Američané objevili Evropu. Ceny a zločin je ženou z USA přes oceán

Do Evropy se stěhuje stále více Američanů. Ty přes Atlantik ženou rostoucí životní náklady, neúnosné ceny nemovitostí, prudce sílící dolar a nestabilita v domácí politice. Mezi nejoblíbenější destinace patří Itálie, Portugalsko, Španělsko, Řecko a Francie, informuje agentura Bloomberg.

Podle mezinárodní realitní kanceláře International Realty počet žádostí Američanů, kteří se chtějí přestěhovat do Řecka, vzrostl od dubna do června ve srovnání s předchozím rokem o 40 procent. Poptávka ze strany USA je nejvyšší za poslední dobu také v Itálii a Francii.

Ty patří mezi Američany k nejžádanějším destinacím. Podle realitního specialisty společnosti Knight Frank Jacka Harrise se do těchto zemí nastěhovalo nejvíce Američanů za poslední tři roky.

Realitní kancelář Sotheby’s, která prodává luxusní nemovitosti po celém světě, hlásí v Itálii meziročně sedmiprocentní bodový nárůst jejích amerických zákazníků. Ti v současnosti tvoří 12 procent tržeb jejich italské pobočky.

Tradičně byli hlavními americkými kupci evropských nemovitostí důchodci a bohatí. Ale relativně levné bydlení – zejména v menších městech a obcích – a vzestup nabídky práce z domova učinily Evropu lákavou destinací i pro širší okruh lidí. Včetně těch, kteří jsou zatím na začátku své kariéry a už se doma ocitají na okraji trhu s nemovitostmi.

Není to tedy tak, že by Evropa nabízela nějaké lákavé benefity, spíše zkrátka Američané ztrácí se svou domovinou trpělivost. Rostoucí kriminalita v některých amerických městech a politické rozpory vedly tak některé obyvatele k tomu, aby se poohlédli po klidnějším životě za oceánem.

A nesmíme opomenout ani roli eura. To se totiž poprvé za posledních 20 let vyrovnalo svou hodnotou dolaru, čímž výrazně usnadnilo Američanům nákup nemovitostí v eurozóně.

Pro čtyřicetiletou Stephanii Synclairovou z Atlanty, největšího města státu Georgia, byla koupě domu v Itálii dlouholetým snem, který se jí letos v dubnu splnil. Za pronájem domu se čtyřmi ložnicemi pro sebe a svého syna v Atlantě platila 3000 dolarů měsíčně. Chtěla si koupit vlastní dům, což se jí ale kvůli prudkému růstu nedařilo, přestože na koupi měla vyhrazeno 300 tisíc dolarů (7,2 milionu korun) v hotovosti.

Svou pozornost proto podle agentury Bloomberg přesunula k Itálii, zemi, kterou vždy milovala. Zde se jí podařilo koupit pozemek o rozloze 3100 čtverečních metrů, menší dům v sousedství a obchod o rozloze 800 metrů čtverečních v Mussomeli na Sicílii - to vše za částku 60 000 eur, tedy 1,5 milionu korun.

„Nikdy bych se po koupi v Itálii neohlížela, kdyby trh v USA nebyl tak šílený,“ řekla Bloombergu podnikatelka. Plánuje pracovat na dálku a představuje si „bella vita“ (italsky dobrý život, pozn. red.) s dobrým jídlem a vínem, spolu s místním literárním klubem a uměleckým prostorem, který plánuje otevřít ve svém obchodě.

Průměrná cena domu v Atlantě dosáhla k 30. červnu 404 575 dolarů (9,7 milionu korun), což je o 19 procent více než v předchozím roce. Mezitím nemovitosti o rozloze 800 metrů čtverečních v sicilském Palermu stály minulý rok v průměru 86 560 eur (2,1 milionu korun), pětinu toho, co v Atlantě, uvedla realitní platforma Zillow and Idealista.

„Rostoucí životní náklady způsobily, že bydlení v jakémkoli větším americkém městě je dražší než v evropském městech,“ uvedl Michael Witkowski, viceprezident americké poradenské společnosti ECA international, která se zabývá poradenstvím pro expaty.

„Drahé ceny domů, stejně jako silný americký dolar a politické napětí, to všechno jsou faktory přispívající k rostoucímu kouzlu Evropy.“

Proč se tedy všichni nepřestěhují na Sicílii? Existují totiž ještě víza a daně a s těmi to může být složitější. USA daní všechny své občany bez ohledu na to, kde žijí, a pracovat na dálku pro americkou společnost a zároveň žít v jiné zemi může způsobit daňové problémy zaměstnanci i jeho zaměstnavateli.

Jako řešení na některé z těchto problémů začne Itálie ještě letos nabízet víza pro cizince pracující na dálku, které by chtěla získat i třeba Stephanie Synclairová. Kromě toho představila vláda v roce 2019 program, který má umožnit prodej domů ve venkovských oblastech za jedno euro (necelých 25 korun) zahraničním kupcům. Ti by výměnou za dům „zadarmo“ zaplatili renovaci a přispěli tak místní ekonomice.

Sedmačtyřicetiletou Cathlyn Kirkovou z Miami tato nabídka zaujala. Nakonec si však v loňském roce koupila za 37 tisíc eur (910 tisíc korun) třípatrový dům v Mussomeli, ve stejné vesnici jako Cathlyn. Pracovnice úřadu americké Národní bezpečnosti, která plánovala za dva roky odejít do důchodu, se chtěla přestěhovat do země, ve které by mohla pohodlně žít ze státního důchodu.

„V padesáti letech mohu odejít do důchodu a stále žít spokojeným životem plným cestování a dobrého jídla,“ řekla Kirková. „To moc lidí nedokáže.“

Oblíbenou destinací se stal také Pyrenejský poloostrov. Počet Američanů pobývajících v Portugalsku v roce 2021 vzrostl o 45 procent oproti předchozímu roku, vyplývá to z vládních údajů. Španělsko je domovem největší americké menšiny v Evropě a podle Alejandry Vanoliové, výkonné ředitelky pro zahraniční investice španělské realitní kanceláře Viva, poptávka dále roste.

Aby přilákali zahraniční kupce, nabízejí Španělsko i Portugalsko takzvaná „zlatá víza“. Ve Španělsku toto vízum mohou zájemci získat, pokud tam investují alespoň 500 tisíc eur (12,3 milionu korun), do Portugalska k udělení stačí „pouze“ 350 tisíc eur (8,6 milionu korun).

37leté Jamie Dixonové umožnila přestěhovat se do Portugalska změna povolání a s tím spojená práce z domova. Z Los Angeles se přestěhovala se svým manželem a sedmiletou dcerou. K udělení víza k trvalému pobytu museli Dixonovi doložit nájemní smlouvu ve Španělsku, tamější bankovní účet i zdravotní pojištění.

Bývala ředitelka provozního centra žila v okrese Los Angeles v mobilním domě se dvěma ložnicemi. Život v Malibu, části Los Angeles, jí ale neumožňoval koupit si pozemek s přáteli a postavit zde komunitní ubytování, což byl její sen. Nová práce na dálku jí ale dovolila opustit město a přestěhovat se do třípokojového bytu za 2000 eur (49 tisíc korun) měsíčně se třemi koupelnami a soukromou střechou v Cascais, portugalském pobřežním městě s velkou emigrantskou komunitou.

Kromě levného bydlení má podle jejích slov její rodina i snazší přístup k mezinárodní komunitě a o poznání méně stresu spojeného s kriminalitou nebo politikou. „V USA se násilí tolik rozmohlo,“ řekla. „Chtěla jsem svému dítěti dopřát normální dětství.“