V Česku bují divoké skládky. Uložit stavební odpad stojí moc času i peněz

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na tuzemských stavbách se ročně vyprodukuje více než dvacet milionů tun stavebního odpadu. Jeho třídění a likvidace se však stávají stále větší výzvou, zejména pro velké stavební firmy. V praxi podle České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vznikají situace, kdy je odpad ze staveniště nelegálně uložen.

„Pro stavebníky je při výkopech zemina v podstatě nadbytek, kterého se potřebují zbavit. Není proto výjimkou, že firmy, kterým tento produkt vzniká, za jeho zbavení například platí následným firmám, které odpad nelegálně ukládají,“ popisuje praxi Martin Zemek, vedoucí oddělení odpadového hospodářství z ředitelství České inspekce životního prostředí.

Odpad potom zpravidla končí v deponiích, využívá se bez povolení v dalších stavbách nebo při terénních úpravách.

Celkové množství stavebního odpadů, při započítání i toho, který není registrován, by podle Martina Zemka bylo proto ještě větší. „V rámci našich zjištění jde odhadem o vyšší desítky tisíc tun odpadů ročně,“ uvedl Zemek.

Je však podle jeho slov otázkou, zda jde vysloveně o černé skládky, terénní úpravy nebo pouze o nesplnění administrativních povinností vztahujících se k odpadu v rámci prováděné stavební činnosti.

Důvodů nelegálního nakládání se stavebním odpadem je v dnešních podmínkách podle expertů několik. Ale tím hlavním jsou náklady stavebníků.

„U stavebního odpadu jsou vyžadovány například administrativní náležitosti včetně povolovacích, které nejsou v českých podmínkám přívětivé. Ty stojí stavebníky samozřejmě velké množství času, což jim celý proces zdražuje,“ popisuje Oldřich Jarolím, ředitel odboru technické ochrany životního prostředí a integrované prevence ČIŽP.

Problémem mohou být i nedostatečné kapacity. „Pokud provádíte stavební činnost a nějakého materiálu se budete potřebovat zbavit, budete hledat nejlevnější variantu. Nedostatek kapacit samozřejmě cenu ještě více navyšuje, což může firmy vést k nelegálním praktikám,“ dodává Zemek z ČIŽP.

Vliv těchto kapacit podle České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) závisí na konkrétní lokalitě, kde se stavební odpad nachází a také na jeho množství.

„V případě běžného odpadu se nedomnívám, že by byl nedostatek ploch pro skládkování nebo recyklaci problém, nicméně je pravda, že třeba v Praze tyto prostory prakticky nejsou,“ upozorňuje na problém v hlavním městě místopředseda ČKAIT Michal Drahorád.

V oblasti nebezpečných odpadů je podle jeho slov situace složitější v celém Česku, což je dáno zejména specifiky likvidace, dopravními vzdálenostmi a s tím souvisící cenou za likvidaci.

„Kupříkladu o ceně likvidace asfaltových směsí rozhoduje přítomnost dehtu, kdy je cena za likvidaci tohoto materiálu při nadlimitním obsahu dehtu až trojnásobná,“ vysvětluje Drahorád z ČKAIT.

Podle Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v České republice (ARSM) se nejčastěji aktuálně stavební odpad využívá k takzvané rekultivaci dobývacích prostor, tedy lokalit, které v minulosti procházely těžbou.

„V ČR je v současnosti značné množství dobývacích prostor, ve kterých je podle plánu ukončována těžba a probíhají v nich rekultivační práce. Pro ně jsou využívány především stavební a demoliční odpady, zejména zemina a kamení, které neobsahují nebezpečné látky,“ popisuje předseda ARSM Miroslav Škopán.

Využívány jsou ale také odpady v podobě betonu, cihel a keramiky. „Ve skutečnosti tak vzniká skládka minerálních odpadů, což je pro právní subjekt, který ji realizuje, z ekonomického hlediska velmi zajímavé a přitažlivé,“ dodává.

Za odpad totiž stavebník platí majiteli takové skládky obvykle nižší částku, než by platil za klasickou skládku. V objemech stavebního odpadu o několika tisících tunách může vydělat i stovky tisíc korun.

„Ceny za recyklaci stavebního a demoličního odpadu závisejí na jeho čistotě. Nejlevněji vycházejí například vybourané betony do kusovitosti o zhruba 40 centimetrech. Za ty stavebník na skládkách odpadů zaplatí 100 až 250 korun za tunu,“ uvedl Miroslav Škopán.

V konkrétních rysech problematiku nelegálního nakládání se stavebním odpadem aktuálně ČIŽP prověřuje v případu navážení odpadní zeminy v lokalitě developerského projektu Fontána 5 v obci Trnová u Prahy, kam bylo dle vyjádření inspekce navezeno „enormní množství odpadních zemin, které byly na větší části dotčených pozemků rozhrnuty do rozlohy přibližně 18 hektarů“.

Terénní úpravy, vyjma budování komunikací, jsou přitom podle ČIŽP v dané lokalitě prováděny bez stavebního povolení. Stavební firma závěry inspekce ostře odmítla.

„Jsme na začátku. Vyšetřujeme, jaká jsou v této lokalitě vydaná stavební povolení. Zjišťujeme charakter pozemků, protože existuje podezření, že tam dochází k navážce na zemědělský půdní fond, a řešíme, zda v lokalitě nebyla vydána nějaká výjimka,“ popsal za ČIŽP Zemek.

Vývoj v Trnové podrobně redakce SZ Byznys sleduje.

Pokud se podezření nelegálních navážek potvrdí, lze v tomto případu očekávat sankce. O detailech však před skončením vyšetřování inspekce zatím mluvit nechce.

Nešlo by zdaleka o ojedinělý případ. Ročně totiž instituce prověřuje stovky případů nelegálního využití stavebních odpadů. Konkrétně v roce 2022 řešila jen v případě využívání stavebního odpadu pro terénní úpravy celkem 38 přestupkových řízení.

„Z toho bylo uloženo 24 pravomocných sankcí v celkové výši necelých pět milionů Kč,“ uvedl vedoucí oddělení odpadového hospodářství z ředitelství ČIŽP Martin Zemek.

„Máme ale i další kauzy, které nelze nazývat nelegální terénní úpravou, protože jde o prosté navážky stavebních a demoličních odpadů. V těchto případech došlo na 103 pokut za nelegální nakládání s odpady,“ dodává odborník.

Jak ale uvedl, jde o bilanci, která odpovídá pouze kapacitám inspekce. Další případy mohou řešit samotné obecní úřady s rozšířenou působností, které mají stejné kontrolní kompetence a v řadě případů problém řeší na místní úrovni.

Známým případem, kdy zároveň padla od Pražské hygienické stanice rekordní sankce, byla v roce 2020 demolice v areálu někdejších Michelských pekáren. Sanační formě Trepart za nelegální nakládání s karcinogenním azbestem vyměřila trest ve výši 1,5 milionu korun.

Podle aktuálně platné legislativy je však za neoprávněné nakládání s odpady v tuto chvíli stanovena maximální sankce na 25 milionů korun, ke které se rekordní trest ani zdaleka nepřiblížil.

Neoprávněné nakládání s odpady ohrožujícími životní prostředí je však i trestným činem s horní sazbou až pět let vězení.

V minulých letech padaly i další pokuty. 120 tisíc korun uložila ČIŽP v roce 2020 firmě LUPA Demolice, která v deponii, na kterou neměla stavební povolení, skladovala téměř 20 tisíc tun zeminy a kamení a přes pět tisíc tun dalšího odpadu.