Bankéř popsal typický český scénář. Nejdřív blbá nálada, pak dlouhé léčení

„Rok 2023 byl náročný pro společnost i pro klienty,“ říká v předsvátečním rozhovoru pro SZ Byznys šéf České spořitelny Tomáš Salomon.

Předvídat rok 2024 je podle něj obtížné, ale věří, že bude líp. „Podívejte se tři roky zpět, jak jsme byli schopni se trefit a co se stalo. Pokud ale budeme sebevědomí a budeme mít dostatek odvahy, jsme schopni se vyrovnat se vším,“ dodává.

Kdybyste měl zhodnotit rok 2023, jaký vlastně byl?

Nevím, jaký přívlastek použít. Nespletu se, když řeknu, že náročný, bouřlivý a nevyzpytatelný. Vlastně musím před klienty smeknout, jakým způsobem ho zvládli. Jak zvládli prostředí obrovského zvyšování cen, zdražování energií, ve kterém se ocitli. To je vlastně donutilo víc spořit a investovat. Ideálně zhodnotit prostředky nad inflaci, což bylo v posledních letech velmi složité. Byl to náročný rok, pro společnost, Evropu i spořitelnu.

Už začátkem roku 2023 jste varoval, že téměř polovina lidí nemá rezervu ani na měsíc. Nezvedl se teď počet lidí, kteří nezvládají splácet?

Tyto průměry jsou hrozně zavádějící, musíte se vždy podívat na individuální situaci každého klienta. Před covidem jsme varovali, že čtvrtina domácností nemá ani tříměsíční rezervu a žije na hraně. Teď vidíme, že 40 procent domácností nemá rezervu a není schopno nic ušetřit. Žijí na hraně a jakýkoliv neočekávatelný výdaj je může vykolejit, což je nebezpečné. Není jich málo. Zároveň ale vidíme víc lidí, kteří si jsou schopni spořit na důchod. Těch je téměř 30 procent.

Na platební morálce se situace neprojevila. Procento nesplácených úvěrů je velmi nízké jak u domácností, tak u firem. Přičítáme to tomu, že i přes veškeré ekonomické problémy Česka se nezvýšila nezaměstnanost, což přímo koreluje se schopností lidí své závazky splácet.

Vy zároveň radíte lidem, jestli dosáhnou na dávky a podporu třeba na bydlení a jak o ni žádat. Kolik lidí zjistilo, že mohou žádat, a nevěděli to?

Loni jsme byli schopni pomoci desítkám tisíc lidí, kteří měli nárok na podporu, ať už na bydlení nebo jiné typy dávek. Budeme v tom pokračovat, proto ty dávky jsou. Jestli se nepletu, tak 40 procent lidí mělo na příspěvek na bydlení nárok a buď o tom nevědělo, nebo ho nečerpalo.

Platební morálka se sice nezhoršila, zároveň lidé nemají rezervu a žijí na hraně. Dá se tedy současná doba srovnat s krizí a obdobím po roce 2008?

Reálné mzdy klesají už dva roky. Možná že obzvlášť v konfrontaci posledních deseti let, kdy jsme žili v neustálé konjunktuře, inflace byla blízko nule a firmy přidávaly na mzdách, ta situace teď vyeskalovala. Proto lidé i firmy cítí, že ten rok byl skutečně náročný.

Nevím, jestli při finanční krizi bylo hůř, nebo líp. Byla to úplně jiná situace, jiná byla i reakce společností a ekonomiky v různých zemích. My jako Česká republika jsme se z toho dostávali nejdéle. Řekl bych, že naše reakce jsou většinou takové, že když společnost, domácnosti a firmy podlehnou skepsi a blbé náladě, dostávají se z toho velmi dlouho. Myslím si, že to je jeden z důvodů, proč jsme jako téměř jediná země nedosáhli předcovidového výkonu ekonomiky.

Doufám, že budeme schopni to změnit, protože předpoklady proto, abychom rostli, máme. My často propadáme pocitu, že jsme strašně závislí na Evropě a malí. Myslím, že je to právě odvaha, která může nastartovat rychlejší ekonomický růst. Jenom si to musíme uvědomit, říct a něco pro to udělat.

Na druhou stranu mnoho ekonomů říká, že nevidí ten moment, zlom, díky kterému by oživení mělo přijít…

Pokud ho nechceme vidět a nepomůžeme tomu, nestane se to. Já si myslím, že dnes jsou kolem nás nové technologie, jako třeba AI, a my máme skvělé předpoklady pro její využití. Věci, na které se můžeme soustředit, byly mnohokrát pojmenovány, klíčová je schopnost koncentrovat se na dvě až tři z nich.

Přispět k tomu můžeme všichni, ten leadership ze strany politické reprezentace je ale extrémně důležitý a doufám, že se ho dočkáme, protože jsou dva roky do voleb. Kdy jindy by vláda měla přejít z obrany do útoku? Mám pocit, že se stále bavíme o přerozdělení stejně velkého koláče místo toho, abychom se soustředili na to, jak ho zvětšit.

Když jsem se ptala, jaký byl rok 2023… jaký bude rok 2024?

Doufám, že to bude rok růstový. Že nejenom uvidíme světýlko na konci tunelu, ale už tu růstovou trajektorii, po které toužíme. Že se normalizuje inflace.

Kde bude inflace? Dosáhne dvou až tří procent?

Už jen díky srovnávací základně je to velmi pravděpodobné. Na druhou stranu stále jsou tu inflační tlaky. Věřím ale prognóze, že se inflaci podaří dostat ke třem procentům relativně brzy. Adekvátně tomu bude národní banka pracovat se sazbami. Věřím, že ten příští rok bude rokem snižování úrokových sazeb a to nastartuje ekonomiku.

A dostanou se úrokové sazby u hypoték pod čtyři procenta, jak si přejí developeři?

Nemyslím, že se toho v příštím roce úplně dočkáme. Uvidíme, kam klesnou sazby, trh je velmi konkurenční a objemy prodaných hypoték letos významně poklesly. Je otázka, kde se usadí ten normál v příštím a přespříštím roce. Že bychom se ale dočkali takových sazeb, jaké byly, tedy dvou procent, to si v dohledné době nemyslím. Dnes se hypotéky prodávají v průměru mezi pěti a šesti procenty, ale sazby jsou na sedmi. To samo o sobě nedává logiku.

Bude to stačit k oživení stavebního trhu?

Je otázka, co nazýváme oživením. Věřím, že příští rok bude z hlediska prodejů hypoték lepší než ten letošní, ale rozhodně se nedostaneme na předcovidové úrovně. Myslím si, že záleží na oživení stavebního trhu, dlouhodobě jsou ceny nemovitostí vysoké, primárně proto, že se u nás málo staví a nabídka není dostatečná. Zvlášť v Praze.

Váš projekt ČS dostupné bydlení chce tisíce cenově dostupných nájemních bytů. Kolik už se jich staví?

Spustili jsme to před 14 měsíci a dnes máme nakontrahováno a zainvestováno téměř sedm stovek bytů a pokračujeme. Čtyři projekty jsou v Praze a brzy oznámíme projekt i mimo Prahu. Myslím, že mají být hotové do dvou let. Některé už se i staví.

Chci vyzvednout schopnost spolupracovat, ať už s Ministerstvem pro místní rozvoj nebo s Ministerstvem financí, protože jsme se na tom docela hezky dohodli a ten pákový efekt se začíná postupně projevovat.

Když se hypotéky neprodávají, z čeho mají banky teď největší zisky?

Není to jenom o hypotékách. Bankovní byznys je dlouhodobý a komplexní . Je o odpovědné správě depozit a úloženek obyvatel a firem, investic, pojišťovacích produktů a také poskytování různých typů úvěrů. Obecně hospodaření bank přes všechny otazníky kolem letošního roku ukazuje na to, že sektor je jeden z nejzdravějších v Evropě. Zisky bank poklesly, to se reportovalo a ve srovnání s těmi předchozími lety se vlastně i ukázalo, že banky nedisponovaly žádnými mimořádnými nebo neočekávanými zisky. Projevilo se i vyšší úročení vkladů.

Kolik odvedete na windfall tax? Tedy na dani, kterou jste v minulosti označili za spornou a nesystémovou…

Vývoj letošního roku ukázal, že skutečně je vůči bankám nesystémová – i proto, že se týká jen šesti z 39 bank. To, co se na ní odvede, bude adekvátní tomu, jestli jsme zaznamenali, nebo nezaznamenali mimořádné zisky – a už jsem řekl, že nezaznamenali. Odvody budou minimální. Nebude to nula, ale bude to nemateriální.

Co to je nemateriální? Tisíce, statisíce, miliony?

Uvidíme, až uzavřeme rok. Je to skutečně nemateriální a to je správně. Dlouhodobě patříme mezi největší plátce daně z příjmů v Česku. Je správné platit daně, ale je správné mít transparentní a předvídatelné prostředí pro platbu daní. Koneckonců v ozdravném balíčku se daně zvedly i přesto, že vládní reprezentace to v plánu neměla, ale asi to je správně vzhledem ke stavu veřejných financí.

Vybere stát 30 miliard od bank, se kterými počítal?

Nevybere. Říkali jsme to už na začátku. Nevím, kolik to bude za trh, ale i tady si myslím, že to bude nemateriální.

Bavili jsme se o oživení pro rok 2024. Zabrzdí ho konsolidační balíček, který jste zmínil?

Konsolidační balíček je něco, na čem se vláda shodla. Zaplaťpánbůh, že se na něčem shodli. Pro ozdravení financí a státního rozpočtu je to asi dobře. Můžeme polemizovat s jednotlivými položkami – každá z firem i jednotlivců se s tím vyrovná různě. Nutné to ale bylo, je otázka, jestli to bylo koncepční a jestli to bylo dost. Věřím ale, že se s tím ekonomika vypořádá.