S 25 tisíci mít dům za pět milionů nemůžete, píší o nárazu hypoték čtenáři

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u článku o tom, jak na Čechy dopadají zvyšující se náklady na bydlení.

Dalibor Plachý: Nás stojí hypotéka 20 % příjmů. Pak něco jde na „život“, něco na energie, jídlo, atp. Zbytek jde opět do bydlení – zateplení, solární ohřev TUV, dva rozvody vody (studna + městská), rozvoj a budování zahrady, obnovení tepelných čerpadel (zatím ve dvou třetinách domu, pokračovat se bude napřesrok). Tj. bokem nedávám nic, vše investuji do našeho domu. Díky tomu mne zdražení energií moc nezasáhlo (zatepleno, t. č. + plynový kondenzační kotel), příští rok k tomu přibude solární systém + kamna s výměníkem na tuhá paliva). Solidní záložní zdroj (t. č. ve výstavbě, kapacita 60 kWh). Přesně podle poučky „voják se stará, voják má“. Tzn. vše, co mám „navíc“, směřuji k tomu, abych v budoucnu „nemusel něco platit“.

Miroslav Vykoupil: Jít do nájemného většinou nic neřeší, protože nájemné = hypotéka majitele + zisk majitele a pořád nic nemáte. Energie a voda kopírují ceny na trhu, takže rozdíl je minimální. Když nezaplatíte nájemné, skončíte na ulici.

Jan Soukup: Hypotéku si beru na x desítek let. Není to spotřebitelský úvěr, který zaplatím za rok nebo za dva. Takže než si ji vezmu, tak se musím zamyslet nad tím, jestli ji budu schopen splácet i za 10 či 15 let. Vydrží mi příjem? Nezvednou se mi úroky (a když byly hypotéky za dvě procenta, tak muselo být každému rozumnému člověku jasné, že to nevydrží navždy)? A vždycky musím počítat s tou horší variantou. Takže podle toho si musím parametry hypotéky nastavit. To je první věc. A druhá věc je ta, že pokud mám teď příjem 25 000 korun, tak si prostě nemůžu dovolit bydlení za pět milionů. I když jsem vždycky snil o baráčku se zahradou, tak musím být realista, a pokud už nutně potřebuju bydlet ve vlastním, tak pořídím byt v levnější lokalitě. Protože prostě na nic jiného nemám. Strašně bych chtěl ferrari, ale nemám na něj, tak si holt musím koupit třeba dacii. Takže z toho plyne, že pokud někomu zvedla banka na základě zvýšení úrokových sazeb splátku hypotéky tak, že to nezvládne splácet, tak je buď finančně negramotný (že si to nedokázal spočítat, když si hypotéku bral), nebo bydlí nad své poměry a finanční možnosti.

Tomáš Kučera: Mám hypotéku sedm let a žádný strach jsem teda nepocítil. A to tu byl covid, teď válka atd. Horší už to být nemůže. Naopak nyní moje splátka je po těch letech dost nízká, protože nájmy jsou nad mojí splátkou, a to u králíkáren 2+1, já mám 5+1 s garáží. Hlavně vše mám ve svých rukou a rozhoduji o všem sám, v bytě jsem třeba odkázán na teplárnu a nemám na výběr, v domě si sám určím zdroj topení a vyjednám i cenu.

Jindřich Pokorný: To je ta takzvaná vidina vlastního bydlení. Když to klapne, tak vlastní je to tak před důchodem, do té doby platíte jak mourovatí bance, a když na to přestanete mít, tak hurá zpět do nájemního bydlení. Kdo nemá na to, aby si koupil svoje bydlení za své, tedy nemá alespoň dvě třetiny z ceny vlastní hotovost, neměl by do hypotéky vůbec lézt. To bydlení ve vlastním je opravdu jen pro ty, co na to mají a nemusí si půjčit od banky většinu nebo minimálně polovinu. Jediný, kdo z toho má užitek, jsou banky. Lidé, co mají hypotéku na 20 let, těch 20 let žijí akorát v nervech, jestli na to budou i v budoucnu mít.

Pavla Povýšilová: Manžel má průměrnou mzdu, já na rodičovské s přivýdělkem, jen na nájem jde polovina našich příjmů. A to bydlíme kus za Prahou, ve Středočeském kraji v malé obci, bohužel jsou zde v širokém okolí prakticky téměř pražské nájmy, takže levnější není možné sehnat. Mám už dlouho nastavené hlídací psy, kdyby se našlo něco levnějšího. Zatím nenašlo, nabídka větších bytů je hodně malá a vše i za ty přemrštěné ceny je brzo pryč, museli bychom se dvěma dětmi leda do malého 2+kk.