Domácnosti drtí tíha hypotéky. Poučka o třetině na bydlení dávno neplatí

Češi tradičně sní o bydlení ve vlastním. Je to dáno jak tuzemským pohledem na vlastnictví, tak i nedostatkem nájemního bydlení i snahou zajistit se tímto způsobem na stáří. Ceny nemovitostí jsou však v Česku vzhledem k příjmům vysoké, a nejsnazší cestou k bydlení ve vlastním je proto hypotéka. I ta ale zdražuje. Na konci roku 2021 a zejména v první polovině loňského roku došlo k prudkému růstu sazeb hypoték, a měsíční splátky se tak klientům bank vyhouply o tisíce korun.

„Sen o vlastním bydlení se tak řadě z nás prodražil. A nejde jen o náklady na splácení hypotéky, rostly i další životní náklady, jako jsou energie, ceny potravin, oblečení i služby. Rodiny zatížené splátkou hypotéky tak musely tváří v tvář růstu dalších výdajů začít výrazně omezovat svou spotřebu,“ říká Karel Šulc, generální ředitel finančně poradenské společnosti Swiss Life Select, která data o úsporách nashromáždila z dotazníku, na který odpovídalo 1190 respondentů.

Zlaté pravidlo každého finančního poradce zní, že by výdaje na bydlení u domácnosti neměly překonat třetinu celkových měsíčních příjmů. Tato poučka už je dnes, vzhledem k výraznému zdražování nejen hypoték, ale i dalších výdajů na život, u velké části domácností s hypotékou mimo realitu.

Výdaje na bydlení – včetně například splátky úvěru na bydlení i dalších pravidelných plateb, jako jsou příspěvky do fondu oprav, vodné a stočné, zálohy na energie, pojištění apod. – patří k těm největším v rodinném rozpočtu. Na úhradu těchto nákladů vynaloží necelá pětina (18 %) domácností 50–75 % všech svých příjmů.

Více než polovina domácností musí ze své peněženky na tyto náklady utratit něco mezi třetinou a polovinou veškerých měsíčních příjmů. A méně než třetina příjmů na výdaje za bydlení stačí 27 procentům domácností v Česku.

Ohrožené domácnosti, které na náklady na bydlení vynaloží více než polovinu svých příjmů, žijí nejčastěji v Libereckém (28,6 % domácností), Zlínském (28 %) a Olomouckém kraji (27,3 %). Konkrétně tyto domácnosti bydlí nejčastěji ve městech do 5000 obyvatel a mají výuční list. Z pohledu věku se situace nejčastěji dotýká lidí mezi 18 a 27 rokem života.

Prudký nárůst inflace v loňském roce a zvýšení cen se nejvíce dotkly domácností, které měly vinou nákladů na bydlení i tak napjatý rozpočet. Podle výzkumu Swiss Life Select růst výdajů v rodinném rozpočtu v roce 2022 pocítilo, ale nemuselo nijak snížit své výdaje 41 % domácností. Třetina již musela začít šetřit, aby vše kolem bydlení poplatila. Třináct procent domácností ovlivnil dramatický růst výdajů natolik zásadně, že vyjdou jen tak tak nebo odpovídají v pochybách – „nevím, zda letos vše zvládnu řádně poplatit“.

Nejohroženějších 13 % domácností, kterých se makroekonomický vývoj v posledním roce dotkl zásadně, pochází z Libereckého kraje (23,8 %), Olomouckého kraje (18,2 %) a Moravskoslezského kraje (17,3 %).

Růst výdajů na bydlení a dalších životních nákladů se tak logicky podepisuje také na snížení možnosti Čechů odložit „něco stranou“. Největší část dotázaných domácností dokázala uspořit za poslední rok méně než 15 tisíc korun (38 % domácností splácejících hypotéku). V úsporách finančních prostředků jsou přitom zahrnuty nárůsty zůstatků na bankovních účtech, prostředky naspořené do podílových fondů, stavební spoření, penzijní spoření apod. Mezi 15 až 45 tisíc korun uspořila necelá třetina domácností. Částku 45 až 100 tisíc korun byla schopna dát stranou necelá pětina respondentů. A jen 13 % respondentů bylo schopno uspořit více než 100 tisíc Kč.

Nejvíce peněz (nad 100 tisíc korun) se podařilo uspořit lidem ve velkých městech s počtem obyvatel nad 100 000 obyvatel.

„I když je rodinný rozpočet napjatý, vždy je důležité myslet na to, že může přijít neočekávaný výdaj. Proto je z hlediska udržitelnosti rodinného rozpočtu klíčové, aby byla část rodinných úspor dostupná okamžitě – maximálně do jednoho měsíce,“ upozorňuje Karel Šulc. Dostupná finanční rezerva může mít nejčastěji formu běžného či spořicího účtu, krátkodobého termínovaného vkladu nebo likvidní investice do podílových fondů.

I v tomto případě jsou rozdíly mezi kraji. Třetina respondentů z Královéhradeckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje by ze své finanční rezervy vyžila jen jeden měsíc. Dva měsíce by to zvládli respondenti z Ústeckého kraje. Tři měsíce obyvatelé Jihočeského a Olomouckého kraje. Půlrok bez příjmu by utáhli respondenti z Prahy a Karlovarského kraje.