Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Ještě dnes byste Sardinky, jak si pětičlenná rodina sama přezdívá, zastihli na staré adrese. Nájemní byt o téměř devadesáti metrech čtverečních však brzy opustí. Stěhují se totiž do nového, prvního vlastního bytu.
Příběh rodiny, která mění život v nájmu za vlastnictví, by sám o sobě příliš zajímavý asi nebyl. Ostatně má s tím zkušenost většina tuzemských domácností. O tom vypovídá aktuální poměr mezi vlastnickým a nájemním bydlením v Česku, kdy zhruba osmdesát procent domácností žije ve vlastním.
37,5 metru čtverečního
Příběh Jolany a Matěje ale vyčnívá. Pro sebe a své tři syny totiž nedávno v pražských Dejvicích pořídili byt 1+1 o velikosti 37,5 metru čtverečního.
„Možnost bydlet ve vlastním bytě jsme čas od času řešili, nikdy nám to ale pro banku nevycházelo,“ vypráví Matěj, zatímco sedíme na podlaze prázdného bytu, do kterého se už za několik týdnů rodina přestěhuje.
„Bydleli jsme v krásných bytech, ale nikdy jsme neměli dost prostředků, abychom si takový byt mohli sami pořídit. Banka nám vždycky nabídla méně peněz, než kolik jsme na vyhlédnutý byt potřebovali. Zároveň jsme na nájmu neviděli nic špatného,“ vysvětluje Jolana.
Dnes, po patnácti letech, co jsou partneři spolu, už na základ vlastního bydlení naspořili.
„Rozhodně to ale není na byt o velikosti třeba 4+1 a v lokalitě, kde žijeme a naši synové chodí do školy,“ dodává Jolana.
Právě místo, kde rodina plánuje strávit další roky svého života, společně s finančním limitem, na který vzhledem dlouhodobému růstu cen nemovitostí naráží v Česku stále více domácností, sehrálo zásadní roli při rozhodnutí zmenšit zhruba na třetinu prostor, ve kterém žijí.
„Jasně, babičky nám říkaly, ať si vezmeme hypotéku a pořídíme domek někde na okraji Prahy, protože v lokalitách, které nás zajímaly, už jsme dávno narazili na finanční limity, jenže pro nás bylo nejdůležitější prostředí, genius loci, chcete-li,“ doplňují se Matěj s Jolanou.
Maximální limit pro cenu nemovitosti si rodina nechala vypočítat. Finanční poradce po zvážení všech pro a proti nakonec došel k číslu 6,5 milionu korun. Na takovou částku prý mohou Sardinky při výběru nového bytu pomýšlet.
„Začali jsme v inzerci tedy filtrovat lokalitu a maximální cenu. Zobrazovaly se nám jen garsonky nebo maximálně dvoupokojové byty,“ pokračuje ve vyprávění Matěj s tím, že v počátku o tak malých dispozicích rodina vůbec neuvažovala.
„Bylo jasné, že nemůžeme mít vše a tak nám z toho vylezlo, že budeme raději v malém bytě, na krásném místě, kde to budeme mít všude kousek a nebudeme muset dojíždět, než naopak. Dali jsme si ale podmínku, že náš byt bude mít vysoké stropy a nějaký venkovní prostor,“ doplňuje ho Jolana.
Takový byt rodina nakonec našla. Kuchyně, pokoj, chodba a malý dvorek ve vnitrobloku domu. Veškerý prostor bude využit na maximum.
Hlavní místnost bude sloužit jako dětský pokoj pro jejich tři syny. V kuchyni, která se stane zároveň společným prostorem pro celou rodinu, plánuje dvojice vybudování spacího patra pro sebe. Chodba pak poslouží jako prostor pro ukládání věcí a částečně také jako pracovna.
„Finální podobu našeho domova jsme svěřili architektům. Cílem bylo navrhnout byt tak, aby měl každý z nás možnost soukromí a vlastního prostoru,“ říkají partneři.
„A co když to nebude fungovat?“ napadá mě, zatímco Jolana a Matěj popisují plány, jak chtějí prostor svého domova co nejefektivněji využít. Věkový rozdíl jejich synů vyvolává myšlenku, že každý bude chtít svůj volný čas trávit jinak. Dost možná i o samotě. Nejmladšímu synovi je dnes sedm let, prostřednímu devět a nejstaršímu skoro čtrnáct let.
„I teď mají kluci jeden pokoj, jen je velký asi jako tenhle byt,“ směje se Matěj a dodává, že výběr bydlení probírala celá rodina společně. Zároveň se všichni těší, že budou daleko více využívat městský prostor. Například Technickou knihovnu mají prakticky za rohem a lepší studovnu, podle nich, těžko najdete.
„Když to nebude fungovat, nic se neděje. Vždycky se můžeme vrátit do většího pronájmu, a tento byt si nechat jako investici. Máme ale velkou chuť to zkusit,“ dodává.
Redukce: Většina věcí musí pryč
Součástí stěhování je u Sardinek na denním pořádku vyřazování, který má rodině zajistit, že se do malého bytu se svým majetkem opravdu vejdou. Vzhledem k omezenému prostoru proto padla v rodině dohoda – dvě krabice a batůžek.
„Plánem je, že se každý z nás stěhuje s dvěma krabicemi a batůžkem. Jedna krabice je na osobní věci, druhá na oblečení. Samozřejmě nepočítáme například vybavení kuchyně. To je prokazatelně všech,“ popisuje Jolana.
Na sociálních sítích přišla záplava reakcí
Odvážný plán, který se rodina rozhodla realizovat, zveřejnili partneři před koncem roku také na sociálních sítích, kde jeho průběh postupně mapují. Profil s názvem 37,5 m2 zaujal tisíce lidí.
„Už v prvních týdnu nám na instagramovém profilu přibylo několik tisíc sledujících. Vzbudili jsme zájem, který jsme nečekali. Otevřelo to mnoho témat a budí to emoce, jak pozitivní, tak i negativní,“ říká Jolana. Dnes účet sleduje téměř sedmnáct tisíc uživatelů.
Podle Matěje a Jolany je zájem kromě zvědavosti také důkazem toho, že otázku dostupnosti bydlení v Česku řeší mnoho domácností.
„Často se nám lidé svěřují. Vypráví nám svoje vlastní zkušenosti z dětství a dospívání, mnohdy právě v malých bytech. Někteří na to nevzpomínají rádi, ale jiné taková zkušenost naopak posílila,“ uzavírá Jolana.
Dostupnost bydlení v Česku
Idea vlastního bydlení se Čechům dlouhodobě vzdaluje. Vysoká poptávka v kombinaci s nízkou nabídkou začala v roce 2021 prudce zvyšovat ceny tuzemských nemovitostí. Podle dat Eurostatu bylo právě v Česku tempo růstu cen rekordní.
Podle Indexu dostupnosti bytů, který ve spolupráci s EMA data vydávají Seznam Zprávy, nedostupnost bytů na hypoteční úvěr od března 2020 na úrovni celého Česka vzrostla zhruba o 112 procent.