Bydlet jde i v drahém městě. Bartoš radí povinně levné nájmy jako v USA

Paříž má nejdražší bydlení v Evropě. Přesto je to metropole, od které se Praha může učit. Sociální nájemní byty, tedy bydlení pro obyvatele s nižšími příjmy tam tvoří čtvrtinu všech nájemních bytů. Ambice má město nad Seinou ale ještě větší. Do roku 2035 by se podíl dostupného bydlení měl zvýšit na čtyřicet procent.

V tomto kontextu Praha výrazně zaostává. Podle posledního sčítání tvoří všechny nájemní byty v hlavním městě přibližně třetinu celkového bytového fondu. A z této třetiny se jich pro sociální účely využívá 1,9 %.

Srovnání mezi Paříží a Prahou dobře ukazuje, jak rozdílné výsledky mohou přinášet různé přístupy k bytové politice. Francie totiž dlouhodobě využívá celou řadu způsobů, jak sociální a dostupné bydlení rozšiřovat, které byly v Česku v posledních dekádách zcela opomíjeny.

„Toto nelze dohnat za pár let, ale je potřeba se inspirovat a analyzovat, které nástroje by byly vhodné v českém prostředí, zejména pro velká města. I proto jsme začali spolupracovat s odborníky z OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), budeme prověřovat nástroje jako inkluzívní zónování, neziskové bytové společnosti, incentivy (nástroje stimulace a motivace) pro vyšší využívání prázdných bytů,“ uvedl pro SZ Byznys Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj (Piráti), který se v Paříži minulý týden zúčastnil summitu o dostupném bydlení.

Výstavba nájemních bytů v Česku, které by mohli využívat lidé s nižšími příjmy, podle slov Ivana Bartoše vázne hlavně proto, že se samotná stavba finančně jednoduše nevyplatí. Tyto byty mají šanci vzniknout jen s využitím dotace, která má ovšem určitou dobu udržitelnosti.

„Po jejím uplynutí je zpravidla výhodnější byty pronajímat za tržní nájemné. Neexistuje systémová podpora dostupného bydlení a příspěvek na bydlení nerozlišuje životní situaci žadatelů, takže například student na koleji příspěvek nedostane, ačkoliv by jinak všechny podmínky splňoval,“ reaguje na současnou situaci v oblasti dostupnosti bydlení ministr.

Příkladem úspěšného projektu dostupného bydlení v Paříži je 54hektarové území, kde se místo bývalého nákladového nádraží dokončuje celá nová čtvrť Clichy-Batignolles s 3400 byty.

Polovina bytových jednotek je sociálních, pětina spadá do kategorie dostupného bydlení a zhruba jen třetina se pronajímá za tržní ceny. Na území vznikla také nabídka bytů pro první kupující, ubytovna pro studenty nebo nájemní bydlení pro mladé pracovníky.

Rozlohou, významem i typem připomíná území brownfieldu Bubny. O přestavbě tohoto území v pražských Holešovicích se mluví už od minulého století. Proměnu dnes poměrně zanedbané lokality plánuje už čtvrtá politická reprezentace Prahy. Území by mělo nabídnout bydlení 25 tisícům lidí.

Ačkoliv plány dokončení ukazují až na rok 2040, právě Bubny by mohly být jedním z projektů, kde bude nabízeno bydlení pro mnohem širší škálu obyvatel než dosud.

„V chystaném zákoně o podpoře v bydlení pracujeme se skupinou tzv. zvláště potřebných osob. Mezi ně patří například oběti domácího násilí, osamělí senioři nebo rodiny s dětmi, u kterých hrozí pobyt v náhradní péči. Jedním z pilířů zákona jsou garance soukromým majitelům bytů, tak aby měli motivaci nabízet své byty k pronájmu,“ naznačil detaily zacílení zákona Ivan Bartoš.

Více si o chystaném zákoně o podpoře v bydlení můžete přečíst v odkazu níže.

V rámci cílových skupin má zákon mířit také na mladé lidi a potřebné profese jako například zdravotníci, pracující ve školství, sociálních službách, veřejné správě nebo zajišťování bezpečnosti.

Výstavbu větších projektů bydlení v Česku dlouhodobě blokuje délka stavebního řízení, které trvá roky. To by se podle ministra mělo zrychlit s novelou stavebního zákona. Problém ale zůstává. Podle Bartoše totiž stále chybí motivace a podpora pro výstavbu obsáhlejších projektů.

„Jde o financování a garance, projektovou přípravu nebo metodiky veřejných zakázek,“ doplnil.

Bartoš během pařížské konference jednal také se zástupci Rozvojové banky Rady Evropy (CEB) o možnostech budoucí spolupráce.

„CEB je stejně jako EIB (Evropské investiční banky) jedním z možných partnerů pro případné financování projektů dostupného bydlení v Česku. Určitě má velký smysl se s těmito významnými institucemi bavit a prohlubovat spolupráci už jen proto, že tyto mají obrovské zkušenosti s financováním dostupného a sociálního bydlení v mnoha evropských zemích,“ uvedl pro Seznam Zprávy ministr.

Paříž si v rámci rozvoje dostupného nájemního bydlení také pomáhá rekonstrukcemi starších a nevyužívaných nemovitostí, jako jsou například kanceláře, garáže ale i bývalé hotely.

To má být v budoucnu cesta také Prahy a dalších českých obcí a měst.

„Rekonstrukce a rekolaudace budov původně určených k jiným účelům je rozhodně cesta vpřed, hlavně pro velká města. Pandemie covid-19 zahýbala i trhem s nemovitostmi – nákup a přestavba hotelů nebo menších projektů administrativních budov se staly reálnou možností, jak rychle a levně dostat na trh nové byty,“ uvedl Bartoš.

„Řada menších obcí má také na svém území různé opuštěné zanedbané domy a další nevyužívané objekty. Jejich koupě a přestavba na dostupné bydlení jsou určitě vítaným krokem,“ dodává.

V rámci zákona o podpoře bydlení by rekonstrukcemi mělo v následujících letech projít také až třináct tisíc nevyužívaných obecných a městských bytů. Následně by je měly obce nabídnout na trhu k pronájmu.

Další možností, kterou Ministerstvo pro místní rozvoj aktuálně zkoumá, je zahrnout do projektů povinný podíl bytů pro dostupné či sociální bydlení. V zahraničí, například ve Spojených státech, Skandinávii nebo německy mluvících zemích jde přitom o běžnou praxi.

„Jsme ve fázi, kdy analyzujeme data ze zahraničí a zvažujeme různé varianty, jak by se dal tento koncept uplatnit u nás. Je potřeba, aby obce měly dostatek pravomocí a mohly snáze než dnes určovat, jaké stavební projekty se na jejich území budou realizovat. Budeme o tomto jednat například s OECD. Rozhodně je to jedna z věcí, kterým se chceme dál věnovat,“ uzavírá Ivan Bartoš, ministr pro místní rozvoj.

Současné rostoucí životní náklady se přitom neprojevují pouze v Česku. Větší poptávku po sociálním a dostupném bydlení dnes řeší mnoho členských států Evropské unie.

Například právě ve Francii o něj loni požádalo 2,4 milionu lidí, tedy o 7 procent více než předchozí rok. Vyplývá to z poslední výzkumné zprávy evropské federace poskytovatelů veřejného, družstevního a sociálního bydlení Housing Europe.