Článek
Vláda ve středu jednala o několika novelách zákonů, kterými se snaží získat nové příjmy pro státní pokladnu a zároveň řadu dosavadních výdajů snížit na minimum.
Jedním z opatření na straně příjmů má být zvýšení daně z nemovitostí, které vláda odsouhlasila. V rámci boje za zpomalení zadlužování státu chce zvýšit roční platbu pro statisíce vlastníků nemovitostí v Česku na zhruba dvojnásobek. Část z tohoto příjmu by nově měla patřit státu. Dosud totiž tento výnos směřoval čistě do obecních pokladen.
Podle Ministerstva financí se očekává, že v této podobě poslanci návrh na zvýšení daně také schválí. Podle vyjádření předsedy Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR), který návrh v této podobě razantně odmítal, by ale nemusela být schválená verze konečná. A daň by nakonec mohla zůstat výhradním příjmem obcí.
Pro majitele nemovitostí v Česku tím ale obava ze zdražení daně nemizí. Ministerstvo financí by poplatek přeci jen zvýšilo a doplatek se bude pohybovat od stovek až po tisíce korun za rok.
Ve hře je však varianta, kdy by peníze z daně za nemovitost šly celé obcím a ty by zase dostávaly menší podíl z daní, jež platí podnikatelé sídlící v tom kterém městě.
„Částku, kterou Ministerstvo financí plánuje získat navíc do státního rozpočtu navýšením této daně, by stát místo toho získal odpovídajícím snížením podílu obcí na sdílených daních v rámci rozpočtového určení daní,“ vysvětluje Filip Běhal, tiskový mluvčí Ministerstva financí.
Šlo by o snížení podílu na dani z příjmu fyzických a právnických osob. V současnosti jde obcím 25,84 % z celostátního hrubého výnosu daní z příjmů.
Výběr zvýšené daně z nemovitosti čistě do rozpočtu obcí by podle vedení SMO ČR byl výhodný zejména proto, že jde pro občany o transparentní daň, na které mohou lidé sledovat její následné využití.
„Občané úhradou daně z nemovitosti přispívají k rozvoji své obce či města, tam, kde si budují svůj domov. Jeví se tedy úplně přirozeně, aby se příjem z této daně užil v místě jejího vzniku. Rozhodováním o ní ovlivňují a přímo určují zastupitelé další vývoj spravovaného území,“ vysvětlila za svaz tisková mluvčí Alexandra Kocková.
Resort je podle slov mluvčího Filipa Běhala připraven se návrhem zabývat. Nejprve je ale nutné přesně propočítat konkrétní parametry navrhovaných úprav a následně návrh projednat ve vládní koalici.
„V případě souhlasu všech stran vládní koalice by došlo ke změně tohoto opatření ve 2. čtení konsolidačního balíčku ve Sněmovně,“ uvedl Filip Běhal pro Seznam Zprávy.
Ke změně podoby výběru daně z nemovitosti, jejíž zvýšení má pomoci státnímu rozpočtu, se kloní také ekonom, vedoucí Katedry národního hospodářství Právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen NERV Libor Dušek.
„Současný návrh daň komplikuje. Přidání státního koeficientu dělí daň na dvě části. Přináší také rozdílné dopady v různých obcích: V těch obcích, které nyní měly koeficient jedna, by se daň zdvojnásobila, naopak v obcích, kde již mají koeficient dva nebo tři, by se daň zvedla jen o padesát nebo třicet tři procent,“ vysvětluje problematiku Libor Dušek.
Daň z nemovitosti a její koeficient
- V konkrétních číslech může daň z nemovitosti vypadat různě. Roční výpočet je totiž ovlivňován jak velikostí, typem nemovitosti, tak i lokalitou, kde se nachází.
- Celkový poplatek se řídí dvěma koeficienty. První je odstupňován podle velikosti obce či města, kde se nemovitost nachází.
- Druhý, takzvaný místní koeficient, si určují jednotlivé radnice. Čím vyšší koeficient, tím vyšší také finální roční poplatek.
Jednou z variant, kterou by vláda mohla daň z nemovitosti zvýšit, by podle jeho slov mohlo být zvýšení sazby za metr čtvereční různých typů pozemků. Právě tento způsob by předešel vzniku dalšího, státního koeficientu.
Je tu další možnost
Zvýšení sazby daně z nemovitosti by navíc zvýšilo příjmy nejen státu, ale i obcím a krajům. „Návrh Ministerstva financí ale mění rozdělení daní tak, že po zvýšení daní obce vyberou zhruba stejně jako dnes a veškerý dodatečný výběr daní by připadl státu. Možná je to až příliš lakomé vůči obcím. Ony sice formálně generují přebytky nebo mají velké peněžní zůstatky, ale ne proto, že by byly přefinancované. Naopak, jsou spíše podfinancované. Ale jsou velmi závislé na dotacích. Musí různé projekty předfinancovávat, musí být připraveny na to, že nějakou dotaci dostanou, a pak rychle musí začít stavět, musí také tvořit rezervy pro případ, že nějakou dotaci naopak nedostanou a budou projekt financovat ze svého,“ popisuje problematiku Libor Dušek.
V praxi jsou tedy obce vlastně nuceny neustále sedět na balíku rezervních peněz a realizovat projekty ani ne tak podle toho, které jsou nejvíc zrovna v obci potřeba, ale na které vyšla dotace.
Místo toho, aby státu připadlo celé navýšení daní, byl by nasnadě podle ekonoma rozumnější návrh ohledně „výměny“ peněz z jiné daně, se kterým přišli starostové obcí.
„Stát by ale na úkor toho proškrtal některé dotační programy, které obcím rozdává,“ vysvětluje. Celkový objem obecních rozpočtů by zůstal ve výsledku stejný a uskutečňování projektů by se stalo mnohem flexibilnějším. Obce by více investovaly do projektů, které skutečně potřebují, navíc rychleji. Stát by zároveň ušetřil na dotačních programech a jejich administrativě.
