Stát chce posílit práva nájemníků. Činži platí, ukazuje průzkum

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na podzim loňského roku se mezi tuzemskými nájemníky a pronajímateli rozhořela diskuze o budoucnosti nájemních vztahů. Roky zavedenou praxi totiž naboural návrh Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), které se rozhodlo k úpravě některých podmínek, za kterých by se v budoucnu mělo pronajímat bydlení.

Mezi souborem úprav trhem nejvíce rezonovaly plány na změny pravidel pro vydávání nájemních smluv. Mezi nájemníkem a pronajímatelem by podle návrhu nově bylo možné uzavřít smlouvu na dobu určitou kratší než tři roky nejvýš dvakrát za sebou.

„Následující třetí a každá další nájemní smlouva by už musela být uzavřena v délce minimálně tří let nebo na dobu neurčitou,“ představilo plán MMR.

Právě povinné vydávání dlouhodobých smluv by podle ministerstva pomohlo nájemníkům zvýšit jistotu v jejich bydlení a nájemní bydlení zároveň vyvázat z předsudku, že se jedná pouze o krátkodobou alternativu.

Pronajímatelé s návrhem ale nesouhlasí. Například podle Milana Krčka, předsedy Občanského sdružení majitelů domů, by zavedení povinných lhůt do nájemních smluv pronajímatele výrazně poškodilo. „Termínované smlouvy jsou jednou z mála možností, které majitelům pronajímaných nemovitostí dávají alespoň malou míru jistoty,“ reagoval na návrh MMR pro SZ Byznys v říjnu v souvislosti s tím, že vystěhování problémových nájemníků může v současném systému trvat dlouhé měsíce i roky.

Otázkou problémových nájemníků se nyní zabývá také MMR, které ve svém průzkumu zjistilo, že nejčastějším důvodem výpovědi nebo nařízeného vystěhování je dluh na činži.

Takových neplatičů je ale podle výsledků analýzy v obecné populaci 0,3 procenta a pronajímatelům je tedy v 99,7 procentech případů nájem zaplacen. V praxi by tedy šlo o nízké tisíce neplatících nájemníků v celé zemi.

„Podíl nájemníků, kteří mají prodlení v platbě nájemného, je celkově velmi nízký. Platební morálka nájemníků je několikanásobně lepší, než je v ekonomice obecně – podle veřejně dostupných údajů jsou po splatnosti uhrazeny desítky procent vystavených faktur. Podíl dlouhodobě neplatících nájemníků (tedy těch, kteří dluh vůbec nesplácí) je minimální,“ uvedl k výsledkům tiskový mluvčí MMR Petr Waleczko.

„To samozřejmě nijak nesnižuje závažnost problému hlavně drobných pronajímatelů, pokud se jim nedaří od nájemníků vymáhat pohledávky,“ dodává mluvčí.

V detailu se nikdy s platbou nájemného nezpozdilo 85 procent oslovených nájemníků. Necelých pět procent respondentů potom uvedlo prodlení v posledních 12 měsících.

„Respondenti, kteří uvedli prodlení s platbou nájmu, zároveň z 85 procent dluh splatili celý nebo ve splátkách. Necelých 10 procent z nich dluh stále splácí,“ píší experti MMR ve své analýze.

Podle pronajímatelů je ale číslo neplatících nájemníků vyšší. Členové Asociace nájemního bydlení těchto lidí evidují řádově do deseti procent. Ne každého ale kvůli prodlení prý čeká výpověď.

„Účinnou komunikací s nájemníky i dlužníky, prevencí, edukací a také třeba pomocí se získáním příspěvku na bydlení je ale procento neplatičů, které skončí vystěhováním, velmi malé. Bavíme se maximálně o nízkých jednotkách procent ze všech nájemníků, uvedl Tomáš Kašpar, viceprezident Asociace nájemního bydlení s tím, že za neplatiče se v tomto ohledu považuje někdo, kdo dluží více než 30 dní částku vyšší než tisíc korun.

Podobná data potvrzuje ze svých statistik také největší pronajímatel v Česku společnost Heimstaden. „V rámci všech nájemních vztahů tvoří tato skupina nižší jednotky procent,“ uvedla Kateřina Piechowicz, tisková mluvčí společnosti.

Podle dat MMR je ale obava pronajímatelů z nezaplaceného nájemného výrazně vyšší. Takové situace se totiž obávají prakticky čtyři pronajímatelé z pěti.

Průzkum, který zjišťoval závažnost problému neplatících nájemníků, je podle slov mluvčího resortu Petra Waleczka dalším krokem v procesu hodnocení dopadů možné regulace.

„Jedná se o první krok přípravy kvalitní legislativy nebo novely,“ uvedl mluvčí s tím, že stále je ale ve hře také „nulová“ varianta, tedy pokračování stávajícího stavu nebo varianty různých opatření bez změny legislativy (např. osvěta nebo metodické vedení).

Podle Lenky Veselé, místopředsedkyně Sdružení nájemníků ČR, jsou krátké nájemní smlouvy jedním z nejčastějších důvodů nespokojenosti nájemců s bydlením.

„Je potřeba, aby se posílila pozice nájemců, kteří chtějí v bytech bydlet dlouhodobě a své povinnosti si plní, takových nájemců je významná většina. Pokud chceme udělat z nájmu stabilní formu bydlení, musí se řetězení nájemních smluv ukončit nebo alespoň výrazně omezit,“ uvedla.