zákona Lex OZE 3 pro pět kondenzačních elektráren.
Problém ale je primárně v teplárenství, v těch 22 teplárnách a závodních energetikách, které můžeme odstavit až v momentě, kdy za ně bude adekvátní plnohodnotná náhrada. To teď propočítáváme a ukazuje se, že jen část zdrojů to bude schopna do roku 2030 stihnout. Velká skupina to nestihne. A pak je tu skupina firem, které s tím vůbec nepočítají, protože mají platné kontrakty na dodávky uhlí do vyuhlení stávajících lomů v rámci původních limitů, tedy do roku 2035.
Část tepláren odchod od uhlí do roku 2030 vůbec neplánuje, i když je pravděpodobné, že do té doby skončí těžba?
A na co by teď měly přejít? Na plyn, který ekonomicky nevychází? Na biomasu, které nebude dostatek? Jsou jediné dvě závodní energetiky, které to zvládnou – Ško-Energo v Mladé Boleslavi a Mondi Štětí, které na to získaly peníze z Modernizačního fondu a mají to připravené. Ale ty společně spotřebují navíc přes 500 tisíc tun štěpky, která tady momentálně není. Až se tyto dva zdroje spustí, v lesích nezbyde už ani klacek na opékání buřtů, ostatní zájemci ostrouhají.
Zpátky k řešení: Máme počítat s tím, že dekarbonizace tepláren a závodních energetik bude pomalejší a navíc ještě bude třeba v nich dotovat uhelný provoz?
Jsou dvě možnosti. Můžeme to nechat, jak to je, což ale může skončit živelným rozpadem teplárenství. Nebo bude nutné ten gordický uzel rozseknout a po dobu, než budeme mít za uhlí náhradu, pokud to bude ekonomicky nezbytné, bude třeba systém nějakým způsobem dotovat.
Mluvíte o dotacích i do samotné těžby uhlí?
To je až to poslední. Teď je snaha dát miliardu teplárnám na podporu kogenerace a urychlit přechod na plyn tam, kde se ještě urychlit dá.