Boj o stavební zákon finišuje. O čem se ještě poslanci můžou pohádat?

Pomalá výstavba, dlouhé povolování staveb a ohromná byrokracie. To jsou ve zkratce problémy, které v Česku už roky komplikují život menším i větším stavařům a o kterých se mluví už řadu let.

Jak slibují úředníci pod taktovkou ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše (Piráti), to vše by se mělo změnit díky chystané novele. Ta upravuje některé části nového stavebního zákona, který v roce 2021 prosadila vláda Andreje Babiše (ANO).

Nová vláda ale chce již schválený zákon přepracovat a do složitého kolečka úřadů a poslanců se vydala jeho upravená podoba. Pokud bychom chtěli shrnout co nejvíce „vadilo,“ lze to shrnout slovy – až příliš velká role státu a centrálních úřadů na úkor těch přímo v obcích a krajích, kde se staví.

Nová podoba zákona, která oproti té minulé zahrnuje například zachování stavebních úřadů ve městech a obcích, se už tento týden vrátí do rukou poslanců, kteří o ní ve třetím čtení budou hlasovat.

Jde o poslední kolo jednání, kde poslanci hlasují o pozměňovacích návrzích a nakonec o návrhu jako takovém. Pokud je osnova zákona schválena, míří dále do Senátu.

Podle vyjádření poradce pro stavební zákon Lukáše Blažeje, se u novelizace stavebního zákona podařilo dosáhnout poměrně vzácné shody mezi koalicí a opozicí.

„Do pracovních skupin MMR byli zapojeni i opoziční poslanci a každý návrh byl podrobně prověřen, bez ohledu na to, kdo byl jeho autorem,“ uvedl poradce z MMR pro Seznam Zprávy.

Proto očekává, že by měla být páteční diskuze zaměřena spíše ideově. Stále tu ale zůstává několik sporných bodů, kterým se poslanci určitě nevyhnou.

Jednou z největších otázek bylo, zda přesměrovat stavební správu zcela pod taktovku státu, jak zamýšlela původní verze zákona z rukou bývalé vlády, nebo ponechat rozhodování na obcích.

Podle aktuální verze návrhu to vypadá, že boj proti takzvanému Nejvyššímu stavebnímu úřadu nakonec vyhrály obce. Podle současné koalice byl úspěch centrálního stavebního úřadu poněkud nejistý, ale přitom by stál příliš peněz.

„Není možné zřídit obrovskou soustavu stavební správy jen „na zkoušku“, bylo by to neúčelné vynakládání finančních prostředků, které je v rozporu s principy racionálního zákonodárce. V současné situaci napjatých veřejných rozpočtů není možné hazardovat s prostředky daňových poplatníků,“ okomentoval poradce pro stavební zákon z MMR.

Opozice byla proti ponechání městských a obecních stavebních úřadů a argumentovala takzvanou systémovou podjatostí. Jednoduše, pokud sedí úředníci příliš blízko záměru, který se jich může týkat, hrozí, že nebudou rozhodovat nezávisle.

Na tento problém poukazovala například původní autorka stavebního zákona Klára Dostálová (ANO), která dnes sedí v opozici.

Další problém, kterého se bývalá šéfka resortu pro místní rozvoj obává, je, že na obcích není zajištěna zastupitelnost úředníků. V praxi to znamená, že pokud jeden onemocní, nebude mít kdo rozhodovat, a doba čekání na potřebné razítko se tak bude prodlužovat.

„Víme, že velký problém byl se státním modelem. Ten nebude, a proto jsme museli polknout to dobré, co na něm bylo, jako byla právě zastupitelnost úředníků,“ uvedla Dostálová během březnové diskuze Svazu podnikatelů ve stavebnictví (SPS).

Cílem novely bylo ale podle MMR zachovat rozhodování v území, kde se reálně staví.

„Pokud se objeví případy nedostatečné zastupitelnosti úředníků, obratem ji díky digitalizaci odhalíme a budeme na ni reagovat. Na změnu počtu úředníků není nutná změna zákona,“ reaguje na problém resort.

Kolik stavebních úřadů zůstane v tomto modelu nakonec zachováno, to bude podle slov Lukáš Blažeje, poradce pro stavební zákon, v rukou samospráv.

„Jedním ze základních cílů novelizace stavebního zákona je komplexní a funkční digitalizace, která však představuje zvýšené nároky na vysokorychlostní a spolehlivé internetové připojení, odpovídající technické vybavení stavebních úřadů a důkladné zaškolení úředníků,“ uvedl.

V souvislosti s těmito nároky už MMR obdrželo požadavky některých obcí na zrušení stavebního úřadu nebo na sloučení pracoviště se stavebním úřadem v jiné obci.

„Těmto žádostem jsme připraveni vyhovět. Kromě toho jsme již v loňském roce na žádost konkrétních obcí převedli agendu několika stavebních úřadů na jiné (většinou krajské) stavební úřady, a to z důvodu nemožnosti zajistit agendu stavebního úřadu v obci,“ dodává Blažej.

Další zásadní otázkou jsou takzvané stavební předpisy, kterými se města a obce musí řídit a musí podle jejich zásad stavět.

Už stavební zákon bývalé vlády zrušil hlavnímu městu možnost vydávat speciální Pražské stavební předpisy. Sněmovní opozice v čele s ODS a Piráty však výsadu Prahy nakonec zachránila. Novela sepsaná ministrem Bartošem bude ale vyžadovat jejich novou verzi.

„Hlavním problémem, který předneslo dříve MMR a co aktuální pozměňovací návrh upravuje, bylo, že se tyto předpisy měly zrušit a v době příprav nové verze měly platit v Praze celostátní předpisy. To by pro hlavní město znamenalo obrovský chaos, protože nejde jen o stavební povolení a projekty. Na PSP jsou postaveny také dohody v brownfieldech, kontribuční smlouvy nebo samotné územní plánování,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Ondřej Boháč, šéf Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy (IPR).

Pokud v pátek podoba novely projde přes hlasování poslanců, dojde nakonec ke kompromisu.

„Do vydání nových Pražských stavebních předpisů, nejpozději do 1. 7. 2027, se bude postupovat podle stávajících Pražských stavebních předpisů. Praha má tudíž 4 roky na to, aby přijala Pražské stavební předpisy, které budou odpovídat novému stavebnímu zákonu,“ vysvětluje Lukáš Blažej z MMR.

Co se týče stavebníků, ti budou podle jeho slov moci k žádosti o povolení stavby přikládat projektovou dokumentaci zpracovanou podle dosavadních právních předpisů až do 30. 7. 2027, takže nehrozí, že by museli přepracovávat připravované dokumentace.

Současný stavební zákon z roku 2021 dává právo vydat svoje stavební předpisy kromě Prahy také Brnu a Ostravě.

Je tu ale ještě další háček v podobě pozměňovacího návrhu poslance Jana Berkiho (STAN), který stejně jako například Praze navrhuje umožnit Plzni a Liberci přijmout vlastní stavební předpisy.

Ve zdůvodnění svého návrhu uvádí, že řešení daného ustanovení stavebního zákona není nejvhodnější. „Pokud bylo již toto řešení upřednostněno, navrhujeme při respektu snahy o rozumné omezení množství, aby výčet obsahoval pět největších měst,“ stojí v důvodové zprávě.

Proti tomu stojí ale předkladatelé novely. „Cílem právní úpravy bylo sjednotit požadavky do jednoho předpisu zejména s ohledem na jednotný výklad a jednotnou aplikaci,“ říká resort.

Sjednocení technických předpisů je podle něj nezbytné například pro plnění úmluv stran EU ČR. Naopak rozdrobení předpisů do měst by podle MMR přineslo větší počet státních úředníků, dopady na rozpočty obcí, nejednotnost výkladu nebo vyšší náklady pro stavebníky.

Zavedení dalších městských předpisů dlouhodobě odmítá také Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT).

„Vymezujeme se proti zavedení více územních a stavebně-technických předpisů. I jednotné územní a stavebně-technické předpisy mohou zohledňovat lokální specifické podmínky a potřeby malých i velkých obcí,“ uvedl Robert Špalek, předseda ČKAIT.

Dalším bodem aktuálních debat je pak takzvaný jednotný standard územního plánování, což se ve velkém týká digitalizace stavebního procesu. Pod pojmem se skrývá požadavek na uspořádání územně plánovacích dokumentací v elektronické podobě, které bude možné sdílet v národním geoportálu územního plánování. Jednotný standard je od ledna letošního roku vyžadován novelizovanou vyhláškou.

Proti myšlence stojí se svým pozměňovacím návrhem poslanec Martin Baxa (ODS), který navrhuje jeho odložení, a to nejpozději do lhůty 31. 12. 2028.

A proti stojí také pražský Institut plánování a rozvoje. „V obecné rovině proti digitalizaci územních plánů měst a obcí nic nemáme. Problém ale máme v případech, kdy města a obce svůj územní plán z vlastní iniciativy digitalizovaly už před několika lety a nyní je to čeká znovu. Budou je muset přeprojednávat, což pro ně bude znamenat další byrokratickou a finanční zátěž,“ uvedl pro Seznam Zprávy Ondřej Boháč, šéf institutu.

Ministerstvo pro místní rozvoj ale argumentuje tím, že jde o technickou změnu, která neznamená nové projednání již schváleného věcného řešení ani nový územní plán.

„Prosté převedení územního plánu do jednotného standardu bude v drtivé většině případů formální záležitost, která nezasahuje do práv občanů ani vlastníků nemovitostí,“ říká Lukáš Blažej, poradce pro stavební zákon.

Převedení územního plánu do jednotného standardu by podle jeho slov nemělo být ani finančně nenáročné. „Například pro konkrétní obec o 21 tisících obyvatelích s územím o rozloze 51 kilometrů čtverečních byl přechod naceněn na přibližně 30 tisíc korun,“ vysvětlil.

Otázka ochrany veřejných zájmů se skládá hned z několika problémů, které bude ještě před schválením zákona třeba probrat. Jedním z nich je například délka schvalovacích lhůt u velkých staveb.

Podle současné podoby návrhu z pera Ministerstva pro místní rozvoj by stavební povolení mělo být dojednáno nejpozději do třiceti dnů. Je tu ale možný odklad, o který si může správní orgán požádat. Jde obvykle o krajský úřad nebo magistrát a tato lhůta může být prodloužena na dvojnásobek, tedy na šedesát dnů.

Proti tomuto záměru se ale v rámci pozměňovacího návrhu vyhrazuje poslanec Jiří Havránek (ODS). Jeho návrh zakazuje možnost prodloužení třicetidenní lhůty pro vydání koordinovaných a nebo závazných stanovisek u vyhrazených staveb (dálnice, elektrárny, atd.).

Podle ministerstva by ale tato změna byla nefér a fakticky by znamenala, že výstavba běžných staveb, například rodinných domů, může být posuzována déle než vyhrazené stavby (např. elektrárna nebo dálnice), u kterých jsou přitom projektová dokumentace a dopady stavby mnohem náročnější.

„Takovéto zkrácení lhůty může v praxi znamenat častější vydávání fiktivních závazných stanovisek, což může výstavbu v konečném důsledku zabrzdit a zpozdit,“ míní Lukáš Blažej.

Kromě zrušení možnosti prodloužení lhůty vydání stavebního povolení je ve hře ještě další návrh, tentokrát z rukou poslance Roberta Králíčka (ANO), podle kterého by mělo být možné závazné stanovisko přezkoumat jen do 3 měsíců od vydání rozhodnutí.

„Ještě po nabytí právní moci povolení by měl stavebník čekat, zda mu jeho povolení někdo nezruší pro pochybení podkladu k rozhodnutí. Poté, by měl jen 9 měsíců na to, aby stavbu připravil, vytendroval a zahájil. To v případě veřejných investorů, kteří jsou vázáni zákonem o zadávání veřejných zakázek není vůbec reálné zvládnout,“ komentuje pro SZ Byznys poslanec.

Ani s tímto návrhem se ale zpracovatel novely neztotožňuje. V konečném důsledku by totiž mohl znemožnit sjednocování postupů správních orgánů.

Potom co poslanci v pátek projednají návrhy na změny, čeká je konečné hlasování. Pokud novela ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně projde, čeká ji další schvalovací kolečko v Senátu. Pokud i tam projde, zbývá už jen podpis prezidenta.

Pokud půjde vše podle plánu, Ministerstvo pro místní rozvoj předpokládá, že nový stavební zákon nabyde plné účinnosti 1. července 2024. Pro vyhrazené stavby, například dálnice nebo elektrárny, bude účinná od 1. ledna 2024.

„Žádné průtahy neočekáváme a posun účinnosti ani žádný z poslanců v rámci projednávání zákona nenavrhl,“ dodává ve vyjádření resort.