Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuzí nejnovějšího newsletteru Cash Only, který se zamýšlí nad smyslem vlastnictví nemovitostí.
Miroslav Šilhavý: Minulý režim sebral lidem skoro všechny možnosti seberealizace, kromě starosti o své auto, byt, chatu, chalupu. Toho se budeme zbavovat velmi dlouho. Nyní nás to vyšťavuje a brzdí. Vlastnit byt je – když se člověk zamyslí – docela kravina. Je to kvádr prostoru, jehož hodnota i použitelnost se odvíjí od ostatních vlastníků (sousedů) a jejich ochoty do nemovitosti investovat. De facto iracionálně vkládáme své jmění do oblasti, kterou nemáme pod kontrolou. Na druhé straně rodinné domy mimo města dnes vlastní ještě ze setrvačnosti spousta nízkopříjmových rodin, které čím dál častěji zjišťují, že na provoz samostatné nemovitosti nemají. Mohou ji mít v pořádku, udržovanou, ale krok s dobou nemohou udržet. Nyní se to projevilo kvůli cenám energií, kdy se zvýraznil rozdíl mezi izolovanými modernizovanými nemovitostmi a těmi původními. Bohatší lidé dnes šetří, zatímco chudší lidé zaplatí rakety. Trh bydlení se v ČR musí změnit a postupně to přichází.
Vláďa Šťastný: Pokud bude nájemní bydlení drahé téměř stejně jako hypoteční splátka, pak se logicky téměř každý rozhodne za téměř stejné peníze vlastnit nemovitost, ve které má ty peníze uložené. Příčina je jednoduchá. Buď máme příliš vysoké nájmy, nebo jsou příliš levné hypotéky. Korunované je to celé příliš nízkými mzdami.
Bittnerova Ivana: Vlastní bydlení je při dnešní inflaci jedna z mála možných investic, další je např. vlastnictví půdy. Pokud bych měla dost financí, investovala bych takto. Vše ostatní je nejisté – banky, fondy, důchodové pilíře.
Tomáš Neubauer: Vlastní bydlení má jako investice do života smysl jen do doby, dokud to bude v porovnání s cenou nájmu obdobné. Až bude poměr cen a nákladů v jasný prospěch nájemního bydlení, vlastní nemovitost už nebude nutná. Například v Rakousku ve městě s deseti tisíci obyvateli jsou náklady nájmu o 800 eur nižší v porovnání s měsíčními náklady na stejný byt v osobním vlastnictví spolu se splátkou hypotéky.
Pavel Doubek: Iracionální investice do bydlení je zajímavá myšlenka. Ano, žít v pronájmu je svoboda možnosti měnit bydlení, kdy chcete. Účet za tuto svobodu pronájmu vám bude vystaven v důchodovém věku. Utáhnout pronájem z důchodu, který asi bude minimální, vás zřejmě dožene do nějakého sociálního bydlení s dalšími stovkami lidí na ubytovně, která bude pro tyto lidi existovat. Ale třeba zbohatnete podnikáním nebo investicemi, držím palce. Každý volí dle svých možností.
Josef Urban: Radši budu pár desítek let z úroků hypotéky živit akcionáře nějaké banky a pak mít klid než doživotně mnohem vyšší částkou živit majitele nějaké nemovitosti.
Vláďa Vaněk: Když jsem začal stavět vlastní dům, přestože jsem měl družstevní byt, spousta spolupracovníků si ze mě dělala legraci. Zatímco oni jezdili na dovolené, kupovali si auta, věnovali se svým koníčkům, tak já jsem tři roky neměl volný víkend, dovolenou. Dneska tito bývalí spolupracovníci pláčou, že mají vysoké nájmy, vysoké náklady na topení, zatímco já si topím v krbových kamnech s výměníkem a na jaře mi budou plynárny vracet dvouciferné částky.
Martin Bugner: Ne každý má 20 tisíc důchod a žije v páru ve svém. Jsou důchodci sami v garsonce s důchodem 12–15 tisíc a deset tisíc zaplatí nájem někde na periferii okresního města a zbytek na jídlo. A to je ten člověk zdravý a nedoplácí několik tisíc za léky. A to by měl být odstrašující příklad pro nynější nevlastníky nemovitosti. Raději si koupit vlastní bydlení a mít nějakou jistotu. Tolik domovů důchodců nebude, aby ubytoval všechny, co nebudou mít vlastní bydlení a nebudou mít na nájem.
Vladimír Anděl: Dlouho jsme bydleli v paneláku ve městě, až jsme si postavili domek na vesnici. Teď tady jsem jako důchodce, a protože stále pracuju, mám tady na rozdíl od paneláku pořádnou pracovnu a dílnu. Dům je nízkoenergetický s podlahovkou, tepelné čerpadlo voda–voda a cenám energie se můžu jenom smát. Ale i tak si budu dávat fotovoltaiku, ne snad kvůli cenám energie, ale protože chci. Nedokážu si už dneska představit bydlet v paneláku.
Vladimír Pilát: Zájem o vlastní bydlení je zcela logický kalkul, vycházející z ekonomického vývoje a dlouhodobého trendu v Česku. Kdo nebydlí ve svém, tak opravdu má jistotu celoživotního těžkého spaní. Neví, co bude zítra.
Viktor Pokorný: Jsem v Londýně a je tu chudoba. Je to mnoho dětí, které nemají ani na pořádné jídlo. A víte, co dělá ten rozdíl mezi chudou rodinou a bohatou? Bohatá má vlastní bydlení. Chudá je v podnájmu. Nájmy jsou tu tak vysoké, že skoro neexistuje střední třída. Jen chudina, která platí nájem, a pak ostatní, co platit nájem nemusí. Za půl roku ceny nájmu si rodina, co bydlí ve svém domě, klidně koupí nové auto.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Pavel Daneš: Jestliže se zvýší daň z nemovitostí, okamžitě se zvýší cena nájmu. Majitel bytu prostě nájemníkům zvedne nájem, aby pokryl novou daň.
Matěj Rak: U nás kdekdo bydlí ve vlastním, v nějakém domku po rodičích na vsi. No jo, jenže co na té vesnici? Budou tam mladí mít práci, školku, školu, kulturu? Je spousta lidí ve vlastním, které ovšem stojí na tak špatném místě, že jim umožňuje jen velmi omezený život, zároveň ale je to k tomu místu váže, nemají kam jít, protože sehnat nájem je mnohdy dost těžké (a drahé), bez kloudných vyhlídek a jistot, protože byty u nás pronajímá (při nějakých 80 % vlastnického bydlení) jen někdo, kdo má jeden byt, který mu zbyl po rodičích, a pronajímá ho jen do doby, než se mu vdá dcera nebo než se rozvede a zase ten byt bude potřebovat. Dřív byly v Praze a ve městech obecně celé čtvrti činžovní zástavby a konkurence na nájemním trhu úplně nesrovnatelná. Byty různých velikostí, prestižnosti adres, kvality a cen. To dnes neexistuje. Kdo má (zdědil, včas koupil, dokázal vydělat), ten má. Kdo nemá, ten nejspíš nikdy mít nebude. Lidé se chovají pragmaticky, bez ohledu na to, jak (zda) to dál deformuje už tak divné poměry. Divit se jim nelze, jednoduché řešení není.
